Čtevřice hrdinů zůstala stát jako opařená. Ten kdo stál před nimi... Démona ani v nejmenším nepředstavoval. Jeho zjev připomínal energického muže ve středních letech. Nině zatrnulo, vzpomněla si, jak kdysi lidé ve vesnici vyprávěli, že nejnebezpečnější jsou démoni s lidskou podobou. Když ale stočila oči k Izymu, to přesvědčení jí přestalo děsit.

Ticho prořízl ostrý smích. Muž se otřásal chechotem, jeho záda se začala ohýbat a zvětšovat. Kůže mu nabobtnala, vylezly z ní zelené šlahouny a ty se začaly měnit...

...v démony.

,,Už se na vás třesu," prskla Nina a postavila se do bojové pozice.

Z Casuových zad se zrodilo prvních pár monster. Naše čtveřice se připravila k obraně. Vzduchem létaly jiskry Nininých zbraní, nyní zbrocených démonickou krví. Viktor se spolehl na zaříkávání a jednoho démona po druhém omráčil. Jako správné duo, lovec a zaříkávač, Max omámené bestie vždy dorazil. Izy se držel stranou. Místo něj bojovaly dvě víly. Snažil se šetřit energií pro případ, že by je z té šlamastyky musel vytahovat Abaddon.

Ke Casuovi se nikdo nedokázal přiblížit jak fyzicky, tak kouzelným útokem. Zrůdy které Casua vysílal se rojily jako včely, a sílily. Ze začátku je nebyl problém odrazit. Teď už s nimi začínali mít potíže. Byli unavení a démoni silnější. A to před nimi ještě stál úkol zabít Pána Noci.

Ozval se kvílivý výkřik bolesti.

,,Nino!!!" zaječel Izy a vrhl se po démonovi který ji zranil.

Nina se svalila na zem a pevně si držela bodnou ránu na břiše. Snažila... Tolik se snažila aby byla užitečná...

,,I-Izy?"

,,To bude v pořádku," Izy jí položil na zem. Dvě víly padly, a tak vyvolal několik sucub a poručil jim chránit místo kde se teď s Ninou nácházel.

Max s Vikem urputně bojovali. Sice velmi, velmi pomalu, ale dařilo se jim přibližovat se ke Casuovi.

Izy odstrčil Nininy ruce aby se na zranění podíval. Když přestal působit tlak jejích rukou, začala se jí z rány valit krev. Vypadalo to velmi vážně. Izy jí na břicho přitlačil své ruce. V čirém zoufalství k sobě začal volat Viktora. Celý se roztřásl a potlačoval slzy. Věděl že pokud někdo něco neudělá, Nina tu kvůli tomuto zranění zemře. Cítil jakou neuvěřitelnou rychlostí se z ní vytrácí život. Max s Vikem ustoupili. Maxwell bojoval poblíž nich a Viktor si přiklekl k Nině.

,,Izy! Běž bojovat! Hned!! Já se o ní postarám."

,,Viktore?"

,,Ano?"

,,Udělej cokoli. Jen ať mi prosímtě neumře," požádal Izy s uslzenýma očima.

Cokoli...

Když Viktor viděl rozsah toho zranění, zhrozil se. Uvědomil si že Izyho přání nedokáže splnit. Leda že... Že by porušil jiné přání. Jenže tohle by ho zcela jistě zabilo.

,,To by Nina musela být zase kočkou a její zranění tak maličké, abych to mohl přežít," zapřemítal nahlas Vik.

,,Jak jen jsem jí to tenkrát přeměnil...? Mysli! Mysli!" nabádal se.

Najednou mu svitlo. Celou dobu hledal zaříkávání, kterým by jí vrátil a měl ho přitom celou tu dobu ve vzpomínkách. Mělo by přeci stačit to udělat přesně naopak, než tenkrát...

Vik shromáždil energii a namířil ruce nad Ninu. Vyslal oslňující paprsek.

,,Viku! Viktore ne!!!" zaúpěla Nina.

Během mrknutí oka před ním leželo chundelaté kočičí tělíčko.

,,Cos... Cos mi to udělal?!" zasténala.

,,Mlč," utišil jí a začal na sebe přebírat malé zranění na jejím drobném těle.

,,Vrať mi lidskou podobu! Proboha tě prosím! Já chci být člověk!!!"

,,Teď ne. Bude to lepší takhle. Drž se u Izyho. Jestli to přežijeme a ty si i pak budeš přát být člověkem, přeměním tě. Už vím jak na to. Slibuji."

Kočka poslechla a vyskočila Izymu na rameno. Viktora sice malá ranka zpomalila, ale ne natolik aby Maxovi nedokázal pomoci v boji proti démonům.

Všichni se do toho pořádně obuli. Casua přestal vysílat démony. Došlo mu, že jimi tyto drzé odvážlivce zabít nedokáže. Max střelil očima ke své sestře v zrcadle. Casua si toho všiml.

,,Tak ten boj uděláme zajímavějším, co?" zadíval se Casua na Maxe.

,,Předemnou stojí poslední odkaz Cloverových lovců. Jsem na tebe zvědavý," vycenil zkažené zuby.

Natáhl ruku k zrcadlu a přejel po něm nehty. Hladké sklo prasklo.

,,Měl bys mě vyřídit rychle. Pak už jí nepomůžeš pokud se to zrcadlo rozsype. Zůstane tam, na druhé straně," uchechtl se démon.

Kolem Maxe se rozzářila bílá aura. Chlapec pevně stiskl Jor. Jejich barvy se smíchaly. Maxwell zazářil indigovým světlem a všichni přítomní bezhlesně zírali. Jor se začala měnit. A legenda ožívat. Legenda ze starých bájí, v nichž povstal indigový rytíř proti bezpráví a mečem Démonobijcem porazil nejvyšší zlo.

Maxwell se podíval do svých dlaní. Už nedržel obyčejnou javorovou hůl, kterou mu kdysi dávno vyrobil Viktor. Držel překrásný meč, lehčí než zrnko písku a modřejší než bezmračná obloha. Casua se vyděsil a o krok ustoupil.

,,Uhněme jim z cesty... Tohle je Maxův boj," šept Viktor a odtáhl Izyho s Ninou na rameni ke stěně.

Čekali. Pozorovali co se začne dít.

Bylo to jako když se obchází dva tygři. Pouštěli na sebe hrůzu, ale ani jeden se zatím neodhodlal pro první krok. A pak Maxwell zaútočil.

Byl rychlejší než vlastní stín. Rychlejší než vítr který provází bouři. Minul Casuovu hlavu snad jen o palec. Zabrzdil v prachu. Casua stál, a čekal na další výpad. Maxovi šrotovalo v hlavě co by měl udělat, aby byl ještě rychlejší.

Rychleji! Rychleji! rezonovalo mu v hlavě.

Každým výpadem a každou ranou minul jen o milimetry. Skoro jako by měl Casua vrozený nějaký uhýbací pud.

,,Jor, teď jsi meč, tak mi sakra trochu pomoz!!!" zasyčel rozzuřený Maxwell.

Nekonečný souboj sledovaly čtyři páry očí.

Viktor mezitím přemýšlel co udělat, aby Ren dostali ze zrcadla. Max začínal trefovat Casuovo tělo a tak démon sáhl po prvním svícnu aby rány vykryl. Maxwell dokonale odvedl veškerou Casuovu pozornost od Renaty. Viktor podél stěny proklouzl k popraskanému zrcadlu. Dívenka vyděšeně přitiskla ruce na sklo.

,,Neboj se! Dostanu tě ven!" šeptal naléhavě.

Prohlédl si stříbrný rám, sklo i děvče, ale na nic nepřicházel.

,,Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji. Buď nám ochranou proti zlobě a úkladům ďáblovým. Ať mu Bůh přikáže, pokorně prosíme, a ty, kníže nebeského vojska, svrhni satana a jiné zlé duchy, kteří ke zkáze duší obcházejí světem, Božskou mocí do pekelné propasti." pomodlil se Vik.

A když se pak znovu podíval na Ren, uvědomil si o co tu kráčí a také to, že jinou možnost než další sebeobětování nemá. Jenže Max... Všechno se rozplyne v prach.

Vikovo srdce prudce tlouklo, když svou dlaň přiložil k chladnému povrchu poničeného zrcadla. Maxwell začínal být ve výhodě. Nepřítele oslabil, několik ran na nohou způsobilo že začal mít potíže s rovnováhou. A démon to velmi dobře věděl. Z jeho těla vyrazila obrovská, blanitá křídla a jediným mávnutím ho dostala do vzduchu.

,,A co uděláš teď, Clovere?! Na tohle je lidský červíček jako ty, příliš krátký!"

,,Maxi?" usmál se Izy.

Poprvé byl vděčný za to, že je vodič okřídlených.

,,Bude to bolet," vyslovil bezhlesně a Max kývl a připravil se na to, co mělo přijít.

Nina zírala.

Bylo to zrovna jako onehdy, když si Izyho spletla s andělem. Z Maxova těla díky Izyho zaříkávání vyrostla mohutná, bílá křídla.

Vznesl se a opět byl tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli. Ačkoli si Max myslel že teď to bude těžší, bylo to naopak. Jako by se přesně pro tohle narodil. Dával ránu za ránou a Casua věděl že pokud velmi rychle něco neudělá, zemře.

V tu chvíli se otočil k zrcadlu.

,,Ne! Tohle ne!!!" zakřičel Casua když uviděl Viktora s jednou rukou uvnitř zrcadla.