...A než napočítám tří, rozerve ho povětří
Naruto:
Zbytek dne se na sebe téměř ani nepodívali, ale jakmile bylo po škole, čekal Naruto před vraty aby s ním mohl mluvit. Opravdu to chtěl vědět, i když z toho měl dnes ráno na střeše špatný pocit.
,,Sasuke!" zavolal na něj a mávl sotva ho v davu proudících studentů zahlédl. Tu zasmušilou tvář si nelze splést s žádnou jinou. A přitom když se dnes usmál nad tím vzkazem, bylo to jako by mezi mraky probleskl sluneční paprsek. Uchiha k němu v klidu došel.
,,Nějak jsem neměl možnost ti to říct, ale já nikam nemůžu."
,,A co zítra?"
,,Ani zítra."
,,Tak kdy?"
,,Nejspíš nikdy."
,,Aha, takhle... v tom případě se omlouvám že jsem se vnucoval." Naruto se otočil na patě a chtěl odejít, ale zarazil se.
Sasukeho ruka pevně svírala řetízek, který měl Naruto připnutý na džínech.
,,To není něco co jsem si vybral."
,,Mám to chápat tak... že nikam nesmíš?"
,,Víceméně."
,,Tak tě aspoň doprovodím domů."
,,To budu rád."
Blonďatý chlapec přemýšlel, jaký důvod by mohlo mít, že ho rodiče nikam nechtějí pouštět.
,,To kvůli otci," rozmluvil se ten druhý najednou, a pomalu se vydal cestou k domu, po levici posluchače.
,,Udělal jsem... velkej průšvih, takže se bez jeho svolení nesmím nikam hnout."
,,Cos provedl?"
Uchiha jen zavrtěl hlavou v záporném gestu. Nejspíš nebyl připravený o tom s někým mluvit.
,,Dobře. Jak jsi mluvil o těch jizvách-"
Jak je možné že mi to nedošlo?! Já jsem ale imbecil! Zaúpěl Naruto v duchu.
,,Ty jsou od otce viď? Za to cos udělal."
,,Začínáš být nebezpečně chápavý, Naruto. Ale to není to co mě děsí."
,,No, ani k tomu není důvod protože-"
,,Děsí mě jiná věc."
,,A to?"
,,Vždycky když se ptám na tebe, tak mě odbydeš, a stočíš rozhovor směrem, který ti vyhovuje."
,,Jo, to mi je dost podobný."
,,Chápu že mi nevěříš, známe se jen půl druhého dne."
,,Tohle nejsou věci založené na důvěře."
,,A na čem?"
,,Sám nemám odvahu o sobě cokoliv říkat. Vede to pak k nepříjemným a bolestivým otázkám," vzdychl a nevědomky si popotáhl dlouhé rukávy aby se ujistil, že stále sahají až k záprstním kloubům.
,,Chápu. Už se nebudu ptát. Ale povíš mi jednu věc? Dost mě to zajímá."
,,To záleží na tom, o co půjde."
,,Lžeš často?"
Naruto se nepokrytě rozesmál.
,,Ono už ti to došlo? Jo... Jo, Často. Vlastně skoro pořád."
,,Napadlo mě to. Ale nechci abys mi lhal. To mi radši rovnou pověz, že mi to nechceš vykládat. Nevím co si pak o tobě mám myslet."
,,A co když mi právě o tohle jde?"
,,Tak, to už stačí." Sasuke se zastavil.
Naruto se lekl že ho nějak urazil, proto se nadechl aby zaprotestoval, ale Sasuke ho uvedl na pravou míru.
,,Z našeho domu je vidět až sem. Bydlíme tam, na kopci. Jestli mě s tebou otec uvidí, tak to pěkně schytám."
,,Proč...?"
,,Měj se!" mávl a ztratil se mu z očí.
Když se Naruto vracel zpátky, skládal si úlomky informací, ale stále nemohl přijít na to, co mohl Sasuke udělat tak hrozného. Nevypadal jako chuligán, nebo tak něco. Ani mu nepřipadal jako týpek co by lítal v drogách, tak... O co tu k čertu jde? Naruto byl čím dál zvědavější. Usmyslel si, že to z něj nakonec dostane, a až bude spokojený, prostě ho nechá plavat, tak jako ty spousty ostatních lidí kteří ho nechali aby je poznal, ačkoli o něm za celou dobu nezjistily vůbec nic. Sasuke byl ta vyjímka, které se to aspoň částečně povedlo. Zjistil, že mu lže. Prokoukl ho.
,,Je tu novej. Je to prostě jenom nějakej osamělej, smutnej kluk, tak jakto, že mě sakra prohlídnul?" zabručel si Naruto pro sebe a pokračoval v cestě.
Tehdy to znělo jako výsměch, když mu to došlo. Když opravdu pochopil, že život je jen velice ubohou parodií na jeho sny.
Sasuke:
Za ty tři roky, co se jeho svět tak drasticky změnil - ze života klidně plynoucího ve spalující žár pekla - už se naučil domy pohybovat jako duch. Jeho příchod nikdo nezaznamenal, přesto ale věděl, že musí najít otce, aby mu ohlásil že se vrátil ze školy, a že opravdu neudělal nic, za co by si zasloužil bití.
Vstoupil do pokoje kde muž sedával nad knihami. Když z něj vyšla otázka, hlas mu zakolísal.
,,Otče?"
,,Jsi zpátky hm? Jak proběhl dnešní den?"
Sasuke se přišoural po hlasu do míst, kde jeho otec seděl.
,,Všechno bylo v naprostém pořádku. Nedělal jsem nic čím bych tě zostudil."
,,Posaď se mluv."
A tak Sasuke opět do podrobna vyprávěl, co se za celý den stalo. To, že vynechal ulití se z tělocviku, rozhovory s Narutem i to, jak ho kousek doprovodil nepovažoval za nějakou zradu nebo lež. Ukládal to do míst, kde odpočívala ostatní z jeho tajemství.
,,Dobrá tedy. Jdi se učit."
,,Ano pane."
Celý rozklepaný vyběhl schody do svého pokoje, tiše za sebou zavřel a zamknul. Skočil na postel a zalezl si pod deku. Jeho hlava vykoukla až po dobrých deseti minutách, kdy se skutečně uklidnil. I přes to že se snažil své myšlenky stočit jinam, stále se mu vracel Narutův překvapený obličej. Co si teď asi myslí, hm? A co teprve až přijde chvíle, kdy si uvědomí s kým má tu čest? Až Naruto pochopí, jak je ve skrytu duše odporný?
,,Ne. Já za to přece nemůžu. Nevybral jsem si to..."
Zvedl se z postele, svlékl se ze školní uniformy a prošel dveřmi do přilehlé koupelny. Než vůbec začne přemýšlet nad učením, měl by se trochu probrat sprchou.
Svlékl se tedy do naha, použité prádlo hodil do prádelního koše u dveří a vlezl si do sprchy. Pustil si příjemně vlažnou vodu a stále nad ním musel přemýšlet. Jak se mu mohl dostat pod kůži někdo, koho sotva zná, a o němž vůbec nic neví, dokonce ani to nejzákladnější? I když se ho na pár věcí ptal, nemůže si být jistý, že jsou pravdivé... Vzdychnul a sáhl po lahvi se sprchovým gelem.
I když už byl čistý, rukama stále omýval své tělo. Tu a tam narazil na zvrásnění, na jizvy, které na kůži zanechalo působení jeho otce. Snad na každé části těla se nějaká našla. A vždycky když si Sasuke připomněl kolik jich je, kolik "hříchů" a "provinění" se podle něj dopustil, připadal si opravdu ohavný. Jenomže existují věci které se nedají zkrotit. A láska s touhou po milované osobě, je jedna z nich.
Je to mladíček, je tak mladý a ve věku, kdy jeho tělo potřebuje k životu tělesnou rozkoš stejně tak, jako kyslík. Nerozmýšlel se. Tohle je jen a pouze přirozené. Za to ho přeci nikdo soudit nemůže... nebo ano? Sevřel v dlani svůj penis, a pomalými pohyby se začal uspokojovat. Trochu se rozkročil, levou rukou se opřel o kachlíkovou zeď před sebou. Při téhle činnosti mu hlavou probíhaly spousty věcí, obličejem své první lásky počínaje, a pocity viny konče. Věděl že za to, co se teď chystá udělat by ho otec nejspíš zabil, ale opravdu nemohl jinak. Potřeboval to. Stáhl levou ruku ze zdi, a pomalu jí přesunul na své hýždě. Na chvíli se zarazil, ale vzápětí pronikl prostředníčkem své ruky do vlastního nitra. Stačila mu chvíle když se dráždil tímto způsobem. Celý se zachvěl, svaly se mu stáhly, a ze rtů mu uniklo jediné, tiché slovo.
,,...Naruto..."
Když odezněly pocity z vyvrcholení, a kanálek sprchového koutu odplavil i důsledky Sasukeho počínání, sevřel svou hlavu v dlaních.
Proč? Proč zrovna jeho jméno?
Sasukemu došlo, že to začíná být nebezpečné, že jestli se nestáhne nebo neodežene Naruta pryč, skončí to stejně špatně, jako posledně.
Oba tehdy věděli, ač si to nechtěli přiznat, že už chybí jen nepatrná jiskra - a pak přijde rána.
:P
(Momo, 17. 10. 2013 16:00)