Lex:

,,Tak ještě jednou Jene," řekl a odevzdaně si povzdychl.
,,Vynasnažím se. Ještě pořád mám pocit, že jsem všechno úplně nepobral."
,,Vzhledem k tomu že já u toho nebyl, je půl jedné ráno, a ty o tom budeš mluvit podruhé, opravdu tě žádám, mluv srozumitelně. Vůbec jsem nepochopil, o co tu jde."
,,No o Kaie!" rozhodil rozčílený mladík rukama.
,,To je to jediné, čemu rozumím. Dál?"
,,Fajn. Znova. Takže, pil jsem."
,,Pil, to jsi říkal. S hromadou kamarádů. Nějaká párty... pak jsi došel domů. A viděl Kaie s tím mužským."
,,A pak že to nechápeš!"
,,To netvrdím Jene. Já jen nechápu, kam tím míříš."
,,Vážně? A to že spolu rok bydlíme a od střední ho miluju tě minulo?! Celou dobu jsem si myslel, že je na ženský!"
,,Pro což byl pádný předpoklad. Obtáhl by všechno, co má sukni. Nebyl ten chlap náhodou v šatech, nebo tak něco?"
,,Ne ty trotle, byl nahej! V naší posteli!"
,,Naší?"
,,Jo, na tý obludně velký posteli, kterou máme dohromady."
,,Zase se ztrácím."
,,Garsonka, málo prostoru, mnoho výhod a tak, ukecal jsem ho, nebránil se tomu - stačí?"
,,Já už myslel, žes po něm vyjel a on tě odmítl."
,,Jó, teď lituju, že jsem to neudělal."
,,Já ti to-" hromově zívl a dokončil myšlenku, ,,-říkal."
,,Jo Lexi, to mi teď vážně hodně pomůže. Co mám dělat? Bože mě bylo tak trapně."
,,Z čeho? Z nahého chlapa?"
,,Ne. Z mýho žárlivýho Co to jako je?! který ze mně vylítlo, když se Kai vyřítil ze sprchy. Pro dokreslení obrazu mých hrůz, jen s ručníkem kolem ramenou."
Zhoupl se v křesle a začal se lehce smát. ,,Víš co? Mluv, udělám kávu." Pak se zvedl, aby přešel do kuchyně. Jeho lehce vzteklý a rozmrzelý přítel ho do ní však následoval.
 

,,Copak se tam teď můžu vrátit?"
,,Budeš muset, jsi tam doma, ne?"
,,A jo."
,,Kde jsi byl, když rozdávali rozum?"
,,Nepruď a dělej kafe," vrčel na něj rozhněvaný Jen.
Smál se. Byl na tu jeho výbušnost po tolika letech přátelství zvyklý. Na druhou stranu, mu ho bylo líto. Protože tenhle kluk čekal na svého Andersenovského Kaie šest let. A ani tak ze všech mužů, není on ten první.
,,Janku?"
,,Hmf?!"
,,Neměl by sis to tak brát. Myslím... tak osobně."
,,Ono to jde jinak než osobně?"
,,Ber v potaz, že Kai to neví. On neví, že ho miluješ. Nikdy jsi mu o tom neřekl. Nebo se snad za posledních pár dní něco změnilo?"
,,No... ne."
,,Tak vidíš. Nechci být ten krutý, ale za tohle si můžeš jedině ty sám. Měl jsi spoustu času."
,,Vy jste fakt jeden lepší než druhej," vrčel na něj Jen.
,,Ale mně nedali přezdívku podle kluka s ledovým srdcem."
,,Lex Luthor je taky padouch."
,,Lex je zkratka mého jména. Protože se jedno výbušný a protivný pako nechtělo obtěžovat s vyslovováním toho celého. Tak dej pokoj s padouchama," nic si z jeho narážek nedělal. Bylo to jako dráždění rozhněvaného kotěte. 
,,Alexandře, neser."
,,Na, ty tragéde," podával mladíkovi hrnek kávy a pokynul mu zpět k obývací místnosti, aby se došel posadit.

***

Kai:

Když vyprovodil svou noční společnost, oblékl se a došel převléct celou postel. Když nad tím zauvažoval, sám sobě přiznal, že ho vzniklé okolnosti dá se říct mrzí. Janek tu neměl být, neměl přijít. A hlavně, neměl to vidět. V poslední době si sebou byl nejistý, a tak se rozhodl pro menší experiment. Zděsilo ho, že to proběhlo tak hladce. Že si to v podstatě užil. Ale aspoň měl jasno. To co cítí, je minimálně fyzická přitažlivost. Nějakou lásku si radši nechtěl připouštět. Na druhou stranu ale dobře věděl, na koho při tom sexu myslel. A žena to nebyla. Nerozuměl tomu jak je možné, že člověk najednou přehodnotí celý svůj dosavadní život. Že vidí chyby v sobě, i ve známostech které mu prošly rukama. Jako by seděl většinu života v temném, prázdném pokoji a pak přišel on, a roztáhl závěsy aby dovnitř mohl sluneční svit.

Kdysi mu přátelé dali přezdívku Kai, podle pohádky o Sněhové královně. Že prý je jako ten kluk a jeho srdce bude jednou z ledu, pokud ho nezachrání oddaná Gerta. Nevěřili by, kdyby teď viděli do jeho hlavy. Sám nečekal, že by kdy nějaká přišla. Ale teď tu byla.
Jak sám sobě řekl. Ne, nechtěl si jí připouštět. Ale už je to tak. To ovšem nic nemění na faktu, že zjevně nějakým způsobem, ač netušil jakým, Jena ranil. 
Co to jako je?! ta věta se mu ještě po hodinách ozývala v hlavě. Ten kluk v tu chvíli zněl jako podvedená dívka. I jeho noční přítel se ptal; To byl tvůj partner? A on mu zarytě, možná až s odporem odpovídal; Samozřejmě že ne! Jen můj potrhlý spolubydlící... Nikdy si nevšiml, že by Jenovi jeho bohémský život vadil. Až doposud. Možná byl znechucený tím, že v té posteli ležel nahý muž, a ne žena.
Potom už byl příliš unavený z přemítání nad tím, kolik toho pokazil, nebo jak moc. Zalezl si do čerstvě převlečené postele, díval se na prázdné místo kde obvykle lehává Jen, přestal přemýšlet a nakonec usnul. 
 

Probudil ho až rachot a hlasité klení. Do okna svítilo mdlé podzimní světlo, ale slunce už bylo vysoko na obloze. Možná snad poledne.
,,Jene?" zavolal směrem, kterým se hluk ozýval. Nikdo mu neodpověděl, ale krátce na to z poza rohu vykoukla hlava nečesaného bruneta.
,,Jo, to jsem já. Spi dál," oznámil příchozí a znovu se mu ztratil ze zorného úhlu. Mohl ho poslechnout. Ale nechtěl. Měl by se k tomu lehkému faux pas nějak vyjádřit.
,,Ten včerejšek mě mrzí. Doufám že jsem ti nezpůsobil nějakou mravní újmu."
,,Ani ne."
,,Měl jsi kde spát?" cítil se provinile. Ale nevěděl jak jinak to dát najevo než tím, že projeví zvýšený zájem o Jenovu osobu.
,,Na lavičce v parku se mi nechtělo, tak jsem se nastlal k Lexovi. Pomlouvali jsme tě celej večer, až do rána."
,,To je vám podobný. Takže dobrý?"
,,Jak se to vezme." Janek nakráčel přímo k posteli na které stále ležel. Netroufal si odhadnout co dalšího uslyší. Ale má právo mít vztek. Měl mu alespoň říct, že potřebuje přes noc volný byt, nebyla by to žádná novinka a tomuhle trapnému rozhovoru by se vyhnul.
,,Mluv, na co čekáš?" pobídl ho.
,,Mám dvě otázky. Pokud bude odpověď NE a ANO, přesně v tomhle pořadí, klidně budu předstírat, že jsem vůbec nic neviděl a pokud o tom nebudeš chtít mluvit, nebudu se tě na nic ptát."
,,Fajn, polož otázky."
,,První ti je asi jasná."
,,Zjevně ne."
,,Miluješ ho?"
,,Myslíš toho náhodnýho maníka, kterýho jsem sbalil v baru, protože jsem se rozhodl vyzkoušet jaký to je šu-"
,,Bez detailů."
,,Jasně že ne. Jak jsem řekl. Experiment. Nedělej si s tím hlavu."
,,Druhá otázka je, jestli budeš večer doma."
,,Ano. Jak to spolu souvisí?"
,,Úzce. Každopádně, já musim do práce. Poberu si věci a mizím. Večer s tebou počítám."
Pozoroval jeho záda. Když Jen odcházel, ani se s ním nerozloučil. Vstal a začal hledat telefon. Našel ho až v koupelně na pračce.
,,Kdo mi to píše?" komentoval, když si všiml svítící obálky na displayi .
 

00:49
A.J.
Janek je u mě. Seš kus vola. Ráno zavolej.
 

,,Hm, pozdě," povzdychl si, ale vytočil číslo pod jménem A.J.
,,Prosím?"
,,Volá kus vola. Sice je po poledni, ale ráno je moment, kdy vstaneš. Díky za zprávu. Co jsi chtěl?"
,,Nic zásadního Kaii. Jen jsem tu historku chtěl slyšet ve tvém podání. Janek z toho byl... dá se říct, dost rozhozený."
,,O nic nešlo. Známost na jednu noc. Chtěl jsem si něco vyzkoušet. Nevěřil bys, jak může bejt chlap citlivej."
,,Věřil. Ale ty jsi občas jako kus šutru."
,,Co tím myslíš?"
,,Vůbec nic."
,,Janek to vzal v klidu. Teda doufám. Asi mě večer ještě čeká série otázek."
,,Mám pocit, že vím o co půjde. Važ slova."
,,O co?"
,,Nebudu ti kazit překvapení."
,,Ty, Lexi?"
,,Hm?"
,,Mám obavu, že až mu vyklopím pravdu, tak to tak lehce nepřejde, jako ten večerní incident."
,,Jakou pravdu?"
,,Že jsem asi zamilovanej. Do chlapa."
Na druhém konci linky bylo ticho. Dost ho to znervóznilo vzhledem k tomu, že zrovna Alexandr byl první a zároveň jediný člověk, se kterým své pochyby probíral, a nepřímo i osoba, díky které přišel na ten nápad, zkusit sex s mužem.
,,Znám ho?"
,,Jo."
,,Jestli teď řekneš, že jde o Jena, tak mě z vás vomejou."
,,O Jena? Proč by mělo, proboha? A proč by tě někdo kvůli nám dvěma měl omejvat?"
,,Ne, nic. To nic. Jen mě to napadlo víš, když spolu žijete."
,,Světe div se, ne. Příliš si ho vážím jako přítele, než abych na něco takovýho vůbec myslel."
,,Perfektní. Kdo to tedy je?"
,,Nechci to rozebírat po telefonu. Máš čas?"
,,Dneska ne. Zítra?"
,,Jo. Mám se stavit?"
,,Můžeš. Někdy později, nevím, v sedm večer?"
,,Fajn."
,,Musím, měj se."
,,Ty taky."
Odložil mobil a opřel se o pračku.

Vždycky měl pocit, že zamilovat se, je jako autohavárie. Že o tom každou chvíli někde slyší a ví, že se to kdykoliv může stát. Jen vždycky doufal, že se to nestane jemu. Protože když to přijde, prostě se nedá nic dělat. Čelní náraz, bum. Nemá nad tím absolutně žádnou kontrolu. Celý jeho život je v podstatě hromada havárií, které se odehrávají nezávisle na sobě.

***

Lex:

Odfoukl si vlasy z čela a strčil telefon do kapsy. Není nad zabedněné přátele. Jak jen může Kai nevidět, že ho má Janek rád? Obzvlášť, když s ním žije na těch samých několika metrech čtverečních? Už kolikrát měl chuť mu to vmést do tváře, ale tak nějak tušil, že by to pro Jena zavánělo Jidášovskou zradou. Přenesl své myšlení zpět k vykonávané činnosti - momentálně z vozíku uklízel knihy do příslušných regálů.
 

,,Alexandře?!" 
Táhlé volání. Vypadá to, že nebude minuta klidu.
,,Tady!" ozval se, aby ho mohla dotyčná slečna snáze najít.
Pihovatá, zrzavá a krásná Anna na něj zamrkala řasami, na kterých byl až zbytečný nános maskary. Určitě by jí to slušelo víc, kdyby to s ní méně přeháněla.
,,Jak se má můj oblíbený knihovník? Kromě toho že je fešák?"
,,Ani, co potřebuješ?" povzdychl si. Moc dobře věděl, že lichotky jsou ve skrze zástěrka pro to, aby po něm mohla cokoliv chtít. Netřeba říkat, že jí to bravurně procházelo u každého muže. Dokonce i u těch čtyřprocentně orientovaných.
,,Vyměnit si službu? Tento týden je to naposledy, vážně."
,,Protože jde o pátek, viď?"
,,Přesně tak. Už mám vstupenky a musela bych tu tvrdnout do pěti, jak houska na krámě... prosím, že si to se mnou vyměníš? Gábina nemůže, prosím, prosím!"
,,No, co mám s tebou dělat."
,,Jo! Máš to u mě, jsi zlatej!" povyskočila a vlepila mu rychlou pusu na tvář. Jakmile urychleně a bez dalších děkovaček zmizela z doslechu, jen si tiše pro sebe dodal; ,,Jestli spíš nejsem taky vůl, jako Kai," a pokračoval ve své práci.