Elegie pro ptáčata;kapitola devátá
13. 4. 2014
Štěstí nás prý nehledá,
vždy si najde cestu.
Pokorného odmění
a zlý se dočká trestu.
Sasuke:
Zavřel za sebou dveře a nevěřícně se uchechtl. Že zrovna někdo jako Gaara tyhle informace nestráví, nečekal.
Šel pomalu. Nepospíchal. Možná trochu doufal že se rozlétnou dveře jako v laciném filmu a on za ním poběží s omluvou, a vysvětlením. Nuž, nestalo se. Hollywoodské happy endy jsou něco, co se mu celý život obloukem vyhýbá, tak proč by se měly objevit zrovna teď, že jo.
Klidným tempem se vracel "domů", stejně neměl kam jinam by šel. Naruta už navštívil a striktně si zakázal, že by mu tam teď šel žalovat. Asi se vrátí, zavře se v pokoji a pustí si hudbu. A bude doufat, že tuhle ztrátu bez větších následků přestojí.
Jenže jak se blížil, jak si uvědomoval že zase skončí úplně sám, začalo to na něj těžce doléhat. Ačkoliv bylo teplo ani nefoukalo, tak šel a třásl se. Trochu doufal že až vejde do lokálu, už tam jeho malý mimozemšťan bude. Teď situace nutně vyžaduje její společnost, ale... Yuki je i s Kurenai pryč, veselí se někde na pouti, takže to moc růžově nevypadá.
Když bral za kliku, zase se pokoušel uklidnit pomalými nádechy a výdechy. Trochu to pomohlo, ale ne natolik, aby se nad tím dalo jásat.
Udivilo ho, že je otevřeno ale nikde nikdo, jen rachot z kuchyně. To bude Hiruzen, pomyslel si a tak zamířil rovnou ke schodům a chtěl jít k sobě do pokoje. Ten starý pán mu vidí až do žaludku a rychle by poznal že se něco stalo, a stejně tak nebo hůř, kdyby tu byl-
,,A heleme ho," ozvalo se z koutku restaurace.
Teprve teď si všiml Asumy, sedícího nad kávou a cigaretou.
,,Čau," pozdravil Sasuke a bylo naprosto očividné, jak se hned pokouší vzít do zaječích.
Protože jestliže ho má Hiruzen přečteného, tak Asuma taky, ale i pozpátku.
,,Nechceš se posadit? Dlouho jsme spolu nemluvili."
,,No jo, nebyl čas..." odpověděl, ale k tomu aby se k němu došel posadit se nějak neměl.
,,Copak, milenecká hádka? Kurenai mi psala ať tě tu nehledám, že budeš přespávat u Gaary."
,,Nechodíme spolu."
,,To ale neznamená, že ho nemáš rád, ne?"
,,To je jedno. Nech to bejt."
,,Jen se snažím nabídnout pomoc. Vypadáš totiž jako by ses měl každou chvílí složit."
Pořád váhal, a pořád se mu o něm mluvit nechtělo.
,,Děkuju, ale tady není s čím pomáhat."
,,Vážně?"
Věděl jak se tváří. Bylo mu SAKRA do breku, ale držel se.
,,Pořád tě to bolí?"
Chvíli nevěděl, o čem to mluví. A pak se přistihl, jak si rukou objímá bok.
,,Vážně si nechceš promluvit Sasuke? Vždyť víš že to nikomu vykládat nebudu. Ani Kurenai ne," pokračoval.
Sasuke udělal pár kroků blíž a než se nadál, zhroutil se naproti Asumovi na židli.
,,Proč se mi pokaždý podělá všechno, na čem mi záleží, nevíš?" vyhrkl a mrkáním zaháněl pálící slzy.
Asuma se k němu přes stůl natáhl a položil mu ruku na rameno.
,,Vím žes to nikdy neměl lehký Sasuke, takže je mi jasné, že ti to tak musí připadat, ale zamysli se i nad těmi dobrými věcmi, co tě potkaly."
,,Moc jich není. A když už jsou, nemají dlouhýho trvání."
Asuma těžce vzdychl a pak se zeptal; ,,Co jste si s Gaarou provedli, hm? Začínal jsi vypadat tak spokojeně, byl jsem rád že už konečně necháváš minulost za sebou a teď se nám tu zase hodláš sesypat?"
,,Ne, to ne... Gaara byl... asi jen další..."
,,Co?"
,,... Chyba. Ale to nevadí. Já se s tím vyrovnám. Musím. Kvůli ní. Kvůli Yuki. Dám se do pořádku. Opravdu."
,,Svět se netočí jen kolem mé dcery, Sasuke. Takže se zeptám znovu. Co jste si provedli?"
Zavrtěl hlavou. Sám nevěděl co na to má říct. Prostě že měl jen pocit, že je z toho Gaarovi zle? Že by před ním nejraději utekl? Ano, přesně tak v tu chvíli totiž vypadal. A navíc, nechal ho bez jediného slova odejít.
,,Řekl bych... že si to rozmyslel," zaskřípal zuby a rukávem si otřel oči.
Hrozně se snažil aby nevypadal jako slaboch, nicméně - nepodařilo se.
,,Co?"
,,Všechno. Nejsem TO, co očekával."
Secvaknul čelisti a snažil se ignorovat bodavou bolest v boku.
,,Opravdu si to myslíš?" pousmál se Asuma a kývl hlavou někam za něj.
,,Moment, co-" otočil se za pokynutím.
Gaara tam stál, přímo za nimi. Jak je možné že se sem tak vplížil? A k čertu, co všechno slyšel?!?
,,Na momentík si tohohle tragéda vypůjčím," zasyčel rudovlasý, došel až k němu, a chňapl ho za rukáv.
Sasuke pokládal minimální odpor, v tu chvíli stejně neměl potuchy, co se tu děje. Dá se říct že byl tím vším dokonale zmaten.
Co tu dělá, když o něj předtím nestál? Proč se obtěžoval přijít?
Gaara si ho odvedl až ke vchodu restaurace, postrčil ho dveřmi ven a prošel za ním. A když už rudovlasý mládenec věděl že je nikdo neposlouchá, spustil.
,,Takže zaprvé, vůbec nic jsem si nerozmyslel!" zaprskal.
,,Za druhé, mám z toho úplně stejnej strach, jako ty, ale to přece neznamená, že z toho vycouvám, a za třetí," vrčel, ,,ty pako jedno kolosální, jsem snad dost jasně vyjádřil, že tě miluju. A jsem schopný srovnat se se vším, co k tobě patří, chápeš?!"
,,Ale..." zašeptal, sám nevěděl jestli z nepochopení nebo na protest a styděl se mu podívat do očí.
,,Já vím. Zachoval jsem se jako něco, co vyškrábali z kamene na dně moře. Takže až příště udělám něco takhle stupidního, nebudeš nikam odcházet, sedneš si prostě na zadek a počkáš, dokud mi IQ nevystoupá zpátky aspoň na příčku primátů, rozumíme?"
Takhle podobně... Něco takového... To už se odehrálo. Věděl s kým. Věděl o koho a o co šlo. A o to víc se bál. Strašně, tak strašně se mu občas podobá...
Natáhl k němu ruce. V tu chvíli věděl že přesně tak se musí cítit Yuki když potřebuje pozornost a obejmutí.
Gaara si ho přivinul na hruď.
,,Beru to jako ano, rozumím," zabručel.
,,Sasuke?"
,,Hm?"
,,Zaskočil jsi mě víš. Jednou jsi řekl, že před problémy už dávno neutíkáš."
,,Já přece neutíkal. Jenom jsem měl strach že mi sám řekneš, ať odejdu. Víš, asi bych pak měl velké potíže se z toho dostat, tak jsem radši šel sám."
,,Abych ti řekl ať jdeš pryč... Sasuke, to se nikdy nestane."
,,Nikdy neříkej nikdy."
Na počátcích, tam kde bývá šero, bloudíme a točíme se v kruzích, dokud nenajdeme světlo. Oheň. Také byl jako oheň, který nezahřeje, ale popálí. I on se popálil. Ale přesto ho neustále vábil... a odháněl. Přitáhl, a odstrčil. A ještě dlouhou dobu to tak bylo, než se s tím plamenem naučil poklidnému soužití.
Gaara:
Nakonec se vrátili do jeho bytu. Sasuke celou cestu vytrvale mlčel, mluvil jen když se ho na něco ptal. Zřejmě si trochu svou reakci vyčítal, což bylo na jednu stranu dobře - třeba už ho příště taková hloupost nenapadne.
Musel uznat že ho to vyděsilo, jeho hlava si bez dovolení začala přehrávat scénáře toho co bylo a co následovalo. Něco takového totiž muselo Sasukeho naprosto položit. Jak je možné, že celkem "normálně" funguje? Tvrdil že ho zachránila Yuki. Samozřejmě na tom musí mít podíl, ale chtělo to i spoustu vlastní vůle, nebo ne?
Tak Sasukeho otec byl ten, kdo Naruta zabil. Jak k tomu došlo? Kde, proč, jak se to odehrálo?
To ho jeho otec vážně natolik nenáviděl, aby byl ochotný zkazit mu zbytek života? Na tuhle otázku odpověď znal. A absolutně si zakázal jí kdy nahlas vyslovit.
,,Ještě máš chuť se dneska dívat na filmy?" pronesl Sasuke ze sedačky tak tiše a nesměle, jak to u něj ještě nezažil.
,,Ne."
,,Tak co tu budeme dělat?" šeptal dál, hlavu sklopenou.
,,Nejdřív ze všeho se najíš, pojď."
Sasuke se bez debat zvedl a šel do kuchyňky. A Gaara začal honem rychle přemýšlet, jak ho z té mizerné nálady dostat.
Viděl jeho zranitelnou stránku, v podstatě slyšel i to, že mu na něm dost záleží. Proto se teď chová tak poraženecky? Prozradil na sebe něco co nechtěl?
,,Sasuke?"
,,Ano?" šeptl černovlasý, lehce se opírající o futra dveří kuchyně.
,,Už na to nemysli jo? Uděláme si pěkný večer, co říkáš?"
Byl zády k němu, a pokud mu to zabručením odsouhlasil, tak ho neslyšel. Slovy ale neřekl černovlasý mladík vůbec nic.
,,Co chceš k jídlu? Mám tu toho dost."
,,Nemám hlad."
Otočil se po něm a oči mu zavrtal do tváře.
,,Sasuke..."
,,Vážně nemám hlad."
,,Prosím, pověz mi o co tu jde. Co to s tebou je?"
,,Jen jsem po cestě přemýšlel víš."
,,Nad čím?"
,,Že už toho víš moc. A že dva lidi uchovají tajemství pouze v případě, že je jeden z nich mrtvý."
Gaaru polil studený pot. To myslí vážně...?!
Všiml si jak se Sasukeho prsty, nejspíš nevědomky, přesunuly z kapsy a doputovaly až k jeho boku.
,,Vůbec tomu nerozumím."
,,To je taky v pořádku."
Sasuke udělal pár kroků k němu a lhal by kdyby tvrdil, že ho neochromil strach. Co vlastně o téhle tolik ublížené bytosti ví? Jen to, co mu dobrovolně přiznal. Ale co pak po tom všem může mít schovaná ještě nějaká tajemství?
,,A pak je tu ještě ta druhá varianta," pronesl Sasuke tiše.
,,A to?"
,,Dva lidé udrží tajemství, jen pokud si mezi sebou nějaké skutečně závažné vymění."
,,Tím chceš říct..."
,,Že je s povídáním řada na tobě."
,,Uf......"
Upřímně doufal že přiznání že byl feťák, bude Sasukemu stačit. Doufal, ale věděl, že to tak nebude.
,,No, ale na to si asi budeme muset sednout."
,,Vím že na to nevypadám, ale vydržím toho dost."
Jistě že. Jistě že ty ano, ale co já?!
,,Co chceš vlastně vědět?" zeptal se a cítil jak se v něm vzedmul vztek, aniž by k tomu měl důvod.
,,Proč."
,,Myslíš, proč jsem s tím začal?"
,,Ano."
,,Protože jsem byl idiot. Byl jsem zamilovaný, takže mi nedocházelo jak strašně očividné to tehdy bylo."
,,To mi nestačí," řekl Sasuke o poznání pevněji, než předtím.
Nadechl se a chtěl mluvit, ale Sasuke se odlepil od futer a zmizel mu v obýváku.
Šel tedy hned za ním. On se posadil na pohovku, a tak si prostě sedl k němu. Chce to vědět? Má to mít.
,,Byl jsem ve druháku. Bylo druhý pololetí a on přestoupil k nám. Byl fakt nádhernej. Jasně že vzhled není všechno, ale tohle byla prostě klasická fyzická přitažlivost. Chtěl jsem ho. Toužil po něm. Celý noci jsem kvůli němu probrečel... a pak na mě promluvil. Řekl že je mu to úplně jasný, z toho jak se na něj dívám. A že někoho tak průhlednýho ještě neviděl. A pak se mi málem zastavilo srdce protože mi naprosto beze studu oznámil, že se mu líbím taky. A že proto mu to nejspíš došlo. Jenže Sasuke, on si jen hrál. Potřeboval troubu kterej pro něj udělá první poslední. A přesně to jsem byl já."
,,A pak?"
Bylo cítit jak se atmosféra změnila. Sasuke byl napjatý, zvědavý. A ta špatná nálada zdá se, ho začala opouštět. A jestli k tomu přispěje tím že mu poví o své minulosti, bude to jedině dobře pro ně pro oba. Protože pokud chtějí být spolu, měli by tohle o sobě vědět...
,,Udělal si ze mě prostředníka. Dealoval trávu. Nepřišlo mi to nijak divný, mladí lidi experimentujou a upřímně - nikdy jsem ho to svinstvo kouřit neviděl, tak jsem si nedělal starosti. Běžel čas, a já čím dál tím víc nahlížel do jeho světa. Něco bylo v nepořádku, ale miloval jsem ho a vidět jsem to nechtěl. O co šlo mi došlo až příliš pozdě. Když jsme tehdy slavili jeho narozeniny, něco si píchnul. Viděl jsem to na vlastní oči poprvý. Nemyslím co se jeho týče, ale globálně. Všichni do toho šli... a já nechtěl. Ale hecovali mě a on mi za to slíbil... no, řekněme něco, co mi v tom věku přišlo jako opravdu lákavá nabídka. A tím to všechno začalo."
,,Co bylo dál?" ptal se Sasuke a už vypadal zcela klidný.
Pozorně naslouchal, oči soustředěné, výraz smířený. Po stydlivé bojácné bytosti ani stopy.
,,Nejdřív to bylo občas, pak obden no a nakonec jsem byl pod parou pořád. Rodiče to těžce nesli, sahali mi na svědomí a tak jsem od nich utekl a šel žít s ním. Vyhodili nás ze školy a... pak mám dva roky v naprostý mlze. Sasuke já vůbec nevim co jsem v tý době dělal. A asi je zázrak že jsem z toho vyváznul živej a zdravej."
,,Jak jsi se z toho dostal?"
,,Jednou, když došli peníze... Bylo mi strašně zle. Tak silnou depresi jsem od tý doby nezažil. A nejspíš ani takovou bolest. Podíval jsem se na svůj život. Víš, s odstupem, jako bych koukal na cizího a došlo mi že to co vidím, je nechutný a ubohý. Odešel jsem ale bylo mi jasný že nemám kam jít. Bylo mi zle, chtěl jsem svou dávku ale můžu děkovat zbytkům rozumu který mě ještě neopustil, že mé kroky zavedl do léčebny."
Přemýšlel jak dalece do detailů ještě zacházet. Ale Sasuke si přece zaslouží vědět, s kým se stýká. Měl by mít možnost od toho... odejít.
,,Povídej dál."
,,Tobě to ještě nestačilo?"
,,Vždyť už jsem říkal. Vydržím toho dost."
,,Nikdo mě tam nechodil navštívit. Byl jsem tam hodně dlouho a věř, byl to očistec. Ale nakonec jsem vyšel ven čistý. A už tak zůstal dodnes. Jenže jsem se neměl kam vrátit. Už jsem neměl přátele, všichni do jednoho mě zatratili, někteří se dokonce ptali kde beru tu drzost se u nich ukazovat. Však aby ne. Spoustu z nich jsem okradl, aniž bych si na to vzpomínal. A tak jsem to zkusil tam, kam jsem se bál vrátit nejvíc. Doma."
Dal se do něj třes, na tohle se mu vzpomínat vážně nechtělo. Protože i po letech ta slova tak strašně bolí...
Sasuke vzal do rukou jeho dlaně. Snažil se mu tím dát najevo že na něj nespěchá a že to co mu teď řekne, vnímá až do morku kostí.
,,Otevřel mi otec. Zeptal se kdo jsem. Když jsem řekl že já, Gaara, odpověděl mi že nikoho takového nezná."
Nemohl jinak, pošoupnul se na pohovce a vmáčkl se Sasukemu do náruče. Potřeboval cítit sálající bezpečí. Náruč toho, kdo od něj neuteče. Protože teprve teď si byl skutečně a na sto procent jistý, že Sasuke už v jeho životě zůstane, přinejmenším do smrti.
,,Ale tati, to jsem já, říkal jsem. A on na to že je to omyl. Že nemá syna. A co máma? To bylo to první, co mě napadlo hned potom a tak jsem se zeptal. S klidnou tváří mi oznámil že zemřela. Ale že tu nechala dopis pro někoho, jménem Gaara, a že to teda asi budu já, jak se zdá. Dal mi to do ruky, a zabouchl dveře. Od té doby jsem ho neviděl a myslím, že už ani neuvidím."
,,Co bylo v tom dopise?"
,,Byla to obálka s adresou, klíčem a trochou peněz. Byla to možnost začít znovu. Líp. Jenom díky ní. Asi byla jediná kdo do poslední chvíle věřil, že se z toho dostanu."
,,Máma tě milovala. Není dobrý vědět že byli - nebo jsou, na světě lidi, co tě milujou i když uděláš takovejch blbostí a špatnejch rozhodnutí?" usmál se Sasuke, očividně ho tím chtěl trochu povzbudit.
,,Je," těsně se k němu přitiskl, a vydechl všechnu těžkost, která se na něm za ty roky usadila.
Bolest se vždycky dělí počtem lidí kteří tě milují a jsou ochotní nést jí s tebou.
Komentáře
Přehled komentářů
Konečně mi došel konec minulého dílu XD.
Když už jsou tak nějak srovnaní a v okolí se volně potulují Garu "miláček" a Sasu "otec", co tak uzavřít minulost maličkou pomstičkou?
.
(IQY, 14. 4. 2014 18:26)
elégia sa napĺňa... bohužiaľ :/
príliš veľa bolesti, zlomenej lásky a málo nádejného svitu
výborná časť, skvelé čítanie, ale obávam sa zlých správ na obzore
Zase...nemá....slov....
(Suri-chan , 13. 4. 2014 23:34)Jsem jasnovidec! Já jsem věděla že se mu Gaara v tomto díle vyzpovídá! No dobře, to bylo nad slunce jasné ale to je jedno! XD Jinak ta poslední myšlenka byla jednoducho nádherná: Bolest se vždycky dělí počtem lidí kteří tě milují a jsou ochotní nést ji s tebou. ^^ Mužů se zeptat, na tyhle myšlenky chodíš sama či máš nějaké svoje zdroje? ^^
Re: Zase...nemá....slov....
(Chrona, 14. 4. 2014 9:49)Převážná většina je moje. Ale samozřejmě když má můza občas dovolenou, štrachám v paměti a upravuji si k obrazu svému má oblíbená moudra. :-)
...
(Eisha, 14. 4. 2014 0:05)
Věděla jsem, že to nebude takový pitomec, aby ho nechal jít :3.
Konečně.. Na Gaarův příběh jsem byla dlouho napnutá. Neměl to vůbec jednoduché. Ten jeho bývalý se mi nezdá, asi ještě bude dělat neplechu, co? Tak či tak se těším na další díl, přeci jen si konečně můžou doopravdy začít věřit.
delší vedení moje
(pani_Lucie, 15. 4. 2014 1:24)