,,Maxi myslíš že-," zprudka se nadechl, ,,-se blížíme?" dořekl Viktor.

,,Nejspíš."

Jor a Vikovy plamínky jim ozařovaly cestu. Běželi dlouho, ale bludiště nekončilo. Občas se cesta stočila doprava, doleva, nebo se po prudké zatáčce stočila zpět. Občas měli oba dojem, že běhají v kruzích. A nebyli daleko od pravdy.

*

,,Vidím světlo," špitla Nina a přikrčila se.

Okamžik na to je do nosu praštil mrtvolný zápach a tak silně, že je to téměř omráčilo. Izy zabořil nos do rukávu, Nina se ošila a začala dýchat jen pusou. Bylo to k nesnesení. Ještě pár kroků a zjistili co to je. Na hromadě vybělených kostí, lebek a tlejících mrtvol ležel obrovitý démon který vypadal že spí.

,,Tohle dělám nerad ale zabijeme ho dřív, než se probere," navrhl Izy a spojil ruce v soustředění na vyvolání svých sucub. Když jich měl šest, poslal je zaútočit. Nina stála vedle Izyho a svýma zlatavýma očima pozorovala dění. Sotva se jedna ze sucub dotkla spícího těla, krvavě rudé oči monstra se rozevřely.

Běs se dal do pohybu.

,,Kdo?!? Kdo se opovažuje...?!?" zahřměl hlas démona.

Poté jeho oči spočinuly na dvojici stojící v jeho blízkosti. Než Izy zareagoval, než se vůbec démon postavil na nohy, Nina zaútočila. Sekala kolem sebe jako divá, ale na démonickou kůži to téměř nezabíralo.

,,Nino stáhni se! Těmihle zbraněmi ho ani neškrábneš!" dívka uskočila a křikla:

,,Jak to?!"

,,Je v nich moje krev! A on je na mnohem vyšší úrovni než já! Nebudou na něj účinné, ustup!"

Nina si ale nedala říct. Děsivá bestie se postavila, a Izymu došly souvislosti.

,,Nino vypadni!!! To je jeden z Pánů Noci!!!" zaječel hystericky.

,,Tak ty jsi na to přišel maličký,..." vyšlo z démonických úst. ,,...ale příliš pozdě!" dodalo monstrum.

Jeho ruka se zableskla a hodil Nininým směrem výboj energie. Izy se nestačil ani otočit. Moc Pána Noci dívkou mrštila o zeď a ta zůstala ležet na zemi.

,,N-Nino..."

V zelených očích vzplál oheň. Démonická krev v Izym začala vřít a pud sebezáchovy odsunala do pozadí.

,,Tohle...To jsi neměl!" zavrčel modrovlasý chlapec.

,,A co s tím uděláš? Už jí nepomůžeš. Tak obyčejný, křehký človíček nemohl ten náraz přežít."

,,Ona není obyčejná!" vykřikl Izy.

Z protaženého tónu se stalo úpění, připomínající tesklivé vytí vlků. Izy se rozzářil fialovou barvou. Bál se už od začátku tohle vůbec použít, ale teď když... Nina... Musí jí přeci ochránit. Náhle byl přesvědčený, že to dokáže.

Pod Izyho oblečením jako by začaly probíhat myši. Vlnivý pohyb se sjednotil na zádech a látka začala pulzovat. Ale nebyly to myši. Jeho kůže vřela, dokud nepraskla a zkrvavená, černá křídla si nenašla cestu ven, z jeho těla. Izy cedil vzduch skrz zuby a Pán Noci ho pobaveně sledoval. Copak mu takový nicotný červíček může ublížit?

Izy mávl křídly, vznesl se do vzduchu, přitiskl k sobě dlaně a řekl jediné slovo.

,,Abaddone."

Pánu Noci zatrnulo.Uvědomil si že ho měl zabít hned a ne si s ním hrát a počkat, čím ho pobaví. Abaddon je něco...někdo... s kým nepočítal.

Z Izyho těla se oddělila fialová mlha a vytvarovala vedle něj překrásného anděla. Anděla s černými křídly. Nositele zkázy, Abaddona.

,,Abaddone, dej mi jeden ze svých mečů," zavrčel Izy, pevně soustředěný na jeho ovládání.

Pokud by jen na okamžik polevil v ostražitosti, mohl by anděl zkázy uprchnout a zničit veškerý život v jeho blízkosti. Musí ho udržet pod kontrolou dokud ho neodvolá, nebo nezahyne.

Abaddon k němu otočil bezvýraznou tvář a podal mu svůj zářivý meč. Sám se chopil toho druhého, který mu zbyl.

,,Jdeme!" zavelel Izy a tak se oba dva, jako temní andělé a poslové smrti rozlétli k mohutnému démonovi.

*

,,Běháme dokola!" vykřikl Max. ,,Někdo tohle chtěl! Šlo mu o to nás rozdělit a zdržet!"

,,Musíme se vrátit. Budu triangulovat bez lapačů, soustředím se na Izyho moc a zjistím kde-"

,,To nepřichází v úvahu!"

,,Proč?!"

,,Víš co to s tebou dělá! Já tě teď potřebuju při vědomí a plné síle!"

,,Maxi, když to neudělám, tak se odsud ještě hodně dlouho nevymotáme! A možná nás právě teď někde Izy s Ninou potřebují!"

Max zatnul pěsti, naštvaný že má Vik pravdu a bude muset ustoupit.

,,Dobře."

Viktor se usmál, narovnal se, rozpřáhl ruce a ty mu za okamžik zalilo zelené světlo. Vrásky jeho dlaní se rozzářily. Než pohasly a Vik se odporoučel k zemi, stihl ho Max zachytit a opatrně položit.

,,Viku?! Prober se! Slyšíš?!?"

*

Z pod sutě se vyškrábala dívka a zvedla své oči ke dvěma andělům, bojujícím proti monstru.

,,Copak...jsem zemřela?" špitla stále ještě omráčená.

Zaostřila, i přes tupou bolest v hlavě zpozorněla a uvědomila si, že jedna z nádherných okřídlených bytostí, je Izy.

Postavila se. Okamžitě se k ní obrátila krví zbrocená tvář. Zelené oči se jí zabodly do nitra. Nesly jasný, prostý vzkaz. Zůstaň tam a nehýbej se.

Izy svým mečem zanechal spoustu ran na těle monstra a i Abaddon se pod Izyho vedením činil. Vypadalo to, že mají přesilu.

Jenže...

...to by bylo příliš snadné.

,,Vy chátro!" zaduněl podzemím hlas napadeného démona.

Obrátil své ruce vzhůru a jediným krátkým zaříkáváním prorazil díru na povrch města. Vyletěl vzhůru. Izy poslal Abaddona za ním. Sám se rozlétl k Nině, vzal jí do náruče a pustil se pronásledovat Pána Noci.

Vlétli na náměstí poblíž kostela. Monstrum tam stálo, a usmívalo se. Abaddon byl na okraji díry a čekal na Izyho pokyny. Ten vylétl ven, postavil Ninu na zem a připravil se na další útok.

*

,,Viku! Viku! Tak prober se už!"

Blonďatý mladík se posadil.

,,Támhle," ukázal na jednu ze spletitých chodeb.

Vyškrábal se na nohy, chytl Maxe za ruku, a utíkal směrem kde cítil své přátele. Strašně se bál. Věděl, že je Nina bezmocná a že z Izyho prchá duševní energie v neskutečném množství. Bylo mu jasné, že nemají víc jak deset minut. Pokud se k nim nedostanou včas nebo Izy s Ninou nevyhrají, nepřežijí.

*

Boj pokračoval na povrchu, Nina odháněla zvědavé vesničany. Ty, kteří neprchli kvůli zemětřesení a ani teď.

Izy v zápalu boje vyčaroval mnoho sucub a poručil jim drásat nepřítelovu kůži na cáry. Chvilku na to přišel Pán Noci o své levé oko. Izy cítil že je na hranici svých možností. Spotřeboval až příliš mnoho energie. Věděl ale že musí zůstat při vědomí dokud nevyhraje, nebo Abaddon nepadne.

,,Vy červi!" ječel nepříčetně démon.

Pomalu, ale s naprostou jistotou se blížil jeho konec. Izy na něj sesílal další a další youkaie. Cítil jak démonická moc Pána Noci vyprchává.

Pak mu Izy zasadil smrtelnou ránu a tělo jednoho z nejmocnějších démonů se rozsypalo na prach.

,,P-Pád Abaddona!" poručil Izy sotva při smyslech.

Anděl zmizel i s meči stejně rychle, jako se objevil. Izyho křídla se rozplynula, skácel se k zemi přesně v okamžik, kdy k němu od díry běželi Max s Viktorem. Nina přiběhla k Izymu a zkontrolovala ho.

,,To...To bude dobré... " Musí být. Ujišťovala nejen Maxe a Vika, ale hlavně sebe.

,,Bože... Tohle zbylo po nejmladším z Pánů Noci...? Izy ho sám...?" nemohl uvěřit Vik.

Maxwell se zlobil. Byl naštvaný na svou tvrdohlavost a prosazování svých přání. Kdyby šli spolu, Izy by nikdy nemusel zajít tak daleko.

,,Maxi, přestaň zuřit," usmál se modrovlasý a otevřel své zelené, unavené oči.

Jeho hlava spočívala v Ninině klíně. Položila ho tak, aby mu byla nablízku a měla neustálou jistotu že žije.

,,Izy," popotáhla Nina se slzami v očích.

,,Jsem v pořádku," Izy nasál nosem vůni večerního města.

Ostatní to nemohli cítit, ale vzduch byl prosycen emocemi. Pro démona jako je Izy to byla skutečná hostina. Malá část síly se mu začala vracet. Holubičí křídlo na jeho čelence se tetelilo slabou, fialovou září.

Kolem naší čtveřice se začali stahovat lidé. Děkovali a nemohli uvěřit že byli zachráněni. Oslavovali Izyho, nehledě na jeho původ.

Pro ně se ten večer stal malý, modrovlasý démon hrdinou.