Takže očividně taky snob se stříbrnou lžičkou v prdeli, prolétlo blonďatou hlavou mladého profesionálního společníka.

,,Vítám vás. Vy budete nejspíš ten... mladý muž pro pana Nejiho, že?"

,,Ano, to jsem já."

,,Máte se odebrat do ložnice a... a nachystat se," řekla dívka se zrudlými tvářemi.

,,Kudy?" Naruto nebyl v rozpacích, byl leta zvyklý a něco takového ho nezaskočilo.

,,Po schodech nahoru, doleva, pak projděte dveřmi na konci chodby, dál rovně a první pokoj v pravo."

,,Snad tam trefím. Děkuji."

Nesl se pomalu na budoucí místo činu. Pořád nevěděl jak moc drsné to bude, ale modlil se, aby Hyuuga nebyl moc sexuálně frustrovaný, neboť zítra má Gaaru a předpokládá se, že bude chtít taky sex.

 

Když vstoupil do onoho pokoje zavřel za sebou dveře a rozhlédl se. Těžce si oddychl. Byla to naprosto běžná ložnice, takže možnost že tam má někde schovanou mučírnu rázem klesla na nemožnou. V obrovské, černým saténem potažené posteli ležel bělostný útržek papíru. Naruto ho zvedl a přečetl;

 

 

,,No báječný," vzdychl, protočil oči, odhodil tašku a začal se vysvlékat do naha.

,,Stávají se i horší věci," utěšoval se.

Nahatý pak vyhrabal kondomy a lubrikant, hodil je na postel, a pak tam plácnul sebou. Chvíli uvažoval o slovech na papíře... pak prostě sáhl po lubrikantu a začal se chystat naprosto doslova. Prsty si promazal konečník, roztahoval se a snažil se uvolnit. Doufal že to bude dostatečné až sem dorazí ten... rozsévač semene. S uspokojováním sexuálních potřeb to nemělo nic společného, ale Naruto stále ležel na zádech, tři prsty ve vlastním zadku, a pořád se je snažil protlačit hlouběji.

 

,,Na to se hezky dívá," ozvalo se, a blonďák zamrznul v pohybu.

,,Tak je vytáhni ať ti tam můžu narvat ptáka."

Stál kousek od něj, blonďáček si ani nevšiml že přišel. Ten mužský byl očividně dost nadržený. Penis měl dlouhý a mohutný, na sto procent připravený k okamžité akci.

,,Bez kondomu nešukám. A nebudu se líbat. To jen aby mezi námi bylo jasno," řekl Naruto ostře ve snaze zachovat si aspoň krapet důstojnosti.

,,Za co mě máš?! Nejsem sebevrah aby píchal děvku bez šprcky."

Narutovým sebevědomím slovo děvka ošklivě otřáslo. Tušil že přesně takovýhle bude, přesto ale těžce nesl, když ho tak někdo oslovoval. Pozoroval jak si jeho dlouhovlasý klient nasazuje kondom a pak už se po posteli přiblížil až k němu. Bez okolků a řečí mu rozhodil nohy od sebe a začal do něj vnikat. Díky té Narutově zodpovědné přípravě to šlo vcelku hladce, ale ten hrubián nepočkal ani chvíli a hned začal do Naruta prudce přirážet. Blonďák měl co dělat aby stačil s dechem, bylo to nepříjemné a když mu penis zarazil hlouběji do těla i bolestivé. Držel však ústa zavřená. Věděl že by sykal a sténal bolestí a byl si naprosto jistý, že by to v tom muži vyvovalo agresi a jen by na svůj účet slyšel spoustu nadávek. Gaara byl zprvu taky takový. Zaplať pán Bůh za ty dary, že ho to pustilo.

 

,,Au!" vyjekl Naruto nekontrolovaně když pocítil bodavou bolest.

,,Jen křič ty děvko! Nic jinýho si nezasloužíš!" syčel Hyuuga a začal Narutovi přirážet jako smyslů zbavený.

V modrých očích stály slzy, bylo to bolestivé, a ponižující.

,,Jak se ti to líbí? Co? Ty kurvičko! Jen breč! Breč kvůli svýmu podělanýmu životu! Jen řvi a já ti ještě přidám!!!"

Jak může být někdo takhle zlý, zavrtěl hlavou Rozum.

Jak může někomu dělat dobře fakt, že jinému ubližuje... vzlyklo Srdce.

Naruto nepostřehl ten okamžik, ale Hyuuga z něj vyklouzl. V první chvíli se radoval že se udělal, a bude mít aspoň chvíli na to, aby popadl dech.

Jenže to byl omyl.

 

,,Na zem a na čtyři čubko!"

Naruto poslechl. Vypnul emoce a prostě držel, jako by byl jenom kus masa. Věděl že tohle mu to pomůže přežít. A ty peníze! Ano! Ano, proto to dělá.

Mladý Hyuuga měl až neskutečnou výdrž. Poprvé to bylo asi patnáct minut, než vyvrcholil. A i když skončil, jen si dal pauzu na cigaretu a pak to šlo znovu. Vzal si Naruta několikrát, a vůbec ho nešetřil, přesně jak stálo ve vzkazu. Nadával mu do kurev a ponižoval ho jako snad ještě nikdo. Takže chvíli po půlnoci, když z něj - konečně naposledy - vytáhl penis, cítil se Naruto tak ubohý, špinavý a odporný, jako už dlouho ne.

 

,,A teď se spakuj a vysmahni."

Mladíček neodpověděl, pro všechno, raději mlčel. Měl co dělat aby se vůbec postavil na rozechvělé nohy. Když zjistil že se na nich udrží, rychle se oblékl, zbylé věci naházel do své tašky a chtěl se vytratit, přesně jak dostal příkazem.

,,Blonďáku?"

Ztuhla mu krev v žilách a v první chvíli velmi vážně uvažoval že bude předstírat, že to neslyšel a odejde, nakonec se ale otočil.

,,Jestli budeš mluvit se Saiem, vzkaž mu, že má konkurenci."

,,Dobře."

 

A než mu došlo co tím vlastně bylo myšleno, opustil Hyuugův pokoj, i dům. Takže teď se bude jen modlit aby se Sai brzy zotavil a Hyuugovi stačil, protože tohle bylo peklo. Cítil jak ho pálí zadek, a jak se ozývá bodavá bolest kdesi ve vnitřnostech. Měl obavy že zítra nebude schopen Gaaru... obsloužit.

 

 

Dobelhal se domů, táhlo na první hodinu ranní. Svlékl se do naha hned za dveřmi, ani se neobtěžoval věci sbírat, a zamířil do koupelny. Rozsvítil si a prohlédl si svůj obličej v zrcadle. Hlasy v jeho hlavě kupodivu mlčely, možná byly stále ještě v šoku. Připadal si opravdu nechutný a začalo se mu dělat špatně. Stihl jen tak tak rychlý obrat od zrcadla k toaletě a vydávil obsah žaludku. Sesunul se na zem a opřel se o mísu. Kachličky na podlaze ho studily do nahé kůže, ale to bylo to poslední, na co zrovna myslel.

,,A tohle... Tohle dělám pro peníze."

Vybavil si jak si ho Hyuuga bral znovu a znovu a žaludek se mu obrátil podruhé. Setrval v té pozici - v sedě objímajíc toaletu - zhruba čtvrt hodiny, dokud se rozbouřený žaludek neuklidnil. Pak se zvedl, spláchl, opláchl si v umyvadle obličej a podíval se na sebe znovu.

 

,,MLČTE!!!" zavyl Naruto, ačkoli si byl plně vědom té truchlivé skutečnosti, že jen není schopen se vyrovnat sám se sebou a že všechny ty hlasy, ať už jim dává jména jaká chce - jsou on sám. 

Chtěl si vlézt do sprchy, ale na podlaze u záchodové mísy si všiml krvavé šmouhy. Sáhl si mezi hýždě a i když to čekal, reakce se nezměnila.

,,Do hajzlu..." vzdychl když viděl krvavé prsty.

 

Nenáviděl tyhle situace kdy přesvědčoval sám sebe, že by měl jít k doktorovi, ale oponoval si vlastní zbabělostí a nechutí to vysvětlovat. Ač by totiž mohl říct cokoliv, doktoři nebývají úplní idioti. Pokusil se tedy fakt, že mu Hyuuga skutečně ublížil jak se prve obával, ignorovat. Zalezl tedy do sprchy a začal se mýt.

Vzal houbu, namydlil jí a začal pečlivě drhnout každý kousek kůže. Jenže to pořád bylo málo, pořád ho ze sebe cítil. Myl se a drbal co to šlo, až jeho kůže místy úplně zrudla. Věděl že to nemá smysl, ale nemohl přestat, dokud mu v mysli něco nesecvaklo a on se nesložil na podlahu sprchového koutu. Nevěděl jak dlouho na něj dopadala voda, než se dokázal sesbírat, vypnout sprchu, usušit se a vydat se do ložnice, ale když pohlédl na hodiny, bylo už půl třetí.

 

,,No senzace! V sedm vstávám!" zakňoural si pro sebe, ale citově již tak vybouřený, že pomalu nebyl schopen projevů jakýchkoli dalších emocí. Tohle se mu občas stávalo - ale ze začátku. Už dlouho se mu ze sebe neudělalo takhle špatně. Jen na to pomyslel, zvedl se mu žaludek, ale naštěstí už neměl co by zvracel a tak se místností rozneslo jen tiché škytnutí.

Nařídil si budík, zalezl do postele s hlavou vymetenou a city zasunutými v nejvzdálenějším koutu duše.

 

Probudil se s leknutím, a zbrocený potem.

Kde jsme?! Kde jsme?!?!?!?! panikařilo všechno uvnitř něj.

Doma, špitl kdosi tiše.

Mladíček si položil pravou dlaň na srdce a vnímal, jak se jeho tempo zpomaluje.

Budík?!

Otočil se po něm, bylo teprve půl šesté. Zhodnotil že měl nejspíš jen zlý sen, který ho probral. Chtěl se dojít vymočit, ale při sedavém pohybu se mu oči rozšířily hrůzou a ústa zkroutila bolestí. Bylo to jako rána palicí. Snažil se zatnout zuby a vyškrábat se na nohy. Nakonec se mu to podařilo. Měl ale neblahou předtuchu že ta bolest - to nebude jen tak.

Strhl z postele peřinu a doufal že tam nenajde to, co si myslí. Štěstí ale dnes není na jeho straně. Štěstí míváme jen když ho nepotřebujeme, nebo o něm nepřemýšlíme. Krvavá loužička ho donutila přehodnotit názor na návštěvu lékaře. Malá soukromá nemocnice byla hned několik bloků od jeho bytu, ale bál se tam jít sám. Už se viděl jak sebou cestou někde práskne, a pak to bude ještě horší... Potřeboval pomoc. Jenže čí, když nikoho nemá?

Kiba je příliš daleko...

Zavolal tedy hned té druhé osobě, na kterou pomyslel.

 

,,Naruto?"

,,Dobrý ráno... Já... já se strašně omlouvám že tě obtěžuju v tuhle hodinu, ale potřebuju pomoc a nemám na koho se obrátit."

,,Co se stalo?!" zděšení v hlasu mladého muže bylo čistě slyšitelné.

,,Jen... Potřebuju doktora ale mám obavy že tam sám nedojdu."

Ze sluchátka se ozývalo jen hrobové ticho. Nakonec muž vydal mrazivý povzdech a pevně prohlásil;

,,Už jedu," načež hovor ukončil.

 

Než dotyčný přijel, stihl si Naruto jen opláchnout zasychající krev a vybrat vhodné prádlo které vycpal gázou. A když byl po úmorné práci i v kalhotech a hodil na sebe triko, ozvalo se zběsilé zvonění. Blonďák se pokusil co nejvyšší a nejpřijatelnější rychlostí dobelhat ke dveřím. 

Když otevřel, chňaply ho dvě velké ruce a prohlížely ho hluboké, modrozelené oči.

 

,,Děkuju že jsi přišel."

,,Co ti stalo?! Co ti je? Jak moc jsi zraněný? Nemám zavolat sanitku?"

,,To bude dobrý... Vezmu si boty a jen potřebuju podpírat, nějak se mi podlamujou nohy."

Před domem se ocitli až v půl sedmé a směrem k nemocnici moc výrazný posun neudělali. Naruto striktně zamítl, že by se vezl autem. Věděl totiž, že by si teď vážně nesedl. A tak ho Gaara vzal beze slov do náruče, jako pohádkový princ svou vyvolenou.

,,To... to nemusíš! Já to ujdu! To je dobrý!"

,,Houby dobrý... Mlč nebo se naštvu."

To Naruto opravdu vidět nechtěl, a zvlášť ne v situaci kdy se cítil tak bezbranný, takže se nakonec do špitálu nechal bez dalších řečí donést, v náručí muže, který jej miluje, a jehož dobrou vůli dnes kvůli své vlastní hlouposti zneužil.