Když se vrátili k Sasukeho rudému mustangu který nechal stát na náměstí, i po tolika hodinách měl stále nějaké čumily. Uchiha se nad tím vůbec nepozastavoval. Odemkl vůz, lidi ignoroval a usadil se na své místo, následován Narutem, který obsadil sedadlo spolujezdce. Nastartoval, opatrně vycouval aby nějakého fanouška nadupaných strojů nesrazil, otočil se a vyjel náměstím k první odbočce. Naruto se spokojeně usmíval a Sasuke si stále hřál u srdce jeho vyznání, i tu lehkomyslnost s jakou pak prožili zbytek dne. Věděl, že věci nezůstanou bez mráčku napořád, ale dokud je jasno, proč se trápit blížící se bouřkou, že.

 

,,Můžu pustit rádio?"

,,Jistě, posluž si."

Naruto chvíli ladil, ale nemohl najít nic, co by se mu líbilo. Vždycky poslouchal od všeho trochu ale dneska jako na potvoru, asi nic pěkného nehrajou.

Když už stanice rádií přejel po třetí, Sasuke ho u jedné zarazil.

,,Nevadí když necháme hrát tohle? Občas se tam mihnou mé oblíbené."

,,Jasně... Stejně si myslím že se proti mě rádia dneska spikla," zabručel, a nechal tam hrát nějakou folkovou hudbu.

Divil se že Sasuke něco takového poslouchá. On sám na to moc nebyl, ačkoli mu tahle muzika nijak nevadila.

V autě mu bylo příjemně, cítil se v bezpečí a byl unavený, takže začal nevědomky pomalu usínat.

Probral se v okamžiku kdy se vůz ošklivě roztřásl.

 

,,Jako tankodrom," komentoval nekvalitní silnici Sasuke. ,,Teď už si asi moc nepospíš... No, za chvilku jsme stejně tam. Odpočinul sis?"

,,Jo, promiň..."

,,Za co se mi prosím tě omlouváš tentokrát?"

Naruto se trochu pousmál a otočil obličej k Sasukemu. Chvíli pozoroval jak sleduje silnici. Viděl jak se soustředí.

,,Sasuke?"

,,Copak?"

Naruto se k němu naklonil a vsál mu do úst lalůček ucha.

,,Hou!" vyjekl Sasuke a auto sebou jemně škublo, stejně jako řidič.

,,Nepočká to? Nerad bych naboural."

,,Máš strach o tohle drahý, nablejskaný fáro? Jo, taky bych měl..."

,,Vůbec ne. Jde o to že v něm vezu tebe."

Mělo to stejný efekt jako by mu teď opět řekl, že ho miluje.

 

 

,,Tak zastav."

,,Co? Proč?"

,,Tamhle je odpočívadlo, zastav."

A ještě než tam Sasuke vůbec dojel a dobrzdil, už měl Narutovy paže kolem krku a jeho jazyk v puse.

 

,,Naruto jsme na veřejnosti, nepočkalo by to?"

,,Myslím že ne. Ty chceš aby to počkalo?"

Sasuke mu nechtěl hned přiznat že ne. 

,,Jak to chceš probůh... A tady?"

,,Nemusíme mít nutně sex, jen ti chci udělat dobře, okay?"

 

Sasuke nastalou situaci vůbec nechápal, ale taky se jí ani za mák nebránil. Naruto si rychle poradil se zipem Sasukeho kalhot, dostal se mu pod trenky a vytáhl si před obličej jeho penis. Trochu ho polaskal rukou, pomazlil ho a pak si jej vložil do úst. Mladý Uchiha si hlasitě oddychl, poté znovu nabral dech a jen tiše sténal, s rukama vpletenýma do Narutových vlasů. Naruto ho kouřil pomalu, a dával si záležet. Jenže i přes to - nebo možná právě proto - se Sasuke nadmíru vzrušil, začal sténat opravdu hlasitě a o malý okamžik později už vyvrcholil Narutovi do úst. Naruto zvedl hlavu, Sasuke se beze slov začal zapínat, asi stále ještě trochu mimo z toho, co se teď stalo. Naruto otevřel dveře auta a vyplivl obsah úst na písčité podloží odpočívadla, na kterém zastavili. Co čert nechtěl, ani jeden z nich nepostřehl, že právě na totéž místo dorazila místní policejní hlídka. Když Sasukeho policista oslovil, vůbec ho nečekal a málem vylétl z kůže.

 

,,Dobré odpoledne pane řidiči, stalo se něco?"

,,Eh...." zachrčel Sasuke a žhavil mozek v lebce aby ho napadlo co odpovědět.

,,Mému příteli se udělalo zle," plácnul když postřehl jak se Naruto vklání zpátky do auta a zavírá za sebou dveře."

 

,,Chlupatej!" lekl se Naruto a to slovo z něj vyletělo dočista samo, naštěstí celkem tiše, takže to policista dost možná ani nezaregistroval. Nebo už byl natolik zvyklý, že to jen přešel pomyslným mávnutím ruky.

,,Jste v pořádku?" přeptal se Naruta.

,,Jo... V nejlepším... asi."

Policista se usmál, kývl, popřál jim hezký zbytek dne a odporoučel se po svém. Když se policejní auto vzdálilo, Sasuke nastartoval motor a vyjel na silnici. 

,,Příště prosím v nějaké místnosti." řekl tiše Sasuke a Naruto se hlasitě rozesmál.

,,Netvářil ses že by ti to vadilo."

,,Taky že ne. Jen bych se příště rád vyhnul hovoru s policistou když jsem pár vteřin po orgasmu. Vůbec jsem nevěděl co mu mám říct. Kdyby mě chtěl zatknout ani bych neprotestoval a šel s ním, až tak jsem měl v tu chvíli vymeteno."

 

A pak se rozesmáli oba a ačkoli si to vzájemně neřekli, oba tak trochu doufali, že to nebylo naposledy kdy prožili něco takového.

 

Když se vrátili do hotelu, ještě se stavili na lehkou večeři, a potom už se oba odebrali do jejich apartmánu. Vystřídali se ve sprše, a zalezli do postele. Naruto se k Sasukemu přitulil, věděl že nemá smysl se držet stranou nebo si cokoliv nalhávat. Zamiloval se. A nejspíš až po uši.

 

 

Ráno ho probudilo hlazení. Vzepjal hlavu proti laskající dlani jako kočka, vděčná za trochu pozornosti.

,,Dobré ráno, Naruto," ozval se Sasukeho veselý hlas.

,,Moc dobré. Děkuju. Tobě taky," plácnul Naruto a otevřel oči.

Byl přesvědčený, že se mu konečně děje to, po čem roky podvědomě toužil. Má člověka kterému na něm záleží, který s ním chce být i přesto že ví, co je zač. V tom asi spočívá to, co by se dalo nazvat definicí lásky, ačkoli Naruto měl vždycky za to, že něco takového neexistuje. 

 

Není to zrovna věta hodná Shakespeara, ale rozhodně věta hodná Narutova života.

 

,,Nad čím to přemýšlíš?"

,,Nad námi."

,,Tohle slovní spojení slyším poprvé."

,,Vadí ti, že jsem s tebou začal počítat do budoucna?"

,,Naopak."

Sasuke ho stiskl v náručí, a začal ho líbat. Zanedlouho potom, se milovali.

Celý ten den byl v mlžném oparu, byl mlhou zahaleným hnízdem dvou hrdliček. Naruto si myslel, že teď už nemůže přijít nic, co jeho názor změní. Ano. Myslel.

Za celý den nevytáhli paty z pokoje. Užívali si jeden druhého, a když měli hlad, nechali si poslat jídlo na pokoj. Všechno ostatní co potřebovali, bylo při ruce. Oběma hlavami probíhaly podobné myšlenky - kéž by tento den trval celou věčnost. Jenže čas je neúprosný. Podmaňuje si život a nikdo ho nikdy nezastaví. Týden se pomalu chýlí ke konci.

 

 

 

Přišlo další ráno - předposlední den kdy jsou tu jen jeden pro druhého. Ale ani jednoho z mladíků ten fakt netrápil, protože oba byli pevně přesvědčení, že až odsud odjedou, zůstane všechno stejné, jako doposud. 

 

,,Sasuke?" houkl Naruto do pootevřené sprchy, kde ze sebe černovlasý mladý muž právě smýval hříchy prožité noci.

,,Ano?"

,,Skočím si dolů, potřebuju si zavolat a chci... to je jedno, tak do hodiny tu budu ano?"

,,Dobře!" ozvalo se mu v odpověď.

 

Naruto se ustrojil, přeci jen nechtěl lézt z pokoje v županu, a zamířil dolů, do hotelové restaurace a baru v jenom. Sedl si tam na židli, k pultu, a poprosil jen o minerálku. Vytáhl z kapsy telefon, vytočil roky neměnné číslo a přiložil si aparát k uchu.

,,Dovolali jste se do Cen-"

,,Jiraiyo? Tady Naruto Uzumaki, neobtěžuj se," zasmál se.

Měl veselou náladu. Vlastně spíš velmi povznesenou.

,,Copak se děje že tak znenadání voláš?"

,,Jen jsem tě chtěl o něco poprosit. V neděli odpoledne se ještě stavím v Centru, a budu s tebou potřebovat dát... velmi důležitou řeč."

,,V čem to spočívá?"

,,To ti řeknu osobně. Takhle po drátě by sis myslel, že to nemyslím vážně."

,,Dobře. Budu s tebou počítat."

,,Dík, měj se."

,,Ty taky."

 

Chvíli si v rukou pohrával s telefonem a přemýšlel. Když ho napadlo že to bude muset utnout s Gaarou, nehezky ho zamrazilo. Co to bude znamenat? Ztratí ho tím? Už ho nikdy neuvidí? Ne... To je něco co si nedokáže představit, i když tu v podstatě jde jen o klienta... Ale až s tím vším praští, žádné pouto tu nezůstane. Bude to přesně jako s Itachim - dva cizí lidi, co sdílejí stejnou minulost... To...

 

 

Naruto se díval na displej mobilu. Díval se na telefonní číslo, a jméno před ním, a vybavoval si co všechno pro něj tenhle člověk udělal. Docházel mu i fakt, že ho Gaara nejspíš miluje víc, než vůbec tuší.

 

 

Naruto zamkl klávesnici a strčil si mobil opět do kapsy. Teď chtěl ještě odchytit Itachiho a poděkovat mu. Nebo možná... Doufal v nějaké nevyžádané rady.

,,Prosím vás, nevíte jestli se tu objeví pan Uchiha Itachi?" zeptal se barmana, ačkoliv v kladnou odpověď vůbec nedoufal.

,,Bývá tu až navečer. Ale zkuste jeho pokoj."

Naruto vytřeštil oči. Ve snu ho nenapadlo že dostane milou a ochotnou odpověď.

,,Děkuji," uznale kývl, sklouzl ze stoličky a odebral se na recepci i když věděl, že tam už nejspíš tak ochotní nebudou. 

Jenže mu dnes přálo štěstí - tedy alespoň prozatím.

 

,,Itachi!" zvolal hned, jakmile culíkatého muže zaregistroval.

,,Naruto?"

,,Můžeš na slovíčko?"

,,Jistě," usmál se a vrásky na obličeji se mu tím jemně prohloubily.

,,Já... no... chci říct... Děkuju."

,,Za co?"

,,Za věci co jsi mi řekl. To, že Sasukeho nechci mít jen pro sebe, ale že chci, aby mě potřeboval, a tak."

,,A není to tak snad?"

,,Je, ale to ty jsi mi otevřel oči. Chtěl jsem ti za to poděkovat."

,,Není zač. Opatruj se. A nejspíš... opatruj i jeho," usmál se ještě, jako by mezi sebou prohodili jen pár slov o počasí.

,,Vím že na to vůbec nemám nárok ale Itachi... Mohl bys mi dát svůj telefon?"

,,Co s ním chceš dělat?"

,,Víš, mám sklon věci hodně... podělávat... Tedy - ty co se týkají mých vztahů, ať už jsou jakékoliv. A mám obavy že jednou, až si nedokážu poradit, prostě..."

,,Chápu. Na," řekl a podal Narutovi vizitku.

Z jedné strany bylo oficiální číslo do jeho zaměstnání ale na té druhé perem psané číslo, jeho soukromého telefonu.

,,Ještě jednou díky."

,,Není za co. A držte se," mrkl na Naruta a pomalu si odkráčel po svém.

 

Dobře si uvědomoval, proč na něm tehdy tak lpěl... Protože Itachi je jako malebné místo, kam se člověk rád vrací. Je... jako vzpomínka ze snu.

 

Naruto si uklidil kartičku s telefonem do kapsy, otočil se a vydal se zpět do pokoje za Sasukem. Ani ta hodina to nebyla, a vyřídil vše co mu probíhalo myslí. Možná už jen chvíli a okovy spadnou. Spadnou, a on bude volný.

 

,,Au! Sakra...! Pardon!" mezi přemýšlením se nějak zapomněl a omylem vrazil do muže, který měl od něj opačnou cestu. Vzhlédl když pronášel své "Pardon!" a oči už mu na té tváři zůstaly. Tohle je přece on... Tenhle muž mluvil se Sasukem... jeho... bývalý...

 

,,Ah! To jsi ty! Sasukeho... heh... přítel že?" smál se a cenil přitom zuby.

,,A-Ano, už to tak bude."

,,Pověz mi, jaké to je, dělat mu děvku?"

 

Naruta zamrazilo. Zůstal oněměle stát a nevěděl, co na tohle odpovědět.