Zazněl táhlý jekot z ložnice obávaného ninji Uchihy Sasukeho.

,,Naruto?!" vyděsil se černovlasý mladík, z rukou pustil podnos s čajovou soupravou a bleskově vběhl do oné místnosti.

,,Co se tu stalo?"

,,Řekněme, že se tudy prohnal hurikán," zahuhlala hromádka pod dekou.

,,Ta postel vypadá hůř, než když na ní souložíme. Cos to prováděl?"

,,Hurikán, hurikán, hurikááán... Velký... BUM!" ozývalo se nesrozumitelně z pod pokrývky.

,,Heh...Naruto, lásko... Co dělá TVOJE večeře na stropě...?!" Uchihovi začala na spánku tepat drobná žilka.

,,O kousek! Ještě půl metru a ... PLESK! Bylo by to!"

,,Zdá se, že ti taky jednu plesknu, abys zase začal být příčetný!" zavrčel, vrhnul se k vyboulenině na posteli a strhl z ní deku.

,,Nééé! Ještě tu někde je!" vytrhl Sasukemu přikrývku z ruky a celý se zakryl, nechal si pouze díru na oči a nos.

,,Kdo?"

,,Ta chlupatá bestie!"

,,Yetti?"

,,Né!"

,,King-Kong?"

,,NnNnNn..."

,,Huh?"

,,Můra."

,,Cože?" vyprskl Uchiha smíchy.

,,Děsně humorný Sasuke! Mám z nich panickou hrůzu!"

,,Ukliď tu, já musím sesbírat ty střepy. Kdybys jí viděl, zavolej. Přijdu jí sejmout," v očích se mu zableskl sharingan.

,,Nemůžu se hnout. Mám svalovou... zástavu."

,,To spíš mozkovou. Jenže to není novinka, tu máš od narození usuratonkachi," popíchl ho.

,,Sasukééé!" protáhl blonďák zlostně.

,,Jdu. Kdyby tě chtěla znásilnit... Přijdu se přidat."

,,Stupidní fóry. Nesnášim jak jsou chlupatý, blééé," oklepal se Naruto.

,,Sasuke nechoď!" zakňučel, když se dveřmi mihla černovláskova záda.

Po chvilce slyšel cinkot střepů, které nejspíš Uchiha uklízel.

,,Kde jsi chlupatice?" syčel při prohledávání pokoje, s nohou od židle v ruce.

Do každého předmětu na zemi šťouchl tím kusem nábytku, než ho vzal do ruky a uklidil na místo.

Potom... jí uviděl.

,,Sa-sa-sa..." koktal.

Uchiha ho zaslechl a klidným krokem se vrátil do ložnice. Naruto stál zcepenělý u dvěří, tělo jako vytesané z kamene, ukazovák napřažený na čelo jejich ručně vyřezávané postele.

,,Zab to!" špitl.

,,Nemůžu. Já jsem buddhista."

,,Lžeš!" zasyčel blonďák.

,,Schválně mě trápíš! Zab jí!"

,,Chytím jí. Dones sklenici."

,,Nasrat! Vyhodíš jí a zase se vrátí! Je stejná jako-"

,,Ty."

,,Baka Sasuke."

,,Jen to uznej Naruto. Kolikrát jsem tě odsud vykopl a ty ses připlazil zpátky? Radši to nebudu počítat."

Naruto se mračil a mlčel. Ano. Bylo to vážně pod úroveň, jak za ním běhal. A pokaždé, když ho měl Sasuke nejspíš dost, odkopl ho. Vlastně to dělá pořád. Zrovna má své světlé chvilky a tak ho u sebe doma trpí.

,,Aaaaj! Není tam!" zaskučel blonďák.

,,Utekla, no."

,,Určitě mě chce kousnout!"

,,Viděl jsi už můru se zubama? Já ne. Leda by někde šlohla protézu."

,,Pozoruje nás a čeká na příležitost," kňučel Naruto.

,,Jasně. Má miniaturní dalekohled, tak akorát na můří poměry, sleduje tě a až spolu budeme mít sex, hryzne tě do-"

,,Skrývá se. Nevidim jí."

,,Asi styl Poslední mohykán. Vidět, a být neviděna, že?"

,,Prooosím! Najdi jí a dej jí pryč!"

,,Co za to?"

,,Jako bych měl něco, co chceš," rozhodil blonďák ruce.

Sasuke zamrkal a sjel jeho tělo pohledem odshora dolů.

,,Kdybys neměl, těžko bych s tebou chrápal."

,,To bolelo," zkřivil Uzumaki obličej, ale pak se mu podařilo nahodit běžný Naruťácký úsměv.

Zase popraskaly švy na srdci, které si slátal nití milosrdných lží.

Kdykoli... Když už si myslel že ta idylka bude napořád, dostal ránu v podobě věty, která vyjádřila Sasukeho pravé myšlenky.

,,Támhle je!" probral ho Uchiha z přemýšlení.

,,Dojdi mi pro tu sklenici Naruto."

Blonďáček mu to jako oslík odkýval. Do minuty byl zpět.

,,Na."

,,Supe-" nevěřícně se zarazil a zíral do ruky.

,,Hm?" zamrkal Naruto svýma řasama.

,,Proč je v ní voda?!? Chtěl jsem tím chytit tu můru!"

,,A- a jo... No tak to vypij a pak jí chyť."

,,IQ tykve."

,,No dovol!"

,,Pardon. Nechtěl jsem tu tykev urazit," uchechtl se a naklopil do sebe obsah sklenice.

Pak jednoduše přiklopil můru a vyžádal si papír, který pod ní strčil. Tentokrát se to obešlo bez renonců. Sasuke můru pustil a pro všechno, raději zavřel okno.

,,A teď už nám nic nebrání v nádherném, vášnivém, divoce živočišném," usrkl vlastních slin, ,,Se-"

,,Jdu spát. Dík za tu můru," zachumlal se Naruto do postele.

,,Chci odměnu za tenhle bezpředmětnej lov!"

,,Tak si jí vem, ale rychle."

Naprosto automaticky se svlékl, lehl si na břicho, roztáhl nohy a nabídl se mu.

,,Ne takhle! Proč se ti najednou tak změnila nálada?!"

,,Hádej!"

,,Nechám se podat," Naruto se k němu přetočil čelem.

,,Máš mě akorát na šukání! To je jediný, na co ti jsem dobrej, viď?!"

,,Fakt? A to si myslíš že bych lovil tu zavšivenou můru, kdyby mi na tobě nezáleželo?!"

,,No jo... To je fakt...Tak ale... Proč mě pořád odháníš?"

,,Ze strachu," přiznal.

Naruto z toho byl mimo.

,,Bojím se vlastních citů. A taky... tebe."

,,Mluvíš jako knížka. Takže ti pako jako já nemůže rozumět. Můžeš mi to vysvětlit?"

,,Kdybych o tebe přišel, moc by to bolelo. Vím že na to nevypadám, ale mám taky jednu panickou hrůzu. A to z mých citů k tobě. My dva se lišíme jen z vnějšku, asi jako můra a motýl. Ale uvnitř jsme stejní."

,,To jako že mě...?" vhrkly blonďáčkovi slzy do očí.

,,Miluju?"

Naruto zakýval.

,,Už to tak bude."

Uzumaki napřáhl ruce a Uchiha se na něj svalil.

,,Jaké to je? Přiznat někomu lásku?"

,,Horší, než používat cizí zubní kartáček," usmál se Sasuke a pak Naruta náruživě políbil.