Elegie pro ptáčata;kapitola sedmá
30. 3. 2014
Při každém vlídném slovu
roste naděje v nás
aby se nám znovu
(když se jí to nepovedlo prve)
pokusila zlámat vaz.
Sasuke:
Bylo to jako by někdo odbrzdil zastavený běh života. Začal s Gaarou trávit téměř veškerý svůj volný čas. Vídali se v práci, vídali se mimo ní, chodili spolu vyzvedávat Yuki, brávali jí s sebou kam to šlo. Stávalo se minimálně, že by byl úplně sám. A bylo znát, jak to jemu i všem ostatním svědčí. Už neměl čas na přemýšlení a hloubání nad minulostí. Nad tím co by, kdyby. Na Naruta myslíval stále, a s láskou, ale protože se teď kolem něj tiše a měkce obtočil KLID, všechny vzpomínky patřily k těm co byly prosyceny radostí a štěstím, ne k těm bolestivým.
I zrovna teď jsou tu ve třech... A ten klid je pořád tady. A zdá se, že nemá v plánu utéct...
Ovšem, stále existuje místo, kam Gaaru zatvrzele odmítá vpustit. A nejedná se o jeho myšlenky, ani nic podobného. Jde o tak trochu zaslíbené místo, o ten hřbitov na kopci, kde při pokojném ptačím zpěvu odpočívá Naruto.
Čas utekl, ani se neohlédl. Bylo pozdní hřejivé jaro, vlastně už skoro léto. Konečně, po tolika letech si začíná užívat toho, co se kolem něj děje. Zase, i když je to možná jen další krátkočasová iluze, cítí vnitřní klid. Hodně spolu s Gaarou mluví, hodně si toho řekli, ale za celou tu dobu byli málokdy konkrétní, nebo nadmíru osobní. Oba si uvědomili že ten druhý má svá tajemství, skrytá místa do kterých nikoho nechtějí pustit. Jenže i přes to se začali vzájemně poznávat. Dokáží odhadnout nálady, i většinu reakcí. A nutno říci, že Gaara v tom už začíná být téměř expert. Rychle se naučil té hodinářsky přesné práci, kterou "zacházení" se Sasukem vyžaduje.
Uvažoval-li černovlasý mladík nad tím, kam se jejich vztah posouvá, odpověděl si, že v mileneckém smyslu slova nikam. Sem tam si od Gaary nechal dát pusu, ale tím to haslo. Bál se že když zase ukáže, že se pro něj někdo stal důležitým, tak zmizí stejně jako oba ti předchozí lidé, které měl rád.
Je v tom tolik strachu, tolik by si přál, tolik by chtěl... Ale pořád si připomíná, že to nestojí za takovou bolest.
Mlčky přemýšlel, a přitom po Gaarovi pokukoval. Seděli venku před cukrárnou, on před sebou sladké latte, ale ani zdaleka ne tak dobré, jaké umí Gaara. Jeho rudovlasý doprovod zrovna upíjel tentýž nápoj a mezi nimi seděla drobná holčička. Klimbala nohama ve vzduchu, nedosáhla jimi na zem, a s radostí se nacpávala. Na talířku jí ležel okousaný indiánek a dezertní vidličkou si zrovna napichovala sousto z toho druhého, bílého krémového dortu.
,,Mám něco na obličeji?" ptal se ho Gaara když poněkolikáté postřehl jeho pohled, ačkoliv se očividně na nic ptát nechtěl.
Rukou si z tváří stíral neexistující smítka a pak se na Sasukeho tázavě zahleděl.
,,Pihy. Od sluníčka," plácl jen tak, ačkoliv si jich všiml už před nějakou dobou.
Sklopil zrak na kávu, a přitáhl si jí k sobě aby se napil. Když tak učinil a zvedl pohled, Gaara se na něj stále díval, jen se teď tak trochu vševědoucně usmíval.
,,Co?"
,,Nic, jen jsem si na něco vzpomněl."
,,Na...?"
,,Na to jaký ses mi zdál, když jsem ti prvně potřásl rukou, a jaký jsi teď."
,,Nemyslím že bych se za tu dobou změnil," zabručel.
,,Ani nevíš jak. Nikdy jsem si nemyslel že uvidím, jak se červenáš."
,,Nečervenám."
,,Jo, jo. Jasně," zasmál se rudovlasý a stále z něj nespouštěl oči.
,,Jestli máš chuť na něco v kuse civět, zajdi si do muzea."
,,A že to říkáš zrovna ty," popíchl ho Gaara, ale pak dodal; ,,Ale víš že by jsme jít mohli? Dlouho jsem v muzeu nebyl. Yuki by se to líbilo."
,,Neměl by ses učit, záškoláku?"
,,Učím se průběžně, a nejsem záškolák Sasuke."
,,Jen aby."
,,No, vychází mi nejhůř trojka, a to z matiky. Stejně už se budou uzavírat známky, jen pár testů, a předposlední rok je za mnou. A pak už jen maturita."
Věděl že by měl plkat takové ty povzbudivé řeči, ale optimista nikdy nebyl.
,,Sasuke?" píplo holátko které jim až do teď dělalo podivně tichou společnost.
,,Jo Yuki?" podíval se na ní a už přemýšlel, co z ní vyleze tentokrát.
,,Sice nevim co to je, ale až to Gaara zmákne, půjdeme do toho muzea, že jo?"
,,Jasně že," odpověděl jí ihned a s úsměvem.
Při té otázce si děvčátko stále žmoulalo hřbetem pravé ruky oko a Sasuke, už jen tak ze zvyku výchovně zakročil.
,,Nemni si to oko. Bude tě to bolet."
,,Hm... Ale tou vidličkou to bolelo víc," odpověděla a Gaara se v tu chvíli smíchy odporoučel pod stůl.
Proboha, ve který nestřežený okamžik se stihla šťouchnout vidličkou do oka?
,,Kdybych nevěděl že jsi naše, přemýšlel bych kteří marťani tě tu zapomněli," plácl se rukou do čela, ale už mu nad tou situací taky cukaly koutky.
,,Helé, Sasuké?"
,,Jo zlato?"
,,Já si to asi potřebuju umejt."
,,To nech, to bude dobrý."
,,No, já ti nevim. Já tam asi mám kus dortu."
A to už se pod stolem váleli smíchy dva.
,,To dítě je snad vymyšlený," hýkal Gaara, když se sbíral po tom záchvatu.
,,Můžu tě ujistit že je vážně pravá. Sarutobi handmade."
Zase se oba šíleně chechtali a Yuki se mezitím pořád šťourala v tom oku. A taky se smála.
,,Tak pojď, zeptáme se paní prodavačky jestli bude tak hodná a pustí tě si to dojít umýt," vzal jí za ruku a odvedl zpátky do cukrárny.
Myslím že už jsme si vyjasnili, že šťastné osudy a konce patří do výhradního vlastnictví pohádkových postav.
Gaara:
Odcházeli, vraceli se k restauraci kde měli Yuki předat Kurenai, která s ní chtěla ještě stihnout jít na pouť.
U Hokageho se změnila pracovní doba, i přijímání hostů. Hiruzen si konečně připustil, že v jeho věku už je na čase zvolnit, takže už to nebylo tak hektické, jako ještě před měsícem, ačkoliv práce bylo stále dost. Dokonce už začínali některé zakázky a zákazníky odmítat, aby všechno stíhali klidným tempem. Byl za to rád. Sasuke se konečně přestal dřít do bezvědomí a měli na sebe víc času. Tedy, vlastně ho on měl na Sasukeho. I když to do budoucna s jejich vztahem nevypadá nijak závratně.
Šli pomalu, slunce hřálo, Yuki mezi nimi a každého z nich se držela za ruku. Sem tam se mezi nimi zhoupla, na něco se ptala, pobrukovala, zpívala. Přesně tohle byly ty chvíle, kdy mu všechno připadalo naprosto ideální. Radost, pokoj, štěstí, klid, všichni na bílém, nadýchaném beránku tiše plynoucím po obloze. Vítr, déšť, blesky, bouře - na hony vzdálené.
,,Sasuke?" oslovil ho a on se k němu otočil.
Vtiskl mu rychlý polibek. Věděl že kdyby se občas trošku nesnažil, nejspíš by z toho nikdy nic nebylo.
,,Jů! Zase dostal pusu! A co já?" ptala se Yuki bezelstně.
A tak se sklonil, a pro velký úspěch jí políbil na čelo.
,,Sasuke, ty jsi úplně celej červenej!" zhodnotila to Yuki, když se po něm podívala.
Černovlasý mladík mlčel, jen dál tiše kráčel.
Ten mimozemský drobeček to celkem vystihl. Červená se. Pokaždé když mu dá pusu, zdá se být celý rozechvělý, jako holka po prvním polibku. Čím to ale je, to si pořádně nedokáže vysvětlit. Za poslední dobu u sebe i sem tam přespávali a nezdálo se mu, že by se Sasuke styděl. Ovšem ne že by se před ním někdy převlékal. I z koupelny vždycky vylezl v kalhotách a triku, nebo rovnou v pyžamu. Trochu mu to zavrtalo hlavou. Možná je pomalu čas... dostat se zase o krůček dál.
,,Sasuke máš na večer něco v plánu?"
,,Já? Jako bys nevěděl, že kromě tebe přátele nemám."
,,Vím. Ale bylo by nezdvořilé kdybych to na tebe rovnou vysypal. Co já vím, taky na mě nemusíš mít pořád náladu. Takže co bys řekl tomu, stavit se večer u mě? Můžeme se zase podívat na nějakej béčkovej horor a ty pak u mě můžeš přespat."
,,Tak fajn."
,,Máte oba velkou kliku že jdu na pouť, pánové, jinak by mě pěkně naštvalo že se mě vůbec neptáte, jestli nechci taky!" ozvala se Yuki.
,,Hele ty mikroskopická drzounko, do toho co my s Gaarou děláme když ty se někde dobře bavíš, ti vůbec nic není," setřel Sasuke její námitku.
,,Předpokládám že tuhle hraně drsnou mluvu má od bráchy, co?" pousmál se nad tím.
,,No jo. Kon nezapře, že to s ním tříská do všech stran. Ale myslím že dokud není sprostá, je to v pohodě. Jen jí někdo musí naučit trochu se brzdit."
Yuki si zase začala tiše zpívat a tak se do dalšího hovoru nepouštěl. Vždyť ho bude mít pro sebe po zbytek dne - tedy nejspíš. Jenže než se mu ta příjemná myšlenka usadila v hlavě, Sasuke ji bezcitně vyhnal, aniž by to vůbec tušil.
,,Býval bych řekl že se ti klidně budu věnovat hned co předáme malou, ale mám naprosto ojedinělou možnost dojít si za Narutem sám. Většinou s sebou tahám Yuki a i když mi to nevadí, tak... tak..."
,,Chápu. To je v pořádku."
Měl ale obrovské nutkání se zeptat proč tolik touží po tom, chodit tam sám. A hlavně - jaký je důvod že tam nikdy nesmí s ním? Bylo to skoro jako by před ním Naruta schovával, ale proč, když ke dnešnímu datu jde jen o kosti a pouhou vzpomínku?
,,Ale pokud chceš, můžeš na mě počkat někde poblíž. Nezdržím se tam až tak dlouho. Já... nechci tím naznačovat že tě považuju za někoho s kým počítám, že nemá žádné vlastní plány nebo tak, ale-"
,,Ale protože už mě trochu znáš, považuješ. Bez obav. Já to nijak osobně neberu."
Usmíval se. Vždyť je to jasné. Sasukemu muselo velmi rychle dojít, že to o čem mluvil je pravda a s nikým kromě něj se nestýká. A že zrovna tak jako on, nemá žádné přátele.
,,Tak co kdybych šel teda s tebou, a pak počkal někde... po cestě?"
Chtěl tím dát najevo že by byl rád, kdyby ho vzal s sebou, ale aby to nebylo tak okaté, nebo mu to přímo nezamítl, vtěsnal tam tu variantu, že někde počká.
,,To by šlo," šeptl, a ta slova se vzápětí rozplynula v Yukiině výsknutí, když se rozhodla mezi nimi zase zhoupnout.
Když děvčátko vrátili matce, nevraceli se do restaurace. Sasuke rovnou vyrazil tam kam měl namířeno a tak šel mlčky po jeho boku. Jenže oba dva se tvářili tak zkroušeně, skoro jako by šli na něčí pohřeb, než jen někomu pět a půl roku mrtvému na hrob.
Dlouho přemýšlel nad tématem vhodným k hovoru, ale zatím ho nic nenapadalo. Sledoval jeho ruku, neklidně hýbal prsty. Občas dlaň zastrčil do kapsy ale po chvíli ji zase vytáhl a pokračoval znovu tím neklidným gestem. Nad čím teď musí přemýšlet? Proč tam tolik potřebuje jít sám? Chodí si tam srovnat myšlenky? Utvrdit se o správnosti svých rozhodnutí? Nebo snad čeká na nějaké znamení shůry, nějaký impulz který mu ukáže, kterým směrem má dál v životě jít? Nezavání to drobátko absurditou?
Asi by zavánělo, kdyby si byl ochotný přiznat, že vůbec všechno to co se obtáčí kolem Sasukeho, je poněkud zvláštní.
,,Vydrž tu chvíli."
Najednou se probral, a ani nevěděl, proč ho stopnul. Vždyť vlastně... Jistě.
Když černovlasý mladík vylezl z obchodu ve kterém mu tak náhle zmizel, pochopil. Držel totiž v ruce květinu.
Kromě té věty za celou dobu nic neřekl. Cítil však, jak strašně je nervózní. Proč ale? Co je na tom jít někomu položit květiny na hrob?
Kráčel těsně vedle něj, šlapali do kopce. Tady s ním ještě nikdy nebyl. Sasuke ho nikdy nenechal dojít takhle daleko. Tehdy poprvé viděl z dálky malý hřbitov, na který měl zřejmě namířeno.
,,Tak... tady to stačí. Za chvíli budu zpátky. Vážně to nevadí že tě tu takhle nechám?"
,,Chtěl jsem s tebou jít a s tímhle jsem počítal," odpověděl.
Jenže místo toho aby poodstoupil a nechal ho tam jít udělal chybějící krok a postavil se přímo k němu. V pravé ruce měl Sasuke květinu, a tak ho chytl za tu druhou. Naklonil svůj obličej k němu, druhou volnou ruku mu přitiskl na tvář a hluboce ho políbil. Cítil jak sebou škubnul, skoro jako by si nebyl jistý, že tohle chce. Mrzelo ho to, na druhou stranu mu v tom ale nebránil. Když od něj odtáhl své rty ani nevěděl, s jakými slovy ho poslat za důvodem kvůli kterému sem přišel. Ale proč by měl vytahovat Narutovo jméno? Nebude lepší když...
,,Běž. Já tu na tebe počkám, neboj. Nikam ti neodejdu."
Když se od něj Sasuke otočil a rychlými kroky se vydal vpřed, zůstal zkameněle stát.
Vážně...
Vážně a nebo jen špatně viděl? Přišlo mu totiž že... Ale ne, Sasuke přece není člověk, co by pro něco tak malicherného brečel...
Kolik je jeden lidmi zatracený, plus jeden schovaný sám v sobě?
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuju moc za další dílek do přepestré mozaiky ptáčátek a znovupotrvzení pevné víry, že se s námi budeš doufám dloho dělit o své dobré dílo.
..
(Kameko Kuroi, 31. 3. 2014 8:03)Slova nejsou potřeba, důležité jsou jen dojmy. A já ten svůj nedokážu popsat, jen snad...děkuju...
:) + :/
(IQY, 31. 3. 2014 0:45)
hmm... Kolik je jeden lidmi zatracený, plus jeden schovaný sám v sobě?... počítam, že to bude sakra predražené pre Gaaru a bude si musieť počkať trojnásobok obvyklého času, kým Sasík zvládne pustiť svoju zmučenú dušu spoza tieňov minulosti... :/
musím ísť s pravdou von... pri každej novej vete čakám, kedy vyskočí spoza rohu Sasukeho zbastardelý foter a spôsobí ďalšiu katastrofu!
dík za krásny večerný diel i ochotu hodiť ho na web :))
Eisha
(..., 30. 3. 2014 23:46)
Skoro to vypadalo na jeden z mála dílů, který neobrečím - chyba. Ten konec... Ale je to krásné, nemůžu se elegie nabažit, mohla bych ji číst několikrát denně - ty živé pocity jsou až děsivě realistické. Budu se těšit na další díl.
Btw jsem moc vděčná, že si to kvůli nám přepsala ^^
jajoo
(pani_Lucie, 1. 4. 2014 2:13)