Kluk, možná tak osmnáct, devatenáct let, zato ale velmi galantně oblečený se otočil na patě a s úsměvem na rtech se vrátil k muži, který na něj promluvil. Opřel si lokty o leštěný pult recepce, spojil prsty na rukou, naklonil hlavu mírně vlevo a dal tak najevo že poslouchá každé slovo.

 

,,Stálý zákazník?"

,,Ale ne, nováček. Docela známá figurka co se společnosti týče. A proto ho dávám tobě. Vím že umíš udělat skvělý dojem, i když se moc nesnažíš," uculil se bělovlasý recepční.

,,Spolehni se. Jméno?"

,,Uchiha Sasuke."

Kluk zkrabatil čelo.

,,To jako synáček Fugaka Uchihy? A příbuznej toho perverzního prznitele chlapečků Madary?"

,,Tak tak. Ale nesuď ho z tohohle úhlu. On nepatří ke zlaté mládeži. Svůj post si v politické scéně tvrdě vydobil sám. A dost mu to pálí Naruto, tak žádné pitomosti a trapné narážky."

,,Bez problému."

,,Vyzvedne si tě tu ve čtvrtek v osm. Ještě že nechtěl středu, plánuju ti jí nechat volnou. Zítra máš Gaaru a vím, jak potom vypadáš."

,,No jo... Co naděláš. A s tím čtvrtkem počítám."

 

Chlapec stáhl ruce ze stolu a vydal se směrem k místu, ke kterému měl původně namířeno. V nedalekém salónku se pohodlně usadil do křesla a čekal na osobu ze své stálé klientely.

Zrovna ona patří k těm, se kterými se opravdu rád vídá, a rád jí dělá doprovod. Kvůli svému postavení však tato slečna hodně cestuje po světě, a poslední dobou se v jejich rodné vlasti ukazuje minimálně a právě jen v takových příležitostech, jako je ta dnešní...

 

Asi po půl hodině čekání vešla do dveří přenádherná dívka. Hluboké oči, dokonale vykrojené rty, vlasy barvy a vůně levandule. Na sobě měla šaty, které k ní dokonale padly. Temně modré, jako její vlasy, jako obloha okamžik před setměním. Opravdu balzám na duši. Hrdá, mladá dáma, s nádechem viktoriánské krásky.

 

Mladík vyskočil na nohy a okamžitě šel dívce naproti. Když od sebe stáli pouze pár kroků, chlapec poklekl, políbil jí ručku v bílé rukavici a pronesl: 

,,Mé srdce se vás už nemohlo dočkat, lady Hinato."

Děvče se znatelně začervenalo, ale chlapec to ponechal beze slov a nabídl dámě své rámě. Vyprovodil jí ze dveří přes celou halu a pustil se jí teprve v okamžiku, kdy museli v recepci domu projít otočnými dveřmi. Sotva se však ocitli venku, hoch se usmál, a opět nechal slečnu, aby se do něj zaklesla. Ušli několik metrů k přistavené limuzíně, kde jí otevřel dveře, pomohl nastoupit, zavřel a oběhl vůz, aby se do něj sám mohl usadit, vedle té zářící princezny. Věděl, že dnes míří na velice významnou událost, ale slečna Hinata mu svou dnešní krásou naprosto vyrazila dech.

 

,,Dnes vypadáte překrásně, lady Hinato," zalichotil jí a doufal že jí snad... možná, trochu popostrčí k hovoru. Dívka se však na něj místo oslovení vřele usmála a odvrátila hlavu zpět k okénku.

 

Cesta netrvala nikterak dlouho, bylo to vlastně jen pár bloků od Centra Profesionálních Společníků. Jejich řidič zastavil u chodníku, Naruto vystoupil a šel otevřít své krásné princezně. Přidržel jí dveře, pomohl vystoupit, nabídl jí rámě a společně vstoupili do dveří vedoucích na jistou společensky významnou událost.

 

,,Dobrý večer pane, vaše jména?" oslovil je ve vstupní hale slizce vypadající, černovlasý majordomus.

,,Lady Hyuuga Hinata a její doprovod, Uzumaki Naruto."

,,Souhlasí," odškrtl si je chlápek, zřejmě v seznamu hostů ukrytém v kožených deskách a pokynul jim se slovy; ,,Prosím, pokračujte dovnitř."

 

Kdyby na to Naruto nebyl zvyklý za ten čas co se živí jako profesionální společník, asi by ho vnitřní sál oslnil. Celá místnost jako by byla oděna do zlatavého světla, které prostorem roznášel mohutný křišťálový lustr. Stoly se prohýbaly pod množstvím výtečného jídla a nejdražšího alkoholu. Když se člověk na chvíli zamyslel, těžce mu to připomnělo dekadentní hodokvas. Zbytek místnosti vyplňovali hosté v nejluxusnějších oblecích a nejkrásnějších šatech, a zbylá menšina která se zde pohybovala, byla obsluha. Naruto nahodil pracovní úsměv a třesením ruky se zdravil s Hinatinými známými. Všiml si letmo i skupinky politiků, mezi nimiž stál postarší muž, známý jako Uchiha Madara, kdysi velmi populární leader jedné z politických stran, nyní již na zaslouženém odpočinku. Občas se tedy - pro potěchu národa i společnosti - ukázal na podobných galavečerech, aby dal najevo svou přítomnost a ukázal, že mu mnoho lidí i věcí stále ještě patří. Naruto ale věděl i o jeho jiných stránkách. To co viděli občané, a co se šuškalo v Centru Společníků, byly hodně rozdílné historky... Když mu ale padl zrak na rudovlasého muže nedaleko, udělal čelem vzad a nenápadně sebe, i lady Hinatu přemístil z Jeho dohledu. Už tak s ním bude mít zítra plné (a nejen) ruce práce, tak nepotřebuje začínat už dneska.

 

Ačkoli se celou noc urputně snažil vyhnout kontaktu s Gaarou, s jedním ze svých několika klientů, nakonec si ho onen krasavec stejně odchytl, a samozřejmě že na tom "nejneočekávanějším" místě. Naruto něco málo popil, a příroda volala, omluvil se tedy své dámě a odkráčel na toalety. Sotva se za ním zavřely dveře s plechovou cedulkou s panáčkem, ozval se velmi jízlivý, přiopilý hlas.

 

,,Koho to sem děvky nesou? Sám pan Uzumaki co?"

,,Promiň, ale dneska jsem tu se slečnou Hinatou, takže ti nehodlám věnovat ani minutu svého času," odsekl blonďatý mladík a zamířil k mušli vykonat svou potřebu.

V okamžiku kdy se vracel aby se umyl, mu nenechavý krasavec položil ruce na ramena.

,,Ani pár minut támhle v záchodový kabince za pět litrů?"

,,Hodně rád vyhazuješ peníze, co?" pronesl blonďatý v žertu, ale jeho vůle rychle zeslábla.

,,Ber, nebo nech. Myslím že za jednu rychlou kuřbu jsou to dost slušný peníze."

,,Ty bys se sebou měl vážně něco dělat," Naruto protočil oči, ale chytl ho za ruku a odtáhl ho do kabinky WC.

,,Ale fofrem, nechci jí nechat čekat. A prachy předem."

Gaara zalovil v kapse, podal mu bankovku s mrtvým prezidentem čítající pětku a tři nuly a Naruto jí bleskurychle stopil v kapse. Pak mu rozepl kalhoty a pustil se do dohodnuté "práce".

 

O několik minut později už umytý, upravený, blonďatý mladík vylezl z toalet a se zářivým úsměvem a hřejivou pětitisícovkou v kapse se vydal hledat slečnu, které tvoří doprovod. Sotva zmizel v davu, vyšel ze záchodů i druhý z mladíků, rudovlasý, nádherný, a kdoví proč velice zachmuřený Gaara. Ať už jste se na to dívali z kteréhokoliv úhlu, jedno je více než jasné. Gaara touží po tom, mít Naruta jenom pro sebe, a kdyby to šlo, už dávno by to tak zařídil. Je do něj totiž zamilovaný od doby, co si ho vybral jako společníka - a je z toho značně zdeptaný. Ví totiž, že v něm Naruto vidí akorát práci, klienta a hlavně spoustu peněz. A ačkoli je ochotný ho i takto ve společnosti někde "obsloužit", je Gaarovi více než jasné, že v životě ani nepomyslel na to, že by pro něj mohl být něco víc...

 

,,Omlouvám se za to čekání, byla tam fronta." vycucal si lež z prstu a ukázal lady Hinatě svůj odzbrojující úsměv.

Ta zčervenala jako růžička a vrátila se k rozhovoru s jakousi dívkou, se dvěma drdoly.

Večer spěl ke konci, vyhlášení cen už mělo své vítěze, jako vždy, naprosto předvídatelné. Dokonce i Madara odcházel s nějakým oceněním. Naruto se lehce rozhlédl, jestli uvidí Gaaru, předpokládal ale že se vytratil hned po té krátké, intimní chvilce na záchodcích. Trhnul nad tím rameny a stále se držel poblíž své mladé dámy. Pomalu se rozloučili, Naruto nechal připravit vůz a úplně stejně jako když přijížděli, galantně dámu posadil a až poté nasedl sám a nechal jí odvézt až k domu. Tady už si slečna na princeznu nehrála. Sama si otevřela, vystoupila a Naruto hned za ní. Doprovodil jí ke dveřím jejího domu.

 

,,Byl to krásný večer. Děkuji, má paní," usmál se na ní a zlehka jí políbil ručku, v stále ještě čistě bílé rukavici.

,,Děku... Děkuji ti Naruto," vykoktala a zčervenala tak, jak u ní bylo zvykem.

Naruto počkal, až Hinata zaklapne dveře své vily, posunkem dal znamení řidiči limuzíny k odjezdu a sám se začal pomalu šourat k domovu. A přesně v těch okamžicích, kdy byl úplně sám, na něj nejvíc doléhalo svědomí, které ho neustále utvrzovalo v tom že to co dělá, není ani zdaleka správné. Naruto se jeho hlásek pokoušel zaplašit, ale povedlo se mu to až v okamžiku, kdy začal promýšlet, jak to do háje zítra všechno stihne.

 

Bylo pozdě a věděl že jakmile dojede domů, rovnou si lehne. Bude ale muset vstát brzy, aby se umyl, a připravil, a vůbec, stihl se taky alespoň trochu najíst. Byl si dobře vědom toho, co ho zítra čeká a chtěl se ještě stavit v drogerii než půjde, pro několik hodně důležitých věcí. Tak se pomalým tempem dostal k zastávce autobusu, kde v budce s lavičkou, a vytřískanými skly čekal na noční spoj. Začal být unavený, a tak, když přijel jeho "kočár", mátožně nastoupil a měl co dělat, aby cestou domů neusnul. Cesta ze zastávky k domovu byla jako ve snách, Naruto se jen tiše šinul noční ulicí k luxusnímu, nově postavenému panelovému domu. Odemkl si, výtahem vyjel až do horního patra a zamířil k bytu. S naprosto prázdnou hlavou si otevřel, za dveřmi se zul, tiše, aniž by rozsvěcel došel do ložnice, kde se svlékl téměř donaha - jediné jeho pyžamo tvořily černé trenýrky - praštil sebou do postele a téměř okamžitě usnul.

 

 

Hbitá ruka umlčela budík, který zapnul rádio. Mladík se zvedl z polštáře, otevřel oči, v nich překrásně rozkvetlé pomněnky a zmateně se rozhlédl. Okamžik potom s úlevou vydechl. Byl rád, že se probral doma. Při jeho práci bylo běžnou praxí, že vstal někde jinde, než se ráno nacházel. Zvedl se z postele. Matrace po něm sama narovnala vyležený důlek, ale peřina s polštářem už podobné ohledy neměly. Hezky si nás srovnej sám! Chlapec, ještě se snovýma očima došel do kuchyně, nalil do konve vodu, postavil jí na místo a zapl ohřev. Než začala voda vesele bublat, sňal z háčku pod kuchyňskou poličkou svůj oblíbený hrneček s beruškovým potiskem, postavil ho na linku a rukou zašátral po dóze s kávou. Otevřel ji, do hrníčku vyklepl tři lžičky a stejnou cestou kávu následovala i sušená smetana a umělé sladidlo. Mezitím, co ospalec lovil v obrovské, přeplněné lednici mléko, konev klapla, protože se voda převařila. Zalil tedy směs na dně hrníčku a do nosu se mu rozlinula překrásná vůně ranního životabudiče. Přidal mléko, hrnek položil na stůl a šel si do koupelny opláchnout obličej. Když se vrátil, posadil se ke kávě a labužnicky jí upíjel. Miloval tyhle chvilky, kdy se měl jen pro sebe, a nic nemusel. Okamžiky bez přetvářky, umělých úsměvů a lichotek, které už se mu zajídaly. Ráno po probuzení doma, věděl že je svůj. Jakmile ale temně hnědý nápoj dopil, hlavou se mu začínala ozývat Povinnost. Musíme to, a musíme ono. Začal tedy toaletou, a opravdu důkladnou koupelí, poté něco malého posnídal a vypucoval si zuby, až se leskly jako mramor. Následoval výběr oblečení. Nic tak formálního jako včera. Věděl že ho Gaara vezme klasicky ven a pak do hotelu nebo k němu domů, kde to z něj nakonec stejně všechno serve. Proto zvolil běžné džíny, bílé tílko, a rudočernou, kostkovanou košili. Trochu si prohrábl neposedné blonďaté vlasy a zjev zhodnotil v zrcadle. Byl akorát čas vyrazit, aby si ještě stihl koupit to, co potřeboval.

 

Nazul si kecky, přehodil si svou černou, sportovní tašku přes rameno, a vydal se na cestu k drogerii. Trvalo mu to bezmála pět minut, a už byl uvnitř a zamířil k regálu, který mu tady pomalu říká Pane. Sjel očima etikety a vybral si několik balíčků kondomů nejrůznějších chutí, vůní a využití a pak ještě sáhl po lubrikantu, který byl nezbytnou nutností, a s milencem jako je Gaara dvakrát takovou. Došel zaplatit ke kase. Nějaké rozpaky už šly dávno mimo něj, ač se slečna prodavačka postupem času tvářila stále více a více šokovaně. Zaplatil, a opět se tiše vytratil z obchodu do rušné ulice.

 

Potom zamířil do práce - do Centra Profesionálních Společníků, kde si ho měl Gaara zanedlouho vyzvednout.