Ptáčata;kapitola patnáctá
30. 11. 2013
Předstírá že je v pořádku, protože život předstírá, že rozdává vlídnost a hromady štěstí.
Sasuke:
Držel Naruta za ruku tak pevně, jak situace vyžadovala. Ten se nějak neměl k tomu, aby vstoupil dovnitř. Nakonec to ale udělal. Sasuke měl za to, že se ho uvnitř budovy pustí, takže sotva vešli, povolil stisk. Jedinou odpovědí mu však bylo to, že se mu kolem prstů stáhla Narutova dlaň ještě těsněji. Když vstoupili, zprvu nestihl ani pozdravit, ale když to udělal, starý pán ho stejně nevnímal. Měl oči jen pro svého dlouho očekávaného vnuka.
,,Jsi celý po Minatovi," vydechl, odložil co měl v rukou a napůl váhavým, napůl radostným krokem se k nim přiblížil.
A teprve tehdy se mu Narutova ruka vysmekla. Měl co dělat, aby to vůbec postřehl. Třeštila mu hlava, bolela ho naražená žebra a ačkoliv byl teď od své hlavní starosti na kilometry daleko, těžce na něj doléhal stres a obavy z toho co se stane, pokud se bude muset vrátit domů. Starý pán Naruta láskyplně objal.
,,Odpusť mi to všechno... Mrzí mě to," pronesl muž, a pak Sasuke slyšel vzlyky.
Ale neplakal ten starý pán, to brečel Naruto. Sám neřekl vůbec nic. Obejmutí a jedna věta následovaná naprosto spontánní reakcí. Naruto to ze sebe zjevně potřeboval dostat. Všechnu tu lítost, kterou si v sobě nosil celá léta co si myslel, že je sám, tak i tu co se nahromadila od chvíle, co se o svém dědečkovi a strýci dozvěděl. Sasuke dostal chuť odejít. Přišlo mu že je svědkem něčeho až příliš soukromého. Ale protože neměl kam by šel, jen sklopil hlavu, a tiše vyčkal, co se bude dít dál.
,,Chlapče, mohl bys zamknout? Hosté tu nejsou, tak pro dnešek zavřeme dřív," špitl stařík k Sasukemu.
,,Klíče-"
,,Jsou v zámku."
Sotva se však pohnul, postřehl jak Naruto vyletěl z vítacího objetí.
,,Jo, dědečku, to... tohle... Tohle je MŮJ Sasuke."
,,Tvůj?"
,,No... My jsme..."
,,Jste přátelé?"
,,Ne."
,,Chodíte spolu."
,,Ano," zaznělo dvojhlasem obou chlapců.
,,Aha..."
Sasuke došel zamknout, a rychle naklusal zpět k Narutovu boku, jako slušně vycvičený pes. Měl strach co teď přijde, ale vzhledem k tomu jak se Naruto třásl byly jeho obavy nejspíš mizivé. Muž si je oba prohlížel a zdálo se jim že trvalo více než je zdrávo, než opět promluvil.
Všechno se dá vysvětlit. Bohužel, ne všem.
Naruto:
,,Bylo to hodně těžké, že ano?"
Tuhle odpověď nečekal a vlastně jí ani zcela nepochopil. Na co se to dědeček ptá?
,,Bylo."
Slyšel jak ze Sasukeho vypadlo to jediné osamělé, a depresivně znějící slovo.
,,Pokud vám to vadí, tak hned odejdeme," dodal ještě.
,,Proboha vůbec ne! Proč si něco takového myslíš?"
V tu ránu si Naruto myslel, že se znovu rozbrečí. Tak Sasukeho doma týrají a děda se ho zhrozeně zeptá, proč si to myslí?
,,Hodně lidem to vadí," pronesl zachmuřeně Naruto.
,,To myslíš obecně, nebo konkrétně?"
,,Nevím jestli je vhodné to zrovna teď probírat."
,,Na mluvení a probírání máme zbytek života. Udělám vám kafe kluci, sedněte si. Asuma s Kurenai a Konohamarem by měli dorazit každou chvílí," sotva to dědeček dořekl, pousmál se.
,,Ah, vlastně, ty o nich ještě moc nevíš... Neboj, všechno ti vysvětlím," mrkl na něj a začal připravovat kávu.
Naruto chňapl Sasukeho za ruku a vzal ho ke stolku v koutě. Napasovali se za stůl, svlékli se z kabátů a posadili se na dřevěnou lavičku s plyšovými podsedáky a oba se celkem zmoženě opřeli o stěnu za nimi.
,,Vidíš, je to v pořádku. Říkal jsem ti to ne?" šeptl Sasuke.
,,Pořád nechápu kde vzal smolař jako já takovýho štěstí. Už nějakou chvíli uvažuju nad tím, kdy přijde katastrofa, aby ho vyvážila."
,,Žádná nepřijde. Už jsi jich měl v životě víc než dost."
Naruto spokojeně zabručel, a opřel si hlavu o Sasukeho rameno.
,,Vážně myslíš, že už je to konec? Že teď už bude všechno lepší?"
,,Doufám v to."
,,Tak já budu doufat s tebou."
Pozoroval od stolu dědečka, jak kmitá za pultem. Byla to povědomá scéna. Skoro jako kdyby to už někde viděl, ale kde? Z dětství si to pamatovat nemohl, přece ho za ty roky vůbec neviděl... A pak si vzpomněl. Připadalo mu to povědomé, protože takhle kmital ve své kuchyňce taky, když měl před sebou nějaký nepříjemný rozhovor s kmotrem, nebo se Sasukem. Geny v tom ale roli hrát nemohou, očividně jen mají s dědou podobný způsob zpracovávání informací a uklidňování se. No, bodejť by se neuklidňoval, když za ním přijede nevlastní vnuk a dřív, než se o něm dozví cokoliv jiného mu předhodí, že má vztah s klukem... A teprve když se prokousal úvahami a viděl že děda už dává kávu na tác zaregistroval, jak se Sasuke chvěje.
,,Je ti dobře?"
,,Jo, fajn."
,,Třeseš se."
,,To jen jak jsem se svlíknul z kabátu. To bude dobrý."
Další Narutovu otázku však přerušilo zabušení na zamčené dveře.
,,A hele! Přesně na čas!" řekl děda, položil před chlapce kávu a šel otevřít.
Místnost rázem ožila když do ní jako hurikán vlétl energický klučina, za ním vysoký, tmavý muž a krásná dlouhovlasá žena, očividně v pokročilém stádiu těhotenství.
,,Naruto už dorazil!" ta čirá radost v dědečkově hlasu nešla přeslechnout.
Když se k Narutovi otočily tři páry neznámých očí, rozpačitě se usmál, a mávl.
,,Čáááááu! Bráchanec!" zahalekal kluk a přisprintoval k nim, aby si svého nového bratrance trochu prohlédl.
,,Jsem Konohamaru! Ty jsi Naruto, viď? Seš jako strejda. Viděl jsem ho na fotkách."
,,Jo, děda taky říkal..." odpověděl a začervenal se.
,,A kdo je tenhle?"
,,Můj kluk, Sasuke." řekl pevně Naruto bez nejmenšího náznaku studu.
,,Hustý!" Konohamaru se otočil po zbylých dvou příchozích, jak už se Naruto i Sasuke dovtípili, svých rodičích.
,,Mami, hele koho Naruto přivedl! Tváří se jako ten rohatej bůžek pomsty co je tady kousek u chrámu!"
Sasuke se musel usmát.
,,Tak bůžek pomsty jo?"
Naruto pokrčil rameny, ale taky se culil. A než se vůbec Konohamarovi rodiče dostali ke stolu, už se stihli i dozvědět, o co mezi chlapci jde.
,,Říkal že je to jeho kluk, asi spolu choděj."
,,Ty taky co nevíš, to nepovíš, viď?" usmála se žena.
,,Ahoj kluci! Jsem Kurenai. Konohamaru už se stihl předvést a tohle je Hiruzenův syn a můj manžel, Asuma."
Oba kluci jim na přivítanou podali ruku, ale Sasuke nebyl schopný se tomu muži podívat do očí. Ten hromotluk mu něčím připomínal otce, ač si v rysech obličeje nebyli za mák podobní. Možná to bylo tou autoritou, která se kolem něj samovolně vznášela. Naruto byl zmatený, a konsternovaný a už opravdu netušil čemu z toho co mu navykládal Jiraiya má vůbec věřit, říkal přeci, že tu jeho strýc nežije...
,,Hiruzene, máme dort, kluci dotáhli do zásoby šampáňo a limonády, něco k snědku ukuchtíme tady a můžeme začít slavit, ne?"
,,Co slavit?" zeptal se velice nedůvtipně Naruto.
,,Přece že tě tu konečně máme!"
Už poněkolikáté byl dnes naprosto dojatý, tak si prostě jen otřel oči rukávy svého trika a poděkoval. Asuma a Konohamaru nanosili jídlo i pití na stůl a začala hlasitá konverzace.
Nikdo nezačal řešit nic závažného, nebo nepříjemného. Všichni se jen chtěli s Narutem seznámit, trochu se poznat. Povídalo se i o všemožných veselých zážitcích, koho co zrovna napadlo. Na vážná témata jistě bude času... víc než dost.
Blíží se jaro. Slyším první štěbetání odrostlých ptáčat vracejících se z teplých krajin... A nejspíš zmrznou, nebožátka.
Sasuke:
Poslouchal ten lidský cvrkot, občas něco řekl, když se někdo ptal a pokukoval po Narutovi. Takhle šťastného a veselého ho za tu dobu co ho zná, neviděl. Zajímalo by ho několik věcí a vsadil by se že Naruta taktéž, ale nikdo neměl chuť kazit zábavu vážným hovorem.
Když uplynuly asi dvě hodiny zazněla do mumraje věta, která mu zbystřila smysly.
,,Jdu udělat ještě nějaké chlebíčky. Sasuke pomůžeš mi? A ty se mi to opovaž zakázat, Hiruzene," dodala když viděla jak se stařík nadechuje a chce protestovat.
Pak se Kurenai na Sasukeho velmi vlídně usmála. Věděl že odmítnout pomoci by bylo krajně neslušné a vlastně o tom ani neuvažoval.
,,Jistě že!" vyhrknul a už se zvedal, což mu činilo jisté potíže.
Už ho bolel snad celý bok a při hlubokém nádechu to začínalo být nesnesitelné. Asi bude ten doktor zítra nakonec nutný...
Nechal se vést za pult a dozadu do kuchyňky, která byla přilehle. Věděl že by se měl pokusit udržet alespoň něco z veselé konverzace, která celou dobu vládla u stolu, ale nešlo to. I když byl za Naruta šťastný, měl strach, byl vystresovaný a bolestivé zranění to ještě násobilo. Nechal to tedy být a čekal, kdy promluví Kurenai.
,,Vyndej prosím tě něco na ty chlebíčky z lednice, podívám se po vece. Netuším kde jí teď Hiruzen má. Od chvíle co jsem oznámila že jsme v očekávání mi zakázal tady vypomáhat. Mám se prý šetřit," zasmála se.
Sasuke jen kývl, a také se pokusil usmát.
,,Jak jste se vlastně s Narutem poznali?"
Tak, a vyzvídání je tu. V plném proudu. Sasuke zapřemýšlel a pečlivě volil slova.
,,Normálně, ve škole. Dobře jsme si rozuměli... A prostě se to nějak přihodilo... že jsme spolu skončili ve vztahu."
,,Přihodilo?"
Věděl že už tu iluzi dlouho neudrží. Ale nechtěl jí vyklopit nic zásadního, to by měl totiž udělat Naruto.
,,Jo," odpověděl stroze a přinesl na linku všechno možné, co v lednici našel.
,,A! Tady je ta veka!" zahalekala žena, hlavu zastrčenou ve skříňce která momentálně sloužila jako chlebník.
Donesla jí, vybrala si dlouhý nůž na pečivo a začala jí krájet.
,,Víš, neměj mi to za zlé, ale nevypadáte jako zamilovaný pár."
,,Ale já ho miluju! A on mě taky!" zaprskal v obraně.
Cítil to jako útok, protože takovéhle konstatování bolelo víc, než naražená žebra.
,,Klid, nemyslím tím nic zlého, já jen že-"
,,Jo, já vim. Pevně visíme jeden na druhym, protože nic jinýho nemáme. To jsem taky nedávno slyšel."
,,Sasuke, no tak, já nejsem žádná hrozba," vzdychla.
Uchiha se ošil. Byl si vědom že se chová jako malý spratek, ale co měl dělat? Bylo tak nepříjemné že musí obhajovat svou lásku. Proč prostě nemůžou všichni ti lidi zavřít pusu a smířit se s tím, že to tak je?
,,Já vám tu lásku přeju, víc než komu jinému. Jsem ti strašně vděčná, víš?"
,,Prosím...? Cože?"
,,Nemusím znát podrobnosti, stačí mi vás vidět a vím, že jste to neměli jednoduché. Jsem vděčná že jsi byl s Narutem, když mi nemohli. Asi byl u Jiraiyi hodně nešťastnej, viď?"
,,Já... Vždycky jsem si myslel jak mám těžkej život... dokud jsem ho nepoznal."
Sasukeho roztřásly už jen ty vzpomínky.
,,Vím o tom jen z vyprávění od Hiruzena, jak to ve skutečnosti je. Ale ze začátku jsem si myslela že ho Jiraiya chtěl do péče proto, aby měl pod svou ochranou alespoň toho malého človíčka, co po Kushině a Minatovi zbyl. Ale že jde o naprostý opak mi i přes veškeré objasňování došlo až v momentě kdy se k nám dostala ta zpráva, že se podřezal, a skončil v nemocnici."
,,Vy jste tohle věděli... Věděli a NIC JSTE NEUDĚLALI?!?!?!" vyjekl Sasuke a vytřeštil oči.
,,Snažili jsme se co to šlo, ale jeho kmotr je hrozný člověk a je dost... jak jen to říci slušně..."
,,Vychcanej jak mraky?!"
,,Děkuji, ano. Začali jsme to řešit, a obratem celá rodina dostala od soudu obsílku se zákazem přibližování, a to se to s námi nikdo ani neobtěžoval konzultovat."
,,Chcete mi říct...Že v tom všem byl úmysl? Už od začátku, kdy byl Naruto miminko?! Že si na něm neupouštěl páru občas, ale neustále?! Že to ten SRÁČ měl do detailu promyšlený?!?! ZABIJU HO!!!" zaštěkal a divoce se rozmáchl rukama, ale to byla chyba, poraněný bok se opět ozval.
,,Bohužel, je to tak. A tohohle jsem si už taky všimla Sasuke. Jsi v pořádku?"
,,Snad jo."
,,Asuma je lékař. Nebudu tě do ničeho nutit, neznám okolnosti... ale pokud mu řekneš, určitě se ti na to podívá."
,,Doktor? Fakt?"
,,Ano. Znáš ty šílence - lékaře bez hranic? Tak tohle dělal celé roky. Teprve když čekám druhé dítě snad trochu zmoudřel. Dělá teď primáře na místní pohotovosti."
,,Pane jo," vydechl Sasuke.
,,No, pustíme se do těch chlebíčků, co říkáš?"
,,Myslím že mám dobré srdce, ale podívej se, jak jsem ošklivé."
,,Mám raději ošklivá káčátka s dobrým srdcem, než nádherné labutě se srdcem z kamene."
Komentáře
Přehled komentářů
mám strach, že přijde něco špatného, a nechci to Q_Q i tak, další díl prosím :)
---
(Eisha, 1. 12. 2013 0:36)Doufám, že se blíží happy end. Protože vzít jim to, co konečně dostali by bylo moc kruté i na Tebe, ne Chrono? Snad nemáš moc trápící náladu, protože jestli se tady něco pokazí, vím, že budu strašně brečet. Tihle dva mi neskutečně přirostli k srdci (:.
špatné a nebo horší?
(pani_Lucie, 30. 11. 2013 19:11)Krásná kapitolka, optimizmus vystrkoval růžky a lebedil si, jak se daří do věty soudního zákazu. V ten moment ho přešel mráz a paranojka začla, že porušení soudního příkazu je špatné, ale když se do toho připlete pohřešovaná nezletilá osoba v ne moc dobrém zdravotním stavu, tak to zavání katastrofou, asi "opatrovník" neprozradil rodinu z dobroty srdce!
...
(Panthera1, 30. 11. 2013 13:02)Štěstí, snad jim vydrží... krásný dílek, už se nemůžu dočkat dalšího.
:)
(Katana, 2. 12. 2013 14:11)