Ptáčata;kapitola šestnáctá
6. 12. 2013
To proto vždycky strádalo, proto nikdy nezpívalo. Tohle ptáče se nenarodilo pro život v kleci.
Naruto:
,,Připozdívá se, půjdu připravit pokoje. Konohamaru, pojď mi pomoct," promluvil Asuma.
,,Táááátííííí!" ozval se otráveně kluk, ale stačil otcův jediný vážný pohled a zvedl se.
A tak Naruto se svým dědečkem zůstal u stolu sám. Na chvíli se zamyslel, kde jsou Kurenai se Sasukem tak dlouho, ale došel k logickému závěru, že z něj jeho nová teta nejspíš tahá moudra.
,,Teď když to tu tak ztichlo... Máš určitě hlavu plnou otázek. Asi bych ti měl nejdřív ze všeho říct proč, viď?"
Z tváře se mu smazal ten okouzlený, šťastný úsměv který mu vydržel po celou dobu konverzace u stolu.
,,Mě... Je jasné, že vy za to určitě nemůžete..."
,,No tak, Naruto, už dost s tím vykáním."
,,Ale... Vidíme se poprvé, sotva mě znáte."
,,To sice ano, ale jsem tvůj dědeček. Takže žádné vykání, prosím."
,,Dobře," usmál se opět Naruto.
,,Začnu úplně od začátku. Rád bych, abys v tom měl úplně jasno."
,,Povídej."
,,Když jsem se poznal se svou ženou, nechť je jí země lehká, byla po tragické události ovdovělá a do našeho vztahu s sebou přivedla tvého otce. Tehdy mu byli tři roky. Byl jako můj vlastní. A jak šel čas, narodil se nám druhý syn, Asuma. Kluci vyrostli, pak se Minato zamiloval, odstěhoval a z té lásky jsi později vzešel ty. Co odešel, byli jsme v neustálém kontaktu a často jsme se navštěvovali, narozdíl od Asumy, který měl už od šestnácti toulavé boty a prošel svět křížem krážem. Myslím že o tom že se usadí na jednom místě, začal uvažovat teprve když poznal Kurenai. Ona sama ale tvrdí že zmoudřel až teď, co se jim má narodit druhé dítě. Ale zpátky k tvým rodičům. Je tu něco, co by sis chtěl ujasnit?"
,,Ano. Je to pravda, že naši měli havárku? Vůbec už netuším, co z těch Jiraiyových řečí je pravda, a co ne."
,,Ano, měli," vzdychl starý pán a jako by nechtě zavzpomínal, obličejem se mu prohnal bolestivý stín minulosti.
,,Tvůj táta se zabil na místě a tvá maminka zemřela po porodu."
,,Můžu... Rád bych věděl... Jak jsem se k Jiraiyovi vůbec dostal?"
,,Kvůli hlouposti sociálních pracovníků. Měli za to, že majetný starší muž se o tebe postará lépe, než já, nebo floutek co je ještě mladší, než byl tvůj táta."
,,Strejda Asuma?"
,,Víš, brali ho tehdy jako nezodpovědného kluka, co pro zkušenosti cestuje po světě, a není schopný se postarat pořádně ani o sebe, natož o dítě."
,,Nějak mě to mate. Bylo mi řečeno, že žije někde v Americe. Zarazilo mě, že je tady."
,,To je poněkud zastaralá informace, ale skutečně tam kvůli práci nějaký čas žil. Jenže kvůli Kurenai se sem občas vracel, a když se narodil Konohamaru, byl tu čím dál častěji. A pak co se dozvěděl o tom novém přírůstku vzal práci tady a slíbil jí, že jí tu samotnou s dětmi nenechá."
Blonďák jen pokýval hlavou že rozumí.
,,Naruto... mrzí mě že jsem s tebou nemohl být, když ses o někoho potřeboval opřít. A proto jsem vážně rád že máš někoho, jako je Sasuke, i když je to poněkud netradiční svazek."
,,Vadí ti že je kluk?"
,,Ne. Jen mi je maličko líto, že od tebe nebudu mít žádné pravnouče," řekl, ale povzbudivě se usmál, aby si to Naruto moc nebral.
,,Sedmnáct let... Poprvé jsem tě viděl v porodnici, a vlastně i naposled. Už tehdy začala ta tahanice o tvém poručníkovi... Vím, že ti nikdy nebudu moct dát ten čas, který ti dlužím. Ale můžu ti nabídnout všechen který mi zbývá."
Naruto se natáhl a dědečka objal.
,,Jsem teď maximálně šťastnej, víš? A takovejhle pocit jsem ještě nikdy neměl, pokud do toho nepočítám pár světlejch chvilek, který jsem zažil díky Sasukemu. Víš co? Netrap se tím."
Sotva dědečka pustil, všiml si Kurenai se Sasukem, jak se vrací z kuchyňky s úžasně vypadajícími chlebíčky, a jak míří zpátky ke stolu. A ještě než usedli, ozval se z horního patra hurónský smích a vzápětí se u stolu objevili i celí veselí Asuma s Konohamarem.
Je jako křehký sen, který odpočívá hluboko v jeho srdci. V tom krutém světě, ve kterém žije, je ON to jediné, co mu stojí za to ochraňovat.
Sasuke:
Bylo už pozdě večer když jim Asuma ukázal, kde budou spát.
,,Myslím že jste oba už dost staří na to, abych vás poučoval, nebo vás každého nechával spát zvlášť, takže máte ložnici spolu," otevřel dveře do pokojíku v němž stála manželská postel.
Takže i tenhle hromotluk to bez problému přijal, aniž by to musel nějak rozebírat, pomyslel si Sasuke. Trochu se mu tím i ulevilo. Konečně na něj přestal působit tak autoritativně.
,,Spíme hned vedle. Ale neříkám to proto abyste krotili postelové hrátky, to jen že se Kurenai v noci občas budí, tak pokud uslyšíte nějaké zvuky, nemáte se čeho bát. Já půjdu. Dobrou kluci," usmál se a s popřáním dobré noci i od obou chlapců za sebou tiše zavřel dveře pokoje.
Sasuke viděl jak Narutovi při světle lampičky září oči.
,,Jsou to strašně hodní lidi. Moc ti to přeju, Naruto. Zasloužíš si to."
,,Děkuju... No, ale počítám že si budu muset vyřešit bydlení a školu, takže nějaké starosti zase přibudou. Proberu to ještě s dědou, třeba zítra. Ale pro teď už bych zalehnul... Jen... Víš... Sasuke, mě po sedmnácti letech poprvé připadá, že jsem DOMA."
Sasuke se na něj usmíval, byl šťastný že má Naruto to nejhorší už za sebou.
,,Teď už bych jen rád věděl, jak to do budoucna vidíš ty, Sasuke."
,,Co tím myslíš?"
,,No, víš, vaši, a tak. Chci abys tu se mnou zůstal. Samozřejmě ale budu respektovat cokoliv, pro co se rozhodneš."
Všiml si, jak Narutovi náhle ztvrdly rysy. Jak zaťal zuby a čekal, že mu všechnu tu radost zkazí tím že mu poví, že se vrátí zpátky.
,,Kdybych... Kdybych tu nepřekážel, myslíš že by šlo, abych tu zůstal s tebou? Já si to klidně odmakám, když bude třeba. Ale já už se tam zpátky vrátit nechci. Nikdy," řekl pevně a jen čekal na blonďákovu reakci.
Než stačil zaregistrovat cokoliv jiného, Naruto ho objal a tím se zároveň bolestivě připomněl zraněný bok.
,,Děkuju," šeptl Naruto.
,,Za co?"
,,Za všechno."
Když pak o pár minut později leželi v posteli, natisknutí k sobě a povídali si, měli oba na okamžik pocit, že jejich životy budou v pořádku.
,,Co ten bok? Pořád to bolí?"
,,Jako čert. Kurenai ale říkala, že je tvůj strejda doktor, tak jestli to do zítra nepřejde, poprosím ho, aby se mi na to podíval. Stejně to nic není, určitě." neujišťoval tím jen Naruta, ale i sám sebe.
Už dlouho se mu nestalo, aby rána od otce tak vytrvale bolela.
,,No, v to doufám. A o strejdovi se děda taky zmiňoval. Myslím že měl dost pestrej život než se usadil. Ale dost řečí, měl by sis odpočinout. A já asi taky."
,,Opravdu nevadí když budu hned spát? Jsem strašně unavenej..."
,,Jen spi. Ráno už to určitě bude dobrý," políbil Sasukeho do vlasů.
Uchiha se to snažil brát statečně, vždyť kolikrát už dostal a vždycky se z toho vylízal. Jenže teď byl pod ochranou - nejen Narutovou, ale i dalších lidí. Věděl že kdyby se dělo cokoliv zlého, všichni tihle dospělí by stáli při nich. A možná právě proto polevil, proto se začal třást. Věděl, že teď už si nemusí hrát na silného.
,,Sasuke hrozně se chvěješ. Vážně je to dobrý? Stačí říct a-"
,,Ne, to jen... Je mi prostě zima," šeptl a ještě víc se na Naruta natisknul.
Únava ale nakonec zvítězila nad bolestí, a tak Sasuke usnul.
Jediné, co teď chce, je trocha nedosažitelné naděje, špetka víry v dobro, a alespoň malá kupka štěstí.
Naruto:
Když se Sasuke přestal třást, věděl že už spí. Očividně to dnes bylo velice náročné nejen pro něj samotného. A tak Naruto, kterému vlastní myšlenky zatím nedaly spát, hlídal spánek Sasukeho. Byl rád že teď leží vedle něj, že i když nečekaně - odešel s ním, a hodlá tu i zůstat. I když si myslel, že po tom všem co dnes musel vstřebat bude mít v hlavě zmatek, opak byl pravdou. Cítil se lehký, jako pírko unášené větrem. Už nezbyly žádné starosti, nic vážného ani přespříliš zásadního, kromě jediné - té o Sasukeho. O to jak to všechno bude dál, strachoval se, kdy se na prahu objeví jeho otec a bude si ho chtít odvézt. Takhle když ho měl v náručí, byl ten strašák v jeho hlavě maličký. Ale neskutečně vyrostl ve chvílích, kdy ho ztratil z očí. Díval se na tu spící tvář a opravdu z duše doufal, že to bude i nadále poklidné a láskyplné, že od dnešního dne, který byl přelomem, snad už žádná velká nebezpečí nehrozí. Chtěl ho hlídat. Hrozně chtěl zůstat bdělý aby věděl že je tu, a že je, a bude v pořádku. Chtěl, ale únava byla daleko mocnější. Psychicky náročný den potřeboval kompenzaci v podobě klidného, nerušeného spánku. A ten se pomalými krůčky přibližoval...
Jo... Ochráním tě... Ať se stane cokoliv... Já tě... Vždyť víš...
A najednou dřímal. Zdály se mu divoké, nesmyslné sny. A byl by snil dlouho, kdyby si uprostřed spánku z ničeho nic nevzpomněl na toho nejdůležitějšího člověka v jeho životě.
Vyletěl do sedu dřív, než se vůbec probral. Srdce mu zběsile tlouklo, a slyšel divné zvuky. Ale o tom přeci mluvil strýček Asuma, Kurenai nejspíš nespí a něco někde štrachá... Jenže když se otočil aby se pohledem na Sasukeho spící tvář uklidnil, čekal ho šok. Sasuke v posteli nebyl.
,,Sasuke?!" zavolal ztlumeným hlasem, ale odpověď se neozvala.
Zaposlouchal se tedy do těch zvuků, které ho nejspíš probudily. Někdo je v koupelně, a s největší pravděpodobností zvrací. Že by Kurenai? Asi... Ale kde je teda Sasuke?! Naruto se zvednul a tichými kroky vyšel z pootevřených dveří pokoje. Když míjel koupelnu, na chvíli se zastavil. Nechtěl tam vlézt, jen nahlédnout jestli je Kurenai v pořádku, jenže když tam vstrčil půl hlavy a jeho oko zahlédlo postavičku schoulenou u záchodové mísy, vrazil do místnosti jako uragán.
,,Sasuke!" přiskočil k němu, vzal jeho hlavu do dlaní, a prohlížel si ho.
Byl úplně bledý a třásl se ještě víc, než když vedle něj usínal.
,,To je dobrý," odbyl jeho starost a vysmekl se mu.
,,Já ti dám dobrý! Proč jsi něco neřekl?"
,,Nechci ti přidělávat starosti."
,,To je sice šlechetný, ale taky dost uhozený. Půjdu říct strejdovi ať se na tebe podívá."
,,Ne! Nebudeš v půl čtvrtý ráno nikoho budit! Budu v pořádku. Asi jsem se jen přejedl, víš."
,,Přestaň mě lakovat," a poprvé se k němu Naruto zachoval úmyslně hrubě, ale jen aby ho probral z toho přeludu, že to zmákne sám.
Natáhl ruku, přiložil mu jí k boku a mírně ho stiskl. Sasukemu se zhoupl podrážděný žaludek. Chytl se za ústa - jednak aby nevykřikl a jednak aby se skutečně nepozvracel.
,,A dost, jdu pro strejdu."
,,Ne!" Sasuke ho chytl za paži a prosebně se na něj díval.
,,Zítra. Zítra mu to řeknu, ano? Nebuď ho."
,,Čeho se to bojíš Sasuke? Tady není nikdo, kdo by nám chtěl ublížit."
,,Prosím! Určitě se mi udělá líp."
Naruto zavrtěl hlavou. Stejně měl v plánu, i přes to úpěnlivé žádání, že až ho položí do postele, pro strejdu dojde, ať si Sasuke říká co chce.
,,Můžeš vstát?"
,,Asi jo."
,,Tak pojď, jdeme si lehnout."
Sasuke se zdvihl na rozklepané nohy. Když Naruto viděl jak sbírá síly k pohybu, radši ho podepřel. Ještě že to udělal. Stačil krok a Sasukemu se podlomily nohy, což by znamenalo, kdyby ho Naruto nedržel, opravdu ošklivý pád přímo na kachličky.
,,Já tě nechci děsit, ani sebe, ale víš jistě že to jak je ti špatně, není z toho zranění?"
,,Je fakt, že fotr se tentokrát vůbec nedržel zpátky. Zbil mě jako psa a ještě ke všemu venku před domem," oznámil mu.
Naruto slyšel jak začal přerývaně dýchat a jak mu ztěžkl v rukou. A hned potom se to stalo.
,,Sasuke?!"
Postřehl jen jak se mu na chvíli zarazil dech a jak naprosto zvláčněl. Prostě najednou omdlel.
,,Sasuke!!!" neobtěžoval se krotit hlas.
Položil ho na zem hned v chodbě u koupelny, aby ho mohl probrat.
,,Co se děje?" ozvalo se mu najednou v zádech, ještě ne zcela známým hlasem.
,,Chtěl jsem pro tebe zajít, ale ten paličák mi to zakázal! Strejdo co mu je?!" panikařil.
Asuma ho kousek odstrčil, aby mohl k Sasukemu.
,,Vypadá to že jenom omdlel, ale ty si asi myslíš něco jiného že tak šílíš, viď? Rychle vyklop co víš," pronesl přísně jeho strýc.
,,Ve zjednodušené verzi - táta ho zmlátil protože se mnou chodí. Ošetřoval jsem ho a vypadalo to, že to bude dobrý, ale posledních pár hodin ho asi bolel ten bok víc a pak jsem ho našel v koupelně jak zvrací."
,,Nechtěl jsem se ptát, proč má nateklou tvář a nos. Myslel jsem, že se s někým prostě porval. Víš co Naruto? Radši ho vezmu k nám na pohotovost, ať mu udělají rentgen hlavy a žeber," a s těmi slovy zvedl Asuma Sasukeho ze země.
,,A ty si koukej jít lehnout, stejně bys mu teď nebyl nic platný. Ráno ti povím co a jak. A když půjde všechno dobře, možná s ním budu zpátky ještě dřív, než se probudíš."
Asuma nečekal na odpověď a ztratil se mu i se Sasukem z dohledu.
,,Jak jako jdi si lehnout?!"
Copak se v takovéhle situaci dá vůbec usnout?!
Hledáš, ale stále nenacházíš klidné místo pro to, co je ti drahé. Neustále se ptáš proč, ale jediný kdo ti může odpovědět - jsi ty sám.
Komentáře
Přehled komentářů
Chjo, nechtěla jsem číst, dokud jsem nemocná, ale dýl jsem to nevydržela :D.
Nééé toho jsem se bála. Doufám, že je Sasuke v pořádku! Opovaž se čekat s dalším dílem!
Re: ---
(Chrona, 8. 12. 2013 22:09)Budu se snažit přidat další díl co nejdříve. A přeji brzké uzdravení. ;)
,
(Nina, 6. 12. 2013 23:07)bezvadný, trochu jsem to čekala co se stane ale snad ho dají do kupy.
...
(Panthera1, 6. 12. 2013 19:32)A už se nám náš domeček z karet sype, nenech ho se rozsypat úplně...
---
(Eisha, 8. 12. 2013 22:07)