Kai:

Bylo to už čtrnáct dní, co bezhlavě vstřelil Jenovi, že je zamilovaný do Alexandra, který ho v ten samý moment syčivě varoval, ať to nedělá. Ani s jedním ze svých (možná už bývalých) přátel, od té doby nemluvil. Teď seděl v baru, který dle jeho účelnosti, povýšil na své lovecké teritorium. Ještě ten večer, co Jenovi zřejmě dost ublížil, zašel sem a odcházel odsud s dívkou. Potom to s ženským pohlavím zkusil ještě jednou. A pak znovu. Při té poslední, kterou měl předevčírem ale usoudil, že po zkušenostech se dvěma muži už ten sex není to, co býval. Asi právě proto, že neintenzivnější sexuální prožitek mu zajistil mužský. Přemýšlel, jestli by se dnes neměl konečně odhodlat k tomu, aby sbalil toho okouzlujícího bubeníka. Vážně se mu líbil, přitahoval ho, takže to co má v kalhotách, je až na druhém místě. V úvahách promarnil šanci se kolem něj obtočit, když měla jeho kapela přestávku. Měl by po něm ale vystartovat hned, jakmile skončí, jinak už se nerozhoupe nikdy. Když začal znovu hrát, sledoval ho, a obdivoval tu energii, která z něj vyzařovala, ačkoliv slova písně, kterou na svůj instrument doprovázel, byla o miliónech světlušek. Jestli mu to takhle pěkně jde i v posteli, je z půlky vyhráno. Upil ze své sklenice a očima letmo přelétl lokál. A najednou si všiml těch průzračně modrých očí. Moc dobře si je od minula pamatoval. Nejspíš měl uhnout pohledem, ale místo toho se usmál, jako samozvaný král zoufalců. Muž mu ten pohyb rtů oplatil, zvedl se ze svého místa, a došel k němu na bar.
,,Nechtěl jsem se ti vnucovat. Ale jinak tě moc rád vidím, Kaii," prohodil příchozí. Cítil jak se usmívá nejen ústy, ale i očima. Dlouho se mu nestalo, že by ho někdo "rád viděl", a myslel to skutečně upřímně.
,,Nápodobně, Bene. Co ty tady? Lovíš?"
,,Ne tak docela. Jen jsem se potřeboval odreagovat. Přijít na jiné myšlenky. A co ty?"
,,Já jsem měl ještě před chvílí na někoho zálusk. Ale asi to dneska ještě nechám plavat."
,,Proč?"
,,Třeba proto, že teď už tu nesedím sám. Máš dnes večer ještě něco v plánu, Bene?"
,,Nic zásadního. Co bys tedy řekl na pokračování našeho minulého setkání?"
,,Řekl bych; Děkuji, nechci. Já totiž-"
,,Jednou a stačí. To je asi rozumný."
,,Takhle jsem to nemyslel. Nenechal jsi mě dokončit větu."
,,Tak jí dokonči," usmíval se blonďatý, dobře stavěný muž, a v letmém záblesku mu připomněl Alexandra. Asi to je tou samou vráskou, která mu při úsměvu vyskakuje na levé straně úst.
,,Děkuji nechci. Já totiž nejsem člověk dělaný pro pokračování. Ať už jde o cokoliv."
,,Máš strach ze závazků?"
,,Možná," podotkl a čekal, jakou dostane odezvu.
,,Vždyť i minule to bylo jen nezávazně. Ani jeden z nás, tomu druhému přeci nic neslíbil."
,,Jenomže teď už se známe."
,,Vážně? Kde pracuju? Kolik mi je? Mám sourozence?"
,,No, to nemám šajn."
,,Tak vidíš. Nevíme ani to základní."
,,A seš si jistej, že to tak zůstane, když dneska rozjedeme sex s náhodným známým, druhej díl?"
Ben se zasmál. ,,Mně to problém nedělá. Tak jsi pro?"
,,Jasně. Ale dneska půjdeme k tobě."
 

O čtvrt hodiny později se tedy nacházel v Benově vkusně a decentně zařízeném bytě, v jedné z těch novostaveb, které vyrostly sotva pár metrů od restaurace, ve které pracuje Jen. Když v duchu pomyslel na jeho jméno, ihned mu klesla nálada. Chtěl by se nějak omluvit, nebo to napravit, ale není jak, a beztak už je nejspíš příliš pozdě. Věděl, že za ten výstup, během kterého Jena naposledy viděl, by zasloužil pár pěkně ostrých facek. A ne to jeho "Aha," a až děsivě bolestivý, nucený úsměv. 
Povzdychl si, což ovšem neušlo pozornosti jeho nočního společníka.
,,Je všechno v pořádku?"
,,Ne. Ale povídat ti o tom nebudu."
,,Klidně můžeš."
,,Ne. Proto tady nejsme."
,,Chceš jít hned do ložnice?"
,,Kudy?" Nijak se nerozpakoval. Těšil se na teplo Benova těla, a tu rozkoš, kterou mu jejich splynutí přinese. Byl nasměrován přes rozlehlou obývací místnost k zadním dveřím, po pravé straně. Všiml si nádherného koncertního křídla. Zjevně dost drahého. Za běžných okolností by to zřejmě ignoroval, ale jde o Bena. A ať už chce nebo ne, moc dobře ví, že na tom chlapovi něco je.
,,Ty hraješ na klavír?"
,,Dřív často. Teď už moc ne. Moji sousedé nejsou nakloněni živé hudbě."
,,No, tak dneska budou mít speciální koncertní vystoupení," prohlásil odhodlaně, stáhl ze sebe tričko a vpadl do Benovy ložnice. Ten mu byl hned v patách.

Jen:

Už byl vzhůru, ale rozhodl se ještě neotevřít oči. Což se mu vymstilo. Znovu, po několikáté, začal přemítat nad tou událostí, která přišla jako prozření, protože se zjevně v koutku duše bál, že by se něco takového mohlo případně stát. Alexandr. Jeho starostlivý, laskavý a vždy umírněný přítel, je objektem zájmu TVORA, kterého (zjevně ke své smůle) miluje. Uklidňuje ho možná jen to, že po tom co viděl, chápe do slova a do písmene, co znamená jednostranná láska. Tak jako Kai jeho, ani Lex Kaie nechce. Když tam stál, sám proti těm dvěma a trnul hrůzou, že se poperou, pochopil, že ačkoliv jsou mezi nimi vztahy jaké chtějí, tak na těch dvou lidech mu velice záleží, nehledě na to, že v případě ledového Kaie je to lehce absurdní. Jenže on k němu nikdy nebyl záměrně krutý. Ublížil mu několikrát. Ale pevně věřil, že v tom nikdy nebyl žádný špatný úmysl.
Lexe viděl poprvé opravdu rozčíleného. Na okamžik až nepříčetného. Něco Kaiovi zavrčel do ucha, ale co, to už k němu nedolehlo. Zavrtěl hlavou, nechtěl po tom zase pátrat. Možná by dostal odpověď, kdyby se na to Lexe zeptal. Povzdychl si, a otevřel oči. Otočil hlavu. Zarazilo ho, že tam Lex leží, a co víc, že se na něj dívá.
,,Dobré ráno," vyhrkl a utíral si pusu v domnění, že jí má určitě po spaní oslintanou.
,,Dobré," pousmál se jeho přítel.
,,Proč si mě tu prohlížíš, jako svatej obrázek?" nadhodil dřív, než mu došla trapnost té otázky.
,,Nad něčím tu uvažuju. Mrzí mě, jestli ti to vadí," odpověděl mu, odvrátil od něj obličej a vstal z postele.
Připadalo mu to, nebo teď z Alexandra opravdu zavanula Kaiova ledovost?
,,Nezlobíš se?" vyhrkl zděšeně.
Lex se k němu otočil, na čele mu nechápavě povyskočilo obočí. V duši si oddychl. Vážně to bylo jen zdání. Chvíli na sebe civěli, než to ticho prolomila Lexova otázka, týkající se snídaně.

Kai:

Do nového dne vstával v cizím bytě. Celý večer s Benem, by byl schopen popsat jedním slovem - euforický. Možná proto se nacházel ve výtečné náladě. Když se posadil, jeho pozadí proti takovému zacházení lehce zaprotestovalo, ale nebylo to nic, s čím by se nebyl schopný rychle srovnat. Ben v posteli nebyl, ale bytem se až k němu do ložnice nesly zvuky, které identifikoval jako přípravu snídaně. Uvědomoval si, jak se to celé "náhodná známost" začíná zvrhávat v něco závažnějšího. Na druhou stranu, proč ne. Možná není špatný nápad, navrhnout tomu urostlému nositeli potěšení, přátelství s výhodami. Vyskočil z postele a sáhl po svém spodním prádle. Neoblékal se kompletně, měl v plánu ještě využít Benovu sprchu než půjde. Hned potom se vydal za těmi zvuky a vůněmi, přímo do kuchyně.
,,A hele kdo je vzhůru," konstatoval Ben, sotva se ocitl v jeho velké, zářivé kuchyni. A nezářila proto, že by nebyla používaná, ale očividně byla na mužské poměry až příliš udržovaná a uklizená.
,,Dobrý ráno."
,,Stará vráno. Říkávala naše bábi," usmál se na něj Ben, a dál se věnoval přípravě snídaně. Díval se jak mu kmitají ruce. Zeptal se, aniž by se tím nějak zaobíral.
,,Často takhle vaříš, nebo mimo tyhle noční schůzky ještě někoho máš?"
,,Nikoho. Takříkajíc, nemám na vztahy čas. A co se týká vaření, tak ano, dělám to často. Živím se tím."
,,Hele, řeklo se náhodní známí, tak žádný detaily," zasmál se. Bože, jak je to dlouho co se cítil tělesně i duševně spokojený? 
,,To není nic zásadního."
,,Zajímalo by mě, co je ve tvém měřítku zásadní."
,,Třeba na to někdy přijde řeč. Tedy, pokud se nevidíme naposledy."
,,Rád bych tvrdil, že ne. Víš jak jsem minule mlžil, že nechci tvoje číslo?"
,,Ano?" culil se od plotny Ben a aniž by sledoval své ruce, nakládal jídlo na talíře.
,,Pokud mi ho budeš chtít vnutit dneska, tak už ho neodmítnu."
,,Mám to chápat tak, že budeme na vyšším levelu náhodných známých?"
,,Troufl bych si tvrdit, že pokud chceme oba pokračovat, mohli bychom to označit jako přátelství s výhodami."
,,No, já jsem pro. Pojď vzít tu konvici s čajem, půjdeme si sednout do obýváku a najíme se." Poslechl ho, a pomohl mu.

Když se usadili na kanape u stolku, podal mu Ben lehkou deku, do které se zachumlal.
,,Dobrou chuť," popřáli si a pak se do toho s chutí pustil.
,,No, a když jsme u toho přátelství, Kaii, tak je vcelku paradox, že vím o té kakaové skvrně velikosti mexického dolaru, kterou máš na pravé půlce, ale nemám ani ponětí, jestli je Kai přezdívka, nebo tvé skutečné jméno."
,,Je to přezdívka už od školy, vcelku na mě sedí, " zahuhlal s plnou pusou, a zuřivě žvýkal, aby mohl dokončit myšlenku. ,,Jmenuju se Daniel."
,,A můžu tě tak oslovovat?"
,,Budu rád. Ale nejsem zvyklej."
,,No uvidíme. Třeba tě na to zvyknu," mrkl na něj Ben.
,,Máš na mě ještě teď po ránu čas, nebo se mám rychle sbalit a vypadnout?"
,,Mám čas, co bys rád?"
,,Až to dojím, tak sprchu. A sex."
,,Ta tvoje přímočarost se mi líbí. Jen si říkám, jestli nejsi tak trochu satyr," zasmál se Ben, a odložil poloprázdný talíř.
,,Asi jo. A mě se zase líbí, že mě nemáš za Andersenova Kaie, jako všichni moji známí. A že jsi ochotný, mě oslovovat mým křestním jménem."