Ptáčata;kapitola pátá

20. 10. 2013

Ptáčata vzlétla do daleka - dlouhatánská pouť je čeká...

Naruto:

,,Co to pod těmi rukávy schováváš?"

,,Prosím na tohle se neptej. Nechci ti zase lhát." zvážněl Naruto.

,,To nemusíš. Snesu to."

,,Zrovna někdo jako ty... kdo musí bolestí procházet nedobrovolně, tohle nikdy nemůže pochopit," šeptal.

Naruto nechtěl, vážně nechtěl aby o tom věděl, nebo to viděl. Jenže když mu podával cukřenku, Sasuke se chopil příležitosti - tedy, vpravdě se spíš chopil jeho ruky.

Naruto se nebránil, jen zavřel oči. Nechtěl vidět ten výraz. Uchiha mu pomalu vyhrnul rukáv.

,,Kriste..." řekl černovlasý a těžce si povzdychl.

,,Tohle si děláš sám? Jaký to má důvod?"

,,Nechci o tom mluvit."

,,V tom případě si pak nestěžuj až si to vyložím po svém."

,,Ono se to dost těžko vysvětluje."

,,Zkus to."

,,Prostě..." Naruto otevřel oči, posadil se a ruku se starými, i čerstvými ranami opět skryl pod rukávem.

,,...když tohle udělám, přestane mě bolet tady," řekl a sevřel v ruce triko na své hrudi.

,,Pojď sem."

,,Co?"

,,No, pojď sem blíž. Jsem buzík, ale nekoušu."

Naruto se posunul, a Sasuke ho objal.

,,A co tohle?"

,,Jo, vím že tohle by nejspíš fungovalo taky, ale nikoho na objímání nemám."

,,Tak až si příště budeš chtít ublížit, tak mi řekni a já tě obejmu. Ano?"

,,Co když budeš pryč? Nebo nebudeš moct přijít?"

,,Budu se snažit tu být, když budeš potřebovat okay? Takže nepřemýšlej nad hovadinama."

,,Nemám nic co bych ti dal na oplátku."

,,Vážně? Já myslím že když tu na oplátku budeš ty pro mě, bude to bohatě stačit."

Naruto mlčel a nechal se ještě hodně dlouho objímat. Nakonec tuhle chvíli klidu a tepla, kdy měl Naruto na okamžik pocit, že všechny strasti světa vymizely, přerušil Sasuke.

,,Nezlob se ale musim letět. Čím je naštvanější, tím je brutálnější."

,,Neříkal jsi, že je to jedno kdy přijdeš?"

,,Je. Trestu neujdu tak jako tak."

,,Nebojíš se tam vrátit?"

,,Bojím, ale nemám navybranou. Uvidíme se zítra. A děkuju."

Sasuke se zvedl, naposledy se na něj usmál a odešel z jeho bytu.

Tu noc spal Naruto spánkem spravedlivých, nebudil se, ani neměl před spaním pocit, že by byl zbytečný. Vždyť je tu přeci člověk, na kterého se může obrátit. Ze začátku si myslel že ho odhodí, jako ty ostatní, jenže Sasuke si k němu utvořil cestu. Jediné, čeho se obával bylo, jak na tom bude Sasuke zítra.

Jakmile se jednou někdo stane součástí tvého života, a ty k němu přilneš, už ho nikdo a nic nedokáže nahradit, povídali.

Sasuke:

Už když běžel k domu poléval ho studený pot a když tiše otevíral dveře, podlamovaly se mu nohy. Strach ho ochromoval.

,,J-je tu někdo?" houkl do útrob domu, svlékl mikinu, a modlil se, aby se v jeho nejtěsnější blízkosti nacházel jiný člen rodiny než otec.

,,Sasuke kde jsi byl! Otec zuří!" zavolal na něj z horního schodiště jeho bratr Itachi a seběhl dolů k němu.

,,Já vim, já vim!" chytal se za hlavu ve které přímo ječela panika.

,,To bude dobrý... ale pojď za ním hned, nebo to bude hrotit." Itachi ho vzal za ruku a vláčel ho k pracovně jejich otce.

,,Tati?" zavolal Itachi, zaklepal a vstoupil do místnosti, bratra táhnouce za sebou.

,,Ano synku?"

A mě jsi takhle už několik let neoslovil... povzdychl si v duchu Sasuke.

,,Sasuke je doma."

Vrzla otočná židle. Jakmile se jejich oči setkaly, Sasuke sklopil zrak k zemi.

,,Nech nás o samotě Itachi."

,,Tati, vždyť je to mladej kluk, je normální aby měl nějaký program po škole, já přece taky chodím ven a-"

,,Ale ty jsi úplně jiný případ!"

,,Tati prosím tě... Tohle přece není důvod k trestu-"

,,Ven!"

,,Promiň Sasuke. Budu sedět na schodech. Pokud zavoláš tak sem vlítnu, ano?" šeptl mu Itachi.

,,Dík." syknul Sasuke a jeho starší bratr mu zmizel za dveřmi.

Sasuke ale věděl že volat nebude. Nikdy ho zpátky nezavolal. Když už tu byl, sice se třásl jako osika, ale něco co by se dalo nazývat hrdostí, mu nedovolovalo, aby volal o pomoc, když ho otec mlátil.

,,Kde jsi byl?!"

,,Ve škole."

,,Tak dlouho?"

,,Zapovídal jsem se."

,,S kým?"

,,Se spolužákem."

Jeho otec se zvedl ze židle. Sasuke zatnul zuby, už věděl co přijde.

K zemi ho poslala obrovská rána. Facka tak ostrá, až mu začalo pískat v uších. Zůstal klečet. Nebrečel. Jen čekal co přijde dál.

,,Ty harante prolhanej!"

,,Řekni pravdu! Pravdu slyšíš?!" otec ho chytl za vlasy, a rval ho za ně tak dlouho, dokud se Sasuke znovu nepostavil na nohy.

,,Já nelžu! Otče, prosím!"

Muž jím smýkl k místu kde měl rozložené různé spisy, a pak mu praštil hlavou o stůl. Sasukemu se na chvíli zatemnilo před očima.

,,Já... já... ne... nedělal jsem nic špatnýho! Promiň! Promiň, promiň, promiň..." opakoval stále dokola.

,,Poslední šance se přiznat Sasuke," zafuněl za ním, a drtil mu ruce za zády, div mu je nevykloubil.

,,Nic jsem neprovedl! Prosím! Už ne!" zaúpěl.

,,Dělal jsi to? Tak dělal?" cítil jak se nadzdvihl, aby se o sekundu později znovu praštil o desku stolu.

,,Ne! Jen jsme si povídali!"

,,Jestli zjistím že mi za zády zase děláš ty prasárny, tak tě zabiju, rozumíš?!"

,,Ano pane!" vyjekl Sasuke který mlel opravdu z posledního.

Otec jím znovu smýkl a poslal ho proti zdi. Pustil ho, a to Sasuke nečekal, takže to přesně v té samé rychlosti napálil přímo do dřevěného obložení v pokoji. Zamotala se mu hlava a sesunul se podél zdi na zem. Měl tušení že se to stane, že bude ponížen tím nejhorším způsobem. Bolelo to tolik, že na okamžik přestal ovládat své tělo. Pomočil se.

Omráčený a zostuzený vnímal už jen jak proti němu letí nějaký předmět. Měl štěstí že si stihl dát ruce před obličej. V pravačce se ozvala štípavá bolest, pravděpodobně řezná rána.

Co o mě rozbil tentokrát?

,,Táhni mi z očí ty spratku!" zafuněl jeho otec a odebral se zpět do svého křesla.

,,A chraň tě ruka Páně, jestli jsi mi lhal!"

Sasuke se doslova odplazil ke dveřím. Zapřel se o ně a kupodivu byl schopný vstát. Bolela ho hlava a ruka. Bylo mu do pláče, ale neukápla ani jediná slza. Před ním... prostě brečet nebude i kdyby ho měl skutečně zabít.

Jakmile se dostal za dveře a zavřel, znovu sebou praštil o zem.

,,Sasuke, jsi v pořádku?" přiběhl k němu Itachi, a chtěl ho sbírat z podlahy.

,,Nech mě prosím... To bude dobrý."

Nechtěl aby si Itachi všiml těch počůraných kalhot. Strašně se za to styděl.

,,Sasuke, mám jít pro mámu? Nebo-"

,,Prostě si mě nevšímej, prosím!"

,,Jak myslíš... ale kdyby cokoliv, zavolej na mě ano? Budu u sebe v pokoji."

A takhle to bylo vlastně pokaždé. Když Sasuke porušil otcova pravidla, bylo opravdu vyjímkou že by se odehrálo něco méně brutálního.

Občas to bylo jako pád do tmy. Ale ačkoli nic neviděl, moc dobře věděl čí je ruka, kterou nahmatal vedle té své.

Naruto:

Když šel do školy musel si skutečně přiznat, že o se o něj bál. Opravdu doufal, že neměl kvůli včerejšku žádné větší problémy. A když ho viděl v momentě kdy vcházel do třídy, ležérně opřeného o vlastní ruku, neskutečně se mu ulevilo.

,,Ahoj Sasuke," pozdravil ho a naklonil k němu obličej.

,,Ahoj Naruto," pronesl oslovený a pokusil se usmát, ale vypadalo to spíš jako bolestný škleb.

Naruto ho chytil něžně za zápěstí a ruku kterou se Sasuke "podpíral" mu stáhl z obličeje. A přesně v těch místech mu svítila modřina.

,,Co se stalo?"

,,Upadl jsem."

,,Jo. Na fotrovu ruku, viď?"

Sasuke modřinu znovu schoval.

,,Nemáš náplast? Doma jsem žádnou nenašel, asi jsem je vyčerpal už minule. Tohle vypadá fakt hrozně."

,,Hele myslím že aspoň učitelé se ptát budou, i když si to zafačuješ," řekl Naruto, ale zalovil v tašce.

,,Na, tohle ti bude muset stačit," podal mu náplast.

,,S Kittynkou. No super."

,,To mi dala minule Sakura, já za to nemůžu."

,,Darovanému koni... Na, nalep mi to,"

Naruto si od něj vzal náplast zpátky a přilepil mu jí na modřinu.

,,Takhle můžu aspoň lhát že jsem se škrábnul o větev, nebo tak něco."

,,Vítej ve světě lhářů."

,,Vypadá to, že nějakou dobu budu muset bejt vzornej. Aspoň než se mi to všechno zahojí."

,,Všechno? Neříkej že tě za ten pozdní příchod fakticky zbil." šeptal Naruto tak, aby to nikdo kromě Sasukeho neslyšel.

,,Jo. Zbil. Ale jsem zvyklej. To bude dobrý."

,,Je to sráč. Normální, homofobní kretén."

,,Pšt! Drž o tom hubu!"

,,Šeptám ne?"

,,Ale nahlas ty debžo!"

,,Půjdeme na oběd na střechu?"

Naruto to řekl hlavně proto, že chtěl slyšet co se stalo.

,,Jasně."

Zastav mě. Zastav nás. Chci ty okamžiky s tebou... vsáknout.

Komentáře

Přehled komentářů

ne, ja už to dočetla!

(momo, 20. 10. 2013 10:13)

Proč sakra čtu tak rýchle? Každopádne užasný díl a čo najrýchleiše ďlaší prosííím :D A jinak chci se zaprat jestli nekdy dopíšeš Nemilovaný protože se mi to fakt líbilo :D

Odpovědět