Ptáčata;kapitola osmá
28. 10. 2013
Lidé šťastní v lásce se nebojí ničeho... S vyjímkou svých vlastních pochyb.
Sasuke:
,,Kdo je tam?!" Narutovi dost zakolísal hlas, ale nebál se kvůli sobě, bál se kvůli Sasukemu.
,,Jiraiya."
,,Moment!"
Naruto ztišil hlas na minimum a promluvil k němu.
,,To bude v pohodě, nezajímá ho co dělám, ale jestli chceš, zalez si pod deku."
Sasuke to udělal, ale i tak z toho měl nepříjemný pocit.
Slyšel zašustění, Naruto se nejspíš do něčeho oblékl a pak vrzly dveře.
,,Co tu sakra chceš?" zavrčel Narutův hlas.
,,Měl jsem cestu kolem. Aspoň se tu nebudu muset stavovat extra. Nesu peníze."
,,Dík."
,,A jako obvykle, máš tu bordel jako v tanku."
,,To není tvoje starost."
Sasuke dost nerad poslouchal cizí rozhovor, jenže ve své situaci neměl navybranou. Neznal toho člověka, a co kdyby se nedej bože s jeho otcem znal? Svět je dost malý a takové náhody se stávají celkem běžně.
,,Rodiče by se za tebe styděli."
Sasukemu se zježily chlupy na zátylku, jako rozhněvanému kocourovi. Ještě slovo... Jediný křivý slovo!
,,To nevíš. Jsou přece mrtví."
Sasukemu to znělo jako by si Naruto naběhl na vlastní vidle. A taky že ano.
,,Nepovídej. A kvůli komu, hm?"
Tohle nešlo vydržet. Sasuke si strhl deku z obličeje a posadil se.
,,Dělá vám dobře mu ubližovat?!" zaútočil.
Podle hlasu čekal hromotluka, ale tohle byl starší, normálně vyhlížející muž.
,,Co je sakra tohle?"
,,Můj přítel."
,,To nemyslíš vážně ne?"
,,Myslím. A co ti je vůbec do toho?"
,,Pane bože... Co za zrůdu to Kushina přivedla na svět..."
,,Chceš pěstí, sráči?!" Sasuke byl na nohou ve vteřině, a s dekou kterou si držel okolo pasu byl v té následující u dveří.
Naruto ho musel chytit, aby jeho "opatrovníkovi" opravdu jednu nestřihnul.
,,Nepřipadá mi jako tvůj přítel. Spíš jako tvůj vzteklej, špatně vycvičenej pes."
,,Odejdi prosím. Za ty peníze ti děkuju."
,,Neděkuj, mám to právně nařízený. Musím ti je dávat."
Muž se otočil a odkráčel. Naruto zavřel dveře.
,,Co to do tebe sakra vjelo?"
,,Nasral mě!"
,,Tebe?"
,,Jo! Jak byl na tebe bezdůvodně hnusnej!"
,,Vždyť jsem ti říkal že mě nesnáší. A taky proč."
,,Jo ale pořád to úplně nechápu! Neřekl jsi mi co jsi udělal! Jak vlastně... umřeli..."
,,Umřeli,když jsem se měl narodit, Sasuke."
,,Počkej...to..."
,,Táta vezl mámu do porodnice a měli bouračku. Táta umřel na místě. Máma několik hodin po tom, co mě přivedla na svět."
,,Sasuke odhodil deku, a Naruta pevně objal."
,,Cením si toho že jsi mi to řekl... Ale tohle je přece věc, kterou jsi nemohl nijak ovlivnit! A aby tě za to někdo vinil? To je fakt absurdní!"
,,Děkuju že to říkáš."
,,Neděkuj! Je to tak! A každej psychicky zdravej člověk by ti to potvrdil, takže... se vůbec neopovažuj si jeho blbý kecy nějak brát, jasný?"
,,Pokusím se."
,,Ne, ne, ne, ne... Žádný takový. Žádný pokusím se."
,,Fajn. Nebudu si to brát osobně, pane nudisto," usmál se a plácl Sasukeho po holém zadku.
,,Ajo... promiň... Asi máme oba po náladě co? Hele skočím se teda osprchnout a pomalu půjdu, ať to stihnu. A ať tě ani nenapadne tu pak beze mě depčit!"
Sasuke se odebral do koupelny, ani se nezavřel. Omyl se a hlavou mu procházelo všechno možné. Tak Naruto se celou dobu užírá něčím, za co nemůže nést absolutně žádnou odpovědnost? A co je sakra zač ten bídák který ho tak psychicky týrá?!
Každý máme uvnitř sebe kalendáře minulých roků. Lidé nešťastní a zoufalí jako on je však mají prázdné, protože vše mažou. Všechno, pro případ že by přišel někdo, kdo tam něco napíše a zaplní prázdné místo nezapomenutelnými pocity a krásou současnosti která vytvoří laskavou minulost, a ještě laskavější budoucnost.
Naruto:
Když Sasuke odcházel, chtěl ho vyprovodit. Prostě si potřeboval udržet pocit, že se jeho život začne měnit k lepšímu, ale černovlasý ho zarazil hned ve dveřích.
,,Radši půjdu sám."
,,Proč? Vždyť... když nás uvidí, prostě jsi mě potkal, ne?
,,To není tak jednoduchý Naruto. On většinou pozná, když lžu, takže se to snažím dělat co nejmíň."
,,Vykašli se na něj, a pojď bydlet sem," nadhodil Naruto, aniž by tu nabídku předtím jakkoliv promyslel.
,,Nemůžu. Zabil by mě."
,,To určitě ne... A navíc by vůbec nemusel vědět že jsi tady... se mnou."
,,Naruto pochop že mám k tomhle člověku těžkej respekt, a dokud mě musí jak říká živit a hlídat - abych nedělal něco nechutnýho a zvrácenýho - tak se snažím vyhýbat konfliktům co nejvíc to jde."
,,To není respekt."
,,Prosím?"
,,To co cítíš, není respekt, Sasuke, to je úplně normální strach."
,,Ty! Ty nemáš ani ponětí!" zasyčel Uchiha, ,,Ani ponětí čeho všeho je schopnej! Ty si ubližuješ schválně! Ty bolest potřebuješ, ale já jí nenávidím! Rozumíš?!"
V Narutovi hrklo. Začaly se mu svírat vnitřnosti, přesně tak jako obvykle, než sáhne po uvolnění. Po své lesklé, kovové, a velice ostré společnici.
,,Ale ne... Tohle jsem přehnal," šeptl Sasuke když postřehl jak si Naruto skousl rty a v jakési křeči zkřížil ruce na prsou.
Za modrýma očima se totiž právě proháněl hurikán a tak se musel držet, aby ho nestrhl. Cloumal celým jeho světem, protože z těch pár neuvážených slov si dal dohromady jediné. Vyznělo to tak. Jako... Jako pohrdání. Pohrdání tím, že si ubližuje. Ale jak jinak má ty situace přestát? Na co proměnit psychickou bolest, která neustupuje? Čím oklamat bolestivě burácející , polámané srdce? Jak ven z bludiště všech těch negativních pocitů? To fyzická bolest a tekoucí krev vždycky to špatné zahnaly. Pokaždé. To proto se navenek dokáže usmívat...
Sasuke mu zatlačil na prsa, a vrátil ho pár kroky zpátky do bytu. Zavřel za nimi dveře, Naruta objal, a políbil.
,,Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo. A máš naprostou pravdu. Mám strach. Strašně nenávidím, když mě mlátí. Ale je tu něco... co nesnáším ještě víc."
,,Co?"
,,Když mi vnucuje že je špatné, někoho milovat. Nechci abys byl další člověk u kterého mi vtluče do hlavy, že je takový vztah zvrácený. Rozumíš mi? Nic ti nevyčítám, ano? Tak klid."
A napětí opadlo. Hurikán... ustal.
Naruto položil své ruce na Sasukeho záda a přimáčkl ho natěsno k sobě. Nikdy by nevěřil, že k navrácení rovnováhy do jeho světa bude stačit vysvětlení, a obejmutí. Na druhou stranu, teď už je to všechno o něm. O Sasukem. On je ten, kdo je tu pro klid a mír v jeho světě, i duši. Vždyť přeci mohl odejít, a nechat to být. Jenže místo toho se omluvil, uklidnil ho a z toho bludiště ho vyvedl ven. V tento okamžik blonďatý mladík pochopil, že je pro Sasukeho skutečně důležitý. Nevěděl, jak mu dát najevo svou vděčnost. Když je síla v myšlenkách, změní něco nějaký čin, nebo slova?
,,Miluju tě, a děkuju ti."
,,Za co, ty moje pako?" pousmál se Sasuke.
,,Za co tě miluju, nebo za co ti děkuju? V obou případech za to samé. Za to, že jsi. Že jsi tu se mnou, pro mě a kvůli mě. A i když chci jít s tebou, už tomu rozumím. Tak běž ať nemáš průšvih."
Naruto mu oplatil polibek, který mu Sasuke před chvílí věnoval, a pak mu otevřel dveře.
,,Měj se. A držim palce ať jde všechno hladce."
,,Ahoj, zítra ve škole," řekl ještě černovlasý, než opustil jeho byt.
Blonďatý tedy zůstal v místnosti sám. Už tak nějak předpokládal, že se s bouchnutím dveří ten svíravý, zničující pocit vrátí, ale nestalo se to. Právě teď měl v sobě naprostý klid. Ani náznak, ani lehké zafoukání vánku který by vířil myšlenky. Rozhlédl se po místnosti a zamířil k neustlanému futonu, na kterém se před chvíli se Sasukem poprvé milovali. Ta vzpomínka hřála. Přímo žhnula v jeho hrudi. A tak místo toho aby se navečeřel, pustil hudbu, zamířil do koupelny - vlezl přímo do toho láskou prosyceného pelechu, který po Sasukem stále nádherně voněl. Stulil se tam do klubíčka jako štěně, a za krátký okamžik poklidně usnul.
Tehdy už věděl, že jsou pro sebe dělaní. Věděl že se měli potkat, poznat a zamilovat. Netušil ale kolik bolesti tahle láska ještě přinese. Ale i kdyby to věděl - stejně by se mu nevyhnul.
Sasuke:
Nesl se domů, v hlavě se začaly ozývat obavy. Věděl že pokud všechno dokáže přehrát tak, jak si to naplánoval, tak to projde. Musí. Jenže ten člověk, jeho otec, je nevyzpytatelný. Co když zase udělá něco, čím z něj dostane pravdu? Pokud na to přijde, co se odehraje? Kolik ran na těle to přinese? A jaké množství na duši? Jak moc bude pravda bolet? A o kolik víc lež? Čím si projde, až se všechno skryté dostane na povrch?
Jen se na vršku kopce vyloupl jejich dům, roztřásl se a málem šel do kolen. Už zase mu před očima problesklo co se stalo posledně, a to s Narutem jen mluvili. Pokud se ale otec dozví tohle...! Sasukemu se zhoupl žaludek. Zaběhl do křoví u chodníku a úporně zvracel. Pokud se vrátí domů takhle... i slepý pozná, že je něco v nepořádku. Kdyby měl u sebe telefon, určitě už by v něm měl Narutovo číslo... ale má on vůbec mobil? Naruto se ho na telefonní číslo nikdy neptal... Vlastně... I kdyby ho měl, stejně by mu nezavolal. Asi by řekl opět o pomoc Hinatě. Jenže telefon u sebe nosit nesmí, jeho paranoidní otec mu zakázal brát si ho s sebou do školy. A navíc mu stejně kontroluje výpisy hovorů.
Když se mu udělalo o něco lépe, vylezl z křoví a vrátil se na chodník. Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit. Jenže i přesto ho jeho tělo zrazovalo, nepřestal se třást. Strach z věcí příštích mu ochromoval svaly, i mysl.
,,Jsi v pořádku Sasuke?"
Chlapec přelétl očima k osobě, která ho oslovila.
,,No... jo. Asi jo," sakra já tě přece znám! Ty jsi od nás, ale-
,,Sakura. Sakura Haruno. Tvoje spolužačka," usmála se dívka a pověděla mu své jméno když pochopila ten zmatený výraz.
,,Stalo se ti něco?"
,,Ne, to bude v pohodě. Díky."
,,Nemám tě doprovodit domů? Jsi bílej jako stěna."
Sasuke nad tím uvažoval... A pak se rozhodl využít, či zneužít situace.
,,To ti budu moc vděčnej, Sakuro. Ale kdybych sebou někde prásknul, tak mě jen překroč, nevolej sanitku, a rovnou mi začni kopat hrob."
,,To jsi pořád takhle sebeironickej?"
,,Víceméně."
,,Cos kde prováděl? Abys byl po flámu, na to je ještě hodně brzo, ne?" prohodila a koukla na hodinky.
,,Byl jsem s Hinatou," zalhal, ,,ale už od rána mi není úplně nejlíp. Asi to na mě teď dosedlo."
,,Spíš se ti nechce domů, co?"
Chytrá holka. Kdyby jen věděla...
,,Jsi všímavá."
,,Kdo by to byl řekl, viď," vzala Sasukeho přátelsky kolem ramen a dala se s ním do pohybu.
Rozpovídala se víceméně o ničem. Školní drby, bulvár a slavní, její osobní nářky ale vůbec na nic se ho neptala. A Sasuke tak aspoň přepnul a přestal přemýšlet nad děsivými důsledky toho co se stane, pokud se jeho dnešní dostaveníčko s Narutem provalí.
,,Tak... Tady bydlím. Děkuju ti," ani nevíš, jak moc.
,,Není zač. Ale víš co ti povím? Myslela jsem si to."
,,Co?"
,,Víš, i po tom tvym přednesu když jsi k nám nastoupil, myslela jsem si že jsi hodnej kluk."
Hodnej?
,,Já jen... Mám to doma hodně složitý víš, a když se mi do života vmísí ještě další lidi, většinou se mi pak všechno ještě o dost zhorší."
,,Budu hádat, jo? Odháníš od sebe lidi co se s tebou chtějí přátelit, protože máš strach, že tě budou mít rádi, a ty je. A že se pak život stane nesnesitelným. Je to tak?"
,,... Je."
Neměl dalších slov. Co je sakra tahle holka zač? Až do teď jí měl za třídní husičku a někoho s kým se Naruto baví, když se nudí. Řekl jí něco? Ne... On určitě ne.
,,Seš stejnej jako Naruto."
,,Co prosím???"
,,Máte hodně společnýho. Jsi s ním skoro pořád, a nevidíš to?"
,,Tady o něm prosím tě nemluv," zašeptal.
Děvče svraštilo své vysoké čelo, které se mu okamžik na to napnulo, jak došlo k nějakému závěru.
,,Aha. Takhle to je. Já jsem ale hloupá nána."
,,Co to povídáš? O čem to-"
,,Ty a on. Jste pár, viď?"
,,Pšt! Ticho!" rozmáchl se v panice a očima jí žádal, ať nic jiného neříká.
,,Jste," odpověděla si sama a Sasuke si jen zoufale složil hlavu do dlaní.
,,Nikdo další se to nedozví, jestli jde o tohle, tak se neplaš Sasuke," usmála se dívka.
Upřeně jí pohlédl do obličeje. Vážnější už být nemohl.
,,Sakuro jestli se tohle proflákne, tak si můžu rovnou přivázat cihlu k noze, a skočit do řeky."
,,Až tak zlý by to bylo?"
,,Ne. Daleko horší."
,,Rodičům... by to vadilo?"
,,Otci."
,,Aha..."
Sasuke zauvažoval, proč se tu otevírá a začíná ze sebe sypat pravdu zrovna téhle holce, se kterou za ten čas co tu bydlí, prohodil jen několik zdvořilostních frází, když se zrovna motala okolo Naruta. A pak mu svitlo. Protože se v tom plácá, neví co dělat, a Naruto je sice jeho láska, partner a komplic, ale rozhodně ne nestranný člověk, který by byl schopný mu dát pro tyhle situace nějakou radu. Nu, a tonoucí se i růžovovlasé holky chytá.
,,Sasuke? Co tu děláte?" vyslovení jeho jména s ním trhlo, ač to bylo hlasem, kterého se až tak nebojí.
,,Mami?"
,,Proč tu tak stojíte a nejdete dovnitř? Je to od tebe nezdvořilé."
Sasuke na Sakuru pohlédl. Prosil o pomoc. Nevěděl co má říct, nebo udělat. Dívka ho však vzala hbitě za ruku a táhla ho k té ženě na prahu domu.
,,Dobrý den paní Uchihová, jsem Sakura Haruno," představila se, ,,Sasukeho kamarádka ze školy. Srazili jsme se cestou, a trochu se zapovídali. Omlouvám se že vašeho syna zdržuji."
,,To je v pořádku. Nepůjdeš dál? Udělám vám čaj."
,,Ale... Otec říkal..."
,,Má práci. Ale zmiňoval se mi že jsi s nějakou dívkou. Udělalo mi to radost. Jsi ve věku kdy bys měl mít nějakou přítelkyni."
Tohle se nebezpečně komplikuje.
,,Taky že jsem byl. Doučoval jsem Hinatu. Se Sakurou jsme se potkali před chvílí, vždyť ti to teď říkala, neslyšela jsi?"
,,Nebuď drzý," odpověděla mu chladně, ale na Sakuru se usmála.
A tak tedy vstoupili do jejich domu na čaj, a krátké posezení.
Co nejhoršího se ptáčatům může stát? Život by řekl že příchod kočky, když jsou zrovna tak slabá, že nemohou vzlétnout.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásná povídka ale mám strach že neskončí dobře.
:(
(Nika, 30. 10. 2013 1:01)Uh, tak to je drsný, jsem zvědavá na pokračování.. Dojímá mě to.. Pokračuj prosíím
---
(Eisha, 30. 10. 2013 0:09)Já nechci, nemůže se to provalit. Ať se seberou a utečou někam hodně daleko.
pomalé vyjasňování
(pani_lucie, 28. 10. 2013 20:06)Tak sem hádala správně, Sasu je na tom bídně, ale Naru je v horším svrabu, takový "opatrovník" mráz běhá po zádech brrr
-...-
(Katana, 28. 10. 2013 17:49)neblahý pocit blízké a drtivé budoucnosti se stupňuje...
...
(Panthera1, 28. 10. 2013 9:00)
Jako vždy krásný sváteční dílek. Děkujeme a nenech nás dlouho čekat...
Strachem či bude zítra klepal se v kolenou... bolest přichází, ale on to nevzdá a ke konci se dočká... něčeho.
Paráda
(Karin, 27. 2. 2019 23:24)