Elegie pro ptáčata;kapitola desátá
Duši obryj,
zachovej se vřele,
srdce dávej celé,
mlč a nechej být
i když nesmí, nesmí odejít.
A o dni bez něj říkej, že je dobrý.
Sasuke:
Ležel v Gaarově posteli, držel ho za ruku, ale nemohl usnout. Dnešek přinesl příliš mnoho poznatků na to, aby jen tak zabral. A co víc, začaly se k němu snášet úlomky nočních můr, nebo lépe řečeno kousky jeho života, vzpomínky, na které se tak usilovně snaží nemyslet. Na roky v pekle, kdy si myslel že dobrá vůle nadobro došla, přátelství zemřelo a láska se schovala do nejzapomenutějšího koutku jeho vlastní duše. Cítil to stahující se temno, ale přemlouval se - vždyť tu teď ležíš vedle někoho, koho máš přinejmenším rád a on tě na oplátku JENOM miluje, tak proč jsi zase tak nespokojený? Proč strašíš sám sebe temnou minulostí? Pokud chceš vzpomínat, měl bys na to krásné, ne? Tak třeba... Třeba na Naruta...
V tu chvíli ale jako by mu bok sevřel ocelový spár, udělalo se mu z toho až zle. Pustil ruku kterou držel a vymrštil se do sedu.
Dýchat!
Klid, to bude dobré, teď přeci nic zlého nehrozí, a nebo snad-
,,Jsi v pořádku?" ozval se starostlivý hlas.
,,Asi se mi něco zlýho zdálo," zalhal a po sluchu se obrátil k osobě, která vedle něj do té doby nejspíš poklidně spala.
,,Sasuke nelakuj mě. Já vím že jsi nespal. Taky nemůžu usnout."
Bylo mu trochu trapně, asi by se měl začít učit, že před Gaarou své úmysly ani myšlenkové pochody tak snadno neutají.
,,Já vím že teď budu nejspíš znít vlezle Sasuke, ale co tu přespáváš, všiml jsem si toho. A taky je mi jasné, že je to hodně často."
,,...Nemůžu spát. Hlavně poslední dobou, a to i když vím, že ráno vstávám. Prostě to nejde. Když si lehnu do postele ať tam nebo tady, vždycky se to na mě sype. Přemýšlím nad věcmi, nad kterými bych asi neměl."
Mluvil tiše, hladil si žebra a snažil se zklidnit natolik, aby si mohl zase lehnout. Upřímně řečeno - to že mu Gaara oznámil že o tom ví, mu celkem pomohlo. Začíná chápat všechny ty řeči o sdílené bolesti. Pomalu, ale jistě.
,,A jak to, že ty nespíš?" zeptal se, stále ještě v sedě.
A Gaara se v tu chvíli taky posadil a posunul se k němu, nejspíš aby mu v tom nočním šeru viděl do tváře.
,,No, já nemůžu usnout jen proto, že mám v posteli tak pěknýho chlapa jako jsi ty," zasmál se, ale zřejmě to myslel vážně. ,,Já jinak problémy se spaním nemívám, řekl bych."
,,Promiň, tohle mi vůbec nedošlo. Jestli ti to vadí, lehnu si na zem, to není problém."
,,Proč proboha?"
,,No, abych tě nebudil, nerušil... a tak."
Dělal trochu hlupáka. Věděl, o co Gaarovi jde. Jenže si není tak docela jist, že by měl něco takového udělat.
,,To mi děláš schválně, co?" prokoukl ho, ale v té otázce byl cítit úsměv, nic co by naznačovalo výčitku.
,,Ne tak docela."
,,Sasuke? Nakloň se sem."
A než mohl zarazit své vlastní nebo Gaarovo počínání, němě a bezmyšlenkovitě splnil požadavek. Na záda mu zabloudila ruka a citlivě ho hladila, mezitím co ho Gaara opatrně líbal. Ano, skutečně opatrně, jinými slovy by ten akt ani nešel popsat. Bylo znát jak se rudovlasý mladík snaží krotit svou vlastní touhu a nepospíchat. Nejspíš by nerad překročil hranici, za kterou byl prozatím vykázán. Sasuke přijímal lásku, která z Gaarových polibků přímo žhnula, ale sám se k ničemu neměl. Ne že by to nechtěl, nebo by to bylo brzy ale po něčem takovém... už to bude definitivní. Tak jako jeho první přítel, i Naruto se nakonec stane JEN bývalou láskou.
Občas stačí pouhé ne, a zemře i ta nejušlechtilejší myšlenka.
Gaara:
Opatrně nahmatal lem jeho trička. Vklouzl mu pod něj jen články prstů a hladil jimi jeho horkou kůži. Zatím si netroufal přejít dál. Obával se toho, co by následovalo. Odmítnutí v této chvíli by pro jeho sebevědomí nespíš nebylo to pravé ořechové. Ale i přes to...
,,Sundáš si tričko, prosím?" zašeptal vzrušeně.
Nechtěl ho svlékat sám, v podstatě si byl jistý, že by tím dnešnímu přídělu něžností učinil přítrž.
,,Radši ne," dostalo se mu odpovědi.
Tak. A je tu stop stav. Nedělal si naděje, vždyť za tu dobu co se znají to nikdy dál než k líbání nedotáhli. Strašně se teď snažil jeho rozhodnutí přijmout. Nezachovat se sobecky, poníženě a ublíženě.
,,Dobře," odpověděl tedy, ale znovu ho hluboce políbil a pod triko mu vklouzl celou dlaní. Sasuke se chvěl, ale neřekl jediné slovo, aby ho zarazil.
Takže smím? Zauvažoval. Přidal na jeho záda i druhou ruku, sjel jimi na žebra a pravačku mu nakonec přesunul až na břicho, k lemu kalhot.
A v ten okamžik to skončilo. Sasuke ho vzal sice rázně, ale i celkem citlivě za zápěstí a dlaně mu odtáhl od svého těla.
,,Promiň ale..."
,,Jasný. Moc pospíchám. Já vím."
Sasuke mu na to nic neřekl, což si vyložil jako bezeslovný souhlas, dokud...
,,O to nejde."
,,Tak o co?" ptal se trochu rozladěně, ale převážně spíš ze zvědavosti.
Sasuke zavrtěl hlavou. A pak udělal něco, nad čím mu na okamžik zůstal rozum stát. Vysvlékl z trika jeho samotného, položil ho na záda a naklonil se nad něj. Rozhořely se mu tváře, nevěděl jak se má zachovat. Co to Sasuke chystá?
Aniž by na to přišel, po jeho těle se rozeběhly Sasukeho ruce. Přísahal by že ty dotyky cítí snad na každém milimetru holé kůže. Sem tam ho pohladil přes kalhoty v rozkroku a ten vjem byl tak intenzivní, jako by byl dočista nahý. Aby ne, už je to přeci jen nějaká doba, co mu byl někdo takhle blízko.
On se nad ním nakláněl, stále kompletně oblečený, ale s takovým zapálením ho hladil - takže se čím dál víc propadal do vlastních pocitů, že nad tím proč se Sasuke rozhodl dát mu rozkoš aniž by nějakou přijal, přestal uvažovat. Ty šikovné ruce ho laskaly po těle, vášnivě se líbali ale on opravdu nevěděl, kam s rukama. Chtěl se ho také dotýkat, ale pokaždé když se o to pokusil, chytl ho Sasuke za zápěstí a ruce mu položil zpátky na matraci.
Vařila se v něm krev, srdce mu v hrudi divoce burácelo, prudce vzdychal, cítil že ještě trochu něhy, a už to nevydrží - a přesně v ten moment, jako by to tušil mu dlaní začal přejíždět přes penis, napnutý k prasknutí, ale stále ještě schovaný pod pyžamovými kalhotami.
,,Počkej!!!" bylo jediné slovo na které si vzpomněl, než to na něj přišlo. Celé jeho tělo sebou zacukalo, a pak prostě zůstal bezvládně ležet. Netušil co si počít. Byl dost zklamaný, a taky byl na sebe naštvaný, že se nechal takhle oblbnout. Sasuke totiž zřejmě pochopil že by dál naléhal, a tak to vyřešil tímhle způsobem. A za celou tu dobu se ani neobtěžoval svléknout.
,,Jak je?" usmál se nad ním černovlasý mládenec.
,,Neptej se. Nevim," zavrčel na něj, a předloktím si schoval oči.
,,Tak se nezlob. No tak... Nebo ti to vadilo?"
,,Nevadilo. Jdu se převléct," oznámil, zvedl se a udělal pár kroků od postele aby si mohl dojít vyměnit kalhoty.
,,Víš ty co Sasuke?"
,,Copak?"
,,Obávám se že tě miluju víc, než jsem si myslel."
Uvědomit si lásku občas bývá podobné probuzení z dlouhého spánku.
Sasuke:
Když ráno vstával, první na co mu padl zrak byla Gaarova spící tvář. Dotkl se ho, pohladil ho konečky prstů, ale tak, aby ho nevzbudil. Včera byl na vážkách, jak se zachovat. Protože kdyby se Gaarovi jakýmkoliv způsobem odevzdal, měl by pocit že tím uložil k věčnému odpočinku vzpomínky na ty láskyplné dny s Narutem, které mu byly dodnes téměř vším. Samozřejmě že si uvědomoval že lpět na něčem co je dávno mrtvé, ať už pocitech které tehdy prožíval, vzpomínkách které se s lety pomalu přetvářejí k jeho vůli, nebo na konkrétní osobě která z toho všeho jako jediná stále zůstává dokonale zřetelná, je vážně pošetilé. Měl by se oddat tomu, co je. Tomu co má, a zřejmě i mít bude. Jenže i kdyby chtěl, nezáleží to jenom na něm. Není to tak lehké, jaké se to jeví.
Pomalu vstal a zdálo se mu, že je něco jinak. Byl ještě rozespalý, takže mu to stále patřičně nedocházelo. Šel si umýt obličej a pak zamířil do kuchyně, aby udělal kávu. Silně mu zakručelo v žaludku. Kdy měl naposledy takový hlad? Doufal že nebude příliš drzé, když se tu podívá, jestli by nenašel i něco k snídani. A v ten moment zapadlo ozubené kolečko do strojku, přesně na to správné místo. Proto je tohle ráno tak jiné. Ta bolest, co ho provází do každého jitra, co se poslední dobou kdy byl s Gaarou tak naléhavě ozývala, o sobě dnes vůbec nedala znát. Zapnul konvici s vodou, zastavil se a čekal, (když už jí vlastně myšlenkami pozval,) že se co nevidět ta stará, zahojená rána zase ozve, ale nic. Co že tak najednou?
,,Dobré ráno," zívl za ním Gaara a téměř slepě došel až k němu. Vtiskl mu pusu, a pak sáhl po hrníčcích.
,,Jak jsi se vyspal?" nadhodil Sasuke lehce provinilým tónem.
Čekal že po včerejšku bude ještě trochu nabručený, ale nezdál se mu takový.
,,Docela dobře. Víš že mluvíš ze spaní?"
,,Já?!" zděsil se a už honem uvažoval, co z něj v nevědomém stavu vypadlo za nesmysly.
,,Ano, ty. Pokud vím, nikdo jiný v mé posteli nebyl."
,,Prosím tě, ať už jsem mlel cokoliv, neber to vážně."
,,Au," řekl Gaara, ale usmál se a komediantsky se přitom chytil na prsou v místech, kde tluče srdce.
,,Co?" nechápal černovlasý.
,,No, nejspíš to bylo v rámci nějakýho snu, ale pořád dokola ses někomu omlouval, že ses zamiloval. A já bych řekl že vím komu, a do koho."
Sasuke hodně rychle nabral barvu přezrálých šípků.
Tak proto se ta bolest neozývala. Že by si to jeho podvědomí samo vyřešilo, aniž by o tom věděl? Nebo tomu napomohla ta něha kterou včera Gaarovi dal? Nebo prostě jen fakt, že se dobře znají, že ho ty zvláštně zelené oči vábí, a že se do něj-
,,Do háje," zabručel Sasuke.
Najednou bylo všechno tak oslnivě jasné, že to přímo bodalo do očí.
Gaara se na něj zaculil a mezitím zalil šálky s kávou vroucí vodou. A hned potom se ozval jeden z těch nejprotivnějších zvuků na světě, který dokáže pokazit každé počínající ráno.
,,Kdo... mi sem volá? Nikdo mý číslo nemá, jen Hiruzen kvůli práci-" přestal mluvit a zamračil se.
Za tu dobu co v restauraci u Hokageho pracuje mu sem nikdy nikdo nevolal, ani Sasuke. Všechno vždycky počkalo než přijde do práce, nebo až se uvidí. Zvedl telefon a dal ho na hlasitý odposlech. Měl tak trochu tušení, že ten dotyčný neshání jeho.
,,Sabaku Gaara."
,,Omlouvám se že obtěžuju takhle brzo ale jste vzhůru? Tím myslím, máš tam Sasukeho, viď? No, kde jinde by byl..." nebyl to Hiruzen, ale někdo z rodiny Sarutobi přeci jen.
,,Mám. Je tu. Co potřebujete?"
,,Proč volá Asuma?" zeptal se Sasuke, v očích děs.
Bál se, že se někomu něco stalo. Kdyby to byla malichernost, vůbec by sem nevolali...
,,Sasuke? Všechno bude v pořádku ano? Slibuji. Sháníme se po tobě protože přijel Itachi, a není tu sám. Jde o něco velice důležitého, ale prý to nemám vykládat po telefonu."
Sasuke zůstal koukat na aparát. Věděl, že se ta mrcha nakonec dostaví. Tiše ale ukrutnou silou, mu začala brnkat na žebra. Rychle se rukou chytil za bok a snažil se pomalu zhluboka dýchat.
,,Kdo je s ním, snad ne-"
,,Je to člověk od policie. Prý měl na starost tu událost... s tvým otcem. Naléhá, že je to životně důležité. Mohl bys přijít? Nejlépe hned?"
,,Samozřejmě, za chvíli jsem tam."
,,Dobře, čekáme na tebe," odpověděl ještě Asuma a hovor se přerušil.
Trochu zděšen, zmaten a roztěkán se obrátil na Gaaru.
,,To asi nebude moc příjemný. Nechci tě do toho zatahovat víc než je nutný, na to si tě příliš vážím. Počkáš tu na mě? Až tam skončím, tak se sem k tobě vrátím."
,,Samozřejmě."
Samozřejmě že počká, nebo bere jako samozřejmost že se sem vrátí?
,,Budu tady. Udělal bych zatím něco k jídlu. Máš představu jak dlouho budeš pryč?"
,,Snad jen chvíli."
,,Na co máš chuť?"
,,No... Jestli můžu... něco sladkého?"
,,Fajn. Tak běž. Ať na tebe moc dlouho nečekají. Zdálo se to opravdu naléhavé."
Gaara se na nic dalšího neptal, zřejmě byl přesvědčený že až se vrátí zpátky, všechno mu vypoví a teď na to prostě jen není vhodná chvíle. Jenom se na něj usmál, došel se obout a opustil jeho byt. K restauraci u Hokageho zamířil spěšnými kroky - jednak aby na něj skutečně dlouho nečekali a jednak proto že se zdálo, že při rychlejším tempu to bude mít všechno dříve za sebou.
Snažil se nepřemýšlet nad tím, co s ním chce člověk od policie projednávat. To co se tenkrát stalo už s ním řešili několikrát a dost dopodrobna. Třeba to, že se Naruto postavil do smrtelné rány která patřila jemu. Nebo to že člověk který mu měl být nejbližší ho týral a zabil toho, koho miloval, a nikdy nad tím neprojevil sebemenší náznak lítosti. A nepřímo i to, jak strašně je těžké s tím žít a vehementně se snažit přestat se kvůli tomu obviňovat, a nenávidět.
Zabočil za roh a mířil přímo na zmíněné místo, než ho poněkud přibrzdil vjem, který mu myšlenkami zastřený pohled poskytl. Všiml si malého tvorečka přede dveřmi na chodníku, kterak křídou něco kreslí. No jistě. Itachi je uvnitř, takže se Yuki zřejmě postavila na uši a v zápětí si vydupala trávení času mimo jeho společnost...
,,Nazdárek," oslovil jí.
,,Jéééééé! Ahoj Sasuke!" otočila se po hlasu a zářivě se na něj usmála, jako by se týden neviděli, ač to nebylo ani čtyřiadvacet hodin.
,,Měníš to tu na Louvre?"
,,Na co?"
,,Na galerii přece. A předpokládám že to veliký kladivo co je pod schodama jsi nakreslila na Itachiho, že?"
,,Strejda Gaara tě učí jasnovidectví, viď," zabručela a tím mu jen potvrdila správný odhad.
,,Na tohle jasnovidec ani být nemusím, Yuki. Vím jak moc Itachiho miluješ."
,,Když ty pak budeš celej den smutnej!!!" vykřikla a praštila křídou o zem.
Ta se rozlétla na několik kousků a přistála u Sasukeho bot.
,,Nebudu, teď už to všechno bude dobrý, Yuki," a když to říkal, ujistil tím i sám sebe.
Protože ať už přijde cokoliv, je tu pro něj Gaara. A potom... vždycky tu bude malá, milující Yuki. Pokud o to bude stát, podpoří ho i Kurenai. Asuma s Hiruzenem mu po svém vyčiní, kdykoliv bude nerozhodný, a Konohamaru mu svou bezprostředností vždy zvedne náladu. Vždycky tu bude tahle jeho náhradní rodina, do které se díky Narutovi dostal. Oni, a Gaara.
Víc už toho nejspíš... k životu potřebovat nebude.
,,Co kdybys mi něco nakreslila než se vrátím?"
,,Jak dlouho to bude? Abych věděla kolik mám na to času."
,,Moc dlouho ne," pohladil jí po hlavě jako štěně, a tak nějak smířen přešel ke dveřím, otevřel je, a vkročil do lokálu.
Okamžitě se k němu zdvihlo několik párů očí, od jediného obsazeného stolu v té velké místnosti. Došel až k nim, na tváři stále ještě mírný úsměv po rozhovoru s Yuki. Když si ale uvědomil jak vážně se všichni přítomní tváří, jakákoliv radost ho přešla. Posadil se, vydechl, a promluvil.
,,Tak o co jde?"
,,Všem přítomným už jsem řekl o co jde, ale konečné rozhodnutí je samozřejmě na vás."
Rychle je sjel pohledem. Zadumanou Kurenai, Asumu jenž si nervózně pohrával s krabičkou od cigaret, Hiruzena který se tvářil strhaněji než po celodenní šichtě, omluvně se tvářícího Itachiho i tvrdý a nekompromisní obličej policejního vyšetřovatele. Jediný kdo se tvářil jako by o nic nešlo byl Konohamaru. Co se tu sakra děje, že do toho tahají i jeho?! Yuki tu není... protože si myslí že je moc malá, aby situaci pochopila, ne kvůli Itachimu, je to tak...?
Celým tělem mu projel třas. Něco se stalo. Něco velkého. A to "něco" nejspíš znovu od základu otřese jeho světem, zrovna v momentě kdy se zdá, že životní pády vyhlásily dočasné příměří.
,,Pane Uchiho jde o to že máme podezření, že jste v nebezpečí. Sledujeme vašeho otce od momentu co opustil vězení a zdá se že podniká jisté kroky aby... aby vám znovu ublížil, řekněme.
,,To... to neni možný... NE!!! Vždyť mi tehdy řekl, že jsem pro něj mrtvý!!!"
,,To možná ano, ale zdá se, že to chce dovést do důsledku."
,,Proboha vždyť o něm celých pět a půl roku vím jen to, co mi říká bratr! Vůbec jsem se s ním za ta léta neviděl, ani s ním nemluvil!!!" rozhodil rukama k Itachimu a srdce se mu rozbušilo.
Věděl kam to směřuje, a pokud ano...
,,O mě teď vůbec nejde, ale nedovolím aby ublížil někomu z rodiny!"
,,Myslíte rodinu Sarutobi," upřesnil si policista.
,,Jakou asi jinou?!"
Gaara... Ne. Jeho ne! Už ne!
,,Co mám udělat? Co mám dělat abych je ochránil?"
,,Pane Uchiho, promysleli jsme dopodrobna veškeré možnosti ale nejschůdnější bude nejspíš jen jedna."
,,A to?"
,,Co vám říká pojem; Program na ochranu svědků?"
,,To že odsud budu muset odejít. A někam hodně daleko."
,,Víceméně."
Vždycky věřil jenom sám sobě, což bylo na jednu stranu velice moudré, ale na tu druhou - nekonečně osamělé.
Komentáře
Přehled komentářů
Nevím moc, co napsat... To, jak z krásných šťastně vypadajících momentů plných naděje dokážeš skákat do situací, které naprosto zničí veškerou naději, je až neuvěřitelné... Moc se těším na další díl, snad bude dříve, než za měsíc (:
Nebyl by tam happyend?
(Kameko Kuroi Kamui, 17. 5. 2014 23:20)Elegie nesmí skončit špatně, prosím....píše tak úžasné, že bych se nezlobila, ale stejně...prosím...
čtu a číst budu
(pani_Lucie, 17. 5. 2014 5:56)Že si děláš s postavama co chceš a klidně je smotáš jak vánočku je to nejlepší, jsi prostě bez hranic a s překvapením.
!!
(IQY, 16. 5. 2014 17:04)
no výborne! konečne sa mu podarilo odkopnúť kúsok mraku nad dušou, aby ho vzápätí schytilo tornádo a kmaslo s ním preč od rodiny i novej lásky!
milujem takého kľučky Osudu!
mám riešenie! Yuki zhmotní to kladivo ( je predsa malá, milá čarodejka ), Gaara ho tajne a veľmi šikovne použije na Sasukeho fotra-vraha a predíde tak plánovanému útoku, potom to kladivo Yuki vráti na chodník do 2D formátu, nenájdu vražednú zbraň, žiadne otlačky :))
foter-homofóbny hajzeľ nikomu nebude chýbať, Sasík sa prestane trápiť a bude gay-svadba! a budeme pozvaní všetci na žrádlo, tanec, chlast, ale po polnoci nás mladomanželia pošlú doprdele, lebo všetci sa na mladomanželskú posteľ fakt nezmestíme - viem, že by to bolo zaujímavé a hlboko podnetné, ale Sasík potrebuje súkromie, aby konečne "dal" Gaarovi :))
juchú, držte si klobúky, ideme z kopečka!!
prosím, nech nečakáme na pokračko do konca augusta, díky :)))
...
(Eisha, 17. 5. 2014 23:58)