Lex:

Seděl v obýváku a jeho nejnáročnějším zaměstnáním v momentální situaci, bylo vískání Jenových vlasů. Jeho přítel mu ležel s hlavou v klíně, dlaně měl před obličejem a zřejmě se snažil obrousit si zatržený nehet, na neporaněné ruce. Nemluvil na něj, a Janek se ze začátku také k ničemu neměl. Po brečení s částečným naříkáním se uklidnil, a vypadlo z něj; ,,Já to stejně tak nějak tušil, víš?" Bylo mu ho líto. A nebyl v tom jenom soucit. Ten kluk tak dlouho čekal, a doufal. Možná, že až příliš dlouho.
,,Asi bych mu měl dát vědět, že nedorazím zpátky. Zatím."
,,Nemusíš. Kai mi volal."
,,Drbna."
,,Ani ne. Asi už se to za ty roky tak nějak vžilo, že si mezi sebou říkáme všechno. Samozřejmě kromě důležitých detailů jako je třeba ten, že Kaie několik let v kuse slepě miluješ."
,,Nerej do živýho," zabručelo to v jeho klíně.
,,Víš že to nemyslím zle, ne? Co ta ruka? Nebolí to?" staral se.
,,Moc ne. Kai mi to ovázal dobře."
,,Neříkal jsi, že ses spálil v práci?"
,,Říkal, ale sotva jsem dolezl domů a Kai mě zmerčil, musel jsem na převaz," Jen se nad tím trpce pousmál. ,,Do háje, fakt. Bůh měl vymyslet nějakej čudlík, kterým by se dala posedlost jinou osobou vypínat."
,,Tak to už mě taky napadlo. Ale to by byl život příliš jednoduchej. Mimochodem, uprchlíku, do kdy se tu zdržíš?"
,,Nevím. Budeš mít návštěvu?"
,,Kromě Kaie zítra, o žádné nevím."
,,Ah, tak to já mám zítra očividně program někde jinde. Máš... teď někoho, Lexi?"
,,Kdybych měl, myslíš, že bys to nevěděl?"
,,Takže nemáš?"
,,Ne."
,,A máš někoho rád?"
,,Ano, ale to spolu nijak nesouvisí. Ptal jsem se, jak dlouho se tu chystáš squattovat."
,,Překážím tu?"
,,Ne, ty tragéde. Ptám se jednoduše proto, že předpokládám, že v Kaiově blízkosti se nebudeš chtít vyskytovat, než si to trochu přeskládáš v hlavě."
,,Nabízíš mi útočiště?"
,,V podstatě. Hlavně proto že vím, že bys neměl kam jinam jít. A nevezmu si na svědomí, že skončíš ve stanu v parku."
,,To je milý."
,,S vašima je to stejný? Ještě pořád-"
,,Nerej ani do mrtvýho, jo?"
,,Ještě pořád to nestrávili?"
,,Nerej!"
,,Promiň. Dobře."
Prohraboval se Jenovými vlasy a přemýšlel, co bude dál. Nepočítal s variantou, kdy se všechno pokazí natolik, že bude muset zůstat u něj. Je to trochu čára přes rozpočet. Jenomže jde o Jena.
Přistihl se jak začíná klimbat. Klid který najednou nastal, je oba na chvíli ukolébal. Jenže Alexandr procitl, zato Janek hluboce usnul. Díval se do tváře svého přítele a pořád tam viděl ty dětské rysy. Odsud zřejmě ta vytrvalá touha ho ochraňovat. Dávat pozor, držet stráž. Pořád ho hladil po vlasech a uvažoval, co bude dál. A nad Kaiem, co má tak neodkladného k řešení, že s ním musí mluvit z očí do očí hned po tom, co odmítl Janka. Začínal si být v celku jistý tím, že bude mít ke Kaiovi proslov, který se mu zřejmě nebude líbit, ačkoliv vyčítat mu v podstatě nemůže nic.
Pokusil se zvednout tak, aby při tom Jena nevzbudil. Podařilo se mu to. Měl by udělat prostor v ložnici a vymyslet, jak tu dnes budou spát. Možná se nevzbudí a zůstane spát do rána na gauči. V opačném případě by je čekala jedna vcelku malá postel, a v tom nejhorším studená podlaha. Ví, že Jen je zvyklý spát na jedné posteli s další osobou stejného pohlaví a zřejmě ani někdo jako je Kai, nemá k takovému uspořádání výhrady, sebou si ale tak jistý nebyl. Považoval to za něco důvěrnějšího, nastlat si vedle sebe dalšího člověka, a to ačkoliv jde v tomto případě o dlouholetého přítele. Nebo možná právě proto? Jde o ten zakopaný strach, ten pocit že k němu- ale ne. Vždycky měl přeci Jena rád. A právě proto sám sobě vystavěl ty hranice. Od té doby bral to neštěstí na svém gauči téměř jako rodinného příslušníka. Měl obavy z představ, kde by se ten vztah posunul do jiného rozměru, byť jen o kousek. Došlo mu že nejspíš Kaie chápe. Asi by mu to odmítnutí neměl vyčítat. Možná by na jeho místě jednal stejně. Jenže když se znovu podíval na toho spícího člověka, pochopil, že kdyby stál Jen o něj, tak by jeho lásku přijal.

Jen:

Probudil se. Za okny i v místnosti byla nepropustná tma. Zelená záře digitálních hodin ukazujících 03:50 se tak stala jediným zdrojem světla. Zavrtěl se a zhodnotil, že ho Lexův ochranitelský pud zasáhl až do té míry, že mu na tom gauči ustlal, jako urozené šlechtičně. Už chyběla jenom kulička hrášku někde hluboko pod matrací. Zapřemýšlel proč ho nevzbudil, ale vcelku rychle si odpověděl. Co s věčně ukňouranou přítěží, co za Lexem chodí s každým láskou způsobeným srdečním kolapsem? Vyfoukl prudce nosem. Zlobil se na sebe. Pak si vzpomněl na tu věc s Kaiem a zaštípalo ho v očích. Rozhodl se ale, že to žádné další slzy nevyřeší a tu bolest taky jen tak neodplaví. Posadil se, a pak vstal. Vzal si polštář i peřinu do které byl Lexem zachumlán a poslepu začal hledat cestu k jeho ložnici. Když k ní dorazil, neobtěžoval se klepáním, věděl, že Alexandr stejně spí. Otevřel, okamžik stál mezi futry, ale pak se rozhodl. To nejhorší, co by se mohlo stát je to, že se Lex vzbudí a vyhodí ho. Přišoural se k okraji postele, uložil svůj polštář hned za Alexandrovu hlavu, zalehl k němu a přikryl se. Věděl že se chová jako malé děcko, ale tenhle pocit bezpečí s člověkem, který ho má roky rád, je nenahraditelný. Z týlu který měl přímo před sebou, zavětřil známou vůni. Vždycky jí cítil, když byl Lexovi blízko. Bylo to skoro jako pachový podpis. Uculil se nad tím, a lehce se přisunul blíž. Potom zavřel oči a do chvíle tvrdě usnul.
 

Když se probouzel, pamatoval si sen. Byl v něm Alexandr, a byl v něm Kai. Jeho hlava nikdy nebyla v představách excelentní, a o snech to platilo dvojnásob. Pravděpodobně se jen ve snění snažil vypořádat s nastalou situací. Ale pořád lepší, než jeho dřívější noční můry. Otevřel oči a zahleděl se na strop. Uvažoval co je to v tom levém rohu nad postelí za abstraktní umění. Rozespalé mysli trvalo, než podivné tvary identifikovala. Dělalo to na něj dojem, jako by z toho rohu vyrůstala podivná, tmavě modrá květina. Potom mu došlo, že je ten obrazec tvořen otisky rukou. Dost pravděpodobně Alexandrovými. Otočil se po něm, jestli je vzhůru, chtěl se na ně zeptat, ale když pohlédl vedle sebe, zelo tam jen prázdné místo. To, že tam předtím někdo spal, potvrzovalo jen pomuchlané prostěradlo, zmačkaná peřina a důlek v polštáři. Jenovi se na obličeji rozzářil úsměv. Nevyhodil ho, a protože tu Lexova peřina a polštář byli, zjevně ani nešel spát místo něj na gauč. Posadil se a zvolal do ticha bytu; ,,Lexi?" Nedostal žádnou odezvu. Dovtípil se tedy, že nejspíš odešel do práce. Pak si všiml vzkazu na nočním stolku. 
Jdu za Kaiem, takže se tu večer stavovat nebude, můžeš zůstat v klidu. V lednici máš jídlo, na kuchyňském stole leží náhradní klíče, kdybys chtěl jít ven, vezmi si je. Mám dneska službu za kolegyni, dorazím okolo šesté. Lex.
Pousmál se nad Alexandrovou starostlivostí, protáhl se, a konečně vstal z postele.

Kai:

Vzbudilo ho vytrvalé zvonění telefonu. Slepě ho nahmátl, přijal hovor a dosti nerudně zavrčel; ,,Za tohle shoříš v Pekle, Luthore."
,,Přestaň s tím. Dobrý ráno. Já jen že jsi se chtěl vidět, ale nakonec nebudu mít večer čas. Nad něčím jsem zauvažoval. Při dost klíčovém momentu. Takže jestli chceš pořád ještě řešit tu svou záležitost kontaktem lidským a ne telefonním, mám chvilku teď ráno, než půjdu do práce."
,,Teď?! Ale na to nejsem připravenej!"
,,Psychicky nebo fyzicky?"
,,Nijak!" vyjekl a byl v tu ránu dokonale vzhůru.
,,Viděl jsem tě po flámu, opilýho, zkouřenýho, nahatýho... respektive není moc situací, při kterých jsem tě ještě neviděl, tak nedělej puritána. Za deset minut jsem u tebe."
Lex ani nepočkal co on na to, zkrátka mu zavěsil a Kai si skládal výsledek. Vymrštil se z postele, oblékl si trenky a začal likvidovat nepořádek po bytě. Neměl čas, bral tedy jen to nejhrubší, jako ponožky po zemi a strategicky rozmístěné špinavé nádobí ještě ze včera, které už pomalu začínalo zvát octomilky k bohatým hodům. Když byl víceméně spokojen s výsledkem a oblékl si kalhoty a triko, neměl ani čas si v duchu oprášit řeč, kterou si na něj chystal, Lex už na něj volal pod oknem. Jak bylo u nich tří zvykem, jen vykoukl ven a hodil mu klíče. Alexandr byl v bytě v zápětí.
,,Nazdar!" halekal jen co si odemkl.
,,Ahoj. Dáme kafe?" ptal se Kai ze zdvořilosti, ačkoliv si byl jistý, že momentálně by nic nepozřel.
,,Ne. Jsem tu jen na skok. Ale sedneme si."
Kai mu ustoupil a nechal ho projít do kuchyně, kde se Lex posadil na židli a pokynul mu, aby udělal to samé. Tohle se mu moc nepodobalo, a to ho znepokojilo. Správně tušil, že Lex za ním přišel sám proto, že má také něco důležitého k řešení. Usadil se naproti němu a Alexandr spustil; ,,Vím že jsi chtěl mluvit o něčem důležitém Kaii, ale já už teď taky, a radši začnu."
,,No dobře... Lexi, stalo se něco?"
,,Stalo."
,,Co?"
,,Janek."
,,Cože?"
,,No, Jen. Náš Jeník. Přespával a udělal věc, která mě trochu donutila přehodnotit svá dosavadní rozhodnutí a některé myšlenky."
,,Vlezl ti do postele, co? Mě to taky na poprvé lehce šokovalo. Ale víš přece, proč to dělá, ne?"
,,Vím. A je mi vcelku jasné, že to bere jinak než já."
,,Samozřejmě. Vždyť je jako děcko, to si oba uvědomujeme. Ale taky je to i důvod, proč ho máme tolik rádi, bohužel."
,,Přesně tak. Hele, já vím, že to neměl jednoduchý, ale-"
,,Myslíš jeho nad očekávání tolerantní rodiče, když si polehku chystal půdu na svůj coming out?"
,,Ty taky. Ale nechci zrovna teď řešit, že byli tolerantní jenom do chvíle, než zjistili že jde o jejich dítě, chci mluvit o mě, o něm a o tom, co bude dál."
,,Lexi, já vím kam tím míříš. A přesně proto tě tady zastavím." Cítil na sobě Alexandrův tázavý výraz, ale nebyl schopen se mu podívat přímo do tváře. Tak se rozhodl na chvíli vrátit ke svému starému já, a být trochu krutý. Odhodlaně na něj pohlédl a pokračoval; ,,Měl by sis Alexandře uvědomit, že to mrňavý pako, je právě v tenhle moment ještě pořád zamilovaný do mě. A jak už to tak chodí, zřejmě i dál bude. Takže ačkoliv se v tobě probudil jakejsi mateřsko-mileneckej instinkt, nenech se jím strhnout. Protože když to na něj teď vybalíš, tak tě s veškerou pravděpodobností odmítne, zrovna tak, jako já jeho."
,,Ale já mu přece nehodlám vykládat jak dlouho už ho miluju, ale protože se zabouchnul do tebe, tak jsem to vzdal a ty pocity zazdil, ne. Vezmu to hezky v klidu. Pomalu."
,,Teď to zase naopak zní, jako by ses chystal na vědeckej projekt, a ne na vážnej vztah."
,,A ty si myslíš že je tu jiná možnost? Není! Tys mu řekl ne, tak proč bych to teď zase nemohl zkusit já?"
,,Ještě že jsem nezačal první, Lexi. Potom by se to dost těžko poslouchalo. Ono ani teď to není žádnej med."
,,Kaii, máš nějaký speciální důvod, proč jsi kvůli tomu na mě naštvanej a protivnej?! Vždyť jsi říkal že s ním takovej vztah nechceš!"
,,Samozřejmě že důvod mám."
,,A povíš mi ho?" ptal se Alexandr, nasadil zoufalý výraz a zkrabatil čelo.
,,Prostě nechci abys uháněl našeho dětinskýho Jeníka."
,,Proč? Jestli se bojíš že to dopadne špatně, nebo mu ublížím, můžu tě ubezpečit, že nejsem takový typ osoby. Což bys ale zrovna ty měl dobře vědět."
,,Jo, ten typ co když se zamiluje, je věrnej."
,,Odpověz mi. Proč ti to vadí?"
,,Protože tě chci já." Vyznělo to drze, a majetnicky. Žádné omílání těch slov na M. Prostě chci tě, vezmu si tě.
,,Kaii, kdyby nebylo ráno a já tě zrovna nevytáhl z postele, asi bych se musel zeptat, kolik jsi toho vypil, nebo čím ses sjel."
,,Je těžký to přijmout, viď?"
,,O čem to tu mluvíš?"
,,Ten den co za tebou běžel Jen, protože jsem tu byl s tím chlápkem, mi došla podstatná věc."
Alexandr si povzdychl; ,,Zkrať to rovnou k pointě, ano?"
,,Šukal jsem ho, ale myslel při tom na to, jaký by to bylo s tebou. A tak nějak se dovtípil, že mám city."
,,Vážně? Ty máš city?" zasršelo to od Lexe sarkasticky.
,,City k tobě, ty trotle."
,,Aha."
Připadalo mu, že Lex není nijak vykolejený. Že by už něco tušil? Ne... Kdepak. Potom mu to došlo. On ho totiž jenom nebere vážně. Začal být vzteklý, naštvaný, a smutný.
,,Alexandře odpovíš mi na to prosím něco jinýho, než jedno tupý citoslovce?!"
,,Dobře. Mě zkrátka přijde, jako bys tu teď mluvil o nedobytém území a ne o lásce. A promiň, ale sem vlajku nezapíchneš."
,,Mám to brát jako tvoje NE?"
,,Přesně. Říkám NE."
,,A nějaká věta na útěchu, pro bídáka s ledovým srdcem, by nebyla?" přešel do lehkého cynismu a sebeironie. Vždycky se v nich totiž dá dobře schovat, jak moc slova milované osoby bolí.
,,Kaii, já si cením tvého zájmu o mé tělo, ale dej tomu čas. Vychladni a uvidíš, že je to jenom touha. A ne láska."
,,Já jsem taky o lásce nemluvil. Chtěl jsem s tebou jen sex," zalhal v sebeobraně.
,,Bezva, to bychom měli. Já už půjdu, ať to stihnu do práce. A ty si to srovnej v hlavě, Danieli."
Když to odmítnutí zakončil jeho křestním jménem, věděl že to myslí naprosto vážně. Potom se Alexandr zvedl. Odešel, a nechal ho v bytě, s pochmurnými myšlenkami samotného.