Dočkal se. Z jedné z těch náleven ve kterých nechával číslo, konečně volali. Už čtrnáct dní marně pátral, čtrnáct dní rozhazoval sítě po všech barech v okolí, aby mu místní dali echo, kdyby se v některém z nich jeho střapatý, modrooký, bývalý anděl strážný ukázal. A bylo to tady. Nasedl do auta, měl to jenom pár minut, ale i tak hnal svou ubohou, téměř padesátiletou, avšak velice milovanou Impalu přímo k tomu místu. Jel tak rychle jak to šlo. Nevěděl jestli se Castiel zlobí, jestli je uražený - pokud to umí, nebo o co tedy jde, že je se Samem téměř neustále v kontaktu a jemu se vyhýbá obloukem, jako by byl plesnivý bochník sýra. No jistě, musel uznat že on sám je na něj naštvaný, vždyť by stačilo kdyby ze sebe Cas vymáčkl něco ve smyslu; Dej mi pokoj Deane, mám tě dost. Pak by ho s klidem nechal být, ale takhle? Už zase to zavánělo nějakou tajností a to ho žralo. A pokud se nedozví o co jde, sežere ho to od vlasů po podrážky. Nesnáší tajemství. Obzvlášť, když se Sam tváří jako děd Vševěd a přesto mu tvrdí, že vůbec o ničem neví. A tuplovaně po zjištění, že od té doby co je Cas tak nějak "člověčí", své trápení zapíjí v barech s vervou, kterou by řekl snad jenom do sebe, a ne do toho lidskými city prvně dotčeného anděla Páně. 
 

Parkoval a k baru téměř doslova letěl. Zastavil se těsně přede dveřmi, srovnal si fasádu, nadechl se a vstoupil.  Šel pomalu a očima mířil k barovému pultu, k místu které by si sám vybral - a Castiel tam skutečně seděl. Byl k němu zády, tak nejdřív zaváhal, ale pak začal běžnou konverzací.
,,Koho to tu vidím?" pousmál se a poplácal vysloužilého anděla po rameni. Objednal pivo a přisedl si.
,,Kde se tu bereš Deane?" ptal se Castiel udiveně.
,,Měl jsem cestu kolem, chuť na pivo, možná chtěl vidět někoho kdo se mi systematicky vyhýbá, klasika, znáš to." Ačkoliv chápání sarkazmu nikdy nebyla Castielova silná stránka, tuhle narážku kupodivu pochopil.
,,Z čeho jsi usoudil, že se ti vyhýbám?" na té modrooké tváři bylo znát odhodlání Deanovo tvrzení vyvrátit, jenže ke Castielově smůle, byla vidět současně i spousta provinilosti.
,,Třeba z toho jak tokáte se Samem, ani jeden mi nic neřeknete, a ty se navíc přede mnou schováváš jako malej kluk?!"
,,Žádné tokání. Ani schovávání."
,,Tak by možná bylo fajn trochu mi to vysvětlit, nemyslíš? Jestli ti vadí mě vídat, chlape, stačí to říct. Chápu jestli mě nenávidíš. Po tom všem ti nemám co vyčítat. Je to v pořádku, pokud to tak vnímáš. Víš co, upřímně, já se taky moc rád nemám."
,,Kvůli tomu to není Deane. A nemusíme o tom mluvit. Už jsem svou situaci podrobně rozebral se Samem. Pomohl mi tomu porozumět."
,,No jo. Jasně. Můj senzační brácha, upřímnej a důvěryhodnej jako předvolební sliby. Hlavně že mi tvrdil, jak nic neví."
,,Není to jeho vina. Požádal jsem ho o zachování tajemství."
,,To jako vážně?!" vyhrkl Dean nevěřícně.
,,Ano."
,,Casi, haló! To jsem já, Dean. Pamatuješ? Ten maník kterýho jsi vyrval ze chřtánu Pekla. Ten co tě učil bejt míň pako a víc člověk ještě než se z tebe člověk skutečně stal. Ten co tě naučil používat mobil. A takhle bych mohl pokračovat hodiny. O co jde? Vždyť víš, že mi to můžeš říct! Teda, pokud neplánuješ zase schramstnout všechny obludy z Očistce nebo tak něco."
Castiel se na něj podíval unaveným pohledem s podtónem lehkého podráždění.
,,Připadáš si vtipný?"
,,Teď už ne."
,,Nechci o tom s tebou mluvit Deane. Je to mé konečné slovo."
,,Asi jsi zapomněl že ten paličatej jsem tady já."
Dean rozčíleně sáhl po lahvi piva, kterou před něj mezitím barman postavil, a na jeden zátah jí vypil.
,,Já to z tebe dostanu Castieli," zavrčel a zvedl se k odchodu.
,,Troufal bych si tvrdit že ne," ozvalo se mu tiše po boku. Dean položil na stůl peníze a rychlým krokem opustil lokál.

Vracel se zpátky v Impale, hlavou se mu honilo nepřeberné množství myšlenek týkajících se Castielova velkého tajemství. Věděl že zkoušet to dostat z toho na nervy lezoucího anděla ve výslužbě bude vcelku nemožné, takže mu nezbývalo nic jiného než opít Sama, a vymáčknout to z něj. Jenže si byl víceméně jistý, že než za ním dojede, Cas ho informuje o tom, že se viděli, a tak si tedy jeho vypečený bratříček bude dávat setsakramentský pozor. "Domů" se vracel s nákupem, který by někdo odhadl spíš na desetiletého kluka který zůstal sám doma, tedy vyjmo basy piva, kterou táhl taky s sebou. Sam seděl u stolu a prokousával se nějakými lejstry. V Deanových očích to zajisté bylo ještě daleko nudnější, než jak to vypadalo.
,,Dneska si dáme do nosu Sammy."
,,Něco slavíme?" zarazil se jeho mladší bratr a jal se mu věnovat pozornost.
Dean se rozhodl že to vezme cestou přes pravdu. ,,Ne. To Cas. Nasral mě. Teda, ty taky, ale zase tvrdil,že jsi v tom namočenej nevinně, že jen bráníš tajemství co ti svěřil."
,,Aha, tohle," vypadlo ze Sama jako by vůbec o nic nešlo.
,,Cože?"
,,Vypadlo mi to z hlavy."
Dean stál v prostoru s lehce zvednutou paží a výrazem který by šel jen horko těžko popsat. Sam se ale při pohledu na něj začal usmívat.
,,Vypadáš jako bys měl zažívací potíže."
,,Taky že jo Same. Hnul jsi mi žlučí."
,,Já?" na jednu stranu byl rád že se Sam culí, na druhou by mu ale jednu nejradši střelil.
,,Ty!!! Jak můžeš zapomenout že ti Cas svěřil jeho veliký tajemství! Jak je možný,že jsi mi to hned nevyslepičil, když se nejedná o žádnou levotu co byste mi dělali tajně za zády?!"
,,Deane klid, o nic nejde. Vlastně je to veselý. Vcelku milý. Obnovuje to mou víru v lidskost," smál se Sam.
,,Tak vypadne z tebe o co jde, nebo ne?"
,,Jasně že jo. Slíbil jsem že budu mlčet, ale tohle bys vědět měl. On ti to jen tak neřekne. Stydí se."
,,Co proved?"
,,To je první co tě napadne? Že zase něco provedl?"
,,A divíš se mi?!"
,,Vlastně... ne."
,,Tak ven s tim."
,,No, Deane, tohle nejde říct šetrně, takže na čisto. Psychicky se připrav a řekni."
Dean sáhl do basy pro pivo, otevřel si ho a napil se. Pak jedno podal Samovi.
,,Tak jo, můžu. Svěř mi Casovo tajemství. A pak mu rovnou zavolej ať sem dorazí. Určitě ho za to budu chtít seřvat," oznámil a znovu si přihnul z lahve.
,,Castiel je do tebe zamilovanej."
Skleněná lahev letěla od Deanovy pusy a současně s ní sliny i obsah. Začal se dusit způsobem, který zvedl Sama ze židle. Načež k němu přiskočil a začal ho mlátit do zad aby se nezadusil.
,,Neřež do mně! Dobrý! Žiju!" hlásil Dean a oháněl se po svém bratrovi, aby už toho kříšení nechal. Sam zůstal stát s rukama podél těla a vyčkával, co dostane ještě za reakci.
,,Rekapitulace jo?"
,,Slovo od slova?"
,,Jasně a zřetelně. A tohle teď položim," podotkl a odložil lahev na stůl.
,,Castiel."
,,Jasně."
,,Je do tebe, dýchej a nedus se, zamilovanej."
,,Skvělý. A jak ty to víš?"
,,Přišel se poradit. A z toho co mi popisoval jsou mi jasný veškerý detaily."
,,Popisoval?"
,,Tak například, je teď člověk. A chlapi mají svý potřeby, zrovna ty to víš nejlíp. No a on se mi přiznal že když si ve sprše ho-"
,,Mlč!" zarazil ho Dean a kupodivu veškerenstva - se začal červenat. ,,Prosím, vynech bývalýho anděla se stojákem. Řekni to nějak... Nevim. Odborně. A nebo jako ty poprvý zamilovaný dvanáctiletý, jo?"
,,Beru dvanáctiletý způsob. Stejně to tak znělo. Cituju; Jako bych ho viděl poprvé pořádně, nechápu reakce svého těla, často na něj myslím, posledně mě napadl rým sedící k jeho jménu, když jsem si ve sprše leštil harpunu... Stačí to tak?"
,,Dokonale." Dean se zhroutil na židli a sáhl po nedopitém pivu.
,,A teď prosim tě našemu třpytícímu se jednorožci zavolej, ať sem dovalí svý šunky, tohle musíme probrat."
,,Nemůžu. Bylo to tajemství. A ode mě ho přeci nevíš."
,,Potřebuješ ho tu. To stačí na to aby přišel."
,,Ale jen že jsi to ty," upozornil ho Sam a už vytáčel Castielovo číslo.
 

,,Casi, ahoj. Slyšel jsem že s tebou mluvil Dean. Hm... Mmhm..." Dean napínal uši aby slyšel druhou stranu rozhovoru. Neúspěšně.
,,Aha? Dobře. Jistě. Tvé tajemství je u mě v naprostém bezpečí. Hele neměl bys trochu času? ... Výborně. Potřebuju trochu pomoct. ... Samozřejmě že není. Určitě. Tak doraž."
Sam ukončil hovor. 
,,Přijede viď? A nemá ani páru. Snadný jako facka šprtovi, ale-"
,,Ale rafinovaný jako cukr, já vim Deane. Znám tvoje kecy od mala."

Než se Castiel skutečně ukázal, vypil Dean na posilněnou ještě jedno pivo. Otevřít mu šel Sam, nechtěli aby Cas vzal do zaječích dřív než si to mezi sebou stihnou vyjasnit. Když Sammy vysloužilého anděla Páně přivedl do společenské místnosti, tvářil se spokojeně, a Castiel zrazeně, zostuzeně a doopravdy i uraženě. Takových emocí na jeho tváři ještě neviděli.
,,Tak, už je ti Castieli asi jasné, že jsem tě tak trochu podrazil. Ale Dean si to zasloužil vědět. Říkal jsem ti to. Nechám vás tu. Vyříkejte si to." Sam pokýval hlavou a ztratil se z místnosti.
Castiel stál naproti Deanovi s hlavou sklopenou a s výrazně rudými tvářemi. Nikdy by to do něj neřekl. 
,,Takže už to víš." začal roztřeseně.
,,Jo."
,,A... co si o tom myslíš?" ptal se Cas a zvedl modré oči k Deanovu obličeji.
,,Že je to na mě kupodivu moc rychle a najednou. A možná by stálo za zmínku, že jsem se málem utopil pivem, když mi to Sammy oznámil."
,,Já tě tím nechci nijak obtěžovat. Jen doufám že ti to nevadí. Potřeboval jsem o tom s někým mluvit a Sam se příhodně nabídl, to je celé. Opravdu tím nijak naše přátelství ohrožovat nebudu."
,,Tím mi chceš tvrdit, že se přede mnou budeš dál schovávat?"
,,A co mám dělat Deane? Neumím to ovládat! Nevím jak se to dělá! Bylo pro mě snadnější mít tě z dohledu, než muset vysvětlovat, proč se po tobě toužebně dívám!"
,,To ty děláš Casi? Toužebně... se díváš?" Dean se lehce ošil a následně drobně pousmál.
,,Sam říkal že ano."
,,No, náš Sam má vždycky pravdu."
,,Dovolil bych si nesouhlasit."
,,Sarkazmus."
,,Ach, tak."
,,Casi, nemusíš se přede mnou schovávat. Nějak mi to nevadí."
,,Nevadí ti náklonnost muže?"
,,Nevadí mi tvoje náklonnost."
,,A moje láska ti taky vadit nebude?"
,,Určitě ne."
Castiel se usmál a Dean mu to s vřelým pohledem oplatil.
,,Casi pojď na chvíli ven," pronesl Dean, sáhl po dvou lahvích piva a vykročil pryč z místnosti.
Bývalý anděl strážný se zatvářil lehce zmateně, ale následoval Deanovy kroky, dokud se oba neocitli venku na čerstvém vzduchu. Dean otevřel obě lahve, zátky cinkly o asfalt chodníku. Pak jednu z lahví podal Castielovi se slovy; ,,Napij se se mnou." a přiťukl si s ním. Hluboce se napil a počkal, dokud Cas neučinil totéž.
,,Jen aby bylo jasno. Chtěl jsem bejt z bráchova dosahu. Slyší růst i svý vlasy. Casi, tohle co udělám, není žádný barový opojení jo? Ber to jako novej start a svou příležitost."
A pak se k němu naklonil, snad aby -