Lex:

Janek mu ležel v náručí a přesto, nebo možná právě proto co se stalo, nebyl schopný žádného pohybu, ústa nevyjímaje. Intenzivně vnímal pohyby těla, které se k němu tisklo. Každý nádech a výdech. Nějakou dobu mu trvalo, než se zmohl alespoň na to, ho nějakým způsobem obejmout. V ten moment kdy tu podivnou situaci přijal, a rukama mu skutečně sjel po zádech aby ho mohl držet, se však Jen ozval.
,,Miluješ mě už dlouho?"
,,Prakticky co tě znám," vypadlo z něj. Nač zapírat, když to nemá smysl.
,,Proč jsi mi o tom nikdy nic neřekl?"
,,Nejdřív jsem nechtěl. Nezdálo se mi to správný. Ale v momentě kdy mi to jako správný začalo připadat, jsi mi vysypal, že chceš Kaie. Že jsi zamilovanej. A když už jsem u toho ledového kvádru, tak je mi úplně jasný, že mě prásknul on. Nechápu proč mi Daniel začal ze života dělat tak obrovské, spalující peklo. To by přece jako ledový element umět neměl."
,,Víš, on to totiž nedělá naschvál. Myslí to dobře, ale provedení je špatný. A zrovna v momentální chvíli mi to Lexi připadá tak, že mi to řekl jen a pouze proto, aby tys byl šťastný."
,,To spolu přeci nesouvisí. A jestli byla ta tvoje pusa ze soucitu Jene, tak už další takovou nechci." Mluvil upřímně, ačkoliv to bylo jako by sám sobě zasazoval tvrdé rány. Jenomže si opravdu nepřál postavit vztah s Jenem na něčem, co jim předhodil Kai, ať už to myslel jakkoliv. A zvlášť, když si tak těžce a bolestivě uvědomuje, že mu Jenova láska nepatří.
,,Je fakt, že se asi cítím provinile. Ale kvůli tomu jsem tě nelíbal."
,,Ty že se cítíš provinile? Proč, prosím tě?" Nedalo mu to. Musel se nad tím pousmát.
,,Že jsem to neviděl. Mrzí mě to."
,,Něco by se změnilo, kdybys to viděl?"
,,To nevím. Možná?"
,,Takže je to o soucitu."
,,Ne. Není. Já tě mám... hodně rád."
,,Rád. To je moc milý," pousmál se znovu, povolil ruce a lehce do Jenova těla zatlačil, aby ho od sebe oddálil.
,,Lexi, aby bylo jasno, já nelezu do postele každýho chlapa, u kterýho přespávám. Týká se to jenom tebe a Kaie."
,,To je vcelku logické. Máš nás místo svých nejbližších."
,,Ty mě tu systematicky odmítáš, nebo je to jenom můj pocit?"
,,Neodmítám. Uvádím věci na pravou míru. A slez už prosím tě. Dřevěněj mi nohy."
Jen ho poslechl, ale zůstal proti němu stát, jako by čekal na verdikt.
,,Nezlob se, ale měl bych si jít lehnout, Jeníku. Není mi nejlíp, připozdívá se a taky je toho na mě nějak moc."
,,Nikam nejdeš Alexandře. Dokud tohle nedořešíme," ozvalo se striktně.
Zůstal zírat. Takový zápal pro věc zrovna od něj nečekal.
,,Co chceš řešit?" vydechl odevzdaně.
,,Já, ty, a jak to bude dál."
,,Mě nevadí když to zůstane tak, jak to bylo doteď," což byla sice lež obřích rozměrů, ale nechtěl Jena natlačit do něčeho, o co by nemusel stát.
,,A kdybych z toho chtěl udělat plnohodnotnej vztah, to by ti vadilo?"
Vážil slova. A bylo to těžké rozhodování. Obával se vlastní odpovědi, protože věděl, že milované bytosti se neodmítají. A zvlášť, když se nabízejí samy.
,,Ne. Nevadilo," řekl a odkašlal si. Nějak mu najednou vyschlo. 
Janek se na něj široce usmíval. A možná proto nakonec vyjádřil to, co ho nejvíc tížilo.
,,Jeníčku, uvědomuješ si ale, že jak jednou překročíme tu hranici, už to nevrátíme zpátky? Víš, co se mě týče, já tě miluju. Je to tak. Takže jsem schopný a ochotný udělat pro tebe v podstatě cokoliv."
,,Já vím. Ale já už jsem si to dobře promyslel."
,,Tak tě beru za slovo."
A Lex už na nic nečekal, natáhl se po něm, objal ho a vtiskl mu hluboký polibek.

Kai:

Právě zmatkoval, chystal se odejít z bytu, ale nemohl najít peněženku. 
Už to bylo přes týden, co se u něj zastavil Jen, a celý rozzářený mu vykládal, do čeho se s Lexem pustili. Byl rád, že to jejich děcko teď vypadá tak spokojeně, ale lhal by kdyby tvrdil, že si ani na okamžik nepřál být na jeho místě. Jenže teď myslel jen na to, že se má za pár minut sejít s Benem a už tak přijde pozdě. Potřeboval s někým mluvit o nedávných událostech. O tom, jak měl on, Kai, své první, opravdové rande s jiným mužem. A bylo to rande s velkým R. Konečně se totiž odhodlal a dal do pohybu věci s tím hezkým bubeníkem. Představil se mu jako Ted, ale jinak je nositelem krásného jména Tadeáš. A vzhledem k tomu jak se mu líbí, ho i plným jménem oslovuje. A není z jejich dvojice jediný, protože když se mu představil on sám, nechal Kaie daleko za sebou; Těší mě, já jsem Daniel. 
Strašně ho chtěl poznat, to ano. A rozhodně si přál, ho mít do budoucna jako postelový doplněk, ale sotva se s Tadeášem seznámili pochopil, že ten kluk není ze stejného těsta jako on. Žádné; pomalu ani nevím jak se jmenuješ, ale to je mi fuk, stáhni si kalhoty, jdeme na to. Ne. Ted nejspíš patří mezi těch posledních pár romantiků. Což je mezi muži už vlastně ohrožený druh. A tak na něj nespěchal, povídali si a měli rande takové, jako z filmových bijáků, jen s tím rozdílem, že oni dva si nedali ani pusu. A Kaiovi bylo příjemně. Byla to dobrá změna, nebýt drobného a nepodstatného detailu, že Bena nekontaktoval pouze kvůli rozhovoru.

Hlavou mu létalo to a ono, a ještě mnohem víc, ale pak nakonec našel tu peněženku, strčil jí do tašky a vyrazil na dohodnutý sraz. Tentokrát sám a pěšky, přímo před Benův dům. Prozváněl ho už když se blížil, aby Ben seběhl dolů a došel mu otevřít, jak se domluvili. Přivítali se, a o pár minut později už seděli v Benově obýváku nad hrnkem kávy.
 

,,Je to takový zvláštní," hodnotil svou dosavadní zkušenost s Tedem, ,,na jednu stranu to oceňuju, ale na tu druhou mě to tak trochu štve."
,,Co tě štve? Že má charakter a nedá každému na potkání?"
,,Já vlastně nevím, co konkrétně mě štve. Ten kluk se mi líbí, fakt jo. Ale mám pocit, že kdybych ho dostal, asi bych rychle ztratil zájem."
,,Počkej, to jako že jdeš... jak se tak říká, po skalpu?"
,,No, tak tohle budu vědět zřejmě teprve, až ta chvíle nastane."
,,Ty jsi zvláštní tvor, Danieli. Takový ten co má štěstí na dosah ruky, ale dělá, že ho nevidí."
,,Třeba ho nevidím, protože tam není."
,,Proč by nemělo být?"
,,Já když se otočím za štěstím, tak pravidelně vidím jen jeho záda, víš? Jak říkám, on se mi hodně líbí. Ale po seznamovacím procesu vím, že v tom není žádná chemie. A tuším, že to asi nakonec ani nebude fungovat."
,,Proč takového pesimismu? A tou chemií myslíš pudy a chtíč, nebo city?"
,,Myslím tím to sexuální. Touhu, dalo by se říct."
,,Vzhledem k tomu, že tě začínám poznávat, budu teď trochu osobní. Snad to nebude vadit, když jsme ti přátelé s výhodami," pousmál se na něj Ben, a klidně pokračoval; ,,Tu citovou stránku věci, k někomu chováš, nebo ne?"
,,Asi. Ale po tom delším odloučení si přestávám bejt jistej. Musel bych ho zase vidět."
,,Začínám si říkat, jestli si zbytečně nekomplikuješ život."
,,To si piš, že jo. Vždyť s tebou se vídám zrovna kvůli tý chemii a faktu, že do toho netaháme nic nadmíru osobního. Nebo nedej bože, city."
,,Sedm divů světa, a ty, Danieli."
,,Nerozumíš mi?"
,,Právě že naopak."
Chvíli se po sobě dívali. Přemýšlel, jestli je vhodná chvíle nebo denní doba na to, aby po něm bez ptaní skočil. Sám sobě se divil, že to nakonec vzal z úplně jiného směru.
,,Myslíš, že jsou sousedi doma?"
Tedy, on to vzal z jiného směru. Ben to pochopil podle toho zažitého, a tedy lehce perverzního.
,,Jestli na to máš chuť, můžeme být tak hlasití, jak jen chceme. Ještě nepřišli."
,,Ne, já myslel, jestli bys něco nezahrál."
,,To můžu," usmíval se vstřícně blonďatý. ,,Ale už je to nějaká doba, co jsem naposledy hrál, Danieli. Takže nemohu zaručit, že to pro tvé slechy nebude utrpení."
,,Nežvaň. Chci tě slyšet hrát."
Ben se zvedl, přešel přes obývací pokoj ke svému koncertnímu křídlu, a posadil se.