Elegie pro ptáčata;kapitola jedenáctá
Však se časy brzy změní -
zase bude to, co není.
Zdá se že co nevidět
pro mě umře celý svět.
Gaara:
Byl v dobré náladě. Na pánvičce se zrovna smažila další palačinka a on se mezitím nacházel v útrobách lednice, aby našel džem.
,,Sakra, někde tu přece byl!" bručel a nadále pátral.
Nechtělo se mu běžet do obchodu, bál se, že by se se Sasukem mohli minout. Přeci mu slíbil, že tu počká. A vzhledem k okolnostem nepovažoval nákup džemu za dostatečný důvod pro porušení slibu. Vytáhl hlavu z ledničky, přicupital k pánvičce a obracečkou palačinku zručně překlopil. Právě včas. Pak ještě naposledy nahlédl do lednice a se špetkou zoufalství jí zavřel. Potom ho to napadlo. Stokrát si to zakázal, ale po sto první si řekl, ale tak co. Vytočil číslo do restaurace a čekal, až mu to někdo zvedne. Sasuke už byl pryč dobře přes dvě hodiny a říkal že přijde brzy, takže-
,,Restaurace u Hokageho, co si přejete?" ozval se, podle sluchu Hiruzenův hlas.
,,Dobrý den, omlouvám se že obtěžuji tady Gaara. Máte tam ještě Sasukeho? A mohl by k telefonu?"
,,Vydrž, předám."
V aparátu to zachrastilo a bylo ticho. A tak čekal. Bystřil sluch, ale žádné hlasy zpovzdálí neslyšel. Že už by ta důležitá schůzka skončila a Sasuke se tam pozapomněl kvůli Yuki?
,,Stalo se něco?" ozval se náhle krapet vyděšený hlas.
,,Vůbec nic jen- A! Moment! Čekej nebo jí spálim!"
Rychle doběhl k plotně, plácl palačinkou na hromadu dalších, položil pánvičku zpět na plotýnku a nalil na ní další těsto. Hbitě zase přiklusal k telefonu.
,,Promiň. Připečený by nebyly moc dobrý. Já jen... víš, nehonim tě, jen jsem slíbil že zůstanu tady, ale nemám tu žádnej džem. Mohl bys cestou ke mně nějakej koupit? Aspoň si vybereš co ti chutná. ...Sasuke?"
,,Jo, jo, koupím. A co že to kuchtíš?"
,,Palačinky."
,,Palačinkyyyyy, hmmmmmmm..." natáhl slova a bylo slyšet jak se rozesmál.
,,Je jich hodně?"
,,Je. Dokonce bych řekl že jsem to přehnal. Budeme jíst palačinky ještě za tři dny."
,,Výborně. Tak to vím o někom, kdo by nám s nimi moc rád pomohl."
,,Jo? No super!" už tušil, o koho jde.
,,Jasně. Teda jestli nevadí že je to marťanský superšpión v převleku malý holky."
,,Vůbec ne. Jen toho vetřelce přiveď," začal se smát. ,,Jo, a vyřiď jí, že to bylo úplně jistý, že jde dneska ke mně na palačinky. Musím to vědět ne? Jsem přece z budoucnosti."
,,Vyřídím," zasmálo se to zvonivě na druhém konci telefonní linky, a pak aparát utichl.
,,Je v dobrém rozpoložení, to je moc fajn," usmál se ještě pro sebe.
Takže ten rozhovor s někým od policie nejspíš proběhl hladce, a k Sasukeho spokojenosti. Najednou se vytrhl z úvah a znovu přihopsal k plotně, aby obrátil další palačinku.
Když se pozorně podíváš, když dokážeš prohlédnout ten snášející se černý déšť, uvidíš že i vedle té zjizvené, nežádoucí bytosti vždycky někdo kráčí.
Sasuke:
,,Vážně ti to nevadí? Něco jsem jí slíbil aniž bych to s tebou probral... A vzhledem k situaci... promiň, Kurenai..."
,,Sasuke na tom že spolu můžete jít kdykoliv kamkoliv, nic měnit nebudu. Policie ho přeci hlídá. Nikomu se nic nestane, neboj."
,,Koho?" zeptala se zvědavě Yuki.
,,Jednoho lumpa," odpověděl Sasuke a děvčátko přimhouřilo oči.
,,Vy na mě něco šijete, já to vim!" nafoukla posléze tváře.
Sasuke s Kurenai nemohli jinak, a začali se smát.
,,Sasuke? Víš, nemusíš si hrát na hrdinu. Jestli to udělat nechceš, tak to řekni a vymyslíme to jinak."
,,To je v pořádku. Mám vás všechny moc rád a nedovolím, aby se někomu z vás něco stalo, víš?"
,,Takže tím chceš říct, že obětuješ svoje štěstí pro to naše."
,,Ale tak to přeci není," usmál se na ní.
,,No, asi nezbývá než v to doufat, co?"
,,To bude dobrý, uvidíš. Viď Yuki, že bude všechno dobrý?"
,,Jasně! Vždyť jsi mi to venku říkal! A jdeme už! Chci ti ukázat ten obrázek, a taky musíme máknout nebo nám vystydnou ty palačinky od strejdy cestovatele Gaary."
,,No, to se teprve uvidí, kdo tu bude cestovatel," utrousil Sasuke.
Yuki to samozřejmě nepochopila a tak se k tomu nijak nevyjádřila, ale Kurenai to bylo jasné, až bolestně.
Vyšli ze dveří a několik minut ještě strávili nad prohlídkou Yukiiných výtvorů. Když došli do obchodu, další půlhodinu jim trvalo vybrat džem na palačinky, takže když dorazili před Gaarovy dveře, už šlo spíš o brzkou večeři, než o oběd.
Zazvonili, a skoro v témže momentě se ze dveří vynořila Gaarova usměvavá tvář, která je zvala dál. Jenže nestihli ani vejít, a jeho výraz se drasticky proměnil.
,,Ale no tak, teď ne," zasténal, promnul si oči a hleděl za ně.
A tak se Sasuke otočil. Stál tam on, tentýž chlápek, kterého odsud Gaara vyhnal první den, kdy vkročil k němu do bytu. Aha, takže ono se těch jobovek zdá životu na jeden den málo jo?! No, jak myslí.
,,Už ho tady nikdy nechceš vidět, mám pravdu?" zeptal se.
,,No, jasně že nechci, ale přece za mě nebudeš řešit mého bý-"
,,Vezmi Yuki dovnitř a dej jí palačinku. Tady jsou ty džemy, její je ten višňovej. Já jsem hned zpátky. Jo, a radši si pusťte rádio, nebo tak něco, nebudu se držet zpátky."
Otočil se od Gaarova překvapeného výrazu, počkal až uslyší jak za nimi klaply dveře a poté šel přímo k tomu potížistovi. Rozhodl se že milosrdné jednání pro dnešek už vážně stačilo.
,,Co tu chceš, šmejde?!?" zaprskal.
,,Chci mluvit s Gaarískem. Co je ti po tom?"
,,Varuju tě, neser mě. Po dnešku mám hodně velkou pifku na takový existence jako jsi ty."
,,Chceš se rvát jo? Taková vychrtlina jako ty? No, už se fakt bojim."
,,Když budu muset, zmrzačim tě. Nedělá mi to problém," vrčel Sasuke.
Chlapík z jeho výrazu a gest nejspíš začal chápat, že to myslí vážně, a tak o krok couvnul.
,,Varuju tě, poprvé a naposledy po dobrým. Nemotej se kolem mýho kluka. Jestli mě nasereš, vykastruju tě louskáčkem na ořechy," vrčel dál a zatínal pěsti.
,,Hele, klid kámo! Tak dobrý, já pudu, no!" couval dotyčný vystrašeně.
Agresivní reakci zřejmě nečekal, když se minule do nějakého Gaarova zastávání neměl.
,,A zapiš si za uši že jsi u něj nadobro skončil. Ještě jednou tu uvidím ten tvůj ksicht, přestanu bejt milosrdnej a můžeš si rovnou nechat natisknout parte. Vysmahni. HNED!!!!!!!!!!!!"
A chlápek vzal do zaječích.
Sasuke se nepoznával. Najednou v něm vzrostlo takového hněvu a vzteku, že by byl skutečně schopný tomu člověku ublížit. Když ho míjela myšlenka že to zřejmě budou geny po otci, měl chuť praštit hlavou o asfaltovou cestu, aby jí ze své hlavy vyhnal. Ne. Nikdy nebude jako on. Nikdy. Trochu se tedy rozdýchal, uklidnil, a chvilku přešlapoval na místě než si byl jistý, že ho ten smysly zastírající afekt opustil. Pak nasadil úsměv, pečlivě střežený pro dvě osoby, které na světě miluje nejvíc.
V době před bouří není dobré chodit s hlavou v oblacích.
Gaara:
Cinkl zvonek, tak rychle doběhl otevřít. Měl o něj starost, bál se co se asi venku semlelo, a on se sem vrátí s úsměvem od ucha k uchu.
,,Neprali jste se?" vyhrkl, ačkoliv si byl od pohledu jistý, že ne.
,,Vyřešili jsme to slovně. A pokud mě dobře pochopil, už se tu neukáže."
Měl z toho hroznou radost, ale zároveň se styděl.
,,Děkuju Sasuke."
,,Na tohle se asi není zač neříká, takže spíš... rádo se stalo."
Uhnul ode dveří aby pustil Sasukeho dovnitř. Ten se ještě ani nezul, obtočil mu ruku kolem pasu a políbil ho.
Bylo to vůbec poprvé, co to Sasuke udělal z vlastní vůle. Byl z toho rozhozený, ale zároveň se mu tělem rozlilo teplo, způsobené neuvěřitelným pocitem štěstí. Potom se kolem něj omotala i Sasukeho druhá ruka, a polibek nabral na intenzitě.
,,Mah- Máme tu hosta," vyhrkl Gaara v momentě, kdy Sasukeho jazyk opustil jeho ústa.
,,Já vím. Ale ten host ví, že se máme rádi. A musím uznat že to taky věděl dřív než já. I když je mu pět a půl."
Cítil své horké tváře, připadalo mu že musí být rudý jako indián.
,,Mám chuť na ty palačinky," zasmál se Sasuke a začal se konečně zouvat.
Pravda. Gaara věděl, že je to všechno nějaké podivné. Ta veselá nálada, to jak ho šel bez zaváhání bránit... Ale cítí se teď šťastnější než kdy dřív, tak proč v tom vrtat, no ne?
Odporoučel se zatím zpátky do kuchyně. Yuki seděla u stolku, boule za ušima a cpala se palačinkou s višňovým džemem a šlehačkou. Takový naprosto normální výjev. Ukázka toho když to v životě vypadá tak, jak má. Alespoň pro někoho. A do té smířlivé pohody jim z rádia začaly tiše hrát první tóny melodie, načež se ozval Sinatrův hlas, na rtech píseň Fly me to the moon.
,,Chutná co?" nadhodil Sasuke když jí uviděl.
,,Jsou úplně nejvíc nejlepší!" zhodnotila to Yuki a dál baštila.
Gaara se musel smát. Holka upatlaná odshora dolů, oči velké jako golfové míčky a naprosto spokojená.
,,Předpokládám že když má Yuki s višní, tvůj je ten jahodový," potvrdil si.
,,Přesně tak. Nějak jsme se nedokázali shodnout," to jak se po něm Sasuke podíval, byl víceméně omluvný pohled, ale nebral ho příliš vážně.
Zdálo se mu že je všechno fajn, a že je ta dobrá nálada vážně vysoce nakažlivá. Nachystal Sasukemu jeho porci, položil jí na stůl a pokynul mu, aby si sedl. Ten se hned s chutí pustil do jídla.
,,Vsadím se, že v celým vesmíru nemají takhle výborný palačinky," pronesl Sasuke a loktem šťouchl do Yuki, jakože co ona na to.
Jediný následek který to však mělo byl ten, že jí spadl velký kus šlehačky do klína.
,,Strejdo Gaaro, ty si nedáš?"
,,Možná později."
,,Za jak dlouho je později?" ptala se dál.
,,No... chvilka?"
,,Aha. Já jen aby na tebe vůbec zbylo."
Gaara si tedy taky jednu vzal, aby ochutnal. Jenže to co si právě teď nejvíc vychutnával nebylo jídlo, ale spokojené výrazy lidí, na kterých mu tolik záleží.
Láska začíná z ničeho nic, ale může skončit na cokoliv.
Sasuke:
Po jídle se podívali na pohádku, pak se sebrali, a šli se ještě na chvilku projít. Když Yuki vraceli domů, stmívalo se. Malý mimozemšťan byl tak nabitý energií, že by s ní rozsvítil větší maloměsto. Bodejť by ne, při té několikanásobné dávce cukru.
Mluvili s Kurenai a Sasuke netušil jestli o všem záměrně pomlčela, nebo to jen pro teď nechala být. Koneckonců se před ní zařekl, že to všechno Gaarovi poví sám. Bylo mu jasné že v momentě kdy malou vrátí mámě, skončí i ten klid a vypůjčená pohoda. Jenže jak mu má tohle všechno vysvětlit? Jak má po něm proboha chtít aby to pochopil, vzdal se toho co mají a s úsměvem mu řekl - možná se ještě někdy uvidíme! Nebo má snad škemrat aby tu na něj počkal? Vždyť vůbec netuší, jak dlouho to potrvá! Možná... Možná totiž navždy. Nebo při nejmenším, do smrti jeho otce. Třeba se s tím dokáže nějak vyrovnat, pokud se mu dostane příslibu lepších zítřků. Jenže... takhle bláhově uvažoval i tehdy, když s Narutem sem do města přišli. Gaara by to měl vědět co nejdřív, ne? Měl by mít možnost se podle toho nějak zařídit.
Ne že by to nečekal, ale v tu ránu se ozvala sobeckost. Úplně všechna, která se v něm našla. Nemůže mu to říct, protože když to udělá, všechno skončí. A to nemůže dopustit. Ne teď když si je konečně jistý tím, že je po dlouhých letech trápení zamilovaný.
,,Co se najednou tak tváříš?" nadhodil jeho rudovlasý přítel, jemuž teď patřily veškeré jeho myšlenky, když se v nočním osvětlení vraceli do jeho bytu.
,,Ale to nic," usmál se a cítil, jak se mu kolem srdce utahuje smyčka.
Některé věci se milovaným říkají později, a některé nikdy.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak krásně smutné...a úžasné. Ovšem taky velice nebezpečně se vyvíjející...
ne sen
(pani_lucie, 19. 5. 2014 12:02)
Kolem 3-4 hodiny noční se mi zdálo, že čtu novou elegii a tak ráno mrknou a ono se to nezdá, je tam;D.
když je taková bojová nálada, bude férovka, jeden otec - jeden parní válec
oko v hurikáne
(IQY, 19. 5. 2014 9:54)
uff, to bola rýchlosť pridania! chválim a som vytešená
lenže radosť zmarila atmosféra príbehu, presne to sedí na desivý kľud, pohodu a úsmevy slniečka, modrej oblohy v oku hurikána
Sasík má za sebou prvú polovicu nešťastia, vraždu Naruta, násilného fotra a keď sa fakt konečne prehrabe k svitaniu a chvíľočku si dovolí prijať myšlienku na novú lásku a kúsok toho sladkého šťastia, tak prichádza druhá časť prúúúúseru, homofób za krkom, fízli aj tak hovno zmôžu
ostáva len neistota v odlúčení a koniec??
au, darmo Elégia je žalospev a ja sa bojím, že Sasík to schytá tragicky, hneď po Gaarovi ://
takže len počkať, čím nás zasa zaskočíš, baba jedna nepredvídateľná!!
...
(Eisha, 18. 5. 2014 23:57)Vůbec se mi nelíbí, kam tohle směřuje.. Konečně když všechno vypadá tak, jak by mělo. Ptáčata se vždycky člověka dotkli u srdce a elegie zrovna tak. Jen jsem alespoň na podruhé doufala v happy end. Ale uvidíme, vše ještě není ztracené, ne?
SP
(Hel, 18. 5. 2014 20:37)
Je to skvělé, jsem ráda že jsi po pauze zpět, moc mě Tvé povídky baví a ráda si na ně počkám :-) těším se jak se to bude vyvíjet dál a trochu se toho obávám...
Na závěr chci říct že Tvůj blog kontroluji každý den a čtu i komenty, chápu že se Ti do psaní často nechce a i když je to proti tomu co chci já, nepiš ve chvílích, kdy Tě to nebaví a znechucuje... je to pak škoda, protože se Ti bude chtít míň a míň... a kdybys zmizela moc moc moc by nás to všechny mrzelo, to budeme radši čekat jak dlouho budeš potřebovat.
Promiň můj slovní průjem... dalo se to shrnou dvěma slovama: JSI SKVĚLÁ ;-)
..
(Kameko Kuroi Kamui, 20. 5. 2014 6:54)