,,Rozhodně ne tak jako to vídáš v televizních seriálech. Nespadnul jsem do toho, ani nebyl můj cíl skončit nějak takhle... U mě to odstartovala touha po tom, něco mít. A nežít v minimu. Víš, naši umřeli když mi bylo deset a pak už jsem vyrůstal po různých institucích, a nakonec u pěstounů. Nebyla to žádná slast. Nic jsem nemohl, nesměl a neměl. Ve škole mě nebrali, tak jsem ze sebe aspoň dělal kašpara, aby si mě lidi všimli, a fungovalo to. Ale myslím že kdybych se tehdy nechytnul té představy že se jednou budu mít líp, asi bych dopadl daleko hůř než takhle... Když... Když mi bylo čtrnáct, pochopil jsem že jsem bisexuální. Samozřejmě to nebylo takhle jednoduché, tehdy jsem měl za to že jsem čistě gay. Zamiloval jsem se totiž do spolužáka a zároveň mého jediného kamaráda."

,,Chodili jste spolu?"

,,Ne... Ne, kdepak. V tomhle smyslu - jsem vlastně nikdy nechodil s nikým, protože moje vztahy krachly sotva jsem se pokusil nějaké navázat."

,,Cože?"

,,A ty se divíš? Tehdy jsem byl ve věku kdy se mnou cloumaly hormony! Byl jsem sebou zmatenej a znechucenej... a když jsem se dostal ke svému řemeslu, tak jsem si to zakázal. Prostě... Dá se říct, že jsem se s tím faktem že budu pořád sám, naučil žít. Každopádně zpátky k věci - Tomu kamarádovi jsem nikdy nic neřekl, vtip je v tom, že na to stejně přišel. Poznal to. No a o rok později, jsem se chtěl trhnout. Žít u mých pěstounů... to bylo takové malé peklo, takže jsem chtěl pryč a začal shánět peníze. Jenže mi bylo patnáct, a nikde mě nechtěli. Poflakoval jsem se všude možně a jednou mě na ulici oslovil muž. Prostě jen tak, z jedný vody na čisto - naprosto na férovku řekl že se mu líbím, a jestli si nechci vydělat slušné peníze."

,,Budu hádat. Souhlasil jsi."

,,Ne. Ne hned. Protože mi bylo naprosto jasný, o co půjde. Jenže on mě chytil za rameno a před obličejem mi zamával čtyřma pětitisícovkama, rozumíš? Byl jsem kluk, domů jít nechtěl a díky těm penězům jsem si mohl dovolit se ještě aspoň pár dní nevrátit."

Gaara jen pokyvoval hlavou. ,,Pokračuj."

,,Odvedl si mě do hotelu, poslal se umýt a pak... asi víš. Spal jsem s ním. Bylo to poprvý, bolelo to a brečel jsem. Ale on byl strašně hodný, ohleduplný a dokonce mě utěšoval. A taky to byl právě on, kdo mi doporučil Jiraiyův podnik. Ten mě u sebe přijal aniž by se na cokoliv ptal, prostě mě zaměstnal a do kolonky věk napsal osmnáct... no a ten mužský co mě přefiknul byl můj první klient. Scházeli jsme se hodně často, a lhal bych kdybych tvrdil, že jsem k němu nic necítil. Dneska už ani nevím, jestli to byla láska, nebo jen úcta a vděk. Kdo ví... A pak uběhnul rok, on se odstěhoval někam do zahraničí, a už jsem ho neviděl."

,,Jak se jmenoval?"

,,Nevím, používal přezdívku. Ale jak vypadal, to vím naprosto přesně ještě dneska."

,,To je pochopitelné."

,,A pak už to jelo. Časem jsem si získal stálou klientelu, začal si žít hezky v přepychu a nalhával si, že mi je takhle dobře. A dřív možná i bylo, než přišly první problémy. Občas se mi prostě stane, že by ode mě někdo chtěl víc, než mu můžu nabídnout. Vždycky jsem se tomu bránil, a zvlášť, když to byla Jiraiyova první rada - nikdy do práce netahat city. Ale ono to stejně dost dobře nejde. Protože ať chceš nebo ne, někdo ti je prostě sympatický a někdo naopak ne. Někdo se chová mile, někdo jako hulvát. Je jasné že si pak někoho oblíbíš, a jiného nemáš rád. I když se to všichni ve společnosti snažíme popřít, jsou to vlastně vztahy, ať už na to člověk kouká jak chce. A ještě něco ti řeknu. Je mi jasný že to teď bude znít trochu děvkózně,  ale občas jsem s některými klienty vážně rád. Nebo... Je mi příjemné mít s nimi sex."

 

Mladý společník mlčel, čekal co mu na to druhá přítomná osoba řekne.

,,Myslím že tomu rozumím."

,,To jsem rád. Děkuju."

,,Počkej, říkám že tomu rozumím, ne že ti to schvaluju. Podívej Naruto... Vždyť to vlastně vůbec dělat nemusíš, ne? Práce je všude spousta... A... A klidně tě můžu zaměstnat v mé firmě, budeš vydělávat dost na to, aby sis mohl žít tak, jako doposud, jen... jen se u toho nebudeš muset prodávat."

,,Je to od tebe šlechetný, ale já nestojím o milodary."

,,To není milodar. To je nabídka."

,,Gaaro nech to být. Nevrtej se v tom. Až toho budu chtít nechat, tak to udělám."

,,Aby pak nebylo pozdě."

,,A to myslíš jak?"

,,Například tak, že s někým budeš chtít opravdu být, ale jemu bude nepříjemné co děláš, a zavrhne tě."

,,To by nebyl první ani poslední. Jsem na to zvyklý."

Gaara se pevně držel aby neřekl nic, čím by ho ranil, ale hlavou se mu toho honilo spousty. Nevěděl co si myslet o Narutovu postoji k věci. Znělo to totiž opravdu jako od vypočítavé děvky. Jenže z toho mála co se dozvěděl, a z toho, jakého ho znal si byl vědom, že Naruto takový není. Nijak se v tom přeci nevyžívá... Na druhou stanu, mu ale vlastně vůbec nevadí, co dělá....

,,Přemejšlíš nad tím, jestli jsem fakt děvka, viď?"

,,Upřímně řečeno? Ano."

Naruto se ošil, použil ten výraz protože nečekal, že mu ho Gaara odsouhlasí.

,,Často si tak připadám, ale vždycky si své chování nějak ospravedlním."

,,Proč mě nenecháš, abych se o tebe postaral?" vrátil se Gaara k původnímu tématu.

,,Prosím?!" blonďatý na chvíli myslel, že se přeslechl.

,,Proč toho prostě nenecháš, a nevezmeš tu práci u mě když jsem ti to nabídl?! Myslím... Já... Opravdu jsem přesvědčený o tom, že by nám spolu bylo dobře."

,,To nejde."

,,Do háje, proč ne?!?" vyjekl Gaara ostře.

,,Prostě ne. Nebudu tě využívat."

,,Já se ti tu nabízím! Tohle můžeš brát jen těžko jako využívání!"

,,Proč ti to jednoduchý ne nestačí?!"

,,Protože tě miluju!"

 

...

 

,,Vždyť...

 

....

 

o to by to bylo horší..."

 

,,To je blbost."

,,Ale není! Víš já... ti tohle nemůžu udělat! Já nejsem dobrá volba! Na zábavu jo, ale pro život? Buď laskavý k nám oběma a najdi si někoho sobě rovnýho, ano?"

,,Ale já chci tebe."

 

 

,,Gaaro..."

,,Chci. Domluvil jsem." přivinul si Naruta k sobě a dlouho ho objímal.

Už byla hluboká noc a nakonec spolu v tom objetí usnuli.

 

 

Blonďatý se ráno posadil na posteli, a nebylo mu to zrovna dvakrát příjemné. Že je doma si uvědomil hned.

Vybavil si noc s Gaarou, to jak mu vyprávěl o sobě. Jak mu i ten rudovlasý otevřel své nitro, jak mu vyprávěl o tom jak se dostal k firmě kterou vede, mluvil o rodině, o tom kde a jak vyrůstal, i o pocitech kterými si prošel než se smířil s láskou k němu. Chvíli předtím než usnuli už se Gaara ptal na opravdu citlivé věci, třeba na to, jak vlastně přišel k "práci" kterou dělá... no a nakonec skončili u toho, že se ho Gaara pokusil přemlouvat ať toho nechá, a ať jde žít s ním... Tak... proč tu tedy teď není?

 

,,Gaaro?" zavolal rozechvěle do ztichlého bytu.

,,Pořád tu jsem!" ozvalo se z míst, kde má blonďák kuchyň.

Naruto si spokojeně povzdychl, zvedl se a pomalu se dobelhal za hlasem. Gaara zrovna zaléval kávu v hrnku horkou vodou a na stole ležela vajíčka, ze kterých se ještě kouřilo.

,,Jsem rád, že jsem tě nemusel jít budit. Volali mi z firmy. Omlouvám se, že tě tu takhle nechám, ale je to prý velice důležité. Nevím na jak dlouho to tam bude. Možná se tu ještě ukážu, ale jak je znám, spíš s tím moc nepočítej. Ale... určitě se uvidíme... hodně brzy, ano?

,,No, mám teď volný víkend, ale budu toho mít spoustu co dohnat... A pak jsem celý týden pryč."

,,Dovolená?" zadoufal Gaara.

,,Ne. Práce."

,,Aha... No, tak já půjdu. Měj se hezky, sněz to a ... hlavně na sebe prosím tě dávej pozor."

Naruto ho šel vyprovodit ke dveřím.

,,Určitě ti zavolám, ano? Nebo to domluvím přes společnost. Rád bych tě zase brzy viděl a taky pokud možno zdravého," usmál se na něj.

Gaara chvíli přemýšlel, jestli si to může troufnout, ale včera mu to dovolil, tak možná... Naklonil se pro polibek, ale blonďatý mu uhnul.

,,To... To byla asi chyba, tohle bych fakt neměl-"

,,Naruto?"

,,Hm?"

Zkusil to znovu, a tentokrát se jejich rty střetly v mazlivém polibku.

,,Já se tohohle citu k tobě nevzdám. I kdyby to bylo špatné rozhodnutí."

Pak opustil byt, a nechal tam Naruta, se vším tím zmatkem v hlavě, samotného.

 

,,Už to dávno nejsem já," šeptl.

 

 

Naruto věděl, že kdyby se poznali za jiných okolností, tak by se do něj pravděpodobně okamžitě zamiloval. Jenže v tomhle případě si lásku nesměl dovolit. Věděl, že by to špatně dopadlo. Ví, že pokud to s ním potáhne i při práci kterou dělá, skončí to tím, že si nakonec navzájem zlomí srdce. Až do včerejší noci byly polibky na ústa tabu. On ten přísný, samosebou navržený zákaz porušil. Co přijde dál? A jak moc to tentokrát bude bolet? Protože tohle nezanechá viditelné jizvy. Tohle zanechá zanícené rány hluboko v duši.

 

Snídani nechal ležet na stole, a prošel bytem, ve kterém Gaaru pořád ještě cítil. V ložnici u postele našel jeho prázdný hrneček od kávy. Chvíli si s ním pohazoval v rukou, potom sesbíral i ostatní nádobí, které v místnosti po včerejšku zůstalo. Donesl ho do dřezu, a vrátil se do předsíně. Když totiž předtím míjel sušák s prádlem, vzpomněl si, kdo že to včera u něj doma pral... Povlečení, prostěradlo i košile Gaarův zásah nepřežily ve zdraví. Naruto se ale musel usmát. Snažil se v tom nehledat důvody, prostě si řekl, že v rámci šetřivosti ty věci nevyhodí. Ložní prádlo uložil mezi ostatní, ponožky, kalhoty a spodní prádlo tmavých barev, na kterých se Gaarovo "praní" nepodepsalo, dal do správných šuplíků a batikovaně vypadající košili láskyplně pověsil na ramínko a zahákl jí na madlo u skříně.

 

Mladý společník věděl, že je právě na čase vymést z hlavy myšlenky na Gaaru. Zavolal Jiraiyovi, řekl mu, co se seběhlo s Hyuugou. Ujistil ho, že s Uchihou nebude sebemenší problém, předpokládal, že sex po něm chtít nebude. A pokud by přeci jen chtěl, neobával se toho, že by odmítnutí nepochopil. Řekl svému zaměstnavateli že během toho týdnu v horách se určitě ozve s tím, jak to vypadá, a že tedy zatím ať mu žádného klienta nedává, ať zalže že je nemocný, nebo tak něco.

 

Narutův víkend proběhl v rámci příprav na rekreaci. Doufal, že se svou tělesnou indispozicí nebude mít problémy. Vždycky se mu všechno hojilo rychle, takže když stál v pondělí ráno s kufrem a batohem před Centrem Společníků, už ho to ani moc nebolelo. Hlavně doufal že se nezmýlil v tom svém "Uchiha nebude chtít sex" odhadu. Trošku ho hryzalo Svědomí, jestli ho nebere na týden ven právě kvůli tomu, aby si s ním náležitě užil.

Ale vždyť on takový přeci vůbec není, zapředlo Srdce, a Naruta tím alespoň na pár okamžiků uklidnilo.