Vyšlo slunce.

Zase přišlo ráno.

*

Na lavičce v parku se probouzí mladík, s ještě nedávno pohlednou tváří, kterou nyní zdobí fialovějící podlitina. Vrány krákají, okolo prochází davy lidí, hrnoucí se od tramvaje k metru. A nikdo se na něj ani nepodívá. Mládenec se posadí a podrbe se na hlavě.

,,To jsem to zase posral," uchechtne se nad vlastní hloupostí a spolu s úšklebkem se mu otevře drobná ranka na rtu. Slízne kapičku krve, přehodí si přes hlavu kapuci a s obličejem k zemi se připojí k davu, ve kterém se ztratí.

*

,,Bože! Čemu jsem se to upsal!" zavrčí černovlasý model postávající v županu v malé šatně obchodu obřího obchodního centra, jehož název vlastně není důležitý.

,,Pět minut!!!" houkne růžovovlasá prodavačka aby oznámila kolik času zbývá do otvíračky.

*

,,Zdá se mi to, nebo mi ten monokl svítí?" dívá se mladík do zrcadla.

Rozcuchané blonďaté vlasy se zdají být něčím slepené.

Nechcete vědět čím.

Panenkovsky modré oči se soustředí na fialové místo v obličeji. Chlapec nad sebou zakroutí hlavou, protočí oči. Pomalu vysvlékne boty, mikinu, tričko, kalhoty i ponožky. Chvíli přemýšlí kam mu odešly trenýrky.

,,Aha," pronese klidné citoslovce pochopení a vleze do sprchového koutu.

*

,,Chudinky," odfoukne černovlasý manekýn mezi zuby a falešně se usměje na skupinku dívek které pozorují jak vchází do výlohy.

Tohle je práce.

Je to živobytí.

Dělat živou figurínu na kterou den co den navlékají nejrůznější pánské prádlo.

Platí dobře.

Tělo má krásné, tak proč ne? Ovšem, kdyby tu dnes měl místo kůže odhalovat svou duši, dav slečen by se nejspíš pozvracel.

*

,,A je čas něco sníst!" pronese hlasitě blonďák a prudce rozevře lednici.

Když si uvědomí, že oleje, octa, ani dvou stroužků česneku se nenají, obleče se do čistého oděvu, vezme peníze a vyrazí do nejbližšího supermarketu v okolí, aby něco koupil.

Cestou se mu do hlavy snesou myšlenky, nejprve lehoučké jako pápěří. Krok od kroku těžknou a za chvíli si připadá že v hlavě táhne pytle vápna. Včera byla trochu Itálie. Kdyby měl kvůli tomu ale pokaždé šílet, už by byl zavřený ve cvokárně.

Ačkoli... proč je tedy složité i něco tak jednoduchého, jako odpuštění?

Blonďák vypustí nosem vzduch a ústy ho zase nažene zpátky.

Přes pár ulic a okolí se drasticky změní. Ty masy lidí proudící do obchodního centra a ven... Je to až děsivé, jako oživlé loutkové divadlo. Pro blonďáka je to ale nejbližší místo kde je supermarket ve kterém ví, že nakoupí vše co potřebuje.

*

,,Do prdele to je zima," vrčí skrz úsměv krásný mladý muž, vystavený ve výloze jako flákota u řezníka.

Nemá na sobě víc, než titěrné, přiléhavé boxerky. Jakýsi poslední model, který dnes bude celý den, s malými přestávkami propagovat. Už si ani nevšímá slintajících puberťaček, ani řečí růžovovlasé prodavačky. Prostě dělá věc, kterou naprosto perfektně umí - předvádí se. Jeho mysl se však upíná tam, kam si nepřeje a v duchu se neustále napomíná.

*

Blondýn vstoupí, ovane ho teplý vzduch z klimatizace a těžký odér lidských zápachů a vůní. Chvíli se soustředěně dívá na poutač v životní velikosti.

Sasuke Uchiha předvádí novou kolekci spodního prádla! 1 patro...

...název obchodu a spousta dalších slov co vás absolutně nezajímají.

Sjede kartónového krasavce odshora dolů a odspoda nahoru. Pak jen s očima zapíchlýma někde v jeho pasu myslí, myslí, myslí a odpouští. Místo na hlad a na nakupovaní zapřemítá kudy to k obchodu do 1. patra, za tím pěkným mužským z poutače.

*

Manekýn se zazubí na brunetku s rovnátky, poklepe si na zápěstí a dívka, za pomoci očního kontaktu pochopí, že chce vědět kolik je hodin. Srdce jí z jeho úsměvu pádí, vzlétne, a uletí...

,,Posledních pět minut a mám čtvrt hoďku v teple," zamumlá si pro sebe a tak se poslední chvilku opravdu snaží a zapáleně předvádí své tělo kryté pouze v intimních oblastech.

A pak eskalátor vyveze blonďatého mladíka do patra. Září víc...

... než všechna světla světa.

*

Schody ho vyvezou nahoru a on se střetne s pichlavým pohledem černých očí s kočičím leskem. Od pohyblivých schodů slyší šumící hlasy dívek a vidí živou figurínu kterak žádá o župan. Halas okolo obchodu se zklidní a několik přihlížejících odejde. Manekýn zůstává v županu. Stojí v místě, kde se prve zastavil a doprovází blonďáka očima.

Ten k němu ráznými kroky dojde, zamračí se a řekne:

*

,,Ahoj Sasuke."

,,A- Ahoj... Naruto."

Černovlasý se nervózně podrbe ve vlasech.

A pak se to z něj vyvalí jako stoletá voda.

,,Promiň! Prosím tě, odpusť mi to, já nechtěl! Ale znáš mě jak se rozčílím, když mi v naprostém klidu oznámíš, že na mě nemáš čas, protože jdeš ven s jiným chlapem! Prostě.... Mi to ujelo a vím že jsem neměl nic házet... A taky přísahám že jsem opravdu neměl v úmyslu tě tím trefit!"

Velmi hlasitá omluva.

,,Pane, ztište se prosím," osloví manekýna muž z ochranky.

,,Nebojte, nehodlám tu vyřvávat celej den," opře pohled o Naruta.

,,To doufám," zabručí chlap, odejde a něco přitom zamumlá do vysílačky.

,,Naruto, opravdu-"

,,Zavři tu pusu. Zbytečně moc keců, pro tak malou hromádku neštěstí."

Manekýn se provinile usměje a blonďatého chlapce obejme.

*

Snáší se noc, lednice je plná a blonďák vytuhnul na gauči u televize. Manekýn odemyká byt, vstoupí, svleče lehkou bundu, zuje boty. Potichu si prohlédne ležícího chlapce. Vypne televizi. Z lednice se obslouží šunkou, z chlebníku rohlíkem. Posadí se k počítači a nechtě, (jak už to tak bývá) si přečte poslední konverzaci jistého komunikačního programu.

Naruto: No, to teda sorry padre. Nech si ty svoje křesťanský kydy, kdo ti o ně stojí? Hřích? Nechtěj mě nasrat!

Hidan: Vole, já to myslim dobře! S tebou dobře!

Naruto: Pokud tvrdíš tohle, tak to si teda FAKT nejsem jistej.

Hidan: Jasně... Víš jak Naruto... Každá svině si nakonec najde svýho řezníka.

A pak už jen prázdno.

Manekýn vypne počítač, dotlačí rohlík se šunkou, dojde se umýt a převlečený do pyžama se vrací pro blondýna. Uchopí ho do náručí a donese do postele.

Okamžik, a i černé oči spí.

*

Blonďák ráno procitne. Modřina pod okem je bledší a rána na duši o něco méně bolí.

*

Vyšlo slunce.

Zase přišlo ráno.