Elegie pro ptáčata;kapitola patnáctá
Tvrdili že je dutá,
ale nezní.
Trvali na tom,
že obejdem se bez ní.
A přitom jsou vyschlí
prý moudří - však
v jejich tváře vtisknem zrak
Je tam prázdno.
Pusto.
Prach.
Bezvětří a strach.
Gaara:
Leželi spolu nazí na posteli a i přes horkost přicházejícího léta se objímali. Hrozně se snažil neusnout. Věděl, že by se pak Sasuke sebral a odešel bez rozloučení. Nedalo se tvrdit, že by se na jeho odchod psychicky připravil, to totiž za tak krátkou dobu nebylo možné. Už jen ta představa jak odchází...
,,Promiň, pomalu budu muset jít."
,,A nechceš ještě něco? Já nevim... kafe třeba?" vyhrkl zoufale, ve snaze udržet si ho ještě chvíli nablízku.
,,To ale neusnu," zhodnotil Sasuke jeho návrh.
Pak ale zřejmě pochopil proč se tak tváří a nabízí mu takovou malichernost, protože dodal;
,,No, v letadle bude času na spaní dost..."
Natáhl se po Sasukem a políbil ho. Dneska už to udělal tolikrát že se skoro bál, že uslyší jak mu jeho přítel řekne, že už to přehání. Potřeboval se jím ale nasytit. Vždyť se teď spolu tak dlouho neuvidí...
Po polibku vyskočil z postele, natáhl si trenky a odešel do kuchyně připravit tu kávu. Udělat jí takovou, jakou jí má Sasuke nejraději - hodně sladkou. Dal vařit vodu a posadil se ke stolečku. Vyčkal než ho uslyší. Z ložnice se ozývalo šustění, nejspíš jak se oblékal a pak dutá rána a klení, protože se zřejmě o něco praštil. Gaara se nad tím pousmál. Vzápětí se mezi dveřmi vyloupl jeho přítel - právě včas. Gaara zalil hrnečky vodou, přidal mléko, a do toho Sasukeho ještě cukr navíc. Posadili se hezky naproti sobě. Vůbec ho nenapadalo o čem mluvit. V takové situaci se mluví o různých věcech - Co s námi bude? Jak to vůbec vydržíme? A taky to, že nám těch 365 dní bude připadat jako věčnost.
,,Tohle mi vždycky udělá dobře," podotknul Sasuke, usrkávajíc kávu z hrnečku.
,,Jen si jí užívej, další taková tě čeká až za rok," odpověděl s nuceným úsměvem.
Nechtěl ho vyprovázet v slzách, nechtěl být před ním smutný. Věděl jak je to pro Sasukeho těžké, tak mu to nechtěl ještě zhoršovat.
,,Uteče to než se nadějeme, uvidíš. Všechno to tu zmákni, a dohlídni mi na Yuki."
,,Spolehni se. Budu střežit tvůj poklad."
,,Stejně mě ale trochu mrzí, že je na mě naštvaná."
,,Neber si to tak. Byla by, i kdybys to podal jinak. Má tě jako samozřejmost už od malinka."
,,No právě."
,,To bude dobrý, neboj," natáhl k němu ruce.
,,Měl bych jít."
,,Jasně..."
Oba se zvedli, Gaara s ním šel do předsíně, počkal až se obuje a pak ho pevně objal.
,,Není fér to říct, ale bude se mi hrozně stýskat. Mysli na to co jsme si slíbili, jo?"
,,Budu," odpověděl a sklonil se ke Gaarovým rtům.
Ve chvíli kdy ho líbat přestal se od něj prudce otočil a vyřítil se ze dveří, aniž by se ohlédl.
,,Nenávidím loučení," zasyčel Gaara a pomalu za ním zavřel.
Na chvíli se mu vyprázdnila hlava, jako by už nebylo s čím si dělat starosti. Srovnal odkopnuté sandály u botníku, pak zamířil do kuchyně. Sebral hrnečky od kávy a došel je umýt. Odložil je do odkapávače, otřel si ruce a potom to na něj padlo.
Rychle si dřepnul, nebo by sebou praštil. Zhluboka dýchal. Rukama si vjel do vlasů a chvíli v této pozici setrval. Jistě, nerad se loučí, ale kdo ano. Tak nějak mu připadá že by měl tuhle životní kapitolu uzavřít jinak. A to takovým způsobem, aby byl schopný precizně navázat na další. Usmál se, v hlavě se mu totiž zrodil malý plán. Udělá tedy co je v jeho silách. A pak tu na něj bude čekat, třeba až do skonání světa.
,,Tak už možná vím, kým chci od teď s tebou být."
Sasuke:
Ráno ho probral budík. Než se ale i mozek probudil, ptal se sám sebe proč o volnu vstává tak brzy. Další reakce a pochopení na sebe nenechaly čekat. Stres, strach, znepokojení.
Došel se umýt, a pak se oblékl. Dotáhl si kufr dolů do lokálu, postavil ho ke dveřím a pak zamířil do kuchyně, dát si něco k snídani. Byl nervózní, opakoval si v duchu instrukce. Všechno by mělo běžet jako na drátkách. Když se najedl a chtěl se vrátit aby popadl kufr a šel k taxíku který by tu měl co nevidět být, zůstal místo toho jen stát mezi dveřmi a smutně vzdychl; ,,Ale no tak... Vždyť jsem říkal že nechci žádný loučení..."
,,No, ale my tě neposlechli," usmála se Kurenai, s nějakým balíčkem v ruce.
Svým způsobem byl přesvědčený, že ho stejně nenechají jen tak odejít.
,,Kde máš Yuki?" ptal se a zároveň doufal, že bude v tom loučícím průvodu, který zřejmě čeká venku.
,,Je to divný, ale asi před hodinou tu pro ní byl Gaara, že prý má něco z budoucnosti a ať to nepropásne a jde s ním. Co jsem jim na to měla říct?" smála se.
Když ale viděla jak dotčeně se zatvářil, ještě dodala; ,,Sasuke byla úplně stejně tvrdohlavě rozhodnutá že s tebou nebude mluvit, jako v době co ti to řekla. Vsadím se že by ani nepromluvila a akorát by se nakonec jen hodně rozbrečela, jak jí znám."
,,No, to je asi fakt."
,,Tak... Sasuke," začala slavnostně, skoro jako by se mu chystala přát k narozeninám.
,,Ať už budeš kdekoliv, mysli na to že tady máš domov do kterého se můžeš vrátit."
,,Kurenai," zašeptal a z celého toho rozhodnutí mu začalo být strašně smutno.
Pak si ale připomněl proč a kvůli komu to dělá a zamračený obličej se mu projasnil lehkým úsměvem.
,,Pojď sem," pokynula mu a objala ho.
,,Budeme na tebe myslet, jo? Tak mysli na oplátku ty na nás."
,,Jasně."
,,Na, tohle si vezmi. Taková drobnost od cesty," podala mu balíček.
,,Děkuju... No, měl bych vyrazit, taxík tu bude co nevidět."
,,Půjdu tě vyprovodit, stejně tam čekají ostatní, takže se tomu nevyhneš, i když jsi chtěl."
,,To já jen že mám s loučením ty nejhorší možný zkušenosti."
,,Neboj, nebude to tak zlý. Jednou se sem přece vrátíš, ne?"
,,Určitě."
Pak popadl kufr, a mířil ven z lokálu.
Když procházel dveřmi, věděl že cesta zpět je uzavřená, tedy alespoň dočasně. Minimálně na rok, než-
,,Ah, tady ho máme!" vyhrkl usměvavý Hiruzen a Asuma s cigaretou v ústech mu k tomu přikyvoval.
Taxík už stál u chodníku, řidič se tvářil že má na všechno času dost.
,,Sasuke né že nám tam zvlčíš!" zahlásil Konohamaru a naklusal k němu.
Chlapácky mu podal ruku a potřásli si.
,,Zase se uvidíme."
,,Jasně že jo," odsouhlasil mu.
,,Opatruj se Sasuke," pronesl Asuma a taktéž mu podal ruku, ale pak ho ještě poplácal po rameni.
,,Určitě už to zmiňovala Kurenai, ale kdyby se dělo cokoliv - vždy se sem můžeš vrátit."
,,Děkuju. Cením si toho."
,,No, Sasuke," vzdychl Hiruzen a podíval se mu do očí.
,,Budeš nám chybět. A co teprve v podniku. Sám jsem zvědav jestli najdu podobnou výpomoc."
,,Dělal jsem to rád. Děkuju za příležitost... ne. Vlastně děkuju za všechno. A zajděte za mě občas za Narutem. Už jsem mu o tom všem říkal... ale zase aby si nemyslel, že jsem se na něj vykašlal."
,,Počítej se mnou," mrkl na něj Hiruzen a po dědečkovském, starostlivém způsobu ho objal.
Potom už neřekl jediného slova, hodil zavazadlo do kufru taxíku a obrátil se ke čtveřici lidí, co se s ním i přes jeho ujišťování že to není potřeba, přišli rozloučit.
,,Tak..." zapátral v mysli po vhodném slovu... A rozhodl se, že žádné sbohem už nikdy nikomu nedá.
,,Na shledanou!" vyhrkl.
,,Opatruj se!"
,,Drž se!"
,,Brzo se vrať!"
,,A jak řiká ségra, nebuď smutnej!!!"
...
Začalo se ozývat když lezl do auta.
Nedokázal se ale otočit a zamávat jim. Ať už bylo loučení jakékoliv, neměl ho rád a těžce ho nesl.
Zrovna tak jako jeho rudovlasý přítel.
A poletí tak daleko dokud si neověří, že dneškem jejich svět neskončí...
Gaara:
,,Úúúúúúúúúúúúúž??"
,,Ne."
,,To je ale doba že bych vyrostla."
,,Vsadím se že než vzlítne, nebudeš větší ani o milimetr."
,,Hmmm!"
,,Přestaň už bručet. Vysvětlil jsem ti to ne?"
,,Já vím. Ale štve mě to!"
,,Koho ne."
,,Hele letí další! To je ono?"
,,Ne. Sasukeho letadlo poletí až za čtvrt hodiny."
,,To je jako věčnost," vzdychla Yuki, nalepená na skle na vyhlídce u odletů.
,,Měla jsem se rozloučit," vyčetla si.
,,Říkal jsem ti to. A ptal jsem se."
Otočila po něm obličej, a začala natahovat.
,,Ale no tak, Yuki..."
A to už jí tekly slzy proudem.
,,No, tak se asi nedá nic dělat. Jdeme si ho odchytit," zasmál se, chytl holčičku do náruče a vyběhl s ní zpátky k terminálu.
,,A-ale! Ale to-"
,,Neremcej. Chceš se rozloučit, viď že jo?"
,,Chci!" vzlykla Yuki a otírala si oči.
Věděl že to bude jen trápení navíc pro všechny zúčastněné, ale takhle to má přeci správně být. Aby se jednou mohli vesele a šťastně shledat, musí se smutně a slzavě rozloučit.
,,Posadím si tě na koně a koukej po něm! Když ho někde v davu uvidíš, zakřič na něj, nebo mi ukaž kam mám běžet, jo?"
,,Jasný strejdo Gaaro!" zahalekala a už mu seděla za krkem.
Chvilku na to se začali prodírat davem.
,,Nikde není," hlásila Yuki dolů.
On sám se občas vypnul na špičky. Na jednu stranu věděl že kdyby ho propásli, ušetřili by si vzájemné trápení. Jenže to že se Yuki nutně potřebuje rozloučit, (a on koneckonců taky,) má teď přede vším přednost.
,,Támhle!!! Támhle je!!! SASUKÉÉÉÉ!!!" oznámila a zaječela až z toho okolo kráčejícím lidem muselo zalehnout v uších.
,,Víc vpravo!" navigovala ho a stále křičela jeho jméno.
,,Už mě vidí! A mává!" volala a pak se tak nádherně usmála, že jí Sasuke musel všechna kladiva, palice i trucování odpustit.
Šel kudy ho Yuki navigovala, a pak už ho viděl i on sám. Vypadal šťastný že je vidí. Široce se usmíval.
,,Tak tady jste. Že já si to nemyslel!" zasmál se.
Gaara postavil Yuki na zem a ta se hned přicucla k Sasukemu. Ten si jí zdvihl do náruče a zadíval se jí do veselého obličeje.
,,Tak už se na mě nezlobíš?"
,,Ne!"
,,A co že tak najednou?" culil se.
,,Strejda Gaara mi to vysvětlil," objasnil mu maličký mimozemšťan.
Hodil po něm tázavý pohled. On ale neudělal víc, než že jen pokrčil rameny.
,,Jak?" nedalo mu to.
,,Dali jsme si lekci o superpadouších a hrdinech."
,,A já jsem kterej z nich?"
,,Někdy oba a zároveň," smázla to ze stolu Yuki.
,,Zřejmě to pochopila do detailu," smál se, až mu holčička v náruči nadskakovala.
,,No, musím pomalu běžet. Mám to na čas a kvůli mě nikdo čekat nebude."
,,Nechoď pryč!" kníkla Yuki a nalepila se na něj jako klíště.
,,Musím."
,,Kdy se vrátíš domů?"
,,Nevím. Ale budu se snažit hned, jak to půjde. Slibuju."
,,Sasuke?" oslovil ho tichým tónem.
,,Hm?" obrátil k němu černovlasý svou pro teď spokojenou tvář.
On sám se však tvářil poněkud provinile. Chtěl mu říct, že si to jen přál urovnat. Přál si aby odjel s tím, že se Yuki srovnala a nakonec i on se pořádně rozloučí...
,,Netvař se tak. Neber to jako konec, ale jako nový začátek."
Nečekal takhle duchaplnou a vyrovnanou odpověď. Pořád váhal jestli se má natáhnout a obejmout ho, protože-
,,Pojď sem," řekl Sasuke a vyřešil tak problém za něj.
Obemkl se kolem něj a Yuki. Připadalo mu že v tomhle složení je mu nejlíp. Trochu to totiž připomínalo rodinu, kterou nemá. Následky obětí na sebe nenechaly dlouho čekat. Přesně jak Kurenai řekla, protože jí až příliš dokonale zná, Yuki se neovladatelně rozbrečela. Nemluvila. Neprosila ho podruhé, aby zůstal. Nejspíš prostě věděla, že to nejde. Gaara těžce polkl, na chvíli se odtáhl a díval se do Sasukeho obličeje. Bylo znát jak se přemáhá aby se udržel nad věcí a nezačal brečet stejně, jako ta malá. Naklonil se k němu, a políbil ho. A věděl, že je to na opravdu hodně dlouhou dobu naposledy.
Přetáhl si do náruče Yuki. Ani neprotestovala, rukama se zaryla Gaarovi do ramene a dál nešťastně a usilovně plakala.
,,Opatruj se," řekl Gaara.
,,Budu. Vážně se vynasnažím splnit co jsem slíbil."
Kývl. Yuki se ho pustila, v rukou se mu otočila, otřela si rudé oči a unudlaný nos.
,,Mám tě hrozně nejradši abys věděl!" vyhrkla a vzlykla.
,,Já tebe taky," ujistil jí Sasuke třesoucím se hlasem.
,,Jako strejdu Gaaru?" ptala se.
,,Hm, trochu jinak než strejdu Gaaru, ale ne míň. Tak já běžím. Nebo to odletí a budu mít průšvih."
,,Jasně..."
Nemohl ze sebe ta slova dostat. Sasuke se otočil a pomalu odcházel. Jak je možné, že to nejde?! Pak se zarazil a podíval se zpátky na ně.
,,Gaaro!!! Yuki!!!"
Oba oslovení vyvalili oči.
,,Na shledanou!!!" zazubil se a zamával.
No, a pak už to rudovlasý vážně nevydržel. Stejně jako Yuki, i jemu se po tvářích skoulely slzy.
,,Na shledanou!" zavolal zpátky.
Potom se Sasuke otočil a šel. Znovu už se za nimi nepodíval. Trvalo to jen chvilku, než se jim ztratil z dohledu.
,,No, a je pryč!" fňukla Yuki.
,,Je. Ale slíbil nám že se vrátí, ne? A já mu to vážně věřím."
Otřel stopy po slzách a usmál se na svůj maličký doprovod.
,,Koupíme si zmrzlinu, a pofrčíme domů, ať nemá mamka strach, jo?"
Děvčátko si taky otřelo slzy a kývlo.
,,Schválně, jestli uhodneš strejdo Gaaro, na jakou mám chuť."
,,Ummm," zamyslel se a pomalu kráčel k východu z letiště, s Yuki za ruku.
,,Višňovou?"
,,To jasnovidectví ti jde čím dál líp!"
Čas vypršel. Poslední kapka štěstí nám protekla mezi prsty.
Sasuke:
Posadil se na své místo a sotva dosedl, neubránil se nostalgii. Myslel na to všechno co s dnešním dnem nechává za sebou. Lásku, rodinu, i to co by mohl nazývat domovem. A před ním leží jen samé otazníky a nejistoty.
Vedle něj se posadilo nějaké děvče. Moc mu nevěnoval pozornost a podíval se z okýnka. Ještě pořád stáli na pevné zemi. Na stejném místě, po kterém teď někde šlape Gaara s Yuki a nejspíš se vesele baví o marťanech, aby jim nebylo tolik smutno.
Povzdychl si. Potom se snažil moc nevzpomínat, aby mu nebylo úzko, a nepropadl splínu. Poslechl výzvu k tomu aby se připoutal a o krátký čas později se letadlo pomalu rozjelo. Pilot je otočil a mířil k runwayi, ze které za okamžik vzlétnou.
Znovu si zopakoval že až dorazí, má přesednout na další let, a má na to jenom půl hodiny. Potom už ho na letišti bude čekat někdo od policie jako doprovod, načež poletí ještě jednou, a kdo ví kam...
Letadlo se rozjíždělo a nabíralo na rychlosti. Potom vzlétli, a země se vším co kdy miloval a miluje se začala vzdalovat. Ten vzlet mu kdo ví proč přivedl mysl k Narutovi. Usmál se. Kdyby měl ten rychlý, spalující a láskyplný okamžik který spolu strávili nějak popsat řekl by, že byli ptáčata. A to všechno ostatní jen elegie, kterou jim život zahrál. Nebylo by ale fér pojmout to takhle. Ať už to byl sebebolestivější žalozpěv, ta melodie mu do cesty přivedla Gaaru. Bohužel, stejně jako s Narutem, i tohle setkání mělo časové omezení. Nezbývá tedy než se držet a doufat, že se skutečně znovu shledají.
A ztracen v těchto myšlenkách se díval, jak stoupají do oblak. Z repráků se ozvalo hlášení jako ubezpečení k tomu, že vše proběhlo v pořádku. Děvče vedle něj si narazilo do uší sluchátka. Tlumeně k němu dolehla její hudba. Neměl ale to srdce jí říct, ať si to ztlumí. Vypadala hodně smutná a zadumaná. Možná prožila taky něco takového, tak trochu nešťastnou lásku. Poslouchal co se k němu neslo a na chvíli zavřel oči.
,,Ať jdu kamkoliv, neustále tě hledám, hmmm..." zašeptal.
Možná.
Asi to bylo tím, jak usínal ale zdálo se mu, že je ta hudba stále hlasitější a že se měkce propadá, než ho zachytily dvě náruče.
,,To že jsme se shledali, vám mé srdce nikdy neodpustí."
KONEC...
Komentáře
Přehled komentářů
Věřím že se Sasuke vrátí.
...
(Eisha, 16. 6. 2014 23:57)Nechce se mi věřit, že je konec. Tak strašně rychle... Tolik se toho stalo, a přesto zůstává spousta otázek. Vím, že chtít pokračování je zbytečné, ale konec je nějak smutnější, než jsem odhadla. To loučení bylo krásné... Milovala jsem tuhle sérii a strašně Ti za ní děkuju, bylo skvělé ji číst. Teď se dostat z deprese a šup na další dílko ^^
?
(IQY, 16. 6. 2014 22:31)
,,To že jsme se shledali, vám mé srdce nikdy neodpustí." - prosím, ako mám chápať túto vetu?
som rozpačitá, pravdu povediac, čakala som tragédiu, ďalšiu zbytočnú smrť kohosi blízkeho Sasíka
pýtam sa ako pani Lucie - bude ďalší let ptáčat?
koniec si si nechala otvorený, skočíš rok v čase? či nazrieme Sasíkovi a Gaarovi do života skôr a zistíme, že ktosi z fízlov sa nechal podplatiť a zradil homofóbnemu fotrovi utajenú adresu a možno aj novú identitu Sasíka?
Re: ?
(Chrona, 16. 6. 2014 22:50)Ta věta - napsala jsem jí tak v přesvědčení, že říká přesně to co má. Takže nevím jestli to jinými slovy dokážu vysvětlit, ale pokusím se. Inu... ummmmmm..... Miluje je natolik, že na ně nikdy nebude schopen zapomenout? Asi tak? A co se týká pokračování, v hlavě se mi něco mihlo, ale psát se mi to nechce. Mám obavy že už by to nemělo své kouzlo. V nejlepším přestat - se říká. ;)
..
(Kameko Kuroi Kamui, 16. 6. 2014 22:27)Snad lepšího konce nemohlo by být...vždyť otevřen jest a slzy stejně po tvářích kanou. A spisovatel spílat nepřestává, proč, ptám se?
to je konec
(pani_Lucie, 16. 6. 2014 4:14)Rozloučíme, pobrečíme, odletíme a konec. Jsem šťastná protože se nikomu nic vážného nestalo a zdeptaná protože se nic vážného nestalo nikomu, a že h/různých konců i přes usilovnou snahu na ně nemyslet vyrojila sspousta. Na viděnou pokud bohové požehnají, démoni potlačí duchové popřeji a emzáci grogují u příštího letu ptáčat???
Paráda
(Karin, 28. 2. 2019 21:52)