Dneska válím! ♪♫

ELEGIE

Kupodivu bez hromady pesimistých úvah. Ale nebojte... Ono to zase přijde. -_-"

Tak jsem tu s Elegií. Opět mi přepisování trvá dlouho, já vím. A děkuji všem co se ozvou a chtějí pokračování. Mám takový dojem že bez vás bych to odkládala tak dlouho, že bych to nedopsala - stejně jako Definici, kterou jsem měla tak ráda.

Takže: DĚKUJI. A užijte si dnešní díl. Konečně se totiž dozvíte... Ne. Nepovím. Jen si to hezky přečtěte. ^_^

Elegie.

Moc dobře se mi píše, ačkoliv v mé hlavě jsou její aktéři občas na proplesknutí. Dnes jsem jela do práce, do uší puštěnou hudbu, a otevřela jsem hochům vrátka, ať si dělají co chtějí a já mám Elegii vymyšlenou na hodně dlouhou dobu dopředu. Věřte že zpátky do komůrky jsem je nezahnala ještě teď. Ani netušíte, jak umí být neskutečně otravní, když chtějí. 

Heeej, hej Chrono! A co to napsat takhle? - A už to jede. 

Myslím že každý kdo má stejně šílenou fantasii jako já ví, o čem mluvím.

...and then life goes on...

Druhý díl ELEGIE.

Nejezte mě.

Omlouvám se ale nevydržela jsem to. Doufám že se vám dvě probíhající kapitolovky nebudou motat (neměly by, když jsou každá o něčem jiném,) sama vím, jak mě zlobí někde čekat na víc pokračování najednou, ale přesto jsem schopná vám to udělat. Takže místo pokračování Lidí kterými jsme bývali, vám sem dávám TOHLE.

Proč? Protože nejde držet zavřené v sešitě něco, co se potřebuje dostat ven. A zvlášť když jde o příběh navazující na má milovaná Ptáčata.

A ještě drobnost než první kapitolu ELEGIE PRO PTÁČATA otevřete. Pokud jste někdo nedočetl/nechtěl dočíst/ani nezačal PTÁČATA, tak asi nebude mít smysl abyste tohle vůbec otevírali.