Končil jsem v práci, bylo příjemných šest hodin odpoledních a zaměstnavatel mi kladl na srdce, ať si následující dva dny volna náležitě užiju, že to prý mám opravdu zapotřebí. Poděkoval jsem a nijak neprotestoval. Sám dobře vím, že se mi samotnému v noci špatně spí, a podle toho to taky vypadá. Ne že bych podával horší výkony. Jen vypadám opravdu strhaně. Francis toho měl ke konci měsíce hodně, byl až po uši zahrabaný v práci, ale kdykoliv se mu podařilo urvat špetku volného času, trávil jí se mnou. Byl jsem tedy mile překvapený, když jsem ho viděl sedět za kavárnou, na schodech, vedoucím k hornímu patru domu.
,,Co ty tady děláš," usmál jsem se na něj.
,,Mám všechno hotovo, tak bych zbytek odpoledne rád strávil s tebou," řekl a úsměv mi oplatil. Postavil se, a dal mi letmou pusu na rty. ,,A nesu tohle," pozvedl malou tašku, kterou držel v ruce.
,,A to je?" nadhodil jsem a pomalu šlapal schody nahoru, Francise hned za sebou.
,,Spousta sladkostí. Začíná mě znervózňovat, jak se mi vytrácíš před očima, tak jsem se rozhodl, že si tě vykrmím."
,,A sníš?" zasmál jsem se.
,,To možná taky, ale trochu jiným způsobem." Otočil jsem se, abych se ujistil, že se ve smyslu jeho slov nemýlím. Tmavé oči se na mě dívaly s tak pevnou jistotou a odhodláním, že mě to až zaskočilo.
Odemykal jsem, v hlavě mi burácela krev i myšlenky. Tehdy na škole jsme se dobře znali a nemůžu říct, že jsme se za poslední týdny nikam neposunuli, ale tak nějak vzhledem k okolnostem, jsem se dost děsil překročit hranici. Vůbec nevím co to se mnou udělá, když k té citové stránce lásky, přidám ještě tu fyzickou. Francis celou tu dobu trpělivě čekal, až se sesbírám, až bude ta "správná chvíle", jak se říká. Vyčítal jsem si, že ho držím tak zkrátka, na druhou stranu jsem nechtěl, aby nabyl dojmu, že se jím snažím zalepit to prázdné místo po Victorovi. Já Francise miluju, to je nesporné-
,,Finley?" podíval jsem se mu do očí, a zaslechl dovírání dveří. Nechtě jsem byl duchem mimo prostor. Francis se ke mně naklonil a políbil mě. Když mě pustil ze sevření, cítil jsem jak mi hoří uši, a zátylek.
,,Dám to do kuchyně a udělám nám kafe, co ty na to?" 
,,Jasně," kýval jsem, a můj přítel se mi ztratil za rohem. Zul jsem si boty a lehce provinile ho následoval. Opřel jsem se o futro dveří, a pozoroval ho, jak kmitá po kuchyni. A v ten moment, se ve mně rozhostil blažený klid. On sem patří. A já patřím k němu. Sebral jsem se a došel až za ním. Zezadu jsem ho objal a zabořil mu obličej mezi lopatky. Pomalý výdech, a nádech. Nějak mi čím dál tím víc voní.
,,Už jsem si poskládal dohromady, co se ti musí poslední dobou honit v hlavě. Nechceš si o tom promluvit Finny?" mluvil, držel mě za ruce, které jsem mu obtočil okolo trupu, a já jen vrtěl hlavou. A pak jsem ze sebe dostal alespoň špetku toho, co by mohla být při větší námaze i omluva.
,,Není o čem mluvit. Víš jak to je. Víš všechno. Asi toho na mě bylo trochu moc. Ale teď už bude všechno jen lepší, vážně."
Něžným, ale rázným způsobem, ze sebe stáhl mé ruce a otočil se ke mně čelem. Konvice cvakla, a voda v tichosti dobublala.
,,Je na čase, aby ses přestal trestat, Finley. Za nic z toho, co se stalo, nemůžeš."
Laskavý, laskavý, milovaný Francis. Naprosto snadno mluví o tom, na co já se stydím i pomyslet. Jediný člověk v mém životě, který tohle dělá.
Položil jsem mu dlaň na tvář, a pak jí lehce posunul k jeho šíji. Jemně jsem si ho k sobě přitáhl, abych ho mohl za ta hojivá slova políbit. Líbal jsem ho, a po chvíli se v tom začal ztrácet. Rozsvítilo se mi v okamžiku, kdy mi jeho prsty zajely za okraj kalhot. Sám jsem ty své měl pod jeho tričkem, kdesi v oblasti žeber. Odtáhl jsem se a otřel si obolavělé rty.
,,K-Kafe," vykoktal jsem a Francis se na mě jenom usmál. Potom jsme se i s tou dodělanou kávou posadili v obýváku ke stolu, a můj přítel do mě i přes protesty narval kus dortu, čokoládu a pár gumových bonbónů. Mluvil jsem o knihách, které jsem poslední dobou přečetl, i o nových zážitcích z kavárny. Francis se letmo zmínil o práci, že je rád, jak přežil peak. A mluvili jsme tak dlouho, dokud jsem si neuvědomil, že sedíme po tmě.

,,Asi bych měl pomalu jít," ozval se najednou Francis, a něž jsem stihl mít jakoukoliv námitku, dodal; ,,Měl by ses pořádně vyspat Finley," a své tvrzení ještě podtrhl ochranitelským polibkem na tvář.
Nikam nechoď. Jak mu mám něco takového říct? 
Ve chvíli kdy vstal, mi k němu vystřelila ruka a všechno se to nějak smatlalo dohromady. Pevně jsem ho držel za tričko a jediné co ze mě vypadlo, bylo; ,,Nejdeš." Pak jsem ho v záchvatu paniky pustil a začal se omlouvat a uvádět věci na pravou míru. ,,Totiž, nemusíš, já... já zítra nevstávám, mám volno... Kdybys chtěl zůstat, budu rád. Vlastně, chtěl bych, abys tu se mnou zůstal, jestli to jde." 
,,Jistě že jde," bylo mi vlídnou odpovědí. Obavy ze mě spadly. Došel s nádobím do kuchyně, a ke mně se vracel s lehkým úsměvem ve tváři.
,,Co mám udělat k večeři?" zeptal se mě.
,,Ty si dej, co tam najdeš, ale já už dneska asi nic nepozřu. Ti gumoví medvědi mi v břiše nabobtnali."
,,Tak udělám něco lehkýho. Musíš něco sníst."
,,Zníš jako moje babička."
,,To mi ale vůbec nevadí. Až se spravíš, nebudu tě nutit do jídla. Možná."
,,Tak jo. Jsem ve tvých rukách," pousmál jsem se. ,,Jdu ti pomoct," zvedl jsem se a mířil s Francisem do kuchyně.
Po nedlouhé chvíli a jednomu sprintu do večerky, jsme společnými silami spáchali zeleninový salát s kuřecím masem. Mám dojem, že mi to chutnalo hlavně proto, že jsem nejedl sám.
,,Teď bych se s tvým dovolením, odkutálel vylouhovat do vany, babičko. Rozesteleš mi postel a přečteš mi pohádku, až přijdu?" vtipkoval jsem. Od chvíle co mi řekl, že u mě zůstane, se mi pomalu začala vracet kuráž.
,,Jistě, jen tě předběhnu s jednou rychlou sprchou. Po celém dni asi úplně nevoním."
,,Voníš," reagoval jsem automaticky.
,,Když to říkáš," zvedl se, a když procházel kolem mě, políbil mě do vlasů.
,,Ten modrý ručník co tam visí je čistý. Do mého pyžama se nevejdeš, ale zkusím ti vyštrachat aspoň nějaké triko," informoval jsem ho.
,,Díky," zaslechl jsem ještě, a pak se za ním dveře koupelny zaklaply.
Okamžik poté jsem slyšel jen šum sprchy. Byl jsem strašně rád, že se mnou zůstane přes noc. V podstatě jsem si byl jistý, že dnešní usínání nebude vůbec složité. Zvedl jsem se od stolu, a šel mu najít to slíbené tričko. 

Byl venku v rekordním čase. Vyšel ze dveří v boxerkách, a s ručníkem okolo ramenou. Ten způsob mi připomněl Victora, ale tohle byla zcela jiná osoba, a když jsem se přistihl jak na něj zírám, kompletně jsem zrudnul.
,,Promiň," pípnul jsem a podal mu tričko.
,,Nic se neděje. Dej si tu vanu, připravím postel," usmíval se.
Bezduše jsem následoval jeho pokyn a zalezl do koupelny. Svlékl jsem se a o krátký okamžik později se zchladil vlažnou vodou. 
Máchal a myl jsem se dobře půl hodiny, než jsem uznal, že jsem čistý naprosto a dokonale a mohl konečně vylézt z koupelny. V bytě bylo šero, jen v kuchyni svítilo světýlko nad linkou, a v ložnici stolní lampička. Měl jsem na sobě spodní prádlo, ale pro jistotu jsem se ještě obalil do huňaté osušky. Pak už jsem zamířil do ložnice. Francis seděl na kraji postele, a díval se na mě. 
,,Tak šup do pelechu. Zhasnu," instruoval mě, tak jsem ho poslechl. Osušku jsem přehodil přes opěradlo židle, a zaplul do peřin. Jak řekl, tak udělal a okamžik na to, už ležel vedle mě.
Ve všudypřítomné, mocné tmě, už jsem se ničeho nerozpakoval. Přitulil jsem se do Francisovy náruče a věděl, že v téhle poloze bude stačit krátká chvilka, a usnu. Protože tohle, tohle je tak-
,,Tohle je tak správný," zavrněl mi s lehkým smíchem do ucha, jako by si přečetl mou myšlenku.
,,Jo, taky se mi zdá," odpovídal jsem mu vesele.
Pak bylo ticho a nebýt ruky, která mě zlehka hladila po zádech, už bych byl v limbu. Zauvažoval jsem jak to bude probíhat dál. A byl si vesměs jistý, že Francis je příliš džentlmen, (a taky příliš ochranář,) takže on ten první krok, bez mého svolení neudělá. Vždyť stačí cokoliv, maličkost...
,,Cisi?" pronesl jsem do ticha.
,,Ano?" odpověděl hbitě, a lehce rozechvěle.
,,Měl bys... měl bys chuť... se milovat?" Hloupá to otázka. Vždyť to dnes bylo jasné, od prvního momentu.
Muž po mém boku se nadzvedl, stáhl si mě pod sebe, a bez dalších zbytečných slov mě začal líbat. Kdy a jak svlékl sebe, nebo mě, to netuším, ale když jsem na chvíli procitl z toho láskou prosyceného, mlžného oparu, už jsme byli oba nazí, a peřiny se zřejmě válely někde na podlaze. Měl jsem ho úplně plnou hlavu, nemohl jsem, a možná ani nechtěl, přemýšlet nad něčím jiným. Jen všechny ty dotyky, laskající ruce, plné rty, a jeho klín, který se třel o můj.

Ráno jsem procitl a rozháněl mlhu předešlé noci, vzpomínky se mi okamžitě vracely, a úplně jsem cítil, jak se mi do obličeje nahnala horkost. Francis v posteli nebyl, ale syčení z kuchyně mě ubezpečilo, že se jen vydal udělat snídani. Když jsem se konečně vymotal z postele, připadal jsem si naprosto nemožný. Cítil jsem, že mám namožené i ty svaly, o kterých jsem dosud netušil, že je mám. Zabalil jsem se do županu, a odploužil se do kuchyně. Ve dveřích jsem mu přál dobré ráno, a hned potom jsem se posadil.
,,Dobré ráno. Jak se cítíš?" nadhodil starostlivě, a současně s tím, přede mě pokládal talíř s vajíčky.
,,Jak se cítím? Cítím se úplně celý," smál jsem se. ,,A ty?" 
,,Nápodobně," zasmál se a dodal; ,,Zařídil jsem si dnes volný den. Sice za to budu trpět, protože se mi nasčítá práce, ale chci být s tebou, když můžu."
Má lásko, má jistoto. Mé bezpečí. Tohle půjde. I když vzpomínání bolí. Dokud TY neodejdeš, neodejdu ani já. A o útěku nemluvě. 
,,Výborně, co spolu podnikneme?"

KONEC (Finleyho příběhu ;))