Po tom incidentu vzali vesničané spravedlnost do svých rukou a starostu popravili. Max s Viktorem nepromluvil ani jediné slovo a po dni na zotavenou se vydali z města pryč. Sotva však ušli několik kilometrů, zastavil je spěšný posel s dopisem.

,,Dorazil jsem asi hodinu po vašem odchodu. Starostova... No... Ta žena mi řekla kudy jste šli. To psaní má značku naléhavé," zachmuřil se a natáhl před Maxe ruku s dopisem.

,,To je ze Spolku," oznámil okolostojícím a pohled zapíchl do Izyho, aby dal Viktorovi najevo že se sním ještě stále nebaví.

Zajímalo ho, co po něm Spolek žádá, že to nemůže počkat než se vrátí. Otevřel obálku a vytáhl list papíru s kostrbatým písmem. Poznal ho okamžitě. Rukopis starého přítele a recepčního v domu Spolku lovců. Josh. Chvíli kmital očima zleva do prava, ale pak se jeho pohled zarazil, zorničky se mu rozšířily hrůzou a vztekem. Ruka mu klesla k boku.

,,Oni...Oni vědí, kde je Ren."

S Ninou to škublo, až zavrávorala. Stále si svým novým tělem nebyla jistá.

,,A to znamená?" vypadlo z Izyho.

,,Že se vracíme do Kiranu," pronesl rozhodně Vik.

Max k němu střelil nehezkým pohledem, ale chtě nechtě mu musel dát za pravdu. A tak změnili cíl cesty a mílovými kroky se vydali nazpět. Max určoval tempo, kráčel tak rychle, že začal protestovat i věčně usměvavý a klidný Izy.

,,Maxwelli, chceš nás uštvat?!" zeptal se třetí den cesty, zrovna když se chystali utábořit.

,,Že si stěžuje zrovna někdo jako ty."

,,Nejde o mě! Ale nemyslíš na Ninu."

Děvče spalo, sotva se její hlava dotkla země.

,,Není zvyklá..." nechal modrovlasý viset větu ve vzduchu.

,,Kdyby to pan Já velký zaříkávač nepodělal, nebyl by žádný problém!" zasyčel Max.

Viktor mlčel. Tušil že by jakýmkoli slovem jen přilil olej do ohně. Ale Maxwell pokračoval v provokacích a Vik už měl co dělat, aby se držel zpátky. Následující věty ovšem byly jako rána pěstí, a tak blonďák vybuchl.

,,Však ty taky nejsi dokonalej! A pokud vím, zpunktovali jsme to všichni tři, tak nechápu proč to odnáším jen já! Chápu že tě ta nehoda s Ninou rozčílila, ale ber to tak, že se to prostě stalo a teď už s tím nic nenaděláš, dokud nepřijdu na to, jak jí vrátit původní podobu! Sám jsem si nejlépe vědom, že ta chyba byla fatální! Tak mi to nemusíš věčně předhazovat!"

Max se už už nadechoval aby zaječel svůj vlastní názor na Vikův pohled na věc, ale zarazilo ho tiché:

,,Nech toho Čtyřlístku."

,,Nino..." otočil se k ní zkroušeně.

,,Nemá cenu se hádat, ani netoužím po tom abys mě před Viktorem bránil. Já se na něj nezlobím. A věřím celým srdcem že to spraví."

,,Když já mám na něj takovej vztek!!!" zavrčel a hlavou pohodil k Vikovi.

,,Co si třeba přiznat, že to není kvůli Nině?" rýpl si Izy.

,,Zavři tlamu nebo ti jí zavřu já ty ksichte!"

,,Tak si posluž," zaculil se Izy.

,,Maxi má pravdu. Ty se nezlobíš kvůli mě, ale kvůli sobě," usmála se dívenka.

,,To není pravda!" syčel chlapec a vzdorovitě odkráčel od skupinky.

Po chvilce chůze si sedl za strom, aby ho neviděli, pokud by ho hledali, a taky aby měl chvilku pro sebe. Nina se zvedla a přisedla si k Izymu. Ráda se nachází v jeho blízkosti. Cítí při tom něco, co nedovede popsat. Lidské emoce jsou přeci tak složité...

Opatrně si položila hlavu na modrovláskovo rameno aby nedotírala a on měl možnost jí dát najevo, že o nějaký kontakt nestojí. Možná kdyby už od začátku tolik vnímala jaký Izy je... Pochopila by.

Z míry vyvedený démon po očku sledoval dívku, ze které vycházelo cosi jako lidské předení. Když poznal že spí, položil si její hlavu do klína, přikryl jí a v rámci nějaké pohodlnosti se opřel o strom.

Mezitím Max napruženě seděl opodál a předstíral že neslyší Viktorovo volání. I když se neozval, nakonec ho přeci jen našel.

,,Tady jsi. Hodláš tu spát, nebo půjdeš dolů k ohni?"

,,Nestarej se."

Viktor dělal že to přeslechl.

,,Nina spí a Izy vypadá, že taky vypnul. Bude tam klid. Slibuju že budu mlčet i kdybys mi nadával."

Odpovědi se mu nedostalo.

,,Maxwelli Clovere?"

,,Strašně moc se na tebe zlobím," vypadlo z chlapce z ničeho nic.

,,Už jsem se ptal. Proč...? Byl to můj nápad, fajn, ale jeli jsme v tom všichni. Proč se nezlobíš i na ně?"

,,Protože...! GGGRRR!!! Proč se ti mám zpovídat?!?"

,,To není zpověď. Ale jestli máš zájem, rozhřešení ti dát můžu," usmál se zářivě zaříkávač.

,,Fajn. Nebudeš se smát. A žádný vtípky. Žádný hahaha já a Max u stromu. Ne! Rozumněno?"

,,Beru v potaz. Tak to vysyp."

,,Je to hnusný vůči těm dvěma ale... Ty jsi pro mě ten nejdůležitější. Ztratit tě by znamenalo ztratit kus sebe a celou budoucnost."

,,Rozumím jen prvním dvěma větám. Té třetí ne."

,,To nevadí."

,,Já to chci vysvětlit!" nedal se blonďatý.

,,V tu chvíli kdy jsem si myslel že... už nejsi... Bylo to jako hluboká bodná rána. Taková, co tě nezabije hned, ale až za čas, když zhnisá a otráví ti krev. Ještě teď mě to bolí. Já vím že nikdy neukazuji své slabosti. Ale jsou chvíle kdy už to nemůžu vydržet. A to pak utíkám k tobě."

,,Maxi..."

,,Žádný soucitný řeči jo? Myslim že přiznat že tě mám radši než Izyho s Ninou je dostatečně zoufalý. Ale je to tak. Je to neměnný fakt. A zůstane to tak dokud bude tráva růst, vítr foukat a modrat se nebe."

S Viktorem ten příval Maxových citů pěkně zamával. Nikdy si nemyslel že by...

,,Obejmi mě," rozkázal Maxwell.

,,Cože??"

Viktorovi se rozbušilo srdce, ale než vůbec mohl začít uvažovat, otočil se k šedookému chlapci a sevřel ho v náruči.

,,Říkal jsi... že ti vadí když se tě dotýkám," zamumlal s nosem nezi Maxovým krkem a límcem.

,,To jsem lhal."

Oba seděli na zemi a tiskli se k sobě.

,,A Viku?"

,,Ano?"

,,Už to nikdy nedělej. Nevypadám na to, ale příště už by mě to asi položilo."

Max se svezl na Vikův klín a zavřel oči.

,,Ty chceš spát tady?"

,,Je mi tu dobře," zašeptal ještě, a pár minut na to už spal.

A Viktor byl blažený. Cosi se mu hebce otíralo o vnitřnosti a povznášelo ho to. Konečně zjistil, jak to s Maxem je. Konečně věděl že ho má rád.

,,Maxi?... Hej?... Spíš?" zašeptal, pohladil ho po tváři a usmál se.

A protože neodpovídal, vzal ho do náruče a odnesl na lůžko u ohně. Zabalil ho do přikrývky a sklonil se nad něj. V domění že je nepozorován, si z Maxových rtů ukradl polibek...

Následující ráno všichni začerstva vstali a Izy s Ninou byli dokonale uvytržení, že se Max s Viktorem zase normálně baví.

,,Tak, vyrážíme!" zavelel Max a Vik s Izym se postavili.

Nina se zvedla poslední a zavrávorala. Hbitá ruka jí zachytila při pádu.

,,V pořádku?"

,,Díky Izy. Já si asi nezvyknu. A ty šaty! Jsou tak straně těžké!"

,,Těžký?!" vypískl chlapec při pohledu na její kraťásky a prsa zakrývající kus látky.

,,Izy je ti něco?!" lekla se Nina.

,,Ne! Jsem v pohodě!"

,,Že ti teče krev z nosu?"

Démon kvíkl něco jako ,,To nééé!" a otočil se k děvčeti zády.

Skupinka se dala do pohybu a směřovala dál za svým prozatimním cílem.

,,Viktore?"

,,Maxi?"

,,Včera večer. Já jsem nespal," oznámil Maxwell, přidal do kroku a vzal kolem ramen krvácejícího Izyho a rozčarovanou Ninu, aby Vika nechal za sebou a ten mohl novou informaci zpracovat.

,,Ta pusa... On o ní věděl?!?"