Elegie pro ptáčata;kapitola šestá
Bylo, je a bude - vskutku
stále třeba toho smutku
co chvíli přijde jako cizí
však náš je, a stále ryzí.
Tvou upřímnost i všechen klam
s hlubokou oddaností přijímám.
Gaara:
Pomáhal umývat nádobí, a Sasuke nikde. Měl z toho dotyku zvláštní pocit. A taky to poděkování... Co tím myslel?
,,Hiruzene, mohl bych se vás na něco zeptat?"
Musí to zkusit takhle. Kdyby se jeho stařičkému zaměstnavateli nechtělo odpovídat, nic tím neztratí, možná ho jen bude považovat za nemístně vlezlého. Moc dobře ale věděl, že u Sasukeho by přímý dotaz nejspíš neriskoval. Pravděpodobně by pak zase zalezl zpátky do té ulity, ve které se většinu času schovává.
,,Jistě. Děje se něco?"
,,Ne jen... Zajímá mě čím to je, že si je Sasuke z celé vaší rodiny nejblíže s Yuki. Vždyť je to malé dítě... Vím že jí zná od miminka, tedy, jestli se nepletu. Promiňte mi mou zvědavost ale..."
,,Sasuke toho o sobě moc nenapovídá, že."
,,Přesně tak. A když, tak mám strach se ptát do detailů. Vždycky mám pocit že mi řekne že jsem to přehnal a pak už na mě nepromluví."
,,To jsou ale jen takové výrazy. On je moc hodný člověk, jen ho potkala spousta špatných věcí. Myslím že od jisté doby má problémy se komukoliv byť jen trochu otevřít. Ale ke tvé otázce - Yuki se narodila dva týdny po Narutově smrti. Myslím že Sasuke tou dobou nutně potřeboval přijít na jiné myšlenky, a tak se prostě upnul k ní."
,,Kolikrát mi přijde že ta malá to všechno ví. Nebo alespoň tuší. Několikrát mi už připadalo že se ho prostě snaží povzbudit. A přitom to jsou věci, které dětem v tomhle věku ještě nedocházejí."
,,Možná na tom něco je. Ale já bych spíš řekl že se navzájem potřebují, a proto si tolik všímají, když se s tím druhým něco děje."
,,Díky."
,,Není zač."
Když měli hotovo, postavil na kávu. Netušil jestli tam Sasuke pořád sedí, ale řekl by že ano. Do bodu kdy se chodí alespoň rozloučit už snad dospěli. Hiruzen povypínal přístroje v kuchyni, dal mu dobrou noc a připomněl, aby pak nezapomněli zamknout, až budou odcházet. S úsměvem mu to odkýval a zalil hrnečky vařicí vodou. Do Sasukeho šálku ještě přisypal tři vrchovaté lžičky cukru. Pak je chytl za ouška a pomalu se vydal do lokálu. Hned co vylezl z kuchyně mu poskočilo srdce. Je tu. Neodešel. Proč má ale takovou radost? Vždyť tohle si přeci zakázal...
,,Něco jsem ti přinesl. Třeba tě to probere," usmál se na něj a přisunul k němu hrnek s horkou kávou.
,,Díky. Měl jsem v plánu tu nerušeně a nepozorovaně usnout. Na chvíli se mi to dokonce i povedlo."
,,Proto jsi nedorazil do kuchyně?"
,,Tak, tak," Sasuke usrkl z hrnku, oči upřené do jeho tváře.
Gaara cítil, jak se mu každý pohled těch černých očí vypaluje do paměti. Věděl, že s ním hýbe. Že se ozývají zakázané pocity, s čím dál větší naléhavostí. Ale vždyť si přece jasně stanovil pravidlo, že chce jen přátelství a nic víc. Jenže okecávat se můžete jak chcete a rozum obelhávat s nekonečnou libostí. Ale srdci nikdy nic nenalžete.
Znají se něco přes měsíc. To je dost málo i jen na přátelství. Vůbec nic o něm vlastně neví. Jenže se zdá, že jeho tělo má na to poněkud jiný názor. A přesně v ten moment si uvědomil že pokud to takhle půjde dál, zase z toho bude jen jednostranná láska.
,,Taky máš občas dny, kdy se ti nechce nic? Ani dýchat?" zeptal se Sasuke zčistajasna.
,,Takový máme někdy každej."
,,Ptám se, jestli je máš ty."
A tak se zamračil, netušil kam tím směřuje.
,,Jo. Mívám."
Bylo ticho. No možná to bude mít pointu, pokud sem nějaká náhle nakráčí, uvažoval.
,,Yuki mě zachránila, víš."
,,Jak to myslíš?" z fyzického hlediska netušil, jak by to bylo možné.
,,Předtím jsi říkal že jí mám rád kvůli tomu, jaká je."
To vážně... Vážně se mi teď Sasuke otevírá, aniž bych to po něm chtěl? Vytanulo mu na mysl. Nejradši by na něj vychrlil milion otázek, ale držel se. Dlaněmi objal hrneček s kávou a upřeně se na něj díval. Sasuke ukazovákem obkružoval stěnu hrnku a nepřítomně zíral na tmavě hnědý nápoj v něm.
,,Hlavně se narodila se ve správnou chvíli. Dala mi důvod abych se tu na to nevykašlal. Abych nezahodil život. Opravdu jsem měl chutí to tu zabalit a jít za Narutem."
,,Neříkej mi... že zrovna TY jsi z těch srabů co by skoncovali se životem jenom proto, že je to moc těžký," naježil se.
Sasuke se zasmál, ale vyznělo to tak pohrdavě, až běda.
,,Co o tom můžeš vědět..."
,,Pravda. Nevím vůbec nic. Neznám tě, protože mi to nechceš dovolit. Ale kdybych tě znal, třeba bych to aspoň pochopil."
,,Nechci tím nikoho zatěžovat. Jen mě napadlo že tě třeba zajímá, proč je pro mě pětileté dítě nejdůležitější osoba v universu."
,,Zajímá. Ale to nic nemění na tom, že nesnáším hloupý řeči o sebevraždě!"
Od Sasukeho ty informace zněly daleko pesimističtěji, než od Hiruzena.
,,A co třeba, když si někdo dobrovolně způsobuje bolest?"
,,Co tím myslíš?"
,,Nic ti to neříká? Svírací špendlík, břit vyšroubovaný z ořezávátka, žiletka, lidé, co se prostě do krve pořežou, co potřebují cítit tělesnou bolest, aby je ta psychická nezabila?"
,,Říká. Ale řekl bych že řešit své problémy tímhle způsobem je poněkud nešťastný nápad. Ať už jsou totiž ty problémy jakékoliv, bolestí fyzickou se ta psychická nezahojí. Vlastně... kolikrát je to pak ještě horší..."
,,Líbíš se mi čím dál víc," podotkl Sasuke a odvrátil od něj zachmuřený obličej.
Vždyť jen řekl svůj názor... Sakra nebo to mělo s něčím souviset?!
,,Občas tě absolutně nechápu," přiznal.
,,S tím se počítá," šeptl černovlasý a znovu se napil z hrnku.
,,Víš že děláš skvělý kafe?"
,,Hodně jsem ti ho osladil. Potřebuješ to."
,,Jsem ti vděčnej. A nejen za to."
Kousl se do rtu a přimhouřil oči. Tahle konverzace se zvrhává v něco, čemu už přestává rozumět. Ale když už letí tou králičí norou, tak se zeptá. Třeba bude dole čekat bílý králík v kvádru, co ho navede správnou cestou dál.
,,To o čem jsi mluvil... ubližování si. To přímo souvisí s tebou?"
,,Velmi."
Vymrštil se nad něj a bezmyšlenkovitě ho čapl za ruce. Vyhrnul mu oba rukávy a prohlížel si ty dvě vychrtlé, bledé ruce. Pustil je a kecnul si zpátky.
,,Promiň. Nějak jsem si z toho udělal závěr že..."
,,To je dobrý. Tak trochu jsem to čekal."
,,Ale na pravačce jizvu máš. Hlubokou."
,,To je dávná historie. Ne že by se mi na ní chtělo vzpomínat."
,,Ale no tak..." šeptl tiše Gaara.
,,Otec mě hodně mlátil, toť taky jeden z důvodů, proč jsem zdrhnul z domova."
,,Za co tě bil?" zeptal se, ale podezření už měl.
,,Neříkej že to netušíš."
,,Protože jsi gay."
,,Trefa."
,,Sasuke ale za tohle by tě normální člověk přece netrestal, tvůj otec je úplně vyšinutej, když-"
,,To je dobrý. S tím že mě nenávidí jsem se hodně rychle vyrovnal. Nenávidim ho totiž taky."
Prokousával se informacemi a veškeré střípky skládal dohromady. Takže Sasuke a Naruto, oba pravděpodobně psychicky poznamenaní kluci to dali dohromady a pak utekli sem a... Jak vlastně Naruto zemřel? Nehoda? Nemoc?
Ohryzával si ret. Ta otázka se drala ven ale bál se. Bál se toho, co uslyší. Díval se jak Sasuke dopíjí zbytek kávy a pokládá prázdný hrneček na stůl.
,,Pro dnešek toho bylo dost, co myslíš?"
,,Jak umřel?" nakonec tu otázku vyhrkl.
Potřebuje to vědět, protože zdá se, že Naruto je něco jako jeho ochranný val, přes který se k němu nemůže dostat.
,,Náhle. Mě v náručí," zaskřípal Sasuke zuby.
,,Řekneš mi co se mu stalo?"
,,Postavil se do rány která patřila mě, toť vše," Sasuke chytl hrnek, postavil se a odešel směrem do kuchyně.
Nějaká ta představa by tu byla. Minulost hodně bolí, ale není od věci si z ní posbírat i nějaká poučení. Jo, jo. Představa, ta by tu byla. Jen poněkud zkreslená, zdá se.
Sasuke:
Už jen z té vzpomínky ho začalo pálit v hrdle, ovládal se seč mohl aby se před Gaarou ubránil slzám. Je to po pěti letech první člověk, co se k němu snaží dostat blíž, a i tak je těžké ho pustit. Špatně se mu o tom mluví, vrací se pak silné, velmi bolestivé vzpomínky. Postavil hrnek do dřezu a těžce si povzdychl. A tak jako obvykle, řezavou bolestí se připomněla stará, pět let zhojená rána. Přitiskl si ruku k boku, zavřel oči a soustředil se jen na dýchání. Fungovalo to, ale pouze v momentech kdy nebyl příliš rozrušený.
Nádech. Klid. Uklidni se. Budeš v pořádku.
Výdech. Vždyť i kdyby Gaara odešel, což by na jednu stranu dosti věcem ulehčilo, bude tu Yuki.
Nádech. Jenže, proč se mu se vším svěřuju? Copak to už dvakrát nestačilo?!
Výdech. Zase někoho pustím do svého světa a on!
Nádech. Odejde. Odejde pryč...
Cítil jak se mu zrychluje tep, i frekvence dechu. To o co se snažil, nakonec dosáhlo úplně jiného efektu.
Proč si to dělám?!? Sakra! SAKRA!!!
Praštil rukou o desku kuchyňské linky a druhou silně tiskl svůj bok, skoro jako by si tím chtěl ublížit, než jen aby ty pocity přestál.
,,Jsi v pořádku?" ozval se tichý, lehce vyděšený hlas.
,,V nejlepším," zavrčel temně.
,,Omlouvám se. Asi jsem překročil hranice."
,,To jsme dva."
,,Prosím?"
Udělal pár kroků, stoupnul si těsně před něj. Palcem a ukazovákem mu zvedl bradu a upřeně se díval do zelených, překvapených očí.
Proč je mu tak podobný?! Kde se v cizím člověku vzal úplně stejný výraz?! Proč se ze sedmimiliardové populace musí k čertu potkat zase s nějakým průserářem a osobou, která mu připomíná mrtvou lásku?! Ironie? Životu se zdá, že si toho protrpěl málo?!
,,Sasuke? Co to děláš?" ptal se Gaara ale nebránil se.
Což znamená...
Důvěra? Je to důvěra? Sakra je to...! Ne. Bože, tohle ne. Ne zase! Ne znova!!!
Naklonil se k němu. Slyšel jak tím v Gaarovi zastavil dech, možná na sekundu i další životní funkce. Teď by ho měl políbit. Nechat to všechno za sebou. Začít něco nového, tak, jak mu to celá Sarutobic rodina radí, ale...
,,Promiň," odtáhl se, pustil ho a vrátil se ke dřezu aby mohl umýt ten hrnek.
Všiml si že se rudovlasý kluk nepohnul snad ani o centimetr. Jenže ať už chtějí nebo ne, přitažlivost, mrcha bídná, je síla vskutku nevyzpytatelná.
Viděl jak se pohnul, jak k němu přikráčel, objal ho zezadu v pase a obličej mu položil mezi lopatky.
,,Není to dobrý nápad," poznamenal tiše.
Bylo mu ale docela jasné, že Gaaru něco takového nemůže odradit. Pak dostal polibek na krk. Druhý, třetí. Cítil tu sílící touhu, ale jeho duše se bránila - Copak zapomínáš, čí jsi?!
Chtěl se k němu otočit čelem, byl nejvyšší čas to zastavit, než to nadělá ještě víc škody. Jenže když se podíval do těch rozněžnělých zelených očí bylo rozhodnuto dřív, než udělal vědomou volbu.
,,Nechtěl jsem. Snažil jsem se. Odpusť mi to," šeptal Gaara, svými prsty mu lehce stiskl šíji a rty vstoupil na dlouho zapovězené území Sasukeho úst.
Zná tenhle polibek.
Zná ho.
Naruto...
A tak zavřel oči a nechal se líbat. Z hlavy se mu hrnuly desítky vzpomínek, jedna míjela druhou. Ale hlavně se mu vracely ty na chuť a měkkost Narutových rtů. Na ústa, která ho líbávala tehdy. Proč? Proč se mu tyhle zdají stejné, když je Gaara jiný člověk? Čím to je, že je to tak strašně podobné?
Gaara ho přestal líbat, spustil z něj ruce a sklopil hlavu. Zřejmě čekal verdikt. Ale copak má tvrdit že mu to vadilo, když to není pravda? Jenže co až se Gaara dozví něco z toho, co se mu teď prohánělo hlavou? Zákonitě se bude považovat za náhražku. A co bude pak?
,,Je mi to jasné. Přehnal jsem to. Tak já půjdu. Zapomeneme na to, co říkáš?" pronesl rudovlasý a i přes ten mučednický výraz se nejspíš dle svého názoru snažil zachovat statečně.
Sasuke mlčel. Bál se říct cokoliv. Pořád čekal na nějaký náznak, cokoliv co by ho donutilo udělat byť jediný krok, nenechat ho jít, protože teď po dlouhé době ho zase cítil. Vrací se, i když jenom proto, aby o sobě dal vědět. Zdánlivě nekonečný klid. Gaara se pohnul, měl se k odchodu. Tak on to tu zkusí, líbá se a pak si uteče...? Tak to počkat!
Ohnal se po něm, chytl ho rukou za triko na zádech.
,,Nikam. To nejde. Teď nemůžeš odejít."
,,Ale... už je pozdě..."
,,Tak přespíš tady. Mám docela velkou postel."
Viděl jak se Gaarovi rozhořely tváře. V té nabídce na spaní žádný sexuální podtext nebyl ale zdálo se, že si ten rudovlasý mladý muž dělá vlastní závěry. Tak ho vzal za ruku. Způsobem, kterým poslední roky nechytá nikoho jiného, než Yuki. Táhl ho za sebou, rázoval ke svému pokoji. Otevřel, rozsvítil.
,,Posaď se tu. Jen dojdu zamknout a jsem u tebe."
Vážně sis myslel že si poručíš, a už se nezamiluješ? A pokud ano, nezdá se ti, že jsi krapet naivní?
Gaara:
Ráno vstával do cizího pokoje, cizího prostředí. Moc dobře ale věděl, kde teď je. Jen otočil hlavu aby viděl na osobu, která vedle něj spí. Byl však překvapený. Sasuke nespal, seděl zády k němu a jednou paží si svíral bok. Neviděl to poprvé, moc by ho zajímalo, co tohle gesto znamená. Trochu mu připadalo, jako by se tím snažil udržet svou existenci pohromadě. Jak dlouho tu takhle sedí, na co myslí? Musí uznat, že včera se mu vykouřilo z hlavy všechno, čím se zapřísahal. Chtěl aby byli přátelé a přitom se neudržel a políbil ho. Když si včera večer lehli společně do postele, nechal se Sasukem obejmout jako nějaký plyšák. Byl z toho ale tak nějak bolavě šťastný, takže usnul, aniž by bilancoval co a jak zkazil. Sasuke se krom dýchání skoro nehýbal. Nevěděl jestli má jeho zvláštní počínání přerušit, nebo počkat až se pohne sám.
Jenže čím déle to trvalo, tím víc obav o něj měl. A tak hromově zívl a protáhl se, aby dal najevo že je vzhůru. Ruka ze Sasukeho boku zmizela, otočil se po něm.
,,Dobrý ráno," řekl a snažil se usmívat, i když byl předchozí událostí lehce vyvedený z míry.
,,Sasuke?"
Nestačil se divit. Srdce mu v hrudi udělalo kotrmelec. Ten široký úsměv který zdobil Sasukeho tvář ještě nikdy neviděl.
,,Dobré," odpověděl mu a díval se na něj takovým nějakým zvláštním způsobem.
Nemohl si ale vzpomenout, k čemu takový výraz přiřadit. I když možná...
,,Jak se ti spalo?" zeptal se černooký.
,,Dobře," moc, moc dobře. ,,A tobě? Nekopal jsem? A taky dost často kradu peřinu."
,,Jestli jo, tak o tom nevím. Už dlouho se mi nestalo, že bych tak rychle a pokojně usnul."
A tak se na něj prostě taky usmál. Zkusil to stejně zářivě, jako on. Sasuke natáhl ruku a dlaň mu přiložil na tvář.
Přivřel oči. Byl to celkem důvěrný, ale zato dost příjemný pocit. Možná by mu měl dát nějak najevo, že by rád tušil, co bude dál. Neví co má očekávat. Po jedné puse a noci strávené sněním v jedné posteli se těžko dá nějak do důsledku pochopit nebo vymezit, jak to mezi nimi tedy je. Jistě, kdyby mu byl ukradený, nic takového by se rozhodně nestalo. Ale pořád je tu všechna ta minulost, o které neví. Jenže pokud se to dozví, co se stane?
Sasuke svou ruku stáhl, skoro jako by zauvažoval nad tímtéž. Na to že se nějaký ten pátek znají, o sobě vlastně vůbec nic neví.
Naklonil se k němu. Když ne on, asi bych měl já, ale... uvažoval.
Potom se rozlétly dveře pokoje, jako by tam vlétl uragán.
,,Týýýýýýýýýýýýýjo!" bylo první slovo, které vylezlo z bytůstky na prahu.
A stejně rychle jako se Yuki mezi dveřmi ocitla, i zmizela.
,,Mami! Mami! Víš co? Sasuke tam má strejdu Gaaru!" ozývalo se z chodby.
Gaara zrudnul, netušil co Sasukemu říct, nebo jak se zachovat.
,,Nic si z toho nedělej," řekl mu však a trochu mu pocuchal vlasy.
Sasuke vstal z postele a mezitím co kráčel z pokoje nahlas hudroval:
,,Tak kde je ten mrňavej vetřelec co neumí klepat a pozdravit?"
Byla vztyčný bod, maják ke kterému se v depresivně černé tmě mohl pokaždé vrátit, ale to nakonec nestačilo. Potřeboval člověka který ho bude držet za ruku, až bude tou temnotou kráčet.
Komentáře
Přehled komentářů
To bylo...rychlé... Ne jako já vím že pro některé už bylo načase ale já jsem si myslela že nás budeš ještě pár dílů napínat. Ale jak vidím tak si se na to vrhla. Od teď bude děj hodně zaujímavý (ne že by doteď nebyl :D) Strašně se těším na další díl a doufám že rozpíšeš ještě nějaký cyklus :3
stručně, protože nic aspoň vzdáledě podobného nedokážu stvořit
(pani_Lucie, 24. 3. 2014 13:39)krása a daší prosím
...
(IQY, 24. 3. 2014 7:37)
áno, hořkosladké, viac hořké a boľavé, ale nádej, tá spropadená ludra si vždy odhrnie kúsok "sračiek" a vkĺzne... :)
dík za výborne napísaný dielik, za čertovskú Yuki... koniec mi spravil náladu a chechtala som sa pri tej predstave diania v izbe Sasíka :))
a preto zasa prídem a zasa budem číhať na nich... lebo túžim odstrániť pichanie v boku a vytrhnúť črepiny utrpení z ich hláv, sŕdc i duší :)
pomôžeš mi, prosím?
...
(Eisha, 24. 3. 2014 0:59)
Tak já nevím, možná jsem zlá (asi určitě) ale jestli je tohle výsledek Tvého smutku, tak já nemůžu být víc spokojené. Ideální kombinace melancholie a příjemných, hřejivých pocitů. Zase jsem si pobrečela a vůbec se mi nechce spát... Elegii bych mohla číst do nekonečna..
P.S. Jinak Ti vážně přeju, abys byla zdravá a nenaštvaná >.<". Mám Ti uvařit čaj? ^^:D
Re: ...
(Chrona, 24. 3. 2014 1:09)To že jsem naštvaná je jen a pouze výsledek mé hluboké naivity a důvěry v nesprávnou osobu. Asi už bych se s tím měla naučit žít. Taky nemůžu spát nehledě na to že za tři hodiny vstávám do práce. :-) A čaj? Ten by se hodil. :3
....0_0
(Suri-chan , 30. 3. 2014 23:06)