,,Do hajzlu, to jsem se zas zlil," zasténá Hidan a chytí se za hlavu.
Vedle něj se cosi pohne. S obavami otáčí hlavu doleva, způsobem, jaký vídáme u robotů.
,,Ty vole!" šeptne když si prohlédne holá záda neznámé osoby, s dlouhými, blonďatými vlasy poházenými po zádech, i po polštáři.
Chvíli zmateně dedukuje, začíná se mu vybavovat včerejší noc v baru a pak si vzpomene i na jméno muže, vedle kterého leží v posteli. Deidara. Zvedne se, posbírá oblečení a pokusí se nenápadně vytratit do vedlejší místnosti, kde by se mohl obléknout.
,,Odcházíš?" zarazí ho vyrovnaný hlas onoho krásného muže, se kterým strávil noc.
Hidan se podrbe na holém zadku a s rozpačitým úsměvem se na něj otočí.
*
O pár bloků dál vstávají další dva mladíci, jejichž osudy byly už dávno propojeny a zauzleny do nerozpletitelného klubka.
,,Včera jsme to nějak vypustili ale chtěl jsem ti říct, že už mám všechno vyřízené. Odstěhujeme se odsud a začneme nový život, na novém místě."
Malé slunce se v posteli usměje, zamlouvá se mu to. Jeho manekýn je už dávno pevně rozhodnutý, ale co hlavně - je to pro ně oba to nejlepší.
*
,,Nebere to, prevít culíkatá," odfrkne si Kabuto.
,,A to jsem mu chtěl poděkovat. Vypadá to že ten kluk bude naprostá špička," libuje si když si pouští nahrávku z módní přehlídky jistého mladého, začínajícího modela, kterého má vzít pod svá křídla.
*
,,Je mi jasný že to pro tebe byla láska na jednu noc ale... takovou jízdu jsem ještě nezažil," zeširoka se usměje blonďatý a nespouští oči z nahého Hidana.
,,Prostě bych si to rád zopakoval, pokud ti v tom nic nebrání."
Hidan zkoprněle stojí a přemýšlí, co mu na to říct. Vyspal se s ním jen proto, že na to měl chuť, ale co hlavně, byl tak nějak podobný Narutovi, co se vzhledu týče.
,,No, uvidíme... Musím jít... já... se ozvu jo?" vykoktá, opustí místnost, zaklapne dveře a začne se oblékat. Když už má na sobě spodní prádlo a džínsy, vrznou tytéž dveře, které před chvílí zavřel, a Deidarovy modré oči se na něj zhluboka zadívají.
Hidan se přestane oblékat a čeká, co z toho mladíčka vypadne.
,,Nemáš moje číslo, jak ses mi jako chtěl ozvat?"
,,Vím kde bydlíš ne?" podotkne, proletí očima místnost a pokračuje v dooblékání.
,,Hele Hidane... Nebudu si na nic hrát. Líbilo se mi to... Ne, jinak... Líbíš se mi. A jestli nikoho nemáš, nebyl bych proti, kdybys... měl mě.
Taková přímočarost Hidana zaskočí. Deidara nikdy o ničem hluboce nepřemýšlí, dělá jen věci které chce, a řídí se instinkty. Dělá to od doby, kdy kvůli svému povolání odvrhl osobu, do které byl zamilovaný.
,,Vážně... Slibuju že se ti ozvu," řekne Hidan a políbí Deidaru na rozloučenou.
*
O měsíc později...
*
,,Naruto! Už to začíná!"
,,Běžim!" křikne sluníčko a s popcornem v rukou doběhne k pohovce, zaboří se vedle černovlasého chlapce, se kterým začal spokojeně žít na malém městě, kde je neznají a ani si jejich soužití nijak nevšímají.
Film je opravdu zajímavý a když dojde popcorn, přijde na řadu okusování nehtů.
,,Nedělej to," chytne mu Sasuke ruce do dlaní, levačkou si ho natiskne k sobě.
Když film skončí, zazní znělka rychlých zpráv. Zmíní se zde i o prestižní módní přehlídce a novém objevu letošního roku. Chlapci na pohovce však nevnímají ani jediné slovo. Jsou zahledění jeden do druhého a jejich ruce mají právě dost napilno.
*
,,Ano, ano, ano... Bude tam. Děkujeme."
Kabuto položí telefon zpátky a mne si ruce. Ještě teď, po měsíci si nemůže vynachválit Deidarovo doporučení. Zase se zvedl, a vypadá to, že se ve své profesi ještě nějaký čas udrží.
*
Hidan sedí na baru, v ruce sklenici čiré tekutiny. Dveře se rozletí a vstoupí krásná, prsatá žena. Neomylnými kroky zamíří přímo k Hidanovi.
,,Zase chlastáš?!"
,,Jo, minerálku. Zhruba před měsícem mi došlo, že bych toho měl nechat. Bolest se dá zahánět i lepšími způsoby... A hlavně... kolikrát mi potom bylo ještě hůř, než za střízliva."
,,Můžeš mi vysvětlit, proč mi nebereš telefon?!"
,,Mám tak trochu nový číslo."
,,A že by ses zmínil?!"
,,Já myslel že ti bez mýho věčnýho kňourání bude líp."
,,Myslet je hovno vědět! Měla jsem strach ty pako! Máš kliku že jsem tě našla, ještě chvíli a něčím bych tě přetáhla."
Hidan se usměje.
,,Omlouvám se za všechny ty problémy. Můžu pro tebe něco udělat?"
,,A víš že můžeš?"
,,A to?"
,,Přestat se tvářit jako hromádka neštěstí. Naruto odjel, rozloučil se s tebou a pochybuju že se sem kdy vrátí. Přestaň už na něj myslet."
,,Ale já na něj nemyslím."
,,Jo? A na koho teda?!"
,,To je fuk, nech to plavat."
,,Hele... Ty máš novej objev, viď?" zaculila se Konan.
,,Něco na ten způsob. Ale dost pochybuju o tom, že to vyjde."
,,Proč by nemělo? Vyjde to. Hidane, víš jak zapomeneš na starou lásku?"
,,To bych rád věděl."
,,Tím, že se celým srdcem ponoříš do nové."
Hidan párkrát zamrká, jako by z očí odháněl přelud.
,,Asi máš pravdu," dopije pití, zaplatí.
,,Jo, a tohle je mý číslo, kdybys mě zase chtěla vidět."
,,No proto!"
Hidan se usměje tak, jak to Konan v životě nezažila, a tiše, klidně, a pevným krokem opustí svůj oblíbený bar.
*
,,Seš poslední dobou podrážděnej, jak nedoceněnej školník. Co to s tebou je?!" vrčí Deidarův manažer.
,,Do toho ti vůbec nic není!" štěkne blondýn s culíkem, uhladí faldíky na svršku a ladným krokem přejde do řady ostatních modelů, a modelek. To, že se mu Hidan neozval ho vlastně strašně mrzí. Ale nejvíc ze všeho ho dráždí fakt, že na něj neustále myslí. Dokonce už se několikrát stavoval v baru, kde se seznámili, aby si s ním promluvil, ale nikdy ho tam nezastihl. A tak bývá protivný, zoufalý, smutný, a štěká na každého kdo se kolem jen mihne.
*
,,Bože, chovám se jako poblázněný školák," zabručí Hidan s květinou v ruce, před Deidarovým bytem.
Už asi posté sahá po zvonku, nakonec ruku zase stáhne.
,,Vždyť o nic nejde, košem jsem už taky dostal..." šeptne a zazvoní.
V odpověď se neozve nic. Zazvoní ještě několikrát a nakonec usoudí, že není doma. Posadí se tedy na schod ke dveřím, v mysli domněnku, že jednou se domů vrátit musí, tak tu na něj počká. Chvíli se dívá na téměř vylidněnou cestu k domu, za chvíli začne klimbat a nakonec... usne.
*
,,Dělá to dvě stě šedesát devět."
,,Tady máte tři stovky, zbytek si nechte od cesty," zabručí blondýn s culíkem a vystoupí.
Přejde ulici a zahne za roh, na cestu k domu. Už z dálky vidí schoulenou postavu u dvěří. Nejdříve to tipne na bezdomovce, ale když přichází blíž, uvědomí si, že muž má na sobě celkem drahé oblečení. A když se postaví k němu, dojde mu, kdo to je.
,,Hidane?" šeptne.
Skloní se k němu, kecne si na bobek a chvíli si ho prohlíží. Nakonec ho jemně políbí na rty, a to spáče konečně vzbudí.
*
Naruto... Pomyslí si Hidan, proloupne oči a nechápavě se dívá do mořských dálek. Ne. Tyhle oči nepatří Narutovi. Tyhle jsou...
,,Deidaro?" šeptne a usměje se.
,,Promiň," vzpomene si na svou situaci a oba muži se postaví na nohy.
,,Už jsem si myslel že jsi na mě zapomněl."
,,To vůbec ne. Jen jsem... Musel jsem si dořešit pár věcí. Chtěl jsem s tebou začít... s čistým štítem."
,,V tom případě se nezlobím," culí se Deidara.
,,Něco jsem ti přinesl," strčí culíkatému pod nos nádhernou slunečnici.
,,Děkuju. Půjdeš nahoru?"
,,Pokud smím... rád bych."
Deidara ho chytne za ruku, druhou odemkne.
Dveře se za nimi pomalu zavírají.
Jak to bude dál? Tahle otázka patří jen a pouze jim. Snad jim jen popřejte štěstí.
Dveře cvaknou, nyní jsou zavřené.
KONEC
...
(Ivanitko, 23. 3. 2014 12:11)