Vrátil se k autu a jak viděl, jeho předpoklad byl správný. Naruto měl otevřené dveře, hlava mu vyčuhovala ven. Byl napnutý a vyhlížel ho. Nebo tedy spíš - vyhlížel Sasukeho Uchihu.
Když však zahlédl jak se k němu blíží Gaara, a samotný, zalezl, dveře zabouchl, a vyčkal než přijde.
,,Nic neneseš?" nadhodil Naruto a aniž by nad tím musel uvažovat věděl, jaká odpověď bude následovat.
,,Ne. Tvůj přítel ti to chce donést sám. Slíbil jsem že tu počkáme a on na oplátku slíbil, že tě nebude nutit s ním mluvit. Jen chce vidět že jsi v pořádku."
,,Jeho slibům se nedá věřit."
,,Tak soudíš z čeho?"
,,Nech toho prosím."
,,Promiň Naruto ale ne on - to ty mi v téhle situaci připadáš jako umanuté dítě. Ten kluk běhal celou noc po lese, strachy celý zelený a hledal tě, mezitím co jsi brečel a trucoval."
,,I ty Brute?" otázal se smutně Naruto.
,,Ne... Odpusť. Nemám sebemenší právo vám do toho zasahovat ale pokud se tě to týká a ty mě do toho zasvětíš, nečekej, že si své názory nechám pro sebe."
,,Já vím že jsem sobec. A že zneužívám tvé dobroty a tvých citů ke mně. Jsem si toho plně vědom a opravdu se za to omlouvám, ale i tak - prostě čekám že jsi za všech okolností člověk , co stojí na mé straně."
,,Taky že ano. Jen mě prostě mrzí... Že mu nechceš dát šanci to vysvětlit víš?"
,,Mám z toho strach."
,,Z čeho prosím tě?"
,,Že to ještě zhorší."
,,Co ztratíš, když se to stane?"
,,Srdce."
A Naději.
,,Koukej... Už jde."
Naruto se odklonil ke svému okýnku aby tak dal najevo, že se bavit nehodlá. Uchiha přešel k tomu Gaarovu, a promluvil.
,,Všechno co jsem našel jsem zabalil... Pokud jsem na něco zapomněl, pošlu to..."
,,Děkujeme," odpověděl Gaara.
,,Naruto?"
Ticho. Jako by ho blonďatý společník vůbec neslyšel.
,,Urazil tě viď? Vím jaký umí být ale poslouchej, on si to všechno-"
,,Mlč. Mě to nezajímá," pronesl Uzumaki ledově.
,,Naruto prosím! Dej mi chvilku abych ti to vysvětlil!"
,,Můžeme prosím jet?"
,,Naruto! Pár minut, víc nežádám!"
,,Vidíš Gaaro? A přesně proto se jeho slibům nedá věřit... Sasuke... Bylo to krásný, ale byla to jen pohádka. Asi bude lepší, když se každý vrátíme na své místo."
,,Počkej... Ty mi dáváš košem?"
,,Můžeš to tak brát."
Možná jen potřebuju čas abych se naučil dělat konečná a dospělá rozhodnutí. Ale asi to potrvá dlouho a nechci... abys na to zbytečně čekal. Nebo na mě...
Sasuke zůstal beze slov stát a díval se na týl blonďaté hlavy, která byla stále stejně umanutě odtažená na druhou stranu a to čistě proto, aby mu mladý Uchiha neviděl do tváře.
Myslím že nikdo z nás nemá zdání... Koho to v tu chvíli bolelo víc.
Gaara nastartoval a omluvně se podíval na černovlasého muže.
,,Dám vám vědět až se dostane domů, pane Uchiho," pronesl tiše.
,,Naruto..."
Sasuke tam stál a jen pozoroval auto mizející v zatáčce.
Naruto Uzumaki za celou cestu nepromluvil jediné slovo. Gaara se sice o nějakou konverzaci pokoušel ale když zjistil že se to těžce míjí účinkem, nechal toho. Teprve když se vrátili do města kde měli oba svá bydliště, blonďatý promluvil.
,,Mohl bych tě o něco poprosit Gaaro?"
,,Samozřejmě. Co to bude?"
,,Mohl bys mě vyložit u Centra Společníků?"
,,Počkej... To jdeš po to všem pracovat? Nebo jak to mám chápat?"
,,Ne. Potřebuju něco probrat s šéfíkem. Nebude to trvat dlouho, takže pokud bys pak chtěl... mě odvézt domů a stavit se na kafe... Tak budu moc rád."
Co se ti honí hlavou, Naruto?
,,Dobře."
Gaara tedy při první příležitosti odbočil z trasy aby dojel na místo určení rychleji. Uvažoval nad tím co je teď tak důležité, že to nepočká ani v případě, kdy ho omračuje bolest z rozbitého snu. Neměl zdání, že tohle Narutovo rozhodnutí je to nejpevnější a nejdefinitivnější, který kdy udělal.
Už je slyším. Už mi zní v myšlenkách. Padající okovy a ozvěna volající slova OBYČEJNÝ ŽIVOT. Ale... Proč má ta ozvěna JEHO hlas?
Naruto se poplácal po tvářích aby hlas a obličej dotyčné osoby vyhnal z hlavy.
Povedlo se.
Pro tentokrát.
Když dorazili na místo, Gaara zajel na chodník, přímo u vchodu.
,,Nemusel jsi mě sem brát až tak doslova," zamumlal blonďák.
,,To je dobrý. Počkám tu. Jo, a nechci na tebe spěchat, ale nezdrž se prosím příliš dlouho. Mám sice u policie známé, ale na vyšších postech, ne u dopraváků."
Naruto se mu pokusil věnovat úsměv. Věděl že tenhle muž si ho zaslouží daleko víc, než kdokoliv jiný, ale ve výsledku to spíš vypadalo jako posmrtný záchvěv svalů.
,,Vynasnažím se," odpověděl a vystoupil z vozu, aby mohl vstoupit do budovy, která ho důvěrně znala už několik let.
Byl tu se značným předstihem. Když Jiraiyovi volal, říkal že se zastaví během odpoledne, a teď pomalu ještě nebyl ani čas oběda. Ale jak už bylo u jeho zaměstnavatele zvykem, i tak tam seděl za pultíkem recepce a vlídně se usmíval. Mávl blonďatému společníkovi hned, jak ho spatřil, a Naruto se v ten okamžik rozvzpomněl, jak se nahazuje profesionální úsměv.
,,Ahoj tuláku!" pozdravil starší muž. ,,Všechno v pořádku? O čem jsi to chtěl mluvit, že ses snažil znít tak tajemně a nechtěl to vysvětlovat po telefonu?"
,,Jojo... Všechno probíhalo jak mělo. Tedy... pravděpodobně... Nejspíš..." zalhal blonďatý. ,,No a teď k té věci. Předem upozorňuju že je to šokující, tak si připrav ruce na chytání čelisti."
,,Myslíš že mě po těch letech v téhle branži ještě něco překvapí?"
,,Kdo ví, mohlo by."
,,Tak to zkus."
,,Jiraiyo, vážím si všeho co jsi pro mě udělal, ale hodlám tu dát výpověď."
,,Ah... Tak. To není šokující, Naruto. Jen deprimující. Věděl jsem, že ten den jednou přijde, každý odsud dřív nebo později odejde. No a zrovna s tebou... jsem spíš počítal s tím POZDĚJI."
,,Promiň."
,,A mohu znát důvod? Víš, abych věděl co napsat do kolonky - důvod ukončení pracovního poměru."
,,Napiš tam - zmoudřel."
Chvíli se na sebe jen tak dívali a pak se Naruto tiše zasmál.
,,Lžu. To asi nehrozí. Myslím že - osobní důvody - bude stačit."
,,Překvapuje mě že tak náhle. Copak? Mladý pan Uchiha ti změnil názor na život?"
,,Ne. Změnil jsem ho sám. Došlo mi že jsou věci které nikdy fungovat nebudou, pokud se budu živit tímhle."
,,Věci?"
,,Vztahy. Není možné nějaký mít a udržet, když pracuješ jako... no, jako společník."
,,Jak jsem říkal. Každý jednou dojde takového názoru, jen v jinou dobu. Důležité je včas přestat, že?"
,,Včas? Ne... Teprve až něco člověk totálně zesere ví, že předtím by to bylo včas."
,,Naruto?"
,,Hm?"
,,Zdá se mi to nebo máš zlomené srdce?"
,,Něco na ten způsob."
,,Jak se mu to povedlo?"
Jiraiya věděl, že to má na svědomí muž, s nímž Naruto strávil předchozí týden, a ani se na to nemusel ptát.
,,To nechceš vědět. Ale myslím že ho nalomil už když jsme se prvně setkali."
,,To mě mrzí."
,,Nemusí. Poučilo mě to. Až příště potkám člověka jako je on, už nebudeme muset ani jeden přemýšlet nad tím jaké by to bylo, poznat se za jiných okolností."
Jiraiya se zapřel o ruku a vpil se očima do Naruta.
,,Takže, jaký je konečný verdikt?"
,,Dokončím měsíc a odejdu. Vím že jsem asi trochu masochista, ale mám mezi klienty pár lidí, se kterými bych se chtěl rozloučit."
Po téhle větě s Jiraiyou strávili několik minut nad tím, komu všemu a hlavně co říct. Nakonec si oba byli jistí verzí, že Jiraiya pošle těm vybraným sms s tím, že Naruto končí, a že je během posledních čtrnácti dnů naposledy k dispozici.
,,Tak a to by bylo asi všechno," vydechl Jiraiya. ,,Zítřek máš volný, na úterý slečnu Haruno. Co bude dál ti povím až se tu v úterý ukážeš. Předpokládám, že valná většina tvých klientů bude hbitě reagovat, aby si byli jisti, že tě neprošvihnou."
Naruto už se chtěl rozloučit, když si vzpomněl ještě na jednoho člověka...
,,Ty, Jiraiyo... Kdyby se náhodou ozval někdo, kdo se jmenuje Suigetsu... Tak nejsem k zastižení, jo?"
,,Co ti provedl? Namíchnul tě?"
,,V podstatě. Ale nejen to."
,,Co ti-"
,,Nech to být."
,,Dobře... Kdyby něco, zapřu tě. Nech to na mě."
,,Skvělý. Děkuju. Tak já poběžím. Mám tu odvoz," mrkl mladík, po Narutovsku se usmál a zamířil ven z budovy.
Když ale vyšel ven, zůstal se dívat na chodník, kde měl na něj Gaara čekat. Auto tam nestálo.
AHHHH
(Panthera1, 30. 9. 2013 15:44)