Ptáčata;kapitola sedmnáctá
Vždycky až na konci člověk zjistí, jak měl vlastně začít.
Sasuke:
Tak nějak tušil že omdlel když otevíral oči, ale zaboha si nemohl vybavit, jak je možné že se veze v autě.
Našel mě otec...?!
Vystřelil do sedu jako napružené pérko, ale zároveň se chytl za rozcitlivělý, zraněný bok.
,,Jsi vzhůru Sasuke?" zabručel řidič a on tak poznal, že to jeho otec není.
,,Jo....? Asi... Kde to jsem?"
,,Vezu tě na pohotovost. Vlastně, už tu jsme," oznámil mu, a Sasuke zároveň s tím postřehl parkoviště.
Byl zmatený. Nechápal co se děje, ani proč tu s ním není...
,,Naruto?"
,,Řekl jsem mu ať počká doma. Tedy, asi to spíš znělo jako příkaz. Ničeho se neboj, jen tě vezmu na rentgen jestli nemáš ty žebra zpřerážený."
,,Jak... to víte?"
,,Naruto zpíval."
,,Co všechno říkal?"
,,Dost na to abych věděl, že je dobré nechat tě vyšetřit. I on se o tebe bál víš? Ale říkal že jsi mu paličatě zakázal to řešit, jenže ses mu pak u koupelny složil, a nešlo ho neslyšet."
,,Hmmm..." stále ještě jednou nohou ve snách se Sasuke snažil pochopit situaci.
Bylo to zvláštní, že ačkoliv byl svěřen do rukou někoho cizího, vůbec se nebál. Ani nepostřehl kdy Asuma vystoupil z auta, a kdy otevřel dveře u něj.
,,Postavíš se na nohy?"
,,Asi jo."
Snažil se zahnat tu mlhu co se mu vznášela před očima. Vstal, ale neudělal ani krok a už se mu podlomily nohy.
,,Takže ne."
Cítil jak se ocitl v mužově náruči. Připadal si jako malé dítě, ale na protesty se nezmohl. Bylo mu špatně, zima a ten mizerný bok by si na místě s někým vyměnil. A ještě se k tomu přidal neskutečně silný bolehlav.
,,Kolik vážíš, Sasuke?" ozvalo se jakoby z dálky.
,,Já nevim."
,,Kdy ses naposledy vážil? Kolik to bylo?"
,,Když jsme se přistěhovali... v září... to jsem měl padesát tři ale teď nevím," snažil se udržet soustředění, nesklouznout do spánku a odpovídat na otázky, ale byl tak unavený...
,,Je ti sedmnáct, jako Narutovi, viď?"
,,Jo..."
,,Kolik měříš?"
,,Sto sedmdesát pět."
,,Tak to vážíš hodně málo. Máš problémy s jídlem?"
Na to už odpovídat jednak nechtěl a jednak to nešlo. Do očí ho praštilo oslnivé světlo a nos mu zaplavil silný nemocniční pach. No a pak... asi usnul...
Včerejšek je dávná historie, zítřek je neuchopitelný a dnešek, dnešek je DAR.
Naruto:
Seděl dole v místnosti která slouží jako bistro a hospůdka zároveň. Pil čaj který si uvařil. Co mu strýček Asuma odvezl Sasukeho, byl neklidný. Měl strach co s ním bude, a hlavně pokud se po něm začnou shánět jeho rodiče... Oklepal se, a znovu si usrkl čaje. Byl zcela vnořený do svých chmurných úvah, takže když mu kdosi položil ruku na rameno, leknutím nadskočil.
,,Ah, promiň, měla jsem za to že o mě víš."
,,To nic... Jen jsem si tu tak přemýšlel."
,,To bude dobrý, Naruto," pronesla Kurenai a Naruto v těch slovech slyšel jak sebe, tak Sasukeho.
Vždyť kolikrát se vzájemně utěšovali stejnou větou.
,,Myslím že dneska už neusnu. Nechceš si popovídat?" pokračovala.
Neměl na mluvení náladu, ale ignorovat otázku by bylo v tomto případě velmi nezdvořilé.
,,O čem?"
,,O čem budeš chtít."
Posadila se k němu, se svým vlastním šálkem čaje, a vyčkávala. Naruto se však do hovoru neměl.
,,Předpokládám že máš teď hlavu plnou Sasukeho, takže bavit se o něčem jiném by asi bylo zbytečné, co?"
Nejradši by se nebavil vůbec. Prostě chtěl jen počkat až se strejda vrátí, a osobu jemu nejdražší povede s sebou. A Kurenai si nejspíš řekla, že tedy povede monolog, když jí neodpovídal.
,,Já vím že ho tak asi nevnímáš, ale Sasuke je hodně silný. Zvládne to."
,,Vůbec ho neznáš!" zasyčel.
Když viděl jak jeho teta sklopila hlavu k hrnku jako napomenutá holčička, uvědomil si, že to přehnal.
,,Promiň. Nezlob se. Prostě se o něj bojím. My... Hodně jsme si toho prošli, víš? A řekl bych, že nás to dost stmelilo. A s tím co o něm vím, a o jeho rodině... Sakra! Nebojím se! Jsem šílenej strachy!" chytl se za hlavu a snažil se uklidnit tu paniku, která se mu rozezvučela v hlavě.
,,A nechceš mi to vyprávět? O něm, a o jeho rodině? Nebo... o vás dvou?"
,,Kurenai..."
,,Já vím že na to nemám nárok. Znáš mě jen pár hodin a předtím jsi ani nevěděl, že existuju. Ale kdyby ses potřeboval někomu s něčím svěřit, tak jsem tu pro tebe. Kromě tady toho malého se to už nikdo jiný nedozví," pronesla a pohladila své vypouklé bříško.
,,Víš... Děda, ty, Asuma, Konohamaru... jste v mým životě první lidi, kterým od začátku důvěřuju, ale to co mezi sebou se Sasukem máme, nechci říkat nikomu dalšímu. Ale o něco bych tě přeci jen pořádal. A potřebuju to uskutečnit dokud na to mám odvahu," odhodlal se.
,,Víc už se ani soustředit nemůžu. Povídej."
,,Ah! Už to chápu... Asi... hmmm... tak ne. Teď už vlastně nerozumím ani tomu, čemu nerozumím..."
Sasuke:
Když rozlepil oči, měl nad sebou bílo a po levici mu něco otravně pípalo. Už mu nebyla zima, ale hlava pořád bolela, i když ne tolik jako předtím... Cítil se zmatený a v první chvíli si vůbec nemohl vzpomenout, kde je. Sáhl vedle sebe. Hledal Naruta.
,,Tady," zaznělo tiše, a pak jeho dlaň sevřela jiná.
Sasuke se usmál, protože ať už je kde chce, Naruto je tu s ním a nic jiného teď nepotřebuje.
,,Sasuke? Jsi vzhůru?"
Tenhle hlas...?!
Tep mu vyletěl do nebes. Přístroj jako o překot zaznamenával tu změnu, a zároveň s ní vylběhl ze sesterny unavený doktor aby se došel podívat, co se děje. Sasuke se posadil, kompletně probraný.
,,Itachi!!! Co ty tu...? Je tu on? N... ne! Že ne!?" ptal se zděšeně.
,,To je dobrý, jsem tu jen já. Tátu by k tobě stejně nepustili. A vůbec se nedivím," vzdychl a obličej upřel na blonďatého kluka, sedícího u Sasukeho postele.
Ten po něm chňapl, aby měl jistotu, že mu ho někdo nesebere.
,,Já říkal že je to debilní nápad ho takhle po probuzení děsit, Itachi! Fakt nechápu proč jsi to nemohl nechat na mě! Seš jak malej!" vyčítal Naruto jeho bratrovi.
Sakra... a proč jsou k sobě tak familiární?
,,Jak dlouho jsem byl mimo?" rozhodně dost na to aby se stala kupa věcí, které nechápu...
,,Jen dva dny. Ale bylo to jako věčnost," odpověděl mu Naruto.
,,Cože...?"
Jen...? Kromě bolehlavu totiž necítil nic, na co by si mohl stěžovat.
,,Co se to tu u všech rohatejch děje?!?" zahřímal Asuma, oděný v bílém doktorském plášti a přísným pohledem sjel všechny přítomné.
,,Sasuke je vzhůru! Chtěli jsme mu říct-"
,,Bezva. Vyfičte odsud oba dva!"
,,Asumo, ale-"
,,Bez debat Naruto."
Sasukeho blonďatý přítel, i jeho bratr se sebrali a opustili místnost bez jakýchkoliv dalších řečí.
,,Vůbec nechápu o co tu jde..." podotkl Sasuke a s vytřeštěným výrazem si prohlížel Asumu.
,,Polož se, já ti to vysvětlím. Ty dvě přetrhdíla ti už stačili udělat v hlavě zmatek, co?"
Sasuke poslechl, lehl si a napjatě čekal až doktor zkontroluje přístroje a posadí se k němu.
,,Ještě než začnu, měl bys vědět, že všechno co se až doposud odehrálo zpunktoval Naruto. A mám-li být upřímný, už dlouho jsem o tak velkém projevu lásky neslyšel."
Sasuke nechápal o co kráčí, zřejmě mu unikalo něco klíčového, co se brzy dozví. Ale to čím se teď zaobíral nejvíc bylo, že jeho rodina ví, kde je, takže i jeho otec... Naruto jim... to pověděl?
,,Mezitím co jsem tě sem vezl totiž nějak zpracoval Kurenai a hned ráno nasedli do auta a jeli k vašim."
Sasuke vykulil oči.
,,Cože?!? Nezbláznil se?!? Co to do něj vjelo?!? Jak mohl-"
,,Zadrž. Už jsem je za to sjel, ale má to ještě dohru," Sasuke pokýval hlavou.
Potřeboval se dozvědět, na čem teď je jak on sám, tak Naruto.
,,Akorát, než se k tomu ještě dostanu, tak vynadám i tobě. Proč jsi ty hňupe něco neřekl když jste přijeli?! Zaplaťbůh, že je Naruto zodpovědnější, než ty."
,,...He?"
,,Proč jsi neřekl, žes utekl? Že tě otec bije?"
Sasuke se zastyděl. Nechtěl aby to někdo věděl.
,,Asi... Jsem myslel že to není potřeba," zalhal.
,,Víš, ona už by totiž stačila jenom chvíle, a odnesl by sis z toho bití trvalé následky. Myslím fyzické, samozřejmě."
O nějakých dopadech na psychiku zdá se nechtěl Asuma radši ani mluvit.
,,Takže, Naruto-"
,,Nejdřív ty. Chci abys byl v obraze."
Sasuke našpulil pusu, nelíbilo se kam to směřuje, chtěl teď vědět co to Naruto provedl, že sem dotáhl Itachiho... A vůbec...
,,Tak zaprvé, máš silnou podvýživu, při tvé výšce bys měl vážit nejméně padesát sedm kilo. A ty máš čtyřicet šest. Pak jsou tu ta mnohočetná poranění staršího data. Takže je mi jasné, že v tom pekle žiješ už několik let. A co se týče těch nových zranění, máš spoustu podlitin na trupu a pažích a taky ta v obličeji se ti pěkně vybarvila. A ten bok tě bolel protože máš prasklé žebro."
Jak se mu to mohlo povést...?
Sasuke hledal odpověď, ale nemohl jí najít. Slyšet z úst profesionála to, co už vlastně tušil, znělo krapet děsivě.
,,Aha..." vypadlo z něj nakonec, aby dal aspoň najevo, že ho slyšel.
,,Nemluvě o tom tvém zvracení ze stresu."
,,Já... Díky za informace a cením si vší té pomoci ale..."
,,Zajímá tě Naruto, ne ty. Jasně."
,,Omlouvám se... A je to tak. Co teda...? Co dělali u našich?"
,,Podle vyprávění Kurenai tam vlítnul jako povodeň a začal na celou ulici řvát něco jako; "Vylez ty svině" a podobně. Myslím že ho tvůj kolaps rozhoupal k tomu vyřešit ten problém za tebe."
,,No to snad..."
Věděl sice že jeho otec Narutovi neublížil, ničeho si nevšiml, ale i tak...
,,A myslím že to vyřešil naprosto doslova. Dal mu přes držku."
,,Počkat, Naruto tátovi?!?!?!?"
,,Jo."
,,No... TY VOLE!"
,,Myslím že tuhle pasáž ti sám rád povypráví. To hlavní ale je, že mu omlátil o hlavu nejen své ruce, ale i to co způsobil a za co je zodpovědný. Nějak ho přinutil sem zavolat, ale vzhledem k okolnostem jsem mu návštěvu zakázal, takže místo něj přijel Itachi."
,,Otci... někdo něco zakázal... To jako fakt?"
,,Sice jsi jeho syn, ale je pro tebe nebezpečný, nechtěl jsem ho sem pustit ani pod dozorem, kdo ví co by udělal. A taky jsem ho náležitě upozornil, že pokud se bude takovýhle incident opakovat, podám na něj trestní oznámení."
Sasuke měl dojem, že se probudil do nesprávné reality. Všechno se dalo do pohybu a řeší se to tak náhle, a aniž by k tomu sám musel přispět?
,,Teď sem pustím ty dva, poví ti všechno co ještě nevíš. Ale žádné hlouposti, ano? Musíš se šetřit."
,,Dobře. A... Asumo?"
,,Ano?"
,,Děkuju."
Muž se usmál, a pohladil ho po vlasech jako malé dítě. Krátce na to opustil pokoj, do kterého následně vpadla blonďatá postavička, v závěsu s jeho bratrem.
A tak ptáčata přestala být ozvěnou, a stala se zvukem.
Komentáře
Přehled komentářů
Už jsem normálně začla mít depresi, že je to konec! :D
Sorry
(Katana, 24. 12. 2013 11:50)Kata-chan se omlouvá, jelikož nestáhala zařizovat dárky na Vánoce a bylo strašně moc testů ve škole C: prosím další díl, je to boží ^^
Re: Sorry
(Katana, 27. 12. 2013 19:49)jsem debil, neuvědomila jsem si, že to je už konec -,- gomen
---
(Eisha, 15. 12. 2013 23:26)Ano, mám ráda happy endy a užívala jsem si scénu, kdy dostal Sasukeho táta po hubě víc, než cokoli jiného :D... Ale Chrono... Neměň své povídky podle toho, co my chceme... I kdyby to skončilo smutně, nadávala bych, brečela jak želva, ale bylo by to krásné. Hlavní je, aby se povídka líbila Tobě. Když bude spokojený autor, spokojenost diváků je zaručena. Klidně i napiš dva konce.. cokoli uznáš za vhodné (:. Ale piš to, co se Ti líbí ^^
...
(Panthera1 , 15. 12. 2013 23:03)Ach, to je hezké. U celého dílu se usmívám jak sluníčko...
ano
(pani_Lucie, 15. 12. 2013 19:38)elegantní řešení, nečekat a jít po něm jako první super
šok
(Seyana, 29. 12. 2013 22:41)