Profesionální Společník: 16)Hranice možností
,,Au! Sakra...! Pardon!" mezi přemýšlením se nějak zapomněl a omylem vrazil do muže, který měl od něj opačnou cestu. Vzhlédl když pronášel své "Pardon!" a oči už mu na té tváři zůstaly. Tohle je přece on... Tenhle muž mluvil se Sasukem... jeho... bývalý...
,,Ah! To jsi ty! Sasukeho... heh... přítel že?" smál se a cenil přitom zuby.
,,A-Ano, už to tak bude."
,,Pověz mi, jaké to je, dělat mu děvku?"
Naruta zamrazilo. Zůstal oněměle stát a nevěděl, co na tohle odpovědět.
Muž si ho prohlížel a chvíli to vypadalo, že nemá v úmyslu pronést cokoliv dalšího.
,,Co prosím?"
,,Ty jsi mi vážně nerozuměl? Ale no tak, nenuť mě to opakovat."
,,Nedělám mu děvku," zasyčel Naruto odhodlaně.
,,Vážně? Takže není pravda, že poskytuješ sexuální služby za peníze?"
,,Eh... Jak víte...? No ale tohle je něco jiného! Já ho-"
,,Nech mě hádat. Máš pocit že ho miluješ. Jo, kdo by nechtěl jeho luxus. Kdo by nechtěl aby se o něj někdo tak usilovně a laskavě staral."
,,Co je vám sakra do toho co mezi sebou máme?!" zaútočil najednou blonďatý.
Bál se totiž že uslyší něco, co bude hodně bolet a tak se snažil bojovat jako drak.
,,Nic, jen ti poskytnu přátelskou radu. Není takový jaký vypadá. Až tě bude mít dost, odkopne tě."
Kyselé hrozny. Nevyrovnal se s tím že se rozešli.
,,Mě vaše rady nezajímají."
Naruto se chtěl sebrat a odejít ale muž ho chytil za rukáv.
,,Poslyš, NARUTO. Dostaly se mi informace, že jsi ve svém oboru více než specialistou. Co kdybych ti nabídl opravdu hezkou sumu peněz, za jednu noc hm? Co ty na to?"
Tak o tohle tu celou dobu šlo?
,,Nejsem děvka."
,,Ale nepovídej. Takže to, že pracuješ v Centru profesionálních společníků mi zašeptal vítr, nebo jak?"
,,Bože... Pokud tedy víte co jsem zač a máte o mě zájem, domluvte si mé služby přes Společnost, telefon jistě máte," vrčel Uzumaki nebezpečně, jenže léta sebezapření se na něm podepsala, a místo toho aby ho rovnou odpálkoval, řekl tohle - což popravdě nevyznělo jako od člověka, který je čerstvě zamilovaný, a hodlá být své drahé polovici nadosmrti věrný.
,,Děkuji. Mám. Určitě se uvidíme," zasmál se chlapík a Naruto vyběhl ze dveří hotelu - místo toho aby utíkal rovnou za Sasukem do pokoje.
Než totiž konverzace ustala pochopil jediné - Sasuke mu to onehdy musel říct. Řekl mu že je... Že je...
Že jsi kurva, kterou si pronajímá za celkem slušný finanční obnos.
Nemohl uvěřit.
Tohle by Sasuke přece... Tohle není on, on se tak nechová...
Není takový jaký vypadá. Říkal přece.
Tak vidíš, takhle to dopadne když v někoho vložíš svou důvěru. Podrazí tě ještě dřív než ti slíbí že to neudělá...
Ne... Tohle se přece nemohlo stát... Tohle...
Naruto stál před vchodem do budovy a vrtěl hlavou ze strany na stranu. Snažil se, hrozně se snažil neuvěřit v to co ten cizák říkal ale... kdo jiný by mu to pověděl? Jak by se dozvěděl ,že pracuje jako profesionální společník? Až tak známý není, a Jiraiyova společnost taky ne...
Sasuke NÁS zradil.
Ztišil se mu dech. I srdce se zklidnilo.
Tohle je vděk...za projevenou důvěru...
Kolik intimních věcí mu ještě Sasuke stihl říct mezitím, co mu jako hlupák vybíral zmrzlinu?
Smutek, rozčarování a lítost padly. Nahradil je vztek.
Tohle si vyžere PARCHANT!
Naruto se otočil na patě a jako uragán se řítil k jejich pokoji. Nejel výtahem, vzal to po schodech. Doufal že když cestou vyčerpá nějakou energii, nezbude mu jí příliš na řvaní.
Dveře dovnitř doslova rozrazil, práskl s nimi aby je zavřel a rozhlédl se. Sasuke, očividně šokovaný jeho hlučným příchodem zůstal na chvíli zaražen v pohybu, a až teprve se slovy;
,,Stalo se něco?" se konečně narovnal a udělal pár kroků k Narutovi.
,,Nepřibližuj se!" zavrčel Uzumaki výhrůžně.
,,Naruto?"
,,Cos mu řek'?!"
,,Prosím?"
,,Nedělej ze mě ještě většího kreténa! Co jsi to svýmu bývalýmu o mě řekl?!?" rozječel se, a bylo mu úplně jedno co si Sasuke, nebo kdokoliv kdo to uslyší, pomyslí.
Sasuke si hlasitě povzdychl, a skryl obličej v dlaních.
Gesto viníka, špitly Pochyby.
,,Tak budeš mluvit?!?"
,,Samozřejmě. Já... Odpusť, utekla mi jen drobná poznámka a on se jí chytil."
,,A tímhle to jako omlouváš...?!"
,,Neomlouvám. Proto jsem říkal odpusť."
,,Takže mezitím co jsi mě poslal pryč jsi mu vyslepičil kdo jsem, co dělám a řekl mu že když zaplatí správnou cenu může mě mít taky?! "
Mlčí.
Trefa?
,,Naruto takhle to nebylo! Mám tě rád-"
,,Ha, jasně... Rád... V sobě nebo na sobě co? Já vim, jsem posteli nepřekonatelnej. Víš co? Jdu odsud."
,,Naruto! Ne! Naruto, počkej! Vysvětlím ti to!!!"
Nevysvětlil, protože blonďatý se sebral, celý rudý vzteky opustil místnost a vyběhl z hotelu ven. Nevěděl kam ho nohy nesou, a bylo mu to vlastně úplně jedno.
Šílel. Byl zklamaný, zoufalý a neuvěřitelně vytočený. Sasuke byl poslední člověk od kterého by čekal, že ho doporučí jako děvku pro někoho jiného...
Už nikdy. Nikdy, nikdy NIKDY - nic takového! Spálili jsme se, a to stačí. KONEC.
Jenže jak už to tak lidská mysl chce, začaly se mu vybavovat všechny radostné a milé události, Srdce začínalo plakat a šeptat, že mu má dát šanci, ale Rozum se hlasitě dožadoval toho, aby ho nechal být.
Není to jen malicherný důvod k tomu, zase utéct? ozvalo se Svědomí a Naruto měl strach, že v tom možná i něco pravdy bude.
Kdyby byl vyrovnaný, normální, rozumný dospělý, přece by si to nechal vysvětlit...
Jenže takový Naruto nikdy nebyl, a nejspíš ani nebude.
Sedl si ke krajnici cesty, do trávy a vytáhl z kapsy mobil. Vůbec neuvažoval nad tím co dělá. Vytočil svou soukromou linku první pomoci.
,,Naruto? Ahoj!" ozval se laskavý hlas ve sluchátku.
,,Gaaro..." kníknul Naruto... a rozbrečel se.
,,Naruto? Co se stalo? Neplač a pověz mi to. Slyšíš? Když budeš brečet a neřekneš mi co se děje, nemůžu ti pomoct."
,,Já vím že to není fér, a že jsem sobec," zakňučel a popotáhl, ,,ale můžeš mě odsud vzít pryč prosím? Nevím na koho jiného se obrátit..." dostal ze sebe a z očí se mu valily slzy jako hrachy.
,,Co ti udělal?" bylo slyšet i po telefonu, jak se Gaara naježil. Pravděpodobně si představil scénář podobný tomu, když onehdy nesl Naruta do nemocnice.
,,On... Nijak mi neublížil... Jako... fyzicky."
,,Řekl něco hnusnýho?"
Zakvílení které se ozvalo si Gaara vyložil jako ano.
,,Kde teď jsi? Sednu do auta a jedu pro tebe."
,,Dám... Dám ti adresu hotelu ale nejsem tam já... já tu sedim u cesty, ani nevim kde to jsem."
,,Dobrá. Já si tě najdu. Zůstaň kde si." řekl Gaara rozhodně a hovor se přerušil.
Naruto si uložil telefon do kapsy a objal si rukama kolena. A pak tam prostě seděl... až do tmy.
Dávala se do něj zima. Byl nešťastný, hladový a nejradši by tu teď na místě pošel jako toulavý pes. Hodně lidem by to nejspíš usnadnilo bytí. A když už byl ve fázi kdy si opravdu zoufal, vynořila se ze tmy dálková světla sportovního vozu. Nejdřív si myslel že je to Sasukeho mustang ale spletl se. Na druhou stranu ho mrzelo, že ho nehledá... Tohle bylo ale taky nejspíš drahé auto, jenže mělo tmavou barvu a jelo skutečně pomalu. A pak zastavilo přímo u něj.
Naruto ani nepotřeboval vidět řidiče aby mu bylo jasné, kdo to je. Dveře se otevřely a vystoupil z nich vysoký, štíhlý, mladý muž s rudými vlasy a divokýma očima.
,,Naruto!" nechal dveře auta dokořán a přihnal se k němu.
,,Slyšíš mě?"
Ano, Naruto vnímal , jen neměl sebemenší ponětí co teď říct. Copak na tohle se říká "Díky?" A tak místo slov z úst, mu z očí znovu stekly slzy.
,,No tak, tohle mi nedělej Naruto." zdvihl jeho tvář, podíval se mu do očí a políbil ho na čelo.
Potom ho objal a pronesl;
,,To bude dobrý, uvidíš. Tak pojď. Odvezu tě do hotelu."
,,Já tam nechci. Já za ním nepůjdu."
,,Uf. Konečně mluvíš. Tak dobře, ale pojď do auta."
Naruto ho poslechl a zvedl se. Gaara šel s ním, otevřel mu dveře a usadil ho. Potom sáhl někam do zadních prostor vozu a vytáhl huňatou deku, do které Naruta starostlivě zabalil. Pak za ním zabouchl dveře, a šel se posadit na místo řidiče.
V Narutovi se najednou rozhostilo ticho, a klid. Emoce které zažíval i s ním... S Uchihou.
,,Tak a teď hezky popořádku. Co se stalo?"
,,Zmýlil jsem se v něm a udělal neodpustitelnou chybu."
,,To se ale mezi lidmi celkem běžně stává. Jakou chybu?"
,,Zamiloval jsem se."
Naruto se zachumlal do deky a pečlivě se vyhýbal Gaarovým očím. On pro něj přijel z takové dálky, vždycky a za všech okolností je tu jen pro něj a on si mu teď klidně naservíruje, že se zamiloval do někoho jiného, než do něj.
A Gaara věděl, že tohle by ten Naruto kterého zná, jen tak neřekl. Takže ten muž od kterého dneska utekl je pro něj někdo... speciální.
Na okamžik bylo oboustranné ticho, ale Naruto měl hrozný strach co teď Gaara řekne.
Jdi pryč a už se nevracej?
Už semnou nikdy nepočítej?
Jak tohle můžeš říct?!
Co jsi to proboha za člověka?
Vystup si?
Už tě nechci vídat?
,,A kvůli tomu jsi nešťastný?"
Bože, jak vůbec můžeš...?
Proč?
Proč sakra neřekl něco hnusnýho!!!???
,,No tak, Naruto..." Gaara se k němu naklonil a stáhl mu cíp deky z obličeje.
,,Já vím že ti teď asi není do hovoru, ale on má o tebe určitě strach. Vážně by ses měl vrátit. Aspoň mu říct že jsi v pořádku. Klidně tě pak odvezu domů, ano?"
,,Gaaro... Promiň mi to... Promiň mi to všechno..." zašeptal, přetáhl si deku zpátky přes hlavu a usilovně se snažil aby nebyly slyšet vzlyky opravdu nešťastného pláče.
A pak už na něj rudovlasý muž nemluvil. Stáhl si ho do náruče, objal ho a jen v tichosti čekal, až se uklidní.
Ani jeden z nich nesledoval míjející minuty, ale když se začalo rozednívat, Gaara věděl že je nejvyšší čas něco skutečně podniknout. Naruto už neplakal, ale tvářil se opravdu hodně smutně, nešťastně. Takový výraz... u něj Gaara ještě neviděl.
,,Takže... Se vrátíme, vezmeš si věci a odvezu tě, platí?"
,,Já tam nepůjdu."
,,Naruto..."
,,Nepůjdu sakra!"
,,No tak jinak."
Gaara se rozjel a podle GPSky dorazil k hotelu během slabé čtvrt hodinky. Zastavil auto na parkovišti, vypnul motor.
,,Číslo pokoje?"
Naruto na něj pohlédl s výrazem naprostého nepochopení.
,,Dojdu ti tam. Můžeš tu počkat. Ale předem tě varuji že když tě bude chtít vidět, tak se s ním prát nebudu."
,,Pokoj 307. Děkuju ti," vydechl blonďatý vděčně.
A Gaara se sebral a zamířil do hotelu. Na okamžik byl zmaten ale pak našel správnou cestu k apartmánu, jehož číslo mu Naruto pověděl. Stanul přede dveřmi, zhluboka se nadechl, a zaklepal. Nebylo mu příjemné co se dělo, ale tohle... přeci dělá pro Naruta.
Dveře mu otevřel černovlasý muž, zhruba v jeho věku. Byla na něm znát probdělá noc a jeho výraz ve tváři se až nebezpečně podobal tomu Narutovu. Všiml si i nějaké větvičky která mu vyčuhovala z vlasů. Během následující vteřiny se zatvářil dost nepříčetně. A pak Gaarovi došlo, že se Naruta ani nezeptal na jméno toho dotyčného. Vzal to tedy trochu oklikou.
,,Dobrý den. Vy... Vy jste tu byl tento týden s Narutem Uzumakim, že?"
Bylo znát že upoutal mužovu pozornost. Rozšířily se mu zorničky a pak vymrštil ruce ke Gaarovým ramenům.
,,Je v pořádku?! Celou noc lítám po lesích, řvu tu jak Tarzan a hledám ho! Řekněte mi že víte kde je!!!" vychrlil a zacloumal s ním, snad jako by ta naléhavost nebyla už tak jasná.
,,Je v pořádku... Víceméně."
,,Víceméně? Neublížil si? Kde je? Chci s ním mluvit! HNED!"
,,Uklidněte se... Pojďme dovnitř. Určitě se nechcete dostat do řečí."
Černovlasý muž couvnul aby mu uvolnil cestu. Pak za nimi zavřel dveře.
,,Ještě než řeknu cokoliv dalšího asi by bylo vhodné, kdybych se představil a řekl co tu pohledávám, takže... Mé jméno je Sabaku no Gaara. A jdu sem vyzvednout Narutovy osobní věci."
,,A... Aha... Dobře... Já..."
,,A vaše jméno je?"
,,Uchiha. Uchiha Sasuke."
Gaarovi ihned seplo.
Tenhle mladíček patří mezi nejvyšší politiky a ještě řídí velkou část společnosti svého otce... A to mu není ani třicet...
,,Trochu si vydechněte. Naruto je v pořádku. Tedy, po fyzické stránce. Po té psychické už to bude horší."
,,Vždyť on si to nenechal ani vysvětlit! Prostě utekl!"
,,To se mu celkem podobá," usmál se Gaara.
,,Vy ho... Nějak důvěrněji znáte? Že víte že..."
,,Jsem jeho... Heh... Sakra, co vlastně jsem...?"
Mladý Uchiha trpělivě vyčkával jestli bude pokračovat. Ale už tak v něm hlodal červíček žárlivosti a aniž by to věděl, správně si jeho osobu spojil se situací, kdy se Naruto nepřítomně usmíval do telefonu a on se ho ptal, komu to píše...
,,Jsem pro něj člověk na kterého se může kdykoliv obrátit, když to shrnu."
,,Jste jeho... přítel?"
,,V jakém slova smyslu?"
,,Milenec."
,,Kdepak."
Uchiha se ani neobtěžoval zakrýt výraz který mu prolétl po obličeji, když mu padal kámen ze srdce. Naruto mu nelhal.
Jenže.
,,Jsem pro něj mnohem víc."
Sasukemu zatrnulo... co tím myslí...?
,,Jsem člověk který si přeje, aby byl šťastný, a nezáleží mi na tom, jestli to bude se mnou. Ačkoli nezastírám, že bych si to velmi přál. Vím že bude jednou žít báječný a spokojený život a vím že je velice pravděpodobné, že já nebudu jeho součástí. A přesto... Přesto tu pro něj jsem, dokud to bude možné."
,,Rád bych uvedl věci na pravou míru, pane Sabaku. Miluji ho, chodím s ním, a to co se stalo je jen velmi nešťastné nedorozumění." Sasuke začal zaujímat obranný postoj protože pochopil že má před sebou svého konkurenta.
,,Já vám to věřím. A žádal jsem ho aby sem šel osobně, ale odmítl mě poslechnout."
,,Kde je?"
,,Dole. V autě. Chce abych ho odvezl domů. Ale obávám se že pokud vás uvidí zase někam zmizí. Varoval jsem ho že vás nebudu držet pokud se za ním poženete. V jeho případě mám před očima jasný obraz toho jak je nastartovaný, aby před vámi utekl."
,,To bych nerad. Víte, mohu vás o něco požádat?"
,,Nevím jestli to budu moct splnit. Nechci ho nijak oklamat."
,,V pořádku... Jen... Posbírám jeho věci a přijdu vám je předat k autu. Nemusí se mnou mluvit jen... ho chci ještě vidět než ho odvezete... mohl byste... šlo by..." řekl a zoufale si oddychnul.
,,Ano. To by šlo. Počkám s ním tedy dole, v autě, ale trochu sebou hněte. Až mu to řeknu, bude chtít vzít do zaječích, podle toho jak reaguje na možnost setkání s vámi."
,,Co... Co říkal?"
,,Ječel že sem nepůjde."
Gaara nevěděl jak tohle podivné setkání ukončit, a tak neřekl nic, a prostě jen odešel z pokoje. Vracel se pomalu. Dával tomu mladíkovi víc času. Stačila mu chvíle aby pochopil, že ta láska je oboustranná a ničí jí jen nějaké podivné nedorozumění, ve kterém si nejspíš Naruto udělal své vlastní, poněkud zkreslené závěry. A že on je zkrátka jen ten třetí do počtu. Že je jen tlumočník mezi dvěma znesvářenými zeměmi.
A i přes to... I když si tohle uvědomuje a ví... Po všech těch radostech a strastech v něm zůstává ten starý kus jeho já, který když může udělat cokoliv pro to aby se Naruto usmál... tak o tom ani na vteřinu neuvažuje, a prostě to udělá. Kdyby mohl tomuhle vztahu pomoct, udělá to. Jen aby byl Naruto šťastný...
Komentáře
Přehled komentářů
Vypadá to dobře, nepokosali se, tak můj sen žije.
-,-
(Katana, 26. 9. 2013 7:06)přesně jako Eisha! Team Sasu a najednou se do toho vmísí Gaara a já už nevím komu mám fandit -,-" :D a úplně stejně prahnu po tvýh dílech stejně jako žíznivý po vodě ˇ^ˇ šup šup! :3
>.<
(Eisha, 26. 9. 2013 2:46)Já už byla definitivně rozhodnutá fandit Sasukemu a teď tohle... Proč mi to děláš? :D Chudáček Gaara, nevím, co dělat >.<". Jestli máš přepsáno do zásoby tak sem s tím, protože já potřebuju další díly! :D
...
(terkic, 25. 9. 2013 20:19)
na to, jakým Gaara dřív byl, je teď naprosto zlatý a je mi ho naprosto líto, a přesto sem strašně ráda, že jim chce pomoct :) Naruto je trubka, chápu ho, po tom co si všechno zažil, ale na druhou stranu by konečně mohl začít poslouchat svý srdce...no snad se umoudří a nedopadne to všechno naprosto na levačku :)
Ps: jsi prostě nejlepší Chroní, víc takovýhlech překvapení v podobě dřívějšího zveřejnění ;-)
Haaaleluja
(pani_Lucie, 26. 9. 2013 22:57)