Dean seděl na posteli v nevábném motelovém pokoji a civěl upřeně do zdi. Z rádia halekal nějaký otravný mladík, co zrovna pouštěl hudbu na přání. Už to bylo čtrnáct dní co jsou zavření tady, a týden, co ho naposledy viděl. Musel uznat, že z toho začíná být lehce rozhozený. Nebylo těžké si přiznat, na kolik je pro něj ten neupravený anděl důležitý. Vůbec ne. Obtíže spočívaly v otázce, jak to uvést do reálného života. Střelil pohledem ke koupelně. Ne. Nepůjde tam. Zase. Přeci není zamilovaná puberťačka. Mezitím ho text písně silně provokoval. A ještě víc Sam, šustící a prášící za ním prastarou knihou.

...want you hear me?
All I needed was the love you gave-
a dřív než si to stihl uvědomit, hlasitě zpíval.
All I needed for another day
and all I ever knew-
,,Vole, vážně? Zpíváš si Radina?"
,,Only you," kníknul sotva postřehnutelně poslední slova a pak nesmlouvavým, hrubým hlasem odpověděl; ,,Ne."
Sam po něm vrhl otráveným obličejem a oznámil mu; ,,Půjdu ven."
,,Proč? Máme práci," bručel Dean nesouhlasně.
,,JÁ mám očividně práci. Ty jsi příliš zaměstnaný vzdycháním po Castielovi."
,,Co to meleš Same?!"
,,Už tu trčíme přes dva týdny. Myslíš si že mi ušlo to očichávání ručníku, do kterýho si Cas posledně utřel obličej? Nebo tvůj stoják a vypatlaný výrazy každý ráno po probuzení - mimochodem, mluvíš ze spaní a dost pochybuju že jsi volal jeho jméno jen tak náhodou. A ještě něco když už jsem v tom - množství studený vody kterym se sprchuješ když po takovym snu vylezeš z postele, by naplnilo Michiganský jezero."
,,Nic takovýho nedělám," odfrkl Dean.
Sam nevěřícně zavrtěl hlavou.
,,Dneska večer se sem nevrátím, takže si to laskavě srovnej v hlavě, a zavolej ho."
,,Má moc práce."
,,Když zavoláš, přijde. Což je mimochodem taky podezřelý."
,,Castiel je přítel. Ať už si myslíš že jsi viděl cokoliv, zřejmě jsi jen měl vlčí mlhu, Sammy."
,,Pro mě za mě si třeba zahrajte člověče nezlob se. Ale promluv si s ním o tom, jinak z tebe zešílím. Jo, a je to SAM."
,,Jasně Sammy."
Jeho mladší bratr protočil oči, sbalil bundu, knihu a laptop a vytratil se z místnosti. V první chvíli mu Dean za žádnou cenu nechtěl dát za pravdu, a trucovitě zauvažoval nad tím, že to odpíská. Jenže v myšlenkách mu přímo před očima visel andělův baloňák.
 

,,Tak jo. Casi, slyšíš mě? Jestli máš chvilku, můžeš sem dolů?"
,,Co potřebuješ Deane?"
Prudce se otočil za sebe po zdroji hlasu.
,,Infarkt ne. Co se příště ukázat rovnou v mym zornym poli, co?"
,,Omlouvám se."
,,To je fuk. Pojď sem. Sedni si. Musim ti něco říct," poplácal na postel.
Když se posadil, položil andělovi ruku přátelsky kolem ramen a druhou rukou si promnul obličej.
,,Tohle se vysvětluje dost těžko."
Castiel na něj upíral nechápavý výraz.
,,Víš co? Kolik máš času, Casi?" pronesl a stáhl mu ruku z ramenou.
,,Myslím, že dostatek."
,,Fajn. Tak řekněme že to pojmu formou... hry."
Andělovi povyskočilo obočí.
,,Nudíš se a chceš si hrát? Proto jsi mě sem zavolal?"
Hrát...
,,Tak nějak. Sam si sbalil fidlátka a nechal mě tu dřepět. Tvrdil že když poprosím, určitě si se mnou zahraješ." Lhal pěkně z patra. To by nepoznal ani trénovaný člověk, natož tenhle nechápavý anděl Páně.
,,Dobře. Co to bude?" ptal se Castiel bezelstně a očima pátral v Deanově tváři. Zřejmě absolutně nechápal o co tu běží, a proč by ostrý lovec Winchester měl zájem hrát stolní hry.
,,Pro začátek zavři oči a ani se nehni," zabručel Dean.
,,Když jsem tě v něčem takovém posledně poslechl, nakreslili jste mi se Samem na čelo nemravný obrázek," podotkl Castiel vyčítavě.
,,To jsme ale byli nalitý. Jo, a tohle zřejmě bude ve tvejch očích taky nemravný, jen trochu jiným způsobem. Ale fakt. Zavři klapky, mlč a čekej."
Anděl si povzdychl, ale nakonec stejně poslechl. Dean věděl, že teď už necouvne. Přiložil své rty na ty andělovy, a děj se vůle... kohokoliv, kdo to tam teď nahoře vede.
Odtáhl se, Castiel oči stále pevně zavřené. Odkašlal si a doufal, že ho tím přiměje k nějakému pohybu, ovšem chyba úvahy.
,,Teď ty oči zase otevři. Proboha, Casi."
Anděl zamrkal a zmateně si ho prohlížel.
,,Dostal jsem polibek."
,,No očividně."
,,Od tebe."
Dean povytáhl obočí a kdyby výrazy mluvily, tenhle by se ptal; Děláš si ze mně prdel, Casi?
,,To je nečekané," dodal ještě anděl.
,,Už se staly divnější věci."
,,O to se přít nebudu. Ale vysvětli mi prosím, o co tu kráčí. Vůbec tomu nerozumím."
,,Až ti příště se Samem budeme psát něco lihovkou na čelo, bude to věta; Vůbec tomu nerozumím."
Anděl na něj nehnutě, a stále stejně zmateně civěl.
,,Tak nějak... si tělo žádá... potěšení. Tebou."
,,Proč zrovna mnou? Pokud jde o sex, řekl bych že přílišné zábrany nemáš. Prostě jdeš a přesvědčíš k tomu nějaké děvče."
,,Jo. Napadlo mě to. Asi jsem to fakt měl udělat a vykašlat se na tohle tahání s mezkem."
,,Nejsem žádný lichokopytník."
,,Přirovnání Casi, jen přirovnání," Dean si zmoženě promnul obličej v dlaních. ,,Tohle by se táhlo věčnost," zabručel, chňapl po andělovi a už ho soukal z baloňáku.
,,Deane?!" vyjekl anděl, když ho povalil na postel.
Líbal ho a mezitím se horko těžko snažil rozvázat uzel na jeho kravatě. Proč tu hrůzu vůbec nosí?!
,,Deane!" Nebránil se nijak výrazně, spíš se ho chabě snažil odstrčit.
,,Mám v plánu tě pořádně zničit Casi, takže pokud to nechceš, urychleně zmiz," vrčel a konečně z něj stahoval tu modrou kravatu. 
Castiel se přestal hýbat, poklidně ležel na posteli a v obličeji se mu objevil nezvykle široký úsměv. ,,Ty mě máš rád, Deane." Neptal se. Konstatoval.
,,Jistě že tě mám rád, ty okřídlenej tupče. Proč bych to asi jinak dělal?"
,,Už jsi to řekl. Pro potěšení."
,,Stejně jako ty to, že jsem mohl skočit po nějaký ženský. Aby bylo jasno Casi, tohle už trvá nějakou dobu. Prostě tě chci. Kapiš to?"
,,Velmi dobře," anděl po něm natáhl ruce a zaklesl mu je okolo krku. Strhl ho tím přímo na sebe. Jako andělská bytost neměl žádné zkušenosti. Ale jeho až příliš lidská, tělesná schránka si některé věci zjevně pamatovala.

Dean nepřeháněl když Castielovi oznámil, že ho zničí. Ráno seděl na okraji postele ve skvělé náladě, anděl natažený na zádech za ním, s širokým nepřítomným úsměvem. S nejlepším svědomím mohl říct, že udělal to nejlepší k čemu se zmohl. A že si to tenhle anděl Páně bude hodně živě, dlouhou dobu pamatovat.
 

,,Ty Casi, nechci tě vyhánět jako bys byl úlet na jednu noc, ale co nevidět dorazí Sam a tohle by vidět neměl. I když o tom ví." Zvlášť když ho do toho v podstatě uvrtal.
,,Dej mi minutu. Za chvíli se posbírám a zmizím."
,,Nikam daleko."
,,Budu na doslech," usmálo se to za ním. 
Slyšel šustění přikrývky. Castiel se o něj zezadu opřel, a políbil ho na rameno.
,,Zatím," vydechl a byl pryč.
Dean se protáhl a porozhlédl po pokoji. Dal do pořádku postel i přilehlé prostory. A zrovna když se chystal jít osprchovat, bouchly dveře.
 

,,Nazdar," houkl Sam a zběžně prohlédl pokoj. Chvíli se díval Deanovi do očí.
,,Nezeptáš se?" nadhodil starší Winchester.
,,Ne. Smrdí to tu jako v pavilonu opic v ZOO. Takže předpokládám že sis svůj problém vyřešil."
Dean nemohl jinak. Začal se usmívat. Sam nevěřícně protočil oči.
,,Víš co Deane? Pohni zadkem, vyvětrej a pojď mi radši pomoct. Myslím že už vím co je zač ta věc, kterou lovíme."