Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola šestnáctá - Svět je malý

22. 7. 2010

Svět je malý.

A o náhody v něm není nouze.

 

,,Já si pluju se svou lodí,

od přízemí do poschodí,

próóóplůůůjůůů vám cééélýýý důůům!

Devět mil a sedm pídí,

čeká ještě před mou přídí,

běééhééém plááávby piiiijůůů růůům."

 

,,Hele ty Píďalko! Nech si to na potom a radši mi řekni co mám dělat!" rozšířily se mi oči hrůzou, když jsme ve vratké kánoi najížděli mezi kameny.

,,Nic," odpovědělo mé mládě.

,,Jak jako nic?! Chci instrukce!"

,,Proud nás vtáhne hezky mezi ně, neboj se," uchechtl se zamnou Hubert mému zděšení.

A měl pravdu. Jen jsme bokem drcli o nějaký výčnělek a loďka sklouzla mezi kamením dál na volnou řeku. Šplouchlo to, a to bylo všechno. Moje první zdařile sjeté "nebezpečí". Nejdřív jsem myslel že na vodě bude klid, ale co chvíli kolem nás někdo projel a správní vodáci nás častovali typyckým; ,,Ahóóój!" a Hubert za nás vesele pokýval a odpověděl tímtéž pokřikem. Ale to by mě ani tak netrápilo. Všecho vypadalo skvěle. Malá idylka. Než se jeden z projíždějících vodáků po pozdravu otočil a nevěřícně se zeptal...

 

,,Tomáši?! Jsi to ty?" trvalo mi pět sekund než jsem si spojil jeho obličej s minulostí.

,,Matěji?" můj bývalý přítel.

Nerozešli jsme se zrovna v nejlepším a tak jsem nevěděl, jak se zachovat. On se ale usmál a mile pronesl; ,,Moc rád tě vidím."

,,J-Jo... Já tebe taky," vypadlo ze mně nejistě.

,,Tohle je moje kamarádka Iva," představil mi dívčinu sedící před ním.

Iva byla drobná, tmavě opálená brunetka, s melíry rudými jako krev a všetečnýma očima.

,,A tady to je Hubert, můj přítel," oznámil jsem hrdě.

,,Přítel...jako že...?" naznačil Matěj, který neměl ani potuchy o tom, jak se můj náhled na homosexuální vztahy změnil.

,,Jako že člověk, kterého miluju," odpověděl jsem pevně.

,,A-aha... A...Nechcete se někde u břehu zastavit? Že bychom si popovídali? Dlouho jsme se neviděli... Tome... Hm?"

To bychom mohli i takhle, napadlo mě, ale neřekl jsem to.

Když nás proud a mírné veslování zaneslo ke břehu, Matěj vytáhl loďku na břeh a galantně podal Ivě ruku. Vždycky byl ohleduplný.

Laskavý.

 

Nakonec jsme na břehu poblíž lesa zůstali do setmění. Takže první den nám podle plánu nevyšel. Hubert nám totiž naordinoval dojet do kempu Majdalena, ale mi zakotvili úplně jinde. Zajímá mě, jestli ten skluz doženeme. Hubert seděl pod stromem, zahleděný a zuřivě klikající na tlačítka svého mobilu. Iva seděla u nás a tu a tam se zapojila do hovoru. Chtěl jsem své mládě nějak nenásilně vtáhnout mezi nás, aby neměl dojem, že se mu nevěnuji. Každý pokus ale skončil odmítnutím.

Večer jsme popošli kousek do lesa a rozbalili spacáky. Matěj se nastlal vedle mě a já měl co dělat abych Huberta očima přesvědčil, že stojím jen o něj. Je to zvláštní, ale ač se mé zlatovlasé slunce chovalo nepřístupně, necítil jsem z něj žárlivost. Spíš... šlo o zklamání.

Zklamání, které tkvělo v tom, že chtěl dny na vodě strávit sám semnou, a ne ještě s mým bývalým a jeho kamarádkou.

 

Mezi hovorem s Matějem jsem se vydrápal ze spacáku a našel batoh který se urputně bránil, než mi vydal lahev s vodou. Jak jsem lezl zpátky, mé oči zabrousily k těm Hubertovým.

,,Tome?"

,,Píďalko?"

Protočil oči, usmál se a ukazováčkem mi pokynul k sobě.

,,Pusu," zapředl tiše.

Sklonil jsem se, přidržel si ho a chvíli ho líbal. Bylo to jasné gesto. Chtěl dát vetřelci v jeho rajonu najevo, že tu nemá co dělat. Když se naše rty rozdělily, nadechl se a chvíli se na mě jen tak díval. Zalezl jsem na své místo a Hubert vesele houkl:

,,Dobrou, lidi!"

,,Dobrou," ozvali se sborově naši dva přivandrovalci.

,,Dobrou noc," vydechl jsem a s dobrým pocitem jsem se dál bavil s Matějem a Ivou.

Dívka nakonec vytuhla a já zůstal vzhůru s mou bývalou láskou.

Nebezpečné.

 

,,Tomáši, teď, když už nás nikdo neposlouchá... Vysvětlíš mi něco?"

,,Podle toho co."

,,No to divadýlko s pusou."

,,Co je na tom k nepochopení? Miluju ho a proto ho líbám."

,,Jen před náma nebo...?" oněměl.

,,Políbím ho kdykoli, a kdekoli si řekne."

,,Když jsme spolu byli my dva, tohle pro tebe bylo nepředstavitelný."

,,Jo. To bylo. Ale myslím že tohle je to pravé víš? Vztah který mi umožnil, no, řekněme , vidět dál."

,,Tome na mě pomalu. Takže si s ním začal chodit a on tě k tomu dotlačil?"

,,Vůbec ne."

,,Tak o co jde?" vyzvídal.

,,Byli jsme stejní víš. Báli jsme se toho, co jsme. Netrvalo to moc dlouho a jeden druhému jsme dokázali otevřít cestu."

,,Škoda že jsi k tomu nedospěl dřív. Všechno mohlo být úplně jinak," zasnil se Matěj.

,,Matýsku, ty seš hrozně hodnej kluk. A potřebuješ k sobě někoho, jako jsi ty sám. Já jsem jeden velkej mindrák. Vždyť víš. Nehodili jsme se k sobě a ani tohle ten fakt nezmění."

Matěj si povzdechl, otočil se ode mě a zadíval se přes větve stromů na hvězdami poseté nebe.

,,Kdo ví," pronesl a zavřel oči.

Přepadl mě strach. Taková tísnivá úzkost že Matěj vyzkouší, co je na mém tvrzení pravdy.

A tohle byla první, z neklidných vodáckých nocí.

 

,,Miláčku! Jestli se nevzbudíš než dopočítám tří!!!" vzbudil mě ráno Hubertův nakvašený, ale poměrně tichý hlas.

,,Já už lezu," zabručel jsem a vyhrabal se ven ze spacáku.

Bylo brzy ráno, ještě chladno a slunce se teprve budilo.

,,Tiše!" zasyčel a ukázal na spící Ivu s Matějem. ,,Mám nápad."

,,Poslouchám."

,,Frnkneme jim."

,,To nejde, to bude vypapadat blbě."

,,Ale kušuj. Napíšeš: Zdar lidi, soráč, ale máme naspěch tak jsme vyrazili hned ráno, už se asi neuvidíme, čááááu!"

,,Co ti na nich vadí?"

,,Konkrétně? Vadí mi Matěj. Aaaaa Matěj, Matěj... Jo, a ještě taky Matěj."

,,Proč? Je milej."

,,Je to tvůj bejvalej. A ty sis asi nevšiml ale pěkně po tobě jede. Takže ho naprosto přirozeně nemám rád."

Zakroutil jsem nad tím hlavou, ale zas až tak moc mě to nepřekvapilo.

,,Ovšem jestli chceš aby jeli s náma, já to překousnu," dodal neutrálně.

Co na to říct? Měl to být náš výlet. Naše společné prázdniny. Naše dva měsíce. Než nás zase bude dělit ta spousta kilometrů.

,,Tak dobře, jedeme."

 

Nakonec jsem Matějovi naškrábal vzkaz s omluvou a přišpendlil mu ho na batoh. Tiše jako duchové jsme hodili do kánoe batohy, nasedli a po řece se vydali dál. Jakmile zmizel z dohledu náš kempovací břeh, zmizela i Hubertova nakvašená nálada. Vesele povídal, hvízdal a prozpěvoval si Píďalčinu píseň.

 

Čeká nás dlouhá plavba po proudu, musíme dohnat, co jsme zmeškali. A já se můžu akorát modlit za to, aby nás při dohánění času nedohnal i Matěj.

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

Eclair(www.eclairsstories.estranky.cz),1. 8. 2010 22:12

supr;-)ten Hubert to dobře vyřešil:D:D:Duž se těším na další díl:-)

napad!:)

lucik,31. 7. 2010 16:57

uzasna kapitolka...uzasna kapitolovka!...uplne ji zeru!...
mam napad...co kdybys tam dala nejaky pubetracky-yaoinistky...ano, vim, je to divne...ale mohla by to byt sranda:)

Jen ať je doženou xDD

Yazzy,26. 7. 2010 18:12

Hubertek je číslo... mám ho ráda..škoda, že je na kluky xDD parádní kapitola..jako vždy

Tak...

Haku,26. 7. 2010 15:31

...to Hubert pekne vyriesil ako im ufrngli zpred nosa...to sa mi popacuje,ale nieco mi nasepkava,ze s Matejom budu este opletacky.Juj...ako môzes tvrdit,ze to bolo take nijake...nikdy to nebolo nijake,je to presne ako v skutocnosti:problemy aj radosti.Tesim sa na dalsi.

Jeeeej

Kaci.chan,24. 7. 2010 22:01

Tak jim pláchli, to je výborné. Sice si taky myslím, že z toho ještě něco bude, ale o to víc se těším, jak z toho bude Tomáš bruslit. Každopádně skvělá kapitola, už jsem se jí nemohla dočkat!

....

terkic,22. 7. 2010 20:51

už se nemůžu dočkat dalšího dílu, proto směle dál:)navíc to vypadá, že se brzo něco semele a o to víc je to napínavější:)

Yapááá po 100 letech...

Blecha ^^,22. 7. 2010 20:26

..je tu zase pokračování! Kjásné jako vždy. Já se tomu Hubertovi ani nedivim, taky bych jim ujela.. xD Mooc se těším na další díl ^^