Ptáčata;kapitola desátá
9. 11. 2013
Láska která je ze srdce přána? To zná jenom z pohádek. V jeho světě zlé vítězí nad dobrým a slovo milovat se mění v nenávidět.
Sasuke:
Naruto ho mezi polibky vysvlékl z kabátu, svetru a trička. Hladil alabastrovou kůži poznamenanou šrámy z bitev proti zaujatosti, netoleranci, ignoraci holých faktů a nespravedlnosti. Cítil jak se mu pod tenkou pokožkou rýsují kosti. Je možné že od minule ještě ztratil něco své váhy, nebo si ho jen Narutovy ruce nepamatují tak přesně?
,,Co hledáš?" nadhodil s úsměvem.
,,Ale nic, přemítám," odpověděl blonďatý.
,,Nad čím, prosím tebe?"
,,Že už minule jsi mi připadal strašně hubenej, ale přijde mi že teď jsi ještě vychrtlejší."
,,Je to problém?" zeptal se potemnělým hlasem.
,,Doufám že neblbneš jako ty plastikový modelky s tím jejich debilním ideálem krásy."
,,Připadám ti snad jako anorektička?" protočil oči.
,,Teď trochu jo."
,,Neboj, neblbnu. Nemůžu za to. Mý tělo reaguje na stres jedním z nejpitomějších způsobů."
Sasuke si povzdychl. Nechtěl mu teď a v tuhle chvíli vyprávět o tom, že pomalu neuplyne den, aby ze stresu nezvracel. Ale když už se mu to přeci jen chystal říct, Naruto pronesl jemu tak známé; ,,To bude dobrý," pak si k němu klekl, objal ho přes nohy, ruce mu zahákl za pas kalhot a levou tvář mu opřel o klín. Sasuke trochu zrozpačitěl, ale zároveň pohnul rukama, aby mohl Naruta pohladit ve vlasech.
Když už to začínalo vypadat že se blonďaté klíště nepustí, Sasuke si klekl k němu.
,,Tak co? Půjdeme do postele?" nadhodil laškovně.
Zdálo se ale, že se teď jeho přítel zaobírá poněkud jinými myšlenkami.
,,Naruto? Co se děje? Ještě před chvílí ses po mě tak vrhal a teď tu sedíš jako hromádka neštěstí."
Naruto ale rázně zavrtěl hlavou, chmury se mu prosmýkly výrazem a najednou se zase usmíval.
,,Co se to děje?"
,,Ale to nic. Stoupni si."
,,Takže to vážně nechceš?" zeptal se zmateně.
,,Stoupneš si prosím?"
Sice dokonale zmaten, ale poslechl. Vzápětí už ale Narutův požadavek pochopil, když ho dotyčný políbil na pupík a rozepl mu knoflík a zip kalhot. Stačilo aby blondýn vyvinul jen minimální úsilí, a kalhoty i s trenýrkami mu sklouzly z boků. Narutovi se přímo před obličejem zhoupl Sasukeho napružený penis. Mládí stačí tak málo...
Ne že by se Sasuke styděl, ale cítil jak mu do hlavy stoupla horkost a když ho Naruto začal líbat na slabinách a u kořenu údu, začal ho rozpalovat po celém těle. Sasuke se snažil pravidelně dýchat, ale i tak jednoduchá věc se začínala pozdávat jako nemožná. V celém těle cítil svůj běsnící tep. Bylo to jako by se právě proměnil ve své vlastní srdce. A Naruto posunul své laskání ještě dál. Začal mu líbat penis a rukama mu hladil hýždě, které mu sem tam roztahoval od sebe.
,,Na-Naruto počkej! Počkej! A co ty?" promluvil rozechvěle, pohled stále upřený dolů na něj.
,,Vždyť tě tu mám až do neděle, ne?"
,,To sice jo, ale já bych chtěl- mmm ah!"
Co by chtěl nevyslovil, protože Naruto už jeho námitky znal lépe, než kdokoliv jiný. A tak aby mu usnadnil přijímání rozkoše pro kterou nemusí nic dělat, ukazováčkem pravé ruky mu vnikl do těla, levačkou si přidržel jeho penis a začal si jej zasouval do úst. Sasuke blaženě zavzdychal, když se Narutova hlava rozpohybovala na jeho údu, a do toho všeho cítil, jak se mu do konečníku prodírá další Narutův prst, a jak jimi začíná velice citlivě pohybovat. Sasukemu se z toho rozklepaly nohy, sotva se na nich udržel. Dlouhé odříkání si začalo vybírat svou daň.
,,S-Stačí!" zavelel Sasuke, Naruto však nepřestal, jen střelil očima k jeho obličeji.
Když se jejich pohledy setkaly, oba už věděli své. Naruto ho pustil z úst, vytáhl z něj prsty, postavil se a vzal ho za ruku aby si ho odvedl na futon, který ležel na tomtéž místě, na kterém se spolu posledně milovali.
Naruto si ho položil na záda. Pak si klekl nad jeho hlavu, sklonil se mu k trčícímu penisu a pokračoval tam, kde před chvílí přestal. I jeho prsty si našly cestu zpátky, do Sasukeho rozcitlivělého zadečku. Uchiha se na přikrývce kroutil a vzdychal. Už měl namále. Nevěděl proč se Naruto tak najednou rozhodl pro jednostranné potěšení. Nemohl pro něj udělat vlastně nic. Ale i tak mu začal přes džíny hladit vnitřní stranu stehen a pak i penis ukrytý pod vrstvou oblečení. Kdyby necítil jak to na něj jde, pravděpodobně by se Narutovi pokusil rozepnout pásek i kalhoty, jenže racionální uvažování si zrovna dalo krátkou pauzu, aby ustoupilo spalující rozkoši. A tak se Sasuke jen prsty zasekl do Narutových stehen a naprosto se oddal přicházející orgasmické vlně. V tu chvíli ho ani nenapadlo blonďáka nad sebou varovat. Jen zavřel oči a otevřel ústa, ze kterých vyšlo pouze srdceryvné zasténání. Cítil svůj škubající úd, který právě plnil Narutova ústa semenem. Očekával že se ten šikovný jazyk a horká ústa vzdálí, ale nebylo tomu tak. Naruto všechnu tu touhu která z něj vytryskla spolykal. Snad až do poslední chvíle cítil jak jeho přítel pohybuje prsty i hlavou, jak laská jeho penis, a dráždí mu konečník.
Naruto ho dokonale očistil od zbytků spermatu a teprve potom ho pustil, stáhl se z něj a posadil se vedle nahého Sasukeho na futon.
,,To... To bylo úžasný Naruto... Děkuju. Pojď sem," pokynul mu prstem a Naruto se nad něj naklonil.
Sasuke ho chtěl políbit, ale Naruto z nějakého důvodu uhnul.
,,Tak už to vyklop. Co se děje?"
,,Vůbec nic! Jen... vždyť jsem tě právě... No..."
,,Jo tak. Já v tom problém nevidím, ty jo?"
,,Ne..."
,,Tak je to vyřešený. Dej mi tu pusu."
Narutova ústa sice chutnala poněkud netradičně, ale Sasukemu něco takového vůbec nevadilo, právě naopak. Takovéhle věci přisuzuje jen nejvyšší důvěře, ač Naruto kdysi řekl, že ne všechno je na ní založené.
,,Nechceš se najíst?" zeptal se blonďatý poté, co se přestali líbat.
,,Nejdřív ty, jídlo potom."
,,To je dobrý, já počkám. Máš hlad, viď?"
Naruto už se zvedal, když to Sasukemu došlo. A v momentě kdy to blonďaté stvoření došlo k lednici mu už všechno dávalo smysl. Naruto se totiž choval jako štěně, které pánovi načůralo do bot.
,,Řekl jsem že potom. Vrať se sem... Prosím."
Snažil se nedat najevo že se zlobí. Protože jestli si Naruto zase ublížil, a on už si byl víceméně jistý že ano, věděl že by se taky nemusel udržet, a mohl by se začít hádat. Chtěl ho za to sjet, ale na druhou stranu se bál, že by to ještě zhoršil.
,,Myslím že můžu udělat těstoviny se sýrovou omáčkou a kuřecím masem. Máš rád nivu?"
Teda tahle jeho schopnost ignorace a zpětné palby úplně jinou otázkou je jednak geniální a unikátní, a jednak tak trochu na ránu, když ho dobře zná. Jenže taky věděl že v téhle chvíli to opravdu přes koleno lámat nelze. Jen by se mu šprajcnul a odmítl se s ním o tom bavit. To chce vychytanější taktiku...
,,Mám."
,,Super! Chceš to jídlo až do postele?"
,,Ne. Oblíknu se a pomůžu ti." zapátral po svém oblečení a když byl hotov a dá se říct i upraven, stoupl si k maličké lince, přesně akorát dělané pro dva páry synchronizovaných rukou, což ani při nejlepší vůli neměli.
,,Hm, tak tohle asi nepůjde... Můžu pomoct nějak jinak?"
,,No, já nevím, nechceš mi něco povídat?" nadhodil blonďatý, dal vařit vodu a následně vytahoval z lednice ingredience pro jejich večeři. Za oknem se pomalu stmívalo, bylo to tak akorát.
,,Já ti říkám všechno, tak co ti mám povídat? Nechceš se spíš ty svěřit s něčím mě?"
Naruto vypadal že ho neslyšel, ale Sasuke byl naprosto přesvědčený, že se tomu blonďatému neštěstí jenom mluvit nechce.
,,Nevadí když ti třeba odnesu do koupelny to prádlo co se ti tu válí? Ať jsem aspoň k něčemu."
,,Nevadí. Ale víš... mě bohatě stačí už jen to, že tu vůbec jsi."
,,To znělo dost depresivně... Víš co? Klidně můžu dál předstírat že netuším že máš nějakej splín, ale to že tě něco žere, je až příliš očividný."
,,Sasuke... prosím..."
,,Proč? Proč já se ti mám se vším svěřovat? Říkat ti úplně všechno? Proč mám přijímat tvojí lásku a pochopení a ty mi něco takového nedovolíš? ... Nebo prostě jen nechceš? Proč mi sakra nepřiznáš, že se zase řežeš a neřekneš mi důvod? Co pro tebe znamenám Naruto, když mě vynecháváš z toho nejdůležitějšího?" pronesl smutně.
,,Jsi všechno."
,,Prosím?"
,,Jsi všechno co jsem kdy chtěl, tak proto."
,,Naruto, ale teď vážně, k čemu máš tu šedivou věc v lebce?!" snažil se nerozčílit, ale už se to vážně nedalo.
Blonďák mu neodpověděl, jen dokrájel maso, a vhodil ho na syčící pánev.
,,Já z tebe budu jednou na prášky, fakt," zafuněl a prošel pokoj aby posbíral poházené oblečení, které tam už pravděpodobně nějaký ten den leželo a odnesl jej do koupelny, aby je mohl hodit do prádelního koše.
Odklopil jeho víko, a ten výjev o přikoval na místě. Na jeho dně ležely světlé džíny a bývaly by vypadaly čistě, kdyby ovšem na stehnech neměly fleky od krve.
,,Debile..." tahle nadávka ale nebyla mířena na Narutův účet. Bylo to první slovo které ho napadlo, a kterým haněl sám sebe. Hodil věci do koše, a vrátil se k Narutovi. Posadil se na gauč, a mlčky pozoroval jak vaří. Živě viděl co se teď skrývá na stehnech pod Narutovými nohavicemi. Kolik ran sám sobě zasadil, a z jakého důvodu? Vždyť to teď všechno plyne klidně a líně, tak proč? Chtěl to vědět, ale dobře pochopil, že se nesmí ptát.
Byla to slabá půlhodinka a Naruto měl uvařeno. Zřejmě roky praxe.
,,Nechám to vystydnout a najíme se... Nebo to chceš hned?"
,,Právě teď si chci nejvíc ze všeho promluvit o tom, co se děje.
,,No... Já... Ono se...Hm..."
,,Ty... sis zase ublížil, viď?"
...
,,...Jo," přiznal mu konečně.
,,Hodně?"
,,Co je hodně?"
,,I jednou je víc než dost."
,,Pak tedy hodně."
,,Nějaký speciální důvod?"
,,Měl jsem takovou... malou hádku... S ním."
,,S opatrovníkem?"
,,Jo."
,,Tak si sedni a všechno mi to pověz. Naruto víš, kdybys mě skutečně nezajímal, nebo kdybych tě měl jenom na povyražení, tak bych to vědět nechtěl. Ale ty jsi součást mýho života, která už nikdy nezmizí. Sice poněkud komplikovaná, ale ta nejdůležitější. A myslím že bude fér k nám oběma, když se mnou o těhle věcech budeš mluvit. Já tvoje jednání nikdy odsuzovat nebudu, to víš. Ale taky tě v tom řezání nehodlám nijak podporovat. Tohle je pro mě strašně složitý, ale přesto se to pokouším chápat. Dobře si uvědomuju že ani po zlym, ani po dobrym ti z toho nepomůžu, protože pomoct by sis především měl chtít ty sám. Ale rád bych o těhle věcech aspoň věděl. Šlo by to?"
,,Vážně ti to nevadí?"
,,Nerad se opakuju ale na co sakra máš tu hlavu? Copak jsi mě teď neslyšel?"
,,Ale jo..."
,,Tak mluv."
,,Um... No... Především bych ti chtěl poděkovat. Odhodlal jsem se ho zeptat na mámu. Ale na druhou stranu, proto to dopadlo až takhle bídně."
,,Co ti řekl?"
,,Měl jsi pravdu. To co ty. Miloval jí. Přiznal mi to, ale pak mi začal nadávat do nevděčnejch spratků a vyžírků. A že prej když se mi jeho přístup nelíbí, klidně se můžu sbalit a vypadnout."
,,Jak s tím souvisí tvoje maminka proboha?"
,,To jsem jen shrnul, řval tu na mě asi půl hodiny dokud se sousedi nepřišli zeptat jestli jsem v pořádku."
,,On je fakt debilní kretén... Pokračuj."
,,Nakonec mi i nafackoval, ale když si ulevil, řekl mi něco po čem jsem zůstal stát jako solnej sloup. No a pak mi načmáral na papír to telefonní číslo a že prej semnou skončil. Mám si založit účet kam mi bude do osmnácti posílat peníze, prej aby už nemusel vídat ten můj hnusnej ksicht - jeho slova."
Sasuke se otřásl zhnusením a vztekem. Nejradši by tomu chlapovi namlátil...
,,Cože... Číslo? Jaký číslo?"
,,K tomu se dostanu. Představ si, po téměř sedmnácti letech mého života jsem se dozvěděl že měl táta nevlastního bratra. A že on by si mě býval nejspíš vzal k sobě, kdyby tenkrát nebyl kvůli práci uprostřed džungle... Teď prý žije někde v jižní Americe."
,,Moment..."
,,Ne Sasuke, to není všechno, neboj, já nikam neodejdu."
,,Takže?"
,,Jiraiya to ze sebe sypal všechno dál a tak jsem zjistil i to, že mám dědečka. Taky nevlastního, je to táta toho mýho Tarzaního strýce. Jenže hele - žije odsud jen padesát kilometrů, a já o něm až do teď nevěděl. Ironie co? Prý má tam ve městě svou restauraci a že jak ho prý zná... Tak by si mě k sobě vzal. No a právě jeho je to číslo. Ale ještě jsem neměl odvahu mu zavolat."
,,Na co čekáš?"
,,Na tebe. Já bez tebe nikam nejdu."
Sasuke zauvažoval, jak nelogicky nám komplikuje život zrovna emoce jako je láska. Naruto by tu od všeho mohl utéct, pokud mu štěstí bude přát, a že by si ho sakra zasloužil, a on to ani nezkusí? Sám sobě by lhal kdyby tvrdil že to nechápe, dobře věděl, o co kráčí. Jeden druhého k sobě nevědomky připoutal.
V pravdě, asi není lepší místo, kde být. Ale pověz mi, kdepak to teď vlastně jsme?
Komentáře
Přehled komentářů
Krása :3 kéž by to vyšlo, takhle "jednoduše" prostě se sebrat a jít spolu pryč. Mám jen hrozně nepříjemný pocit, že je nenecháš, Chroni. Moc se těším na další díl :3
Útěk
(pani_Lucie, 9. 11. 2013 19:16)
jo vzít nohy na ramen a zdrhat
Co jsou to za peníze, co dostáva Naru?
Re: Útěk
(Chrona, 9. 11. 2013 19:50)No jelikož Naru není plnoletý, tak ho někdo musí živit, a ten někdo je právě jeho "opatrovník" a protože nebydlí u něj, tak mu dává peníze na živobytí.
...
(Panthera1, 9. 11. 2013 16:40)Ano, určete pryč máte mou plnou podporu...a ty Chrono piš piš a piš...protože jsem se stala oficiálně závislá na vsech tvých povídkách...
---
(Eisha, 10. 11. 2013 2:14)