Elegie pro ptáčata;kapitola dvanáctá
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
- Robert Fulghum
Sasuke:
,,Vím že mi do toho vůbec nic není Sasuke, ale už jsi mu to konečně řekl?" ozvalo se tichým, ale poněkud káravým hlasem přímo u jeho ucha.
Trhnul sebou, byl totiž zahleděný do míst, kde právě Gaara s úsměvem obsluhoval zákazníky.
,,Ne. Takže bych byl vděčný, kdybys to nechala být."
,,Jak nechala být?! Co nevidět odlétáš a člověk který tě zbožňuje o tom nemá sebemenší tušení! To není fér! Doufám že si to uvědomuješ, Sasuke!"
,,Ztiš se prosím."
,,Vím že nejsem tvoje matka, ani příbuzná takže mě nikdy nebudeš brát úplně vážně, ale promysli si to, ano? Myslím že nic mu neříct, ze dne na den se vypařit a všechny jeho otázky a emoce nechat ležet na mě, není úplně nejmoudřejší rozhodnutí."
,,Yuki taky nic neví."
,,Yuki je ale malé dítě. A jsem si vcelku jistá že kdyby se to dozvěděla tak se na tebe přilepí, a už jí nesundáš. Miluje tě jako druhého tátu, víš?"
,,Vím."
,,Uvědomuješ si jaká je to ironie, že zrovna ti dva lidi na kterých ti nejvíc záleží, nic nevědí?"
,,Ano. Děkuju za připomenutí," snažil se brát to v klidu, i když vnitřně byla každá ta drobná výčitka jako žahnutí kopřivou.
Moc dobře věděl, že má Kurenai pravdu. Je nejvyšší čas. Měl by to vědět. A Yuki v nějaké zkreslené verzi nejspíš taky. Ta maličká to jednou pochopí, až vyroste, jenže Gaara je dospělý, a miluje ho. Zavrtěl hlavou aby dal trochu do pohybu myšlenky. Takže co říct? Kdy, kde, jak? Jak to přijme? Sice mu policie nabízela variantu že pokud má vážnou známost, může odjet s ním, ale tohle přeci není "vážné"! Co kdyby se Gaara rozhodl jet s ním a za měsíc, možná půl roku se rozejdou? Co bude dělat s tím ztraceným časem, a s člověkem ve kterém se mýlil? Co pak bude dělat opuštěný v cizí zemi, cizím městě? Tohle přeci nejde... Nemůže to po něm chtít. Musí zůstat tady. Měl by dokončit školu a-
,,Tohle je jako z přiblblýho školního anime, vážně," zavrčela Kurenai a tak se po ní rychle otočil, aby tu poznámku pochopil.
,,Úplně kolem něj vidim zhmotněný zářící růže a hromadu feromonů. Sasuke, jestli s tím něco neuděláš, budu muset já."
,,Cože?"
Kurenai se plácla rukou do čela, což dělávala jen v případech, kdy byla s trpělivostí v koncích.
,,Ten kluk je pro tebe schopnej udělat úplně cokoliv! Viděl jsi jak na tebe teď koukal? Vy jste spolu spali, viď."
Sasuke zalapal po dechu a zrudnul tak, že by mohl s přehledem konkurovat příslušníkům indiánského kmene.
,,Takže jo. A ty ho přitom vynecháš z toho nejdůležitějšího a zbaběle utečeš!"
,,Já si to ale přece nevybral!!!" vyjekl, protože tohle už začalo být příliš osobní.
Zdálo se že Kurenai došlo, že tentokrát přestřelila.
,,Já vím. Promiň."
,,A ne, nespali jsme spolu. Jen... To je jedno..."
,,To nic nemění na tom, jak moc si teď jste blízcí ne?" ztišila hlas, a vcelku provinile od něj odvrátila tvář.
,,Právě proto. Nechci ho do toho tahat. Kurenai co když mi to za pár měsíců bude vyčítat? Protože jsem opravdu přesvědčený o tom, že když mu nabídnu aby šel se mnou, půjde."
,,Taky to tak vidím," povzdychla si.
,,A proto nevím co mám udělat. Nebo jak mu to říct."
V tu chvíli zmlknul, protože osoba o níž se bavili mířila do míst odkud by je mohla slyšet.
,,Udělej to jak chceš. Ale udělej to tak, abys toho potom nelitoval," zašeptala ještě Kurenai, a odešla pryč.
,,Něco zajímavého?" ozvalo se zvesela když ho míjel Gaara.
,,Ani ne, Kurenai se mi snažila dělat chůvu. Ne že bych jí to vyčítal."
,,Copak, zlobí se že zase nejíš a že nechodíš poslední dobou spát domů?"
,,Říkám chůvu, ne matku," bručel.
,,To ale není důvod se na ní zlobit, ne?" hučel Gaarův hlas z kuchyně, kam nesl použité nádobí.
Potom slyšel jak se tam něčemu směje s Hiruzenem. Vypadá to že lidé v blažené nevědomosti mají tisíckrát lepší náladu. No, tak proč mu jí dneska kazit?
,,Hiruzene, tak já jdu," nakouknul do kuchyně aby připomněl svůj odchod.
,,Ty jsi ještě tu?"
,,Povídal jsem si s Kurenai."
,,Jestli se večer budeš vracet vem si klíče."
,,Nejspíš budu takže-"
,,Ne nebude. Půjdeš dneska přespat ke mě, viď?"
Bože, ten zamilovaný výraz...
Štěně.
Kytky.
Feromony.
Ta Kurenai měla pravdu.
,,Jsem u tebe poslední dobou pořád."
,,No, jestli ti to vadí a chceš spát doma... Já tě nenutím, jestli ke mně nechceš..."
,,Asi dneska neodejdu. Gaaro, na slovíčko?" pokynul mu prstem.
Nechtěl to řešit před Hiruzenem. Odtáhl si ho kousek bokem ke skladu potravin, kam ani zákazníci, ani zaměstnanci za běžných okolností nevidí.
To Gaarovi stačilo tak málo, aby mu úplně podlehl? Nechtěl tvrdit že do něj není zamilovaný, ani to nechtěl srovnávat se vztahem s Narutem, ale prostě si stále udržoval racionální uvažování, a svá rozhodnutí zakládal na prospěchu ostatních, ne svém, a zdaleka nebral ohledy na to jestli v tom je, nebo není až po uši.
,,Podívej, Kurenai si už ze mně tak dost utahuje, nemusej ještě všichni ostatní."
,,Co jsem udělal?" ptal se Gaara vykuleně.
Je neuvěřitelné, jak se pohled těchto zvláštně zelených očí vůči němu změnil. Možná by si to měl ještě ověřit, ačkoliv se zdá, že Kurenai přesně věděla o čem mluví. Položil mu ruku na kříž a nahnul se k němu. Druhou rukou se ho dotkl na hrudi. Srdce mu burácelo jako po právě zaběhlém sprintu. Původně to chtěl mít ve svých rukou, ale Gaara ho nedočkavě předehnal. Obtočil se kolem něj jako svízel a začal ho líbat snad ještě dřív, než si to Sasuke vůbec uvědomil. Takže tohle bychom měli vyřešené.
Odlepil se mi od rtů a pohladil ho po zčervenalých tvářích.
,,Už půjdu, nebo se odsud nedostanu. Večer teda přijdu, jestli chceš."
,,Budu moc rád," usmál se na něj rudovlasý.
Ještě chvíli se mu díval do očí, a pak vyrazil pryč.
Vždycky když od něčeho utíkáš, vracíš se k minulosti protože jí znáš.
Gaara:
Chvíli tam zůstal omámeně stát, než si uvědomil kde by měl být. Doběhl zpátky do kuchyně, pobral jídlo a šel dál obsluhovat zákazníky.
Za celou dobu co byl v práci nedokázal přestat myslet na Sasukeho. Zdá se mu to, nebo se něco děje? Kurenai dneska vypadala naštvaně, takovou jí ještě neviděl - tedy ne když mluvila se Sasukem. Co to řešili? Měl by se nějak nenápadně zeptat, nebo to má nechat být? Nechtěl by vypadat jako šťoura. Má ho rád, ale tohle už trochu zavání stalkerováním.
Vracel se do kuchyně s nějakým nádobím v rukou, a jen ho odložil, vyběhl do lokálu přijímat další objednávky. Šel ke stolu vzadu, ten chlapík se tam musel zrovna teď posadit. Jenže sotva se na sebe podívali, zamrznul na místě. Byl to jen chvilkový pocit, ale ten člověk vypadal že je zlý. Neměl by tak ale soudit někoho koho nezná, koneckonců se sem přišel jen najíst.
,,Dobrý den, vítejte v restauraci u Hokageho. Tady máte jídelní lístek, račte si vybrat. Dáte si zatím něco k pití?" vylezla z něj nacvičená fráze.
,,Jenom vodu, děkuji," zabručel muž a začetl se do jídelníčku.
Gaara se otočil na patě, oči skoro na vrch hlavy. Připadalo mu to divné, na to jaký z něj šel rázný dojem, mluvil docela tiše.
Cestou se zastavil ještě u jednoho stolu, přijal další objednávku a už si to šinul do kuchyně.
I po tom co toho chlapíka obsloužil mu ještě nějakou chvilku ležel v hlavě, ale sotva z restaurace odešel, vypařil se mu z ní. Nemohl se dočkat až dneska skončí, až rychlým krokem půjde domů. Ano, teď už domů, protože ten donedávna prázdnotou zející byt se stal domovem díky člověku, který tam s ním, teď vlastně neustále, tráví čas. Myšlenky měl všude a nikde, přesto se chytil jedné pro něj momentálně velice důležité. Fakt je na čase aby dal Sasukemu klíče. Aby se nemuseli dohadovat, domlouvat, nebo aby na něj nemusel čekat přede dveřmi. Aby mohl přijít kdykoliv, kdy bude chtít. Vyvolalo mu to na tváři úsměv. Říkal si kdypak asi bude nejvhodnější chvíle. Že by už dnes? Mohla by...
Momentálně měl ruce po lokty ve dřezu, myl nádobí, v lokálu posledních pár hostů. Uvažoval kde je asi teď Sasuke. Pravděpodobně šel za Narutem, kam by vlastně jinam. Yuki s sebou nebral, a v takových chvílích tam většinou strávil dost času. Nedalo mu to. Zamyslel se nad tím, jestli to Sasukeho odříkání není jen proto, že by tím pošpinil Narutovu památku. Ale copak se chce takhle trápit po zbytek života? Ano, muselo to být velice těžké. Jenže je to pět a půl roku. Jak je možné, že jejich láska překonává i smrt?
V ten moment mu to došlo. Jak moc silné to pouto muselo být. Kolik toho spolu museli prožít. Kolik důvěry do sebe vzájemně vložili, a kolik lásky jeden druhému dal. Připadalo mu, že něco takového spolu nikdy mít nebudou. Úsměv mu z obličeje zmizel jako mávnutím kouzelného proutku. Přál by si... být jako Naruto. Ale jen proto, aby ho Sasuke miloval tolik, jako jeho...
,,Gaaro?"
,,Um... Ano?"
,,Vůbec mě nevnímáš, říkám že už to můžeš nechat být, já to dodělám."
,,Dobře. Mám jít ještě mezi hosty, nebo začít sklízet?"
,,Asi jsme si nerozuměli, myslel jsem tím, že máš padla."
,,No... ale já nikam nepospíchám..."
,,Ty se dneska neuvidíš se Sasukem?"
,,To ano, ale-"
,,No vidíš, tak běž. Ať pro sebe máte víc času."
,,Tak děkuju," trochu se pousmál a šel si utřít mokré ruce.
Za každým rohem číhají zrůdy. Já to vím. Patřím k nim.
Sasuke:
,,Sotva jsme se potkali, tak jsme se museli rozloučit. Ironie, ne? Tehdy jsem ještě vůbec netušil, co takové sbohem znamená. Víš, Naruto, budu na tebe myslet, a v myšlenkách tě budu hledat, dokud se mi nerozpadne srdce. Je tu takových věcí, které jsem ti nestihl říct... Vím že jsi pryč, a že už mě dávno neslyšíš, ale slibuju že zůstanu po tvém boku. Víš jak to myslím ne? Nikdy tě nenechám úplně odejít. I když jsem asi sobec... No, vlastně určitě. Jenže teď je tu někdo... někdo kdo je živý. A i když jsem si myslel že už to nedokážu, tak jsem se do něj zamiloval. Promiň, ale už sem nebudu chodit tak často jako do teď. A ne proto, že... to nepůjde... ale kvůli němu. Nechci aby byl tvůj rival. Nechci aby se trápil tím, že mám radši vzpomínku na tebe, než jeho. Naruto, naše společné dny, všechno co si pamatuju utvořilo nezlomné pouto, a vždycky tě ke mně budou vázat. Ale teď už tu nejsi... Nejsi tu a to pouto je to jediné, co tu zbylo. Hrozně jsem si přál abych tě nikdy neztratil, byl jsi pro mě jako hvězda naděje, víš. Jako jediná záře na celé té temné obloze, ke které ještě dneska natahuju ruce, když už nevím kudy dál. Nikdy na tebe nezapomenu, protože jednou už jsme se vydali po stejné cestě, i když po ní teď kráčím sám. Když jsem se do tebe zamiloval, nikdy jsem si nemyslel, že to skončí takhle..."
Seděl u Narutova hrobu, na němž ležela květina, kterou cestou koupil. Stmívalo se, ale sám se zařekl že teď je tu na dlouhou dobu naposledy a měl by se pořádně rozloučit - ne. Měl by na tomhle místě přestat tak lpět. Protože jak sám řekl - nikdo tu není. Okolní příroda je to jediné, co mu naslouchá.
,,Promiň," ozvalo se mu za zády.
Těžce mu zatrnulo, ten šepot totiž zněl jako-
,,Co tu děláš?!?" vyjekl když se otočil a pochopil že ne nějaký Narutův přelud, ale Gaara byl ten, kdo se mu tu omlouval.
,,Já vím že jsi nechtěl abych sem chodil."
,,No to bych teda prosil!!!" zaprskal.
Nebyl naštvaný, jen velice rozhozený a zmatený.
,,Hiruzen mě pustil dřív z práce. U mě jsi nebyl, tak jsem si říkal že tě najdu tady. Nejdřív jsem chtěl počkat pod kopcem ale..."
,,Ale co? Rozhodl ses že se připlížíš, a pak řekneš jedno slovo ze kterýho jsem málem padnul strachy?!"
,,Ne. Spíš jsem myslel, že bych mu měl poděkovat."
,,Prosím?!"
Pokud byl předtím zmatený, tak tenhle stav se podobal zhruba tomu, jako by před něj někdo položil sešit s vyšší kombinatorikou.
,,Nejdřív bych měl asi přiznat že jsem slyšel co říkáš."
Sasuke měl v ten okamžik dojem že kdyby se rovnou propadl pod zem, mohl se vyhnout tomu jak šíleně trapné mu to bylo.
,,Co... všechno...?"
,,Přišel jsem zhruba ve chvíli kdy jsi mu říkal, že jsi předtím netušil co to znamená dát sbohem," řekl Gaara a usmál se.
Jenže ne pohrdlivě, ani povzbudivě. Byl to úsměv plný pochopení. Jako by něco takového taky zažil, nebo se do toho dokázal vcítit natolik, aby tomu porozuměl.
,,Proč chceš Narutovi... Proč chceš děkovat?"
Za co...?
,,Především za to, že tě sem přivedl. Tak nějak jsem si uvědomil že nebýt jeho, nejspíš bychom se nikdy nepotkali."
Mlčel. Vůbec nevěděl jak se zachovat, nebo co říkat. Ono to v podstatě Gaara stejně slyšel.
,,Všechno sis tu vyříkal, nebo tě tu mám ještě chvíli nechat samotného?"
,,Ne, stejně už jsem... chtěl jít."
,,Dobře," chytnul ho za ruku.
V první chvíli Sasuke přemýšlel že zaprotestuje, ale pak si řekl, proč vlastně? A tak ho místo toho uchopil ještě pevněji.
,,No, tak my půjdeme," zabručel směrem k hrobu.
Nejradši by od téhle poněkud trapné a neohrabané situace utekl, ale Gaara stál pořád na místě, a tak čekal, co bude.
,,Děkuju Naruto. A neboj se. Já se o něj dobře postarám," usmál se rudovlasý a pak se pohnul vpřed.
Nechal Gaaru aby ho táhnul za sebou. Byl v rozpacích, pořádně nevěděl co by měl říkat, aby to neznělo jako nějaké výmluvy. Spíš očekával co na to všechno poví on.
,,Sasuke?"
,,No...?"
Prošli brankou, zavřeli jí, a Gaara ho znovu chytnul za ruku. Rázovali kopcem dolů, než spustil.
,,Abych řekl pravdu, slyšet tě říkat že mě miluješ a nechceš abych byl Narutův rival, mi udělalo radost. I když je to trochu nepatřičné, zvlášť když se to k mým uším ani dostat nemělo."
,,Kdybych věděl že posloucháš, asi bych to nahlas neřekl."
,,No právě."
,,Miluju tě Gaaro."
Rudovlasý mladík zastavil na místě, pustil jeho ruku.
,,Asi jsem se přeslechl, cože?"
,,Nebudu to opakovat, měl si líp poslouchat," bručel.
Kdyby nebylo šero, tak by červení ve svých tvářích svítil po celém okolí.
Gaara k němu přistoupil, aby ho objal.
,,Prosím, ještě jednou... Prosím..."
Schoval si obličej do jeho ramena a sotva slyšitelně zamumlal.
,,Říkal jsem, že tě miluju."
,,Jsi to jediné, co teď proudí mojí myslí, protože mě to žene vpřed a dává to mé prázdné existenci alespoň lehkou formu. Než jsem tě poznal, byl jsem jen tělo, které ztrácí duši..."
Komentáře
Přehled komentářů
Já se bojím já se bojím...co s nimi udeláš? Ňom přečtu si to stejně, píšeš tak skvěle!
...
(Eisha, 27. 5. 2014 0:09)Chjo bojím se dalšího dílu. Je to jen můj pocit, nebo se nám elegie schyluje ke konci? Nevím, jestli jsem připravená, ať už to má dopadnout jakkoli, s ptáčaty se mi loučit nechce. Jsou pro mě výjimečné. Doufám, že jsi nebyla tak morbidní jako mé paranoidní myšlenky. Snad bude pokračování brzy (:
Re: ...
(Chrona, 27. 5. 2014 10:16)Ummmm, ne. Není to jen tvůj pocit. Zatím jsem to nechtěla psát, protože si ještě nejsem jistá na kolik dílů se mi to vejde, ale skutečně už se Elegie blíží k závěru. :) A jestli jsem byla nebo nebyla jakkoliv krutá... to se brzy dozvíš. :)
.
(IQY, 26. 5. 2014 16:05)
povedať, nepovedať?
milujú sa, tak sakra! čo vložiť dôveru v partnera a nechať ho rozhodnúť sa?
Gaara má nárok na vlastné rozhodnutie i cestu!
ak zvolí Sasíka, pôjde s ním, kruci písek!
už ma váhanie Sasukeho serie, berie ohľad na každého vôkol, ale vo výsledku ak odíde bez slova a nechá Gaaru čučať v reštike, budú trpieť obaja a zbytočne!
jeho neopodstatnený strach, že čo sa stane keď o pol roka a bla bla bla...
je čistý egoizmus!
Gaara sa už predsa rozhodol pre Sasukeho, vyznal sa mu a vyznanie dostal späť a časť tajomstiev minulosti už predsa spolu prebrali, Naruto odtajnený, už len dokončiť pravdu o homofóbnom, násilnom fotrovi-vrahovi... ech, bojím sa, že Sasík nenájde silu v sebe, zbabelo stiahne ohon medzi púlky a vyparí sa
nehovoriac o Yuki, dobre je malá, ale zaslúži si detskú formu pravdy!
už nepíšem, som vytočená, len si počkám ako s tým naložíš, autorka naša :))
Re: .
(Chrona, 27. 5. 2014 10:14)Musím říct že i když tě tenhle díl naštval, jsem za to ráda. (Né že bych byla sadista, nebo tak něco.) Protože pokud ten příběh vyvolává nějaké emoce, úplně marné to psát není. :) Děkuji. Ale co se týče strachu otevřeně něco řešit s člověkem kterého miluje - to není tak docela egoismus. Když se vezme v potaz co všechno ho potkalo, a kolikrát se v někom spletl, tak by se tomu člověk ani divit neměl. :) Ale na druhou stranu netvrdím, že to chování občas není sobecké.
hodná Chrona "velké vděčné pohlazení";D
(pani_Lucie, 26. 5. 2014 1:15)Utajováni skutečnosti se mi, ale vůbec nelíbí a nic dobrého nepřinese většinou. Ale třeba otec v bání prozřel, shledal chybnost svých cest a přišel se omluvit starým způsobem, hm asi ne:(
.........Jej......já se bojím.....
(Kameko Kuroi Kamui, 29. 5. 2014 17:22)