Vždycky nenáviděl, jak před koncem cesty ztrácí světlo. Bál se pádu do tmy.
"Jsi ten nejdůležitější."
A hele... Maják.
Naruto:
,,A proč bys nešel? To že se chvíli neuvidíme přeci neznamená že to tak zůstane.Vždyť tam by ti bylo určitě líp než tady, pod dohledem toho... Dobře si to promysli, Naruto. Bez ohledu na mě," řekl mu černovlasý.
,,Já to ale mám promyšlený. Nejdu bez tebe."
,,Ale chápeš že já se nemůžu jen tak sebrat a utéct?"
,,Je mi to jasný."
,,Proč si to sakra děláš? Proč od toho neutečeš když můžeš? Já být na tvém místě, už by se mi prášilo za patama jak bych zdrhal..."
,,Aha..."
Naruto se zvedl a došel k lince. Začal nandavat jídlo na talíře.
Takže takhle to je. On by na mě ohledy nebral, a šel by... Cítil jak mu lítost olizuje vnitřnosti. Jak vyzáblým prstíkem přejíždí po jejich hladkých stěnách. Slyšel jak ta malá, kovová potvůrka pod umyvadlem vzdychá. Jak ho volá.
,,Vůbec jsem to nemyslel tak jak jsi to pochopil," ozvalo se mu za zády a Sasuke se k němu natiskl, aby ho objal. Očividně začal chápat veškeré Narutovo počínání, za což byl blonďatý na jednu stranu vděčný, ale vzato z té druhé se bál, že odhalí i toho posledního démona, kterého si v sobě chová.
,,Tak jak jsi to myslel?"
,,Odešel bych protože bych věděl, že bych za tebou přišel... Nedávám smysl co?"
,,Kdybys byl mnou... Odešel bys protože by sis byl jistý, že jako ty, jako Sasuke, bys zamnou přišel?"
,,Jo, přesně tak. Výborně jsi to shrnul," usmál se černovlasý.
,,To má něco do sebe, jenže to bych si tím musel být jistý i já, víš? Bojím se že když tě ztratím z očí, přijdu o tebe úplně."
,,Naruto věř mi že to je to nejlepší co můžeš udělat. A já, jakmile to půjde, za tebou přijdu. Zkus to aspoň zvážit jo? Ať nemám černý svědomí že tu dál zahníváš kvůli mě."
,,Zkusím. Ale nic ti neslibuju. A pojď už to sníst nebo to budeme mít studený."
Po tom co se mlčky najedli šel Sasuke umýt nádobí, Naruto se natáhl na gauči a přemítal nad tím, co mu jeho přítel řekl.
Neměl na to ale moc času, protože přišla nečekaná otázka.
,,Posledně jsem tu otázku odložil protože vytahovat jí před sexem mi přišlo nemístný, ale teď když to jde... Chci se tě na něco důležitýho zeptat."
,,Jo?" Narutovi zakolísal hlas.
Vybavilo se mu přesně, kdy ten okamžik nastal. Sasuke se chtěl ptát... ještě na něco ohledně těch jizev? Možná... Říkal přeci že je to něco na ten způsob, ale blíž se nevyjádřil, jen pronesl něco jako že na to není vhodná chvíle... Že by si tehdy všiml...?
,,Jednou už to došlo dál, že ano? Myslím to, jak se řežeš."
Věděl že může zalhat, ale taky mu bylo naprosto zřejmé, že Sasuke není žádný hlupák a jeho lži a otázky odvádějící pozornost už má dávno na háku.
,,Asi máš na mysli pokus o sebevraždu, viď."
,,Přesně tak."
,,Lhal bych kdybych ti tvrdil, že se nic takového nestalo."
,,Děkuju za upřímnost."
Sasuke domyl nádobí, utřel si ruce a došel ke gauči na kterém ležel Naruto, s paží položenou přes obličej.
,,Ať už se stalo, nebo stane cokoliv, jsi ten nejdůležitější."
Naruto cítil jak v něm hrklo a najednou ho něco začalo silně hřát. Nějaký zvláštní pocit.
,,Miluju tě. A ty to víš, viď?"
,,Jo..." ta slova ho nechtě rozklepala.
,,Naruto je ti jasný, že mi fakt můžeš říct cokoliv?"
,,Je."
,,A podíval by ses na mě prosím?"
,,Teď ne," protože cítil slzy.
Cítil se tak slabý a nechtěl to ukazovat před člověkem na kterém mu tolik záleží. Teď už ví celou pravdu, vysvlékl jí před ním do naha.
,,Miluju tě."
,,Já vím."
,,Miluju tě."
,,Já to vím!"
,,Miluju tě."
,,Sakra přestaň!"
Naruto vyletěl do sedu, slzy neslzy a vzpurně se na něj podíval.
,,Co chceš jako slyšet?! Že jsem zoufalec a nejspíš bych se podřezal znova kdyby ses mi nevnutil do života?! Nebo to že šílím kdykoli tě nevidím?"
,,To není ono, nenapadá tě ještě něco?" vytáčelo ho, jak se Sasuke usmívá, takže místo toho aby si uvědomil k čemu tady právě dochází, pokračoval.
,,Tak já nevim, chceš vědět že mi připadá, že seš v mym životě jediná věc, která dává smysl?"
Začínal se uklidňovat, mozku konečně docházelo o co tu jde.
,,To taky není úplně ono."
,,Že jsem do tebe absolutně beznadějně zamilovanej a že se bojim, že o tebe přijdu?"
AHA. Velké, všeříkající, duši uklidňující citoslovce pochopení.
,,Jo, tohle jsem chtěl slyšet."
,,A... můžu ještě?"
,,O co myslíš že jsem se tu celou dobu snažil. Řekni mi všechno, co máš teď v hlavě."
,,Už od chvíle co jsme se poznali mám hroznej strach z toho, že to skončí."
,,To já taky. Ale ne z toho že by to mohlo skončit, protože nám věřím. Já se bojím spíš toho, jak by to dopadlo kdyby se o nás někdo dozvěděl."
,,Myslíš tvýho otce?"
,,To je jedno kdo, drby se šíří jako požár. Už tak si říkám, kdyby to někde tvůj kmotr jen tak pronesl, a nedopatřením by se toho chytl někdo šťouravý... no, měl bych cestu na hřbitov zajištěnou. Víš, taky se spousty věcí bojím, ale snažim se jim nedávat sílu mě zlomit. Pořád si říkám že dokud na to nedojde, budu se snažit to neřešit."
,,To je dobrá taktika, ale můžeš mi prozradit jak to funguje? Mě to nejde."
Naruto otřel slzy a do tváře se mu začal vracet úsměv. Vysypal totiž na Sasukeho všechno, co ho tížilo, takže mu rázem připadalo, že jeho starosti vybledly.
...a v tom odosobněném davu, probleskne tvá tvář. Vím, že ať se bude dít cokoliv, vždycky tu budeš pro mě. Tolik tě za to miluju... I když už dávno nejsem člověkem kterým jsem býval, i když mé slzy už dávno zaschly, moje sny tu dál zůstávají. Žijí v tobě.
Sasuke:
Chvíli s ním mluvil v poklidném tempu a snažil se nezmiňovat věc, která ho teď zajímala nejvíc. Jenže zvědavost byla silnější.
,,Naruto... Podívej..."
,,Nestačilo ti přiznání, ještě chceš vědět proč. Nebo se pletu?"
,,Nepleteš."
,,Už jsem nezvládal sám sebe. Připadalo mi že kdybych nebyl, všem by se strašně ulevilo. A jak jsem tak ležel ve vaně, prostě se to... nějak stalo."
,,Kdo tě našel?"
,,No hádej. Tehdy jsem ještě bydlel u něj... To mi bylo čtrnáct."
,,On s tebou zažil tohle a přesto tě nechal jít bydlet samotnýho?!"
,,Myslím že spíš právě proto. Připadá mi že doufá v to že se podříznu znova, ale tentokrát mě nikdo včas nezachrání," Naruto se uchechtl, ale Sasuke zbledl jako stěna.
Párkrát otevřel a zavřel pusu. Ani nevěděl, na co se ptát. Tohle tedy vážně nečekal.
,,Chceš vědět ještě něco, nebo ti to takhle stačí?"
,,Budu poslouchat když budeš mluvit," jinou odpověď neměl.
,,Víš na co se mě v nemocnici zeptal když jsem se probral?"
,,Ne."
Bojím se toho, co řekneš.
,,Jestli jsem mu to udělal naschvál. Jestli ho tolik nenávidím, abych mu musel pořád dělat potíže. Vůbec ho nezajímaly mý důvody. Spokojil se se svým vlastním."
Tohle se rozdýchávalo těžko, a tak se po něm prostě jen natáhl, aby ho mohl obejmout. Políbil ho do vlasů a tiše pronesl.
,,Ale ten čas už je pryč. Je to minulost. Teď máš mě."
,,Zaplať pán bůh za ty dary."
Naruto se pustil, a vyhrnul si rukávy.
,,Už pomalu nejsou vidět, překryly je ty menší. Tady," ukázal, ,,a tady."
Sasuke vzal do dlaní hubené paže a pozorně se zadíval. A když se díval, tak viděl. Vždyť to byly znatelné, dlouhé jizvy od zápěstí po loketní jamku. Všiml si jich už když ho poprvé svlékl, ale dlouho si je neprohlížel. Tehdy nebyla správná chvíle se ptát, z čeho je má.
Když nad tím v duchu přemítal, spousta lidí by asi v takové situaci vzala nohy na ramena. Protože tohle je tak křehká, nevypočitatelná a strašně zraněná bytost, že zacházet s ní se rovná precizní práci s nášlapnou minou. A člověk prostě nikdy neví, jestli mu vybuchne do obličeje, nebo jí zvládne deaktivovat s úsměvem na tváři.
A protože není pyrotechnik ani psycholog, vzal to z té stránky, která funguje pokaždé. Přes něžnost. Podíval se Narutovi zpříma do tváře a usmál se jak nejlépe v danou chvíli mohl.
,,Nikdy nezmizej, ale až budeme spolu, pryč, už nikdy nepřibydou další, to ti přísahám."
A blonďatý svou vděčnost vyjádřil tím že se k němu naklonil, a políbil ho.
Teprve po tom času, který spolu strávili si uvědomili, že je daleko jednodušší někoho zabít, než se ho snažit udržet při životě.
Ptáčátka holátka
(pani_Lucie, 14. 11. 2013 22:19)