Elegie pro ptáčata;kapitola pátá
S tisíciokou bolestí
která nikdy zcela neusíná,
bedra těžkou vinou plná,
ale potkat se.
V tu chvíli
život je rázem zticha
místo smutné tiše vzdychá.
Sasuke:
Když je Sakura opustila, nacházeli se zrovna na hřišti nedaleko restaurace. Tak jak si jí pamatoval z tenkrát, i teď byla stejná. Mluvila a mluvila, skoro se neptala a když, stejně to nebylo ze soudku událostí, o kterých by nechtěl mluvit. Neříkal že se cítil nadmíru příjemně, ale nevadilo mu to. Bylo dobré se s ní vidět. Vyslechl si i pár věcí, které se za běžných okolností zdají lidem zajímavé. Sakura je na vysoké, a pak bude hledat práci v naprosto jiném oboru. Jako by se touhle absurditou nezabýval zrovna nedávno. Ah, ano, dozvěděl se i zánovní drb, že dům ve kterém bydlel je zrekonstruovaný a žije tam nějaká úplně jiná rodina. S matkou se neviděl od Narutovy smrti a nestál o to na tom něco měnit. Ale měl-li být sám k sobě upřímný, nedivil se že odtamtud utekla. To co se stalo, se totiž dle Itachiho dřívějšího vyprávění rozeběhlo do všech stran města, jako sžíravý požár a to co se tam stalo, všichni věděli v rámci několika dní.
Sasuke se zahleděl na Yuki, točila se na kolotoči, ale zároveň padal do hlubin své paměti. Uvědomil si, že by se měl zase alespoň ozvat Itachimu, říct mu, že je v pořádku. Moc často se nevídali, pravda, i teď je to skoro čtvrt roku, ale jeho bratr je jediný člen té skupiny co se nazývala "rodinou", se kterým nechtěl přerušit kontakty. Koneckonců, byl to právě on, kdo ho nejvíc podržel v ten den kdy...
,,Úúúúúúúsměv!" zahalekala Yuki a mávala mu mezitím co se jí točil celý svět.
,,Spíš se drž, nebudu šacovat mraky až uletíš!" odpověděl jí, ale dle síly zvyku pracně vylovil úsměv se štítkem "pro Yuki".
Malý mimozemšťan se vesele chechtal, mezitím co Sasuke krotil úvahy, kde je teď vlastně konec jeho otci. Podle všeho má před sebou ještě šest let. Měl by sedět. Ale u něj - kdo ví... A pak mu na mysl vyvstala ta poslední věc, které se v duchu potřeboval chvilku věnovat. Ta novinka o Hinatě. Vždycky si myslel že je silná, ale nakonec se zdá, že se s Narutovou smrtí také nedokázala srovnat. Prý se nedávno pokusila o sebevraždu, ale neúspěšně. Teď žije v nějakém sanatoriu a jak tvrdila Sakura - už to s ní vypadá líp.
Ptal se jí. Nedalo mu to. Jak to, že se vyrovnala s tím, že se do něj Naruto zamiloval a odešli spolu, ale s jeho smrtí ne? To vysvětlení bylo až neuvěřitelně prosté. Protože do té doby věděla že tam někde je, živý a velmi šťastný. Sasukeho píchlo v boku, skoro jako by to byla připomínka. Radši se tedy zvedl, a houkl na Yuki, že už musí vyrazit. Bylo mu dost nevesele, malá se z nepochopitelných důvodů o hovor vůbec nesnažila a tak se utápěl v nostalgii. Potřeboval práci, a to rychle. Dělat činnost vyžadující velké soustředění a nezabývat se tímhle vším...
Restauraci U Hokageho už měli na dohled, když se Yuki zastavila. Držel jí za ruku, takže jakmile malý mimozemšťan zabrzdil, trhnul mu ramenem a tím ho přiměl k očnímu kontaktu.
,,Copak?" zamrkal a pohledem jí sklouzl ke tkaničkám, jiný důvod k zastavení ho v tu chvíli vůbec nenapadl.
Mračila se tak jak to umí jen když je extrémně naštvaná. Rozhlédl se, co by to tak... jistě. Jistě že.
,,Nikdo tě nebude nutit s ním mluvit."
Tak on nad ním přemýšlí a...
,,Nemám ho ráda! Ani trochu! Nejdu tam!"
,,Zklamu tě, ale budeš muset. Slíbil jsem že se vrátíme na čas."
,,Tak mě tu nech!"
,,To dost dobře nemůžu."
,,Proč?"
,,Bál bych se o tebe."
,,Jen jestli nemlžíš."
,,Hele nech si ty Konovy hlášky, ty mrňavej drzoune!"
Chňapl po ní a zvedl si jí do náruče.
,,Tohle je ale teda podvod," nafoukla se.
,,Kdo říkal že budu fér?"
Yuki vypadala pěkně napěněná, ale on z toho měl spíš humor. Bylo to vlastně i tím že neměl zdání, kde tu zášť k Itachimu vzala. Když se stalo že přijel, někde se zašila, a nebo, jako právě teď, když viděla jeho auto, odmítala se vrátit. Když se jí na to jednou ptal, tak jen přimhouřila oči a řekla mu:
,,Protože jsi pak moc smutnej."
Ale zřejmě to bylo hlavně tím, že tenhle vztah vůbec nechápala.
S Yuki v náručí vešel hlavním vchodem restaurace a očima hledal jak svého bratra, tak někoho, komu by mohl dát malou na chvíli pohlídat.
,,Vítejte zpátky," ozval se klidný, milý a vyrovnaně znějící hlas.
,,Díky. Gaaro můžeš jí na chvíli zaměstnat? Skočím za Hiruzenem a pak musím v tomhle lidském kompotu někde vylovit bráchu," zamumlal a prohlížel k prasknutí plný lokál lidí.
,,Rád bych, ale nevím kde vezmu čas," odpověděl mu rudovlasý spolupracovník.
,,Je problém abys jí měl u sebe když se jdeš jen bavit se svým bratrem?"
,,Je."
,,Fakt?"
,,Na."
Bez dalších průtahů dal Gaarovi Yuki do náruče a ten jen zmateně koukal na človíčka, co se mu ocitl v rukou. Sasuke udělal jen pár kroků a ztratil se mezi lidmi.
Pokud se konečně rozhodne znovu vzlétnout, budeš ty ta pevná půda, na které bude moct přistát?
Gaara:
,,Vy jste se na mě úplně normálně domluvili!" zaprskala Yuki jako vzteklé koťátko.
,,Přísahám, že v tom nejedu," zasmál se a postavil děvčátko na zem.
,,Musím jít roznášet jídlo. Vystačíš si sama?"
,,Asi. Máš papíry a pastelky?"
,,Jo, zůstaly tu od minule. Tvůj děda je má v kuchyni, v nejspodnějším šuplíku, tam pod příborama... Neříkej mi že jdeš zase kreslit palici, protože tě naštval."
,,Ty... Jsi jasnovidec! A víš že jsem si to myslela? Máš ještě nějakou další superschopnost?" ptala se malá bezelstně.
,,Jím děti které mají moc otázek."
Yuki ho zkoumala a přemýšlela jak moc vážně to myslí.
,,Ne. Nene. Nejíš. Ty jsi hodnej."
,,Odhalila jsi mě. Víš, jsem tajný posel z budoucnosti, a jsem tu proto aby se Sasuke víc smál."
,,Věřím ti. Ale ještě ti to moc nejde, co?"
,,Já vim. Díky za upřímnost, Yuki."
Gaara sáhl po podnosu s talíři a chtěl se vydat mezi hosty.
,,Strejdo Gaaro?"
,,Ano?"
,,Že to se Sasukem nevzdáš?"
,,Já? Nikdy!" zazubil se na ní, a prošel mezi hosty.
Občas si říkal, jaké má vlastně Sasuke štěstí, že ho někdo tak hluboce miluje, jako malá Yuki. Velmi brzy po tom co sem přišel začal chápat, že ho bere spíš jako staršího bratra, než někoho cizího kdo se čirou náhodou dostal do rodiny. A když je tu už pět let, znamená to že je s Yuki v kontaktu od narození. Hlídá jí jako nejcennější poklad, a tak není divu, že si mezi sebou vytvořili tak silné pouto.
Předal hostům talíře, popřál dobrou chuť a vracel se k výdejnímu pultu.
,,Gaaro!" zaznělo hromově z kuchyně.
,,Jo?!" odpověděl a Hiruzen vyběhl k pultu s další objednávkou.
,,Všechno jedenáctka."
,,Jasně. Mluvil s tebou Sasuke?"
,,Ano. Netvářil se. Ani se nedivím, když mu přijel bratr."
,,Mají spory?"
,,To ne. Akorát nám Itachi málokdy nosí dobré zprávy."
Gaara se ujal dalšího tácu a šel s jídlem k určenému stolu. Očima hledal Sasukeho a jeho bratra. Neviděl je. Když se vracel s prázdným podnosem, stereotypicky ke kuchyni, padl mu zrak na správné místo. Bylo až k nevíře, jak jsou si ti dva podobní. Nechtěl se chovat jako nějaký stalker, takže jít se zeptat co si dají rovnou vypustil z úvah. Věděl že by měl máknout, hostů tu je plno, ale nějak se nemohl přimět. A pak uviděl tu scénu. Sasuke vší silou praštil pěstmi do stolu a vstal. Třásl se po celém těle, kdo ví proč, ale pravděpodobně vzteky. Druhý z mladíků jen seděl, hlavu skloněnou. Bylo vidět že něco pronesl, ale Sasuke sebou tvrdohlavě zavrtěl na znamení nesouhlasu, sebral se, a odešel. Mířil rovnou k němu. Oči mu hořely a toho výrazu by se nejspíš báli i nejvyšší představitelé pekla. Sasuke se kolem něj prosmýkl, kdyby mohl, nejspíš by jím rovnou prošel. O okamžik později už vybíhal převlečený, s jídlem mezi hosty. Gaara ještě došel zkontrolovat Yuki, která si pečlivě vybarvovala obrázek a pak se také znovu pustil do práce.
Když se v pět hodin odpoledne konečně posadil na zadek, měl toho jak se tak říká, plné kecky. S tím že tu bude frmol do toho šel, ale jak je to náročné si uvědomoval až teď, v průběhu pracovního procesu. Položil si ruce na stůl, a na ně hlavu. Očividně by byl schopen tu takhle usnout. Pak cítil jak lavice vrzla, když si vedle něj někdo přisedl. Tušil Yuki, a tak se usmál, přetočil hlavu do strany a hledal copatou holčičku. Ke svému údivu měl však půl metru od obličeje ten Sasukeho. Seděl ve stejně zmožené poloze a měl naprosto smířený výraz. Po vzteklém démonickém vzhledu ani památky.
,,Nemám jiných slov než těch, že dnešek byl vážně brutální. Takovej nával tu snad ještě nebyl," promluvil černovlasý.
,,Taky mi to přišlo hektičtější než běžně. Yuki pořád kreslí?"
,,Než jsem si šel sednout tak byla vzadu v kuchyni. Mlela něco o cestovatelích časem a bouracím kladivu. Ani za mák jsem jí nerozuměl."
,,V tomhle případě buď rád," zasmál se a všiml si, jak se na něj Sasuke vůbec poprvé, opravdu upřímně usmál.
,,Co bratr? Všechno dobrý? Odjel sotva dorazil. To jste se chytli?"
,,Ne, my se nehádáme. Jen přivezl další špatné zprávy," odpověděl mu.
Takže měl Hiruzen pravdu.
,,Smím se zeptat jaké?"
,,Smíš."
Gaara se tiše zasmál, vyznělo to stejně jako minule - klidně se zeptej, ale odpověď nezaručuju.
,,Takže?" zkusil.
,,Náš otec měl sedět ve vězení ještě šest let, ale pustili toho hajzla na podmínku už teď."
,,Za co seděl?" zamrkal Gaara, únava drobet opadla a on zostřil smysly.
Sasuke zavrtěl hlavou a to gesto dalo jasně najevo, že se o tom nechce bavit. Když zapřemýšlel, došel závěru že svůj osud asi přeceňoval. Ano, udělal spoustu chyb a hloupostí, ale většina byla z vlastní, drogami omámené vůle. Sasuke byl ale očividně ze smolařů, na které se všechno pěkně svrchu sype, ačkoliv jsou to dobří lidé. Takže utekl z domova, otce měl ve vězení, umřel mu přítel a tak se snaží žít v poklidu a bez problémů tady. Vlastně... nezná Sasukeho natolik aby mohl říct, že si to zaslouží, ale hrozně by mu přál pořádnou hromadu štěstí.
Oba stále leželi s hlavou na stole a dívali se na sebe. Mlčky, jen ten pohled z očí do očí. Hluboká, temná čerň a ta zvláštní, hřejivá zelená.
,,Tady jste! Spíte?" zahalekal nezaměnitelný hlásek a pak Gaara pocítil ručku ve vlasech. Mimozemšťan se napasoval do meziprostoru který je dělil a oba dva hladil po hlavách.
,,Nespíme." probral se Sasuke z toho tranzu, sedl si pořádně a stáhl si děvčátko do náruče.
,,Dívej!" natáhla se po obrázcích které během odpoledne vytvořila a podala je Sasukemu.
Gaara se naklonil k nim.
,,Můžu taky?" ptal se a s úsměvem prohlížel Yukiiny výtvory.
,,Má talent," zhodnotil rudovlasý po prohlídce.
,,Jasně že má! Nakecat někomu že je to od Picassa, tak mi to zbaští."
,,Tenhle se mi ale líbí nejvíc," ukázal na duhovou postavičku na žlutě podbarveném papíru.
,,Co to je Yuki? Autoportrét?" ptal se Sasuke s vážnou tváří.
,,Ne! To je mimozemšťan!"
,,No vidíš, tak jsem měl pravdu."
Gaara se mu podíval do očí a oba se začali strašně smát.
,,Jů! Tady je nějak podezřele veselo!" zahalekal mládenec který se nepovšimnut dostal až k nim.
,,Nazdar Kone, dlouho jsme spolu- No ty kráso! Máma tě zabije."
,,Myslíš za můj novej, prďáckej účes?"
,,Myslíš ten anglickej trávník na svý hlavě?"
,,Stříhala mě kámoška. A barvila taky. A mámě to nevadí, říkal jsem jí o tom a pak jí i posílal fotku.
,,Bráško?" kvíkla Yuki nedůvěřivě a prohlížela si Konohamarův nový vzhled.
,,Jo Yuki, je to on. Akorát ho někdo vzal po cestě sekačkou."
,,Nebo... Za to můžou marťani!" breptla malá.
,,Určitě. Mimozemšťani, Elvis a strunová sekačka. S anténkama. Zaručeně odněkaď z Pluta."
,,Hrabe vám?!" zhodnotil Konohamaru Sasukeho projev a hledal kousek duchaplné konverzace u Gaary.
Jenže ten neměl to srdce teď trhat partu.
,,Vzhledem k tomu že je tvá hlava posekaná, zoraná a je v ní nejspíš křížově zaseto, nebude otázka o bláznovství úplně na místě. A navíc, jsem cestovatel časem, takže vím, že ti tam za pár týdnů vyraší kapradí. A Yuki ví, že nelžu," koukl na ní.
Děvčátko, oči obrovské jako tenisáky a nadchnuté mírou pozornosti které se mu právě dostalo, zuřivě přitakávalo.
,,Ste blbý!" odfrknul si Konohamaru.
,,Vždycky jí někdo nabulíkujete takovýhle ptákoviny a pak s ní neni k vydržení!"
,,Bude se pídit po tom kapradí, co?" smál se Sasuke.
,,Si piš. Jo, máma mi psala že se mám klidně obarvit všema barvama duhy, hlavně když si na odpoledne vezmu Yuki. Prý ať máš trochu času tady na... strejdu Gaaru," uculil se.
,,Kurenai má taky schopnost zveličovat všechny Yukiiny poznámky, co?"
,,Děláš jak když mámu neznáš."
Gaara s úsměvem na rtech pozoroval a poslouchal jejich dohady. Na okamžik se svět zdál být naprosto v pořádku.
,,Tak jo Yuki, posbírej si obrázky a běž nahoru s bráchou."
,,Musim?" zaksichtila se.
,,Musíš! Neodmlouvej a pojď!" vložil se do toho Konohamaru, sotva Sasuke otevřel pusu.
Děvčátko nafouklo dotčeně tváře, sesbíralo si výkresy a už rázovalo ke schodům.
,,Ahoj!" houkla ještě na dva mladíky za stolem a zamávala, než jim zmizela z dohledu.
,,Jdu za ní. Jeden nikdy neví, co bez dozoru spáchá," oznámil Kon, rozloučil se a vyběhl schody nahoru, aby dohnal svou malou sestru.
,,Vždycky to tu neuvěřitelně posmutní a ztichne, když Yuki odejde, viď?" zeptal se černovlasý.
,,Předpokládám že proto jí máš tolik rád. Že je tak plná radosti, lásky, života a energie."
,,No, kvůli tomu asi taky. Je pro mě ta nejdůležitější."
Stále ještě seděli naproti sobě. Když nad tím Gaara zauvažoval, Sasuke je opravdu krásný kus chlapa. Jasně, je tu ta věc s Narutem, ale to za celou dobu s nikým nic...? Nikoho neměl a... už jen z představ mu zahořely tváře, uhnul pohledem.
,,Měli bychom tu sklidit, ale napřed doběhnu za Hiruzenem, určitě chudák ještě myje nádobí," ohlásil a zvedl se.
Jenže než se mu boty odlepily od podlahy, kolem zápěstí ho chytly štíhlé prsty. Podíval se na tu ruku, a pak Sasukemu do tváře.
,,Díky," pronesl měkce, a pak ho pustil.
Za co? Ozvalo se v rudovlasé hlavě, ale přesto se nesoustředěně odebral do kuchyně, aniž by se po Sasukem otočil.
Tohle začíná být nebezpečné. Vždycky to dopadlo stejně a na Sasukem mu pomalu ale jistě začíná záležet. A co hůř, líbí se mu. Nechtěl by to jenom tak zahodit. Nechce se zase bezhlavě zamilovat do chodícího problému a pak si dlouhé týdny skládat dohromady polámané srdce. Chtěl přece jediného dobrého přítele. V žádném případě to nesmí zajít dál. Ne... Minulost se nesmí opakovat. Nemůže, protože pak by nejspíš znovu prošel peklem.
Být po boku toho koho máš rád, je jedna z výsad přátelství.
Komentáře
Přehled komentářů
Sice nechápu proč jsem ti neokomentovala hned jak jsem si to přečetla, ale budiš. To bylo tak...tak...*nemá slov*...jednoduše kyaaa! Představit si Sasukeho a Gaaru jak sedí za stolem a navzájem si hledí do očí... ^w^ Jako prosím nemějte mi to za zlé ale já mám v Elegii asi nejraději Yuuki. Říkám to pořád do kola ale je naše malé sluníčko, které kdyby zmizelo asi bych se zhroutila. ._. No jo a těším se až se to zas po...kašle. To dělá Ptáčata Ptáčatami. :)
...
(Eisha, 17. 3. 2014 23:50)Chroni, Ty ses překonala :3, nemohla jsem uvěřit, když jsme to tu viděla ^^. Miluju elegii, tenle díl, a jen se bojím toho, co má přijít. Natěšeně čekám, až si Sasuke s Gaarou konečně budou pořádně důvěřovat... Těším se, co na pokračování (:
:))
(IQY, 17. 3. 2014 8:33)
ježííííššš! a teraz mám poprskaný celý NB a šéf na mňa čučí ako stádo nasraných čertov!
že - ,,Spíš se drž, nebudu šacovat mraky až uletíš!"
táto veta ma zabila okamžite a na tej blbej prezentácií a vo firme som spôsobila rozruch
šéfova otázka "čo je také smiešne na snahe nášho kolegu o lepšiu informovanosť o našich produktoch pre verejnosť"
sa stratila v mojom kašli, ako som sa snažila vyhíkať nadýchnutú kávu v pľúcach
výborný diel, nakopol ma na pondelok k boju s nepríjemný šéfom a
s blbým úsmevom glančím obrazovku i klávesy NB a už sa teším na pokračko
len jedno zlé tušenie - asi sa fakt blížia tmavé časy a nastane zasa prúser,
Ty skrátka "nedopraješ" Sasíkovi svetlo, lásku a nádej na viac ako pár prchavých chvíľ
a tiež uvedomenie si názvu "Elégie" žalospev o tom veľa vraví... :/
neděle? jo jo jo
(pani_Lucie, 17. 3. 2014 0:40)
Cítím se celá hýčkaná a rozmazlovaná. Dva luxusní kousky v jednom dni, tak sme museli být hodně moc hodní - předčasné vánoce!
jo Chrona žije
jo našla čas
jo PÍŠE
Ty, Chrono...
(Kameko Kuroi, 16. 3. 2014 23:50)
Něco ti teda povím...pořádně válíš člověče! To je neuvěřitelný! Já tu den ode dne aktualizuju, jestli něco nepřidáš a pak? Jehé! Děkuju...zlepšuješ mi náladu...
PS: A samozřejmě nezapomínejme na Pana Démna...ten v tom ráje taky roli, co?
Kyaaa! *w*
(Suri-chan , 18. 3. 2014 10:23)