Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ptáčata;kapitola třináctá

19. 11. 2013

 

Největší dar který můžeš někomu dát, je strávit s ním čas. Protože tím dáváš kus svého života, který ti už nikdo nevrátí zpátky.


Sasuke:

Budit se ráno vedle člověka kterého milujeme je k nezaplacení. Jenže vědět kolik času bez něj uplyne až odejdeme, je k uzoufání...
 
Když se Sasuke v neděli ráno rozloučil, a sněhem zapadaným městem se vracel domů, měl v hlavě všechno perfektně srovnané. Pokud se Naruto rozhodne odejít, podpoří ho, a ze všech sil se pokusí ho následovat. Následky svého jednání bude řešit až za pochodu. Vždyť tak by to přeci mělo správně být. Když sahal na kliku domu, měl sice strach, ale už ne tak ochromující a neschůdný jako dřív. Čas strávený s Narutem mu dával sílu, kterou až doposud neznal. Ale i tak - když vkročil do předsíně nesmírně se mu ulevilo, že tam nestojí boty rodičů.
 
,,Čau, jak bylo?" přivítal ho z kuchyně hlas jeho staršího bratra.
,,Skvěle!" odpověděl vesele a začal se zouvat.
,,Hele...Sasuke..." ozvalo se, a Itachi nakráčel do předsíně k němu.
,,Jo?"
,,Mě se absolutně netýká co s kým kde vyvádíš, ale když lžeš, tak se ujisti že dobře lžeš. Ve svém vlastním zájmu. Divím se že si to lajsneš, když víš jakej táta je. Kde jsi teda byl?"
,,He? No... vždyť... vždyť jsem ti říkal že jsem u...u..." byl zaskočený a i když šlo jenom o Itachiho který nebyl podrazák, začala se ho zmocňovat obvyklá panika.
,,Ta tvoje Hinata, brácho, se tu stavovala a sháněla tě. A byla s ní i ta růžovovlasá kometa, ale zapomněl jsem, jak se jmenuje."
,,Jo... Sakura..."
,,Ty víš že já proti tvým známostem nic nemám, a že to nikde nikomu vykládat nebudu, ale znáš tátu. Nedokážu přesvědčivě lhát, pokud se mě bude detailněji ptát."
,,Jo. Já vím."
,,Tak řekneš mi kde jsi byl?"
,,Vzhledem k tomu že jsem prozrazen, už je to stejně jedno co? U mého přítele."
,,Zase kluk? Ty si tím chceš projít znova?"
,,Už se to nestane."
,,Nebuď si tak jistej. Víš co je táta zač."
,,Bohužel."
,,Divím se že dobrovolně takhle riskuješ. Já mám strach si sem přivést i holku."
,,Ale ono to jinak nejde víš? Jsem do něj zamilovanej."
,,Aby ti neutekl. Stejně jako ten předchozí."
,,Neuteče. Já mu věřím. A navíc, i když jsou si povahově podobní, můj stávající je jiný, než můj ex."
,,A v čem je to jiné? Je to stejné jako prve, jen s tím rozdílem že teď znáš důsledky, takže to před otcem pečlivě skrýváš. Ale je to stejný jako s počůraným prostěradlem když jsme byli malí, Sasuke. Sice ho na chvíli schováš, ale nakonec ho stejně někdo najde."
,,Děkuju za pozitivní motivaci v tomhle vztahu pokračovat," odfrkl si. ,,Jdu k sobě," oznámil ještě a odebral se do svého pokoje.
Bylo mu jasné, že brzká budoucnost už přinese zlom. Že číše je naplněná, a co nevidět přeteče.


...A ty slzy ostře září, když tečou dolů po tvých tvářích.

Naruto:

Přesně jako poslední dny - přešlapoval před školou a čekal, až dorazí. Bylo deset minut před osmou a Sasuke nikde. Začaly ho naplňovat obavy. Poslední dobou se tu scházeli už ve čtvrt, aby na sebe před vyučováním měli aspoň chvilku času. Zatím se nestalo že by se zdržel. Že by se to jeho otec...? Ne! Neměl přeci jak...
 
Když už byl téměř bezradný a zoufalý, uviděl ho. Vystupoval z nablýskaného auta a s ním i nějaký mohutný muž. Že by to byl on? Ten člověk, který Sasukemu dělá ze života peklo? Určitě. Měl chuť se rozeběhnout, a z toho trysku mu dát pěstí takovou, až by ho srazil k zemi, ale zůstalo jen u fantazie. Chlap se opřel o auto, a Sasuke se pomalu coural nahoru. Už z dálky viděl ten výraz. Zděšený, prosebný obličej který doslova škemral; Hlavně se ke mně teď prosím tě nehlaš!!! Měl co dělat, aby tu němou žádost splnil, ale věděl že nemá navybranou. Pro Sasukeho dobro musí předstírat, že ho nezná. Když ho tiše bez pozdravu míjel, lhal by kdyby tvrdil, že to nebolelo. Byl ale naprosto smířený s tím, proč to dělá, takže se z toho oklepal, naposledy hodil pohledem po tom muži u auta a vydal se vstříc přicházející Sakuře, se kterou o chvíli později i vstupoval do třídy.
 
Vesele se s ní bavil, tak jako obvykle, celý vytlemený, ani stopa po nějakém splínu. Teprve když se vymanil ze Sakuřiných spárů, vydal se k zadní lavici, k Sasukemu.
,,Co to bylo?"
,,Kontrola."
,,Hmmm kontrola? Kontrola čeho?"
,,Nevim, autenticity? Nabídl se že mě sem dneska hodí a odpoledne mě zas vyzvedne. Kdybych protestoval, vymlátil by ze mě proč. Hele Naruto... já se bojim že od toho víkendu už něco začíná tušit. Hlavně ze mně něco vytáhl Itachi a... mám strach že to z něj otec nějak dostal."
,,No, to by tě přece ale... víš co."
,,Jo, ale kdo ví co se mu honí hlavou. Přijde mi jako by čekal na důvod. Aby mi to mohl hodit do ksichtu a mít... oprávnění k tomu mě zmlátit."
,,Víš co, tak se domluv s některou z holek, jestli by s tebou před školou nesehrála divadýlko, až tě bude vyzvedávat. Víš co myslím? Objímání, pusa, a tak."
,,A tobě by to nevadilo?"
,,Když si můj teplej přítel dá pusu s holkou? Proč by mělo?" zasmál se tiše a drcnul do něj ramenem.
,,Víš co mě ale štve nejvíc?"
,,Hm?"
,,Že se nám snaží sebrat i to málo co máme."
,,To bude v klidu. Až nabyde dojmu že chodíš s holkou, řekl bych, že se srovná. A já vim, že žárlit nemusim, ne?"
,,Přesně tak." 
 
Hrál si na hrdinu ale věděl že to co dělá, je správné.
Když odpoledne odcházel, bral to tryskem, protože u toho být nechtěl, i když tvrdil, že mu to nevadí. I když sám řekl že k žárlení není důvod, přesto se tenhle nezastavitelný, sžíravý pocit ozval. Ale i když se snažil, nebyl tak rychlý, jak doufal. Když viděl Sasukeho s Hinatou, jak jí drží za ramena, a jak jí následně na to objímá, chtělo se mu řvát na celé kolo, TEN JE MŮJ! Ale nesměl. Sklopil hlavu, spolkl vztek i žárlivost, nahodil úsměv a zamířil pryč ze školy.
 
,,Naruto!" houkla na něj Sakura a doběhla ho.
,,Nechce se ti někam zajít?"
,,Ale jo, proč ne," zazubil se na ní.
Alespoň přijde na jiné myšlenky.

Jak je možné, že jediný člověk který stojí proti lásce, má obrovský potenciál jí zničit?

Sasuke:
 
Když zahrál divadélko pro otce ke kterému se Hinata opět ochotně propůjčila, došel klidným tempem k autu, které už na něj čekalo. Otevřel si, nasedl, zavřel a pozdravil.
,,Hezká dívka. Bylo příjemné tě s ní vidět Sasuke."
Jeho otec nastartoval, a rozjel se. On mezitím vymýšlel co by měl říct, ale protože ho nic nenapadalo, raději mlčel.
,,Přestaň už ze mně dělat idiota."
Sasukeho polil studený pot. Takže... on ví... On TO ví!!!
,,Prosím??" vyjekl v panice.
,,Buď rád, že teď řídím, ale sotva zastavím tak si to pěkně srozumitelně vyříkáme. A teď mi řekni jméno toho buzeranta se kterým se taháš."
,,Já se... já se s nikým netahám," hlas se mu chvěl, ale lhát musel v zájmu vlastního zdraví - přiznání ihned by se totiž pravděpodobně blížilo sebevraždě.
,,Přestaň lhát, děláš si to ještě horší!" syčel jeho otec.
Už byli téměř u nich před domem. Poprvé velká nevýhoda, mít školu kousek od baráku...
,,To jméno Sasuke."
,,To děvče... To je Hinata. Nemám kluka," řekl pevně, jako by o tom v tu chvíli byl přesvědčen.
Vzpomněl si totiž právě na Narutovy přesvědčivé lži. Jeho otec zastavil u jejich domu, vystoupil a rozhlédl se. Nebylo tam ani živáčka. Pak otevřel dveře, a Sasukeho za vlasy vytáhl ven.
,,Pravdu! Hned!!!"
,,Nemám kluka!" vyjekl.
Mám spřízněnou duši.
Sasuke jí ani nepostřehl. Tu rychle letící pěst, která mu skončila v obličeji. Srazila ho k zemi. Rychle se chytl za nos, naštěstí nepolámaný, ale teklo z něj krve, jako by ho někdo ždímal.
,,Ty si myslíš, že to nepoznám?! Že jsem slepej?!? Poslední dobou se tváříš tak spokojeně až je mi z toho na blití! Moc dobře vím, že tě nějakej chlap šuká, ty odpornej dobytku!" syčel na něj.
Sasuke si hřbetem ruky stíral krev z nosu.
,,Naposledy po dobrém, JEHO JMÉNO!!!"
,,Nemám kluka," opakoval jako kolovrátek a v duchu se Narutovi za tyhle lži omlouval.
Pak po něm sáhla mohutná dlaň, a silně stiskla jeho paži.
,,Byl jsem u Hyuugů, vůbec tě neznají!"
V Sasukem hrklo. Jeho krytí se rozsypalo jako domeček z karet. Jenže se v něm zároveň v tu chvíli ozvalo cosi vzdorovitého, jeho já, milované, chráněné Narutovou láskou.
,,Ještě aby! Její otec je stejně vyšinutej, jako ty!!!" lhal, ale výraz jeho otce mu stál za to.
,,Ty spratku drzej!" zaječel na něj a začal Sasukeho, který si jen rukama chránil hlavu, surově tlouct pěstmi.
Snažil se zvednout, ale nemohl. Chtěl se dát na odpor, ale byl na to příliš slabý. Nakonec muž nad ním přestal a tak se mohl alespoň posadit.
,,Jestli mi lžeš... Zabiju tě!" zavrčel jeho otec.
,,Jen do toho..."
Bylo to drzé, ale v tu chvíli byl natolik ponořen v zoufalství, že by to pro tento okamžik bylo spíš vysvobození. Otec který už vypadal že ho nechá svému osudu se znovu ohlédl po okolí, a pak, aniž by nějak krotil svou sílu, Sasukeho sedícího na zemi nakopl do boku.
,,Zmetku mizernej!"
Sasuke vyhekl bolestí, cítil jak se mu prohnula žebra a na chvíli se ze světa ztratilo světlo...
 
Když se probral, došlo mu že z bolesti omdlel. Tvář měl zrudlou mrazem a zmazanou krví, která mu stále nepřestávala téct z nosu. Neměl ponětí kolik času minulo. Všechno ho bolelo, ale byl hrdý že dokázal aspoň říct, co si myslí. Když se zvedl na nohy a udělal první kroky, okamžitě se rozhodl, co teď udělá. Věděl, že už se příště svému otci, byť jen slovy, dokáže postavit.

,,Kdepak jsi ptáčku přišel k těm jizvám?"
,,V boji."
,,A s kým?"
,,Se sebou."

Naruto:

Když se vrátil do bytu po tom dostavení se Sakurou, musel přemýšlet nad všemi těmi rádoby náhodnými náznaky a radami, které ze sebe vychrlila, a že to se mu s ní nestávalo. Vyklopila toho na něj tolik, že už pomalu nevěděl co si vybrat. Nikdy se jí nesvěřil s ničím, co by se zdálo podstatné, ale když už jejich vztah vytušila, nechal jí říct co si o tom myslí a co by měli dělat, když to očividně mají oba nějaké složité...
Vytáhl papírek s číslem které mu dal Jiraiya. Dědečkovo číslo. Bloumal místností, ten papírek stále v ruce.
Jaký je to člověk? A co mu po tolika letech řekne? Bude ho vůbec brát jako člena rodiny, když je nevlastní?
Sedl si na gauč a přemýšlel. Sasuke přece říkal - uteč když máš možnost... Ale co když to bude ještě horší? Ne... hůř být nikde nemůže. A navíc, když s ním půjde i Sasuke, je vlastně jedno kam se poděje.
 
Rozhodnutý sáhl po krabičce cigaret, zapalovači, drobácích v mističce u ledničky a všechno to i s telefonním číslem na papírku nacpal do kapsy svého kabátu. Oblékl se, obul a vydal se z bytu do zasněžené krajiny. Zamířil k telefonní budce, ale když před ní zastavil, povzdychl si a zapálil si. Potřeboval se trochu zklidnit a nikotin udělá své. Přesvědčoval se, že není důvod k obavám. Pokud ho ten muž odmítne, má zatím kde zůstat a navíc, už je to stejně jenom rok... Ale kurevsky dlouhej rok.
Po tom co dokouřil a do závěje odhodil nedopalek, vstoupil do budky, naházel do přístroje mince a vytočil číslo.
 
Zvoní to.
 
,,Dobrý den, bistro u Hokageho, co si račte přát?" ozvalo se nadšeným, zjevně natrénovaným klučičím hlasem.
,,Dobrej...Já... Já sháním Sarutobi Hiruzena... Můžu... Můžu s ním prosím mluvit?" zeptal se nejistě Naruto.
,,S dědou? Jo, jasně! Vydržte."
S dědou...? Kdo to byl?
,,Sarutobi Hiruzen, prosím?" ozvalo se po chvíli.
Naruto lapnul po dechu. Dělám to přeci proto... aby bylo líp.
,,Dobrý den. Nerad vás ruším a obtěžuji ale dostal jsem na vás kontakt od... mého kmotra. Já... Já jsem Naruto. Uzumaki Naruto."
Na druhé straně se rozhostilo ticho. Že by ho překvapil? Rozčílil? V tu chvíli měl sto chutí ten telefon zase položit. Dobře že to neudělal.
,,Naruto... Jsem rád že voláš. I když jsem doufal že to bude o něco dřív. Něco se stalo viď? Jinak by ti o nás neřekl."
,,Já nevím... jak to říct... Já bych potřeboval pomoct. Vím že o něco vás po tolika letech žádat je neslušné a opravdu drzé, koneckonců, neznáme se, ale..." POTŘEBUJU UTÉCT.
,,Chceš od něj pryč?"
,,Prosím?"
,,Chceš od něj pryč, od Jiraiyi."
,,Ano. Velmi. Ale důvody bych nerad říkal po telefonu."
,,Tak přijeď. Tady jsi vždycky vítaný. Čekal jsem na tebe sedmnáct let."
,,Na mě? Proč?"
,,Vždyť jsi můj vnuk."
Naruto si přiložil ruku na ústa, aby teď něco hloupého nekníknul. Z očí se mu vyvalily slzy jako hrachy. Mluví s tím člověkem poprvé v životě a on si mu klidně řekne, jsi vítaný, jsi můj vnuk? Co se to stalo? Kdy mu na rameno nedopatřením sedlo štěstí?
,,Naruto?"
,,Jo?" ozval se a popotáhl.
,,Všechno mě to strašně mrzí. Musím ti toho tolik říct a vysvětlit... Kdy budeš moct přijet?"
,,Když se seberu hned teď, tak tam do večera budu. Koukal jsem ve škole na internetu kde ta vaše restaurace je."
,,Skvěle. Budeme tě čekat. Těším se!"
,,Děkuju... Já taky. Tak... zatím."
,,Zatím, a šťastnou cestu, Naruto."
Naruto zavěsil sluchátko a otřel si oči. Proč žil v tomhle? Proč, když je sotva za humny člověk který ho zjevně miluje, a o kterém donedávna vůbec nevěděl? A pak se mu hlavou prohnala jediná a velice důležitá myšlenka. Kdybych žil tam - Sasukeho bych nikdy nepoznal. 
 
Vydal se zpátky domů. Když teď odjede aniž by mu cokoliv řekl, co bude dělat až najde prázdný byt? Počká na něj? Měl by, vždyť to přece slíbil, a jemu naprosto důvěřuje. Když se blonďatý mladík vrátil zpátky do bytu nezul se, jen si odložil kabát. Popadl školní tašku, vysypal obsah a začal se v bytě shánět po několika osobních věcech které si chtěl vzít s sebou. Tak nějak doufal, že už se sem nevrátí. Sbaleno měl za chvíli, veškerý jeho majetek se totiž skládal z několika cdček a oblečení.. Všechno ostatní co tu má, je Jirayiovo, a moc rád mu to tu všechno nechá. Vzpomínky na něj si odnášet nechce. Oddychl si a odkrojil tím kus svého nešťastného já, aby ho nechal tady. Teď už bude líp. Musí.
Sáhl po kabátu, ale než stačil vyjít ze dveří, zaslechl za nimi podivný zvuk.

Ušetřete nás své lítosti. Můžeme si za to sami. Ti kdož svá srdce snadno otevřou, totiž většinou skončí zranění a vypadající jako blázni.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

Panthera1,20. 11. 2013 20:16

Tak ti je velmi povedená kapitola...už se moc těším na další díl, brečím jako želva krokodylí slzy a doufám v dobrý konec...tak snad ti dopadne...

:')

Katana,20. 11. 2013 18:49

aspoň se nám Sasu trošku pochlapil :) a Naru bude za chviličku možná šťastný, prosím další díl :)

:')

Katana,20. 11. 2013 18:47

aspoň se nám Sasu trošku pochlapil :) a Naru bude za chviličku možná šťastný, prosím další díl :)

překvapení

pani_Lucie,20. 11. 2013 18:31

Dumala sem nad tím kdo, že je to páskne, ale že je dostane všeobecné vzdělání to mi nenapdlo - furt a fšude se opakuje zjevná pravda, že sexualní orientace je vrozená, pevně denná a nemněnná, až to pochopili úplně všichni - tak, když pečlivě deptatá oběť se začne tvářit, jako kocour co zdědil mlékárnu a losocí farmu v jednom, je pravděpodobné, že s někým spí a jasné s kým, hodně dobré

.

Nina,20. 11. 2013 7:06

Páni tak to přiostřuje

...

Eisha,20. 11. 2013 0:58

Dneska nějak nemůžu přestat brečet. Krásné, smutné a opět dokonalé dílko. Strašně doufám v dobrý konec potom, co si oba zažili. Doufám, že další díl přibude hodně rychle, nemůžu se dočkat (:.