Čas utíkal, jako by mu za to někdo zaplatil. 

 

Po tom večeru s Gaarou, kdy mu konečně řekl co k němu doopravdy cítí a poté, co se spolu milovali, to vzali jako definitivní záležitost a začali to brát vážně.

Naruto, přesně jak Jiraiyovi slíbil, dokončil měsíc, a odešel. Rozloučil se se svými klienty ale se všemi jen velmi formálně. Pochopil, že když má teď opravdový vztah, musí se snažit ho budovat, a cizí lidé ke kterým cítí maximálně tak náklonnost, do něj nepatří. Bytí mu ulehčoval i fakt, že ON se mu ani jednou neozval. Po tom co spolu zažili čekal, že mu bude chtít něco říct. Že mu zavolá, nebo aspoň napíše ale... kde nic tu nic. A tak to hodil za hlavu. Jenže vyhnat ho ze srdce už tak lehký úkol nebyl. Pořád tam seděl, skrčený v koutě, jako by na něco čekal. Naruto věděl že je takový cit nebezpečný. Byl si vědom že kdyby ho byť jen na vteřinu uviděl, okamžitě by do toho znovu spadl. Jenže si vybral Gaaru a tohle bylo nepřípustné, byť jenom v myšlenkách.

Bývalý společník si našel novou práci - a to byste neuhodli - v cukrárně. Hrozně ho to bavilo, začal nad tím uvažovat už když byl tehdy s NÍM... Prostě tak voňavá, klidná a vděčná práce byla přesně to, co teď v životě potřeboval.

S Gaarou se vídali skoro denně, a když neměl rudovlasý příliš mnoho práce, vyzvedával Naruta po šichtě před cukrárnou. Narutovi začal každý den připadat jako dar, protože se začal cítit šťastný. Přestávala ho i trápit blížící se svatba Kiby. Věděl, že teď to už bez problémů zvládne. Má přece po boku člověka, který ho za všech okolností podrží. 

Začínalo to vypadat na happy end.  Narutovy emoce se uklidnily, nebo možná umoudřily a už mu nedělaly v hlavě takový zmatek. To protože měl mnoho věcí s pevnou jistotou. Spoustu toho s čímž počítal a věděl, že se to nezmění, pokud on sám neporuší zásady. Jenže život je nevypočitatelný, až na jednu vyjímku. Mívá sklony zasazovat tvrdé rány v okamžicích, kdy jsme nejšťastnější.

 

,,Zákazník! Mám tam jít?" ptal se kolegyně když cinkl zvonek, mezitím co oba pracovali na přípravě objednaného dortu.

,,Jestli můžeš? Jsem po lokty v těstě," odpověděla žena. 

Byla. A doslova.

Naruto tedy vběhl do přední části obchodu, té ve které se jejich výrobky prodávají, a která je přístupná zákazníkům.

,,Dobrý den, omluvte to čekání, co si budete-"

Když se na tu osobu podíval, ztratil nit. 

,,Zdravím, přítelíčku."

,,Ty!"

Nějaké vykání šlo stranou. Slušnost vzala za své hned potom, co s tímhle týpkem posledně ukončil konverzaci.

,,Teda já nevěřím svým očím. Udělal jsi se sebou kus práce."

,,Vypadni odsud," syčel Naruto výhrůžně.

,,Ne tak zhurta. Myslím že se za minule fakt omlouvat nebudu, koneckonců jsem měl v té době pravdu. Byl jsi jeho děvka. Nebo ti snad za ten týden nezaplatil?"

Naruto se zastyděl. Ano. Ano, zaplatil. Peníze na účet Společnosti přišly tak, jako vždycky. A bylo jich tolik, že by s nimi vyžil minimálně na půl roku, aniž by musel hnout prstem...

,,Tak co tu teda chceš? Zase mě urážet?"

,,Ne. Přišel jsem ti něco říct. O NĚM."

Naruto chvíli přemýšlel že prostě řekne "ne, děkuju" a půjde si zase po svém... Jenže... ON tam pořád je. Ať dělá co dělá a ještě dlouho tam zůstane. Přímo v jeho srdci.

,,Stalo se něco?"

,,Jak se to vezme. Hele, budu k tobě upřímný. Když jsem tě prvně viděl, chtěl jsem tě od něj prostě dostat. Miluju ho víš? Jenže on mě ne. A nikdy necítil ani nic takového, co by se tomu podobalo."

,,A?"

,,Ty nevíš... On ti to neřekl?"

,,Co mi měl říct?" zaúpěl Naruto zoufale.

,,Byl jsem jeho společník."

,,Počkej... to jako...?"

,,Ano. Přesně tak, jako ty."

,,Ty seš..."

,,Děvka? Jo. Jsem."

Naruto se cítil stejně omráčen, jako by ho někdo právě praštil palicí po hlavě.

Slovní spojení "chybné závěry" najednou dostalo úplně jinou hloubku. Chtěl ho odehnat, ale taky ho chtěl nejspíš varovat, protože neměl sebemenší tušení, co mezi sebou mají.

,,Do hajzlu..."

Naruto si rukou zakryl ústa a vytřeštil oči. Tohle bylo to poslední, co by čekal.

,,Rozešli jste se viď? Kvůli něčemu co jsem řekl."

Naruto se nezmohl na víc, než na pokývání hlavou.

,,Hele já si ani nepamatuju co jsem..."

,,To je dobrý."

Odhodlání přišlo jako na zavolanou.

,,Hele, kámo ON-"

,,Říkám že je to dobrý. Mám teď přítele a jsem s ním šťastný. Konec tragédie, jo?"

Naruto se vnitřně obrnil a zakázal si začít na NĚJ teď myslet. I když pravděpodobně udělal hodně velkou chybu, lítost a vzpomínky jí nenapraví. Musí se držet toho důležitého. Toho co teď má. Protože pokud by to opravdu bylo tak, že ON ho skutečně miloval... byl by schopný se sebrat a běžet za ním.

,,Počkej já tě nechci přemlouvat ať se k němu vrátíš nebo tak něco... Jen z doslechu vím, že je to s ním hodně zlý. Prý se zavírá u sebe doma, s nikým nemluví a nikam nechodí. Firmu hodil na krk bratrovi a v práci si vzal volno."

,,Chceš tím naznačit že když mu půjdu kňučet před práh, tak se z toho dostane?"

,,Mám-li být upřímný, vlastně jsem v něco takového doufal. Myslel jsem... že ho miluješ, myslím že jsi něco podobného onehdy... he... ne, to jsem asi říkal já... Ovšem, byl jsem o tobě tak nějak přesvědčený takže..."

,,Jsi to šel zkusit. Promiň ale pláčeš na špatným hrobě. I když jsem se v jeho případě asi dopustil obludný křivdy... Nenapravím jí. Takže ho vážně vyhledávat nebudu. Nezlob se. Zkus to ty."

,,Nezkusím."

,,Miluješ ho, ne?"

,,Ano, ale on nemiluje mě. Ale jsem si stoprocentně jistý že tebe ano."

,,Kámo, když říkám ne, myslím ne."

,,Dobře. Díky že jsi mě aspoň vyslechl."

,,Jasně..."

Suigetsu se smutně usmál a s drobným gestem mávnutí ruky se odporoučel z cukrárny.

Naruto si dal minutku na to, aby přerovnal fakta a pak... Je nechal na chvíli plavat. Vrátil se dozadu za kolegyní, aby jí pomohl dokončit objednávku.

 

Když za pár hodin končil v práci, odešel do parku, zavolal Gaarovi že si musí něco vyřídit, a ať jde rovnou k němu domů, že tam později dorazí. Pak se posadil na lavičku, a z peněženky vylovil kartičku. Byla to vizitka, ale z druhé strany měla perem úhledně napsané další, očividně soukromé číslo. Naruto neváhal, a zavolal.

 

,,Uchiha Itachi. Prosím?"

,,Ahoj. Tady Naruto."

,,Ahoj, rád tě slyším, copak se děje?"

,,Jen se chci na něco zeptat. Musím trochu uklidnit nervy. Prosím tě... Co víš o... o svém bratrovi? Co teď dělá?"

,,Naruto, vážně to chceš slyšet? Vím že bys nevolal, kdybys něco netušil."

,,No, vrabci v povětří štěbetali, že je to s ním nahnutý tak..."

,,Není. Nahnutý není správný výraz. Naruto, on se úplně sesypal."

,,Cože?"

,,Já nevím co jste si řekli nebo udělali, ale nese to vážně hodně špatně... Nebo tedy... nesl."

,,Takže už je to lepší?" nadhodil blonďatý v naději.

,,Tváří se tak, ale není. Zrovna včera mi volal. Zněl vyrovnaně a řekl mi že se odsud chystá pryč."

,,Ne ne ne ne ne! Že neudělal žádnou kravinu?"

,,Promiň takhle po telefonu to vyznělo děsivě, viď? Ne, pokud máš na mysli že by si sáhl na život, to ne. Je dost silný, aby to tu nevzdal, v tomhle směru o něj nemám sebemenší obavy. Chce odletět. Už má i datum. Řekl mi že až to udělá, nechá všechnu minulost tady. Myslím že chce prostě začít jinde, s čistým štítem."

,,To zní dobře."

Naruto myslel že nějaké informace ho uklidní. Spletl se. 

,,Taky si myslím."

,,Ubezpečuju tě Itachi že mu v tom bránit nebudu. Já... našel jsem si vlastní směr života a chtěl bych se ho držet. A JEMU bych měl dát stejnou šanci."

,,To je moudré rozhodnutí."

,,No... To bude asi všechno. Děkuju ti."

,,Naruto? Ale kdyby sis to rozmyslel, odlétá tento měsíc, devatenáctého, v devět večer, z centrálního letiště. Měj se." řekl ještě starší Uchiha, a zavěsil.

To že mu to Itachi řekl, mu ale na odhodlání moc nepřidalo. Naopak. Věděl že má v rukou moc věci změnit, jenže za jakou by to bylo tentokrát cenu? S NÍM, by přišel o Gaaru. A to se stát nesmí. 

Uložil si vizitku zpět do peněženky, dal mobil do kapsy a zamířil k domovu, kde předpokládal, už najde Gaaru.

 

Nemýlil se. Jakmile vrazil klíč do zámku, dveře se rozletěly, divoké oči jako by se samy usmály a ústa patřící též osobě pronesla vlídné:

,,Vítej doma."

,,No, jsem zpátky," oplatil mu Naruto, a vstoupil do bytu.