,,Whoa! Naruto!" zastaví ho Hidan na cestě z práce.
,,No nazdar," vypadne z blondýna dvojsmyslným tónem.
Nemá chuť se s ním teď bavit. A i když to osahávání brával s nadhledem, poslední dobou ho to vytáčí. Reportéři jsou krysy. Po fotce Sasukeho s Deidarou se začalo vylupovat mnoho a mnoho dalších. Hlavně tedy těch, kdy Hidan sahal kam neměl. Jo, ruce na zadku příteli člověk snadno vysvětlí. Ruku v kalhotách už těžko.
*
,,Mistře Uchiho, deset minut!" oznámí milá brunetka čas zbývající do jeho vystoupení.
,,Je tam?" stočí pohled ke svému manažerovi a doufá v zápornou odpověď.
,,Jo, útok na smysly přímo z první řady."
,,Do hajzlu," zašeptá si pro sebe ale tak, že to i jeho manažer postřehne.
*
,,Hidane už jsem ti to říkal!!! Drž si ruce u těla!!!" zaječí nepříčetně blonďák, vzteky celý zrudlý v obličeji.
,,Bývala s tebou větší sranda," zahudruje jeho mnohaletý kamarád rozmrzele.
,,Snaž se to, prosím tě, pochopit! Nechci aby mezi tebou a mnou bylo cokoli víc než přátelství! Sasukeho i přes všechnu tu špínu co na něj házejí miluju a nepřestanu! Jestli tohle nezvládneš unést, asi bychom se neměli vídat!"
Hidanovi spadne čelist, poprvé na něj Naruto takhle křičí a tak i zabedněnci jako je on dojde, že to myslí naprosto vážně.
,,Tak... Promiň. Budu se chovat slušně. Přísahám. In nomine patri, et filli, et spiritus sancti-"
,,Ámen vole," usměje se Naruto a je nepopsatelně rád, že si to spolu konečně vyjasnili.
*
Manekýn ve světle reflektorů vychází na molo. Upíná oči před sebe a soustředěně se snaží nevnímat Deidarovu přítomnost. Nejde to. Jeho oči tam pokaždé zabloudí, ačkoli se urputně brání. Sasuke cítí, jak z něj samého sálá ta živočišná touha. Kdyby ho nedržel zdravý rozum, asi už by se po roztomilém blonďákovi v publiku vrhl. Když odkráčí do zákulisí pro jiný model, musí to pokaždé pořádně rozdýchat, než zase vyjde vyrovnaný ven na scénu. A to se opakuje dokola, v bludném kruhu, který si vlastně vytvořil... on sám.
*
Narutovi začíná čas bez potíží ubíhat. Hidan se v zájmu jejich přátelství zdržuje veškerých dotyků a provokací. Vypadá to, že se mu život vrátí do starých kolejí. Kdyby tak tušil, jak šeredně se mýlí.
*
,,Už toho mám dost!" vyjede napružený manekýn, když mu manažer ohlásí, že Deidara je opět přítomen.
Když pak Sasuke odvede svou práci, chce rychle zmizet aby s ním nemusel mluvit. Po každém vystoupení za ním Deidara chodí a gratuluje mu k úspěchu. A manekýn se drží. Nehodlá zničit nic z toho, co je mezi ním a Narutem. Ale to nutkání je nakonec silnější, než on.
Ozvalo se zaťukání na dveře manekýnovy šatny.
,,Kabuto jdi zatím pro auto, já tě dojdu až si promluvím s tím..." odmlčel se.
Jeho manažer kývne a otevře dveře. Vzápětí zmizí a místo něj práh překročí andělsky krásný muž.
,,Co po mně chceš?!" vyjede na něj rozhozený Sasuke.
,,Co bys řekl," usměje se chlapík stojící proti němu, přistoupí blíž a chytne ho za ruce.
,,Ah... Jak je to dlouho co mě tyhle ruce hřály?" zeptá se s úsměvem Deidara.
Sasuke se mu vytrhne a udělá krok vzad.
,,Copak po mně netoužíš? Sasuke... Ty už jsi zapomněl co jsem ti slíbil, pokud se tvoje sny splní? Podívej, jsi slavný. A určitě už chápeš moje životní tempo. Teď bys mě v klidu stíhal," mrkne na něj.
,,Jsi pokrytec! Kdybys mě tenkrát vážně miloval, nikdy bys mě kvůli tomu neopustil! No a co že si plním sny?! S tebou to nemá co dělat!" ječí Sasuke.
,,Budeš si ještě dlouho lhát?" otáže se Deidara, přistoupí k němu a začne ho líbat.
A tak nakonec manekýn, své touze podlehne.
*
Blonďatý klučina mezitím chystá něco k večeři. Jeho Sasuke by se měl každou chvíli vrátit domů. Je v dobrém rozpoložení. Hidan konečně pochopil a Sasuke ho teď může přestat považovat za rivala. S úsměvem si v duchu říká, jak skvěle to jejich vztahu prospěje.
*
Mezitím se manekýn svíjí na zemi, a na jeho bílém těle se pohybuje druhé. Co příraz, to výboj do mozku. Jako by jím proudila elektřina. Deidara mu drží obě zápěstí a bere si ho. Sasukeho nakonec přemůže černé svědomí. Vymaní jednu ruku z Deidarova sevření a položí si jí přes oči. Obrázek soulože s ním beztak dlouho nevyžene z hlavy. Překvapí ho náhlý pohyb. Deidara mu ruku odsune a svou vlastní mu přiloží k obličeji. Bezděčná reakce zvedne Sasukeho oči k obličeji, který má nad sebou.
,,Dívej se na mě!" přikáže Deidara a do dalších pohybů vloží veškerou razanci.
*
,,Co tě tam tak zdrželo?" nadhodí manekýnův manažer o tři čtvrtě hodiny později, když jeho svěřenec konečně dorazí k autu.
,,Radši se neptej," zavrčí Sasuke naštvaný sám na sebe.
Netuší, nakolik se Deidara, od doby co patřili k sobě, změnil. Nemůže a nechce riskovat, že informace o dnešních hrátkách prosákne ven. A ještě k tomu... jak to bude s Narutem?
*
Manekýn dorazí domů. Sotva otevře, už na něm visí jeho přítel, s úsměvem od ucha k uchu.
,,Tys něco pil?" nějak mu ta veselá nálada nepřijde na místě.
Na druhou stranu, proč by se měli cítit mizerně všichni ostatní, když jemu je pod psa?
,,Ne, jen mám dobrou náladu. Zuj se pojď se najíst, vystydne ti večeře. Dal jsem si záležet," ohlásí hrdě.
Když manekýn vidí prostřený stůl, svým způsobem ho to dojme. Ale hlavně se mu ze sebe chce zvracet. Má doma tak úžasnou bytost jako je tenhle blonďatý cvok, a on si mu klidně zahne.
,,Musíme si promluvit," vykašle ze sebe.
Naruto po něm střelí očima a pronese:
,,Větu "Musíme si promluvit," nenávidím. Tys něco provedl viď?"
,,Já... J-... Jo."
Naruto nasadí kyselý výraz. Když vidí jak se jeho přítel nemá do řeči, trochu ho popostrčí.
,,Tak... S kým sis to rozdal co?" uchechtne se Naruto větě, kterou na okamžik považoval za vtipnou.
Když viděl jak se Sasuke zatvářil a sevřel pěsti, smích ho přešel.
,,P-počkej...! Ne... To jsi neudělal!"
Sasuke se mu podívá do očí. Dlouze se dívá a ani když se rozhodne co teď udělá, neuhne pohledem.
,,Je konec Naruto. Já mám někoho jinýho."
Připadá si jako by to říkal někdo cizí. Ví že to není správně a nenávidí se za to. Ale taky ví, že Naruto by mu to hodně dlouho neodpustil a tenhle vztah by to nakonec položilo. Uvědomuje si že tlak médií se bude s jeho popularitou zvyšovat a Naruto by to nemusel ustát. A tak mu dal alespoň možnost ho nenávidět, aby se mohl co nejdříve pohnout dál.
*
Uslzený blonďák utíká noční ulicí, zahne do zapadlé uličky a uběhne ještě několik metrů. Zmáčený deštěm a vlastními slzami zabuší na dveře.
,,Koho to sem čerti nesou," zaslechne zpoza dveří důvěrně známý hlas.
Je opravdu rád, že je jeho nejbližší kamarád doma, a ne někde na tahu. Hidan otevře dveře a šokovaně zírá na promočeného, plačícího blonďáka.
,,On mě nechal," rozpláče se a padne mu do náruče.
Hidan ho stiskne. Drží chvějící se tělo a nechává ho vzlykat do své košile.
,,Ty vole, Uchiho, tohle si fakt odsereš!" zavrčí Hidan, a zavře za nimi dveře.
o.O
(Eclair, 15. 8. 2011 21:14)