Mladý blonďatý chlapec šel rušnou ulicí, přeplněnou lidmi. Štrachal po kapsách peníze na lahev limonády a jedna z mincí mu upadla na šedivý chodník. Sehnul se pro ní, ale jakási cizí ruka byla rychlejší. Na chvíli ho to rozzlobilo, myslel, že jí sebere a nevrátí. Podíval se do páru uhrančivých očí před sebou. Ten muž držel jeho minci pevně v pěsti a vpíjel se do něj pohledem.

,,Ty jsi ten kterého hledám... Máš jeho pohled," usmál se.

Vzápětí se chlapci zatmělo před očima, a když temnota opadla, stále klečel na ulici, a před ním nikdo nestál. Jako by se situace neudála, pouze s tím rozdílem, že malý stříbrný penízek někam zmizel.

,,Co to k čertu bylo?" zatřepal hlavou, sesbíral se a zvláštního černovlasého muže s dlouhým kabátem viděl v představách před sebou.

Kdo jsi?

Ta otázka dráždila jeho mysl.

Když od toho okamžiku uteklo několik dní, jeho tvář v blonďaté hlavě nebledla, naopak. Nabývala jasu. Toužil ho znovu potkat a prohlédnout si ho. Dotknout se hebkých havraních vlasů, prsty polaskat husté řasy a nechat se znovu spalovat jeho pohledem. Jako by to byla láska na první pohled.

Kde jen jsi?

Stokrát, a v různých časech tu ulici procházel a doufal že na něj narazí. Ví, chová se jako blázen ale nemůže si pomoci.

A hlavně, naprosto netuší co za tím vším je.

Zkusil i "hod mincí" jestli se znovu neukáže. Jako by to snad šlo. Stával se posedlým. Vřelo to v něm. A tak, jednoho večera vylezl na balkon a zaječel:

,,Kde seš? Sasuke kde..?" šokovala ho vlastní slova a ještě víc následující děj.

Lampa na stolku blikla a v pokoji se objevil stín.

,,Konečně sis mě zavolal," pronesl melodický hlas.

Stál tam. Přímo uprostřed jeho pokoje. Na chvíli se do blonďaté hlavy vrátila logika a s ní mnoho otázek.

,,Kdo jsi? Kde ses tu vzal? Cos to semnou provedl?"

,,Ticho, klid. Pěkně popořádku," zanotoval příchozí.

,,Fajn," s tím se zděšený chlapec zhroutil na postel.

,,Jsem Uchiha Sasuke, crusader, a ty jsi můj Zdroj."

,,Asi bych to potřeboval napsat nebo nakreslit, nechápu to."

,,Co konkrétně?"

,,Úplně všechno." Uchiha se zasmál děsivým smíchem a dal se do vysvětlování.

,,Vybral jsem si tě, Uzumaki Naruto, abys byl mým zdrojem síly. Nejprve ti tedy vysvětlím kdo jsem a proč tu jsem. Jak už slovo crusader napovídá, jsem boží bojovník, či rytíř nebes, podle toho jak se na to nazírá. My, poslové nebe máme za úkol chránit klid a řád země. Naším protikladem jsou zplozenci pekel - démoni nebo-li bestie," mrkl na Naruta a ten zběsile pokýval hlavou na znamení, že ZATÍM rozumí.

,,Dobrá. Démoni narušují těžce budovanou rovnováhu světa a přináší chaos. My je likvidujeme. K tomu každý potřebujeme vlastní zdroj síly. Lásku, které se přezdívá nejčistší cit. A tak jsem si za Zdroj vybral tebe. Proto, že mi někoho připomínáš. To že naše spojení vyšlo, a ty ses do mě zamiloval je důkazem toho že v tobě přebývá kus jeho duše. Uznávám že mi to dost usnadňuje práci. Hledal jsem dlouho a musím se opět vrátit do služby." Naruto polkl.

,,Takže jsi... Zařídil že tě miluju? Roztomilé..." cedil mezi zuby.

,,I tak se to dá říct, ano."

Kdybyste se zaposlouchali, mohli byste slyšet jak se točí ozubená kolečka v Narutově hlavě.

,,Co pro mě vlastně znamená být Zdrojem?"

,,Dávat lásku. Nic víc."

,,To není problém když jsi zajistil že tě miluju!" vrčel blonďák.

Sasuke mu věnoval letmý úsměv.

,,Tak půjdeme?"

,,Kam probůh a tuhle nekřesťanskou hodinu?!?"

,,Vyzkoušet mou sílu. Jestli bude stačit."

,,Aha," vydechl Naruto.

Sasuke natáhl ruku, Naruto si jí nejprve nedůvěřivě prohlédl a pak ho za ní uchopil. Blýsklo se mu před očima a najednou stál na úplně jiném místě než byl doposud. Zamrkal a přimhouřil oči v šeru.

,,Tohle je předpeklí, můžeme to tu vyzkoušet."

,,Co mám dělat?" kulil oči zděšený blonďák.

,,Nic, stůj mi za zády."

Nablízku se vyloupl zdeformovaný stín něčeho co vzdáleně připomínalo člověka.

,,Výborně, už nás cítí. Naruto, jak dám povel k ústupu, chyť se mě za ruku."

Blonďáček se cítil jako v noční můře, ale Sasukeho slova odkýval. To co přišlo na dohled jejich zraku nebylo lidské. Tvar možná vzdáleně připomínal postavu, ale tím podoba s člověkem končila. Ta věc vypadala že je naruby, jako by byla ověšena různými orgány. Když je do nosu praštil puch té zrůdy, Sasuke se oklepal a Naruto se přemáhal aby nezvracel. Nicméně, nepodařilo se a tak blonďák, aniž by chtěl, vyklopil obsah žaludku na zem. Uchiha po něm střelil posměšným pohledem a pak se vrhl vpřed, přímo proti bestii. Než udělal první dva kroky, vykřikl cosi, co Narutovy uši nepostřehly a potom, jako by přímo ze Sasukeho těla vyrostlo blyštivé brnění, masivní štít a široký meč. Uchiha sázel ránu za ránou, protivníka odrážel, ale přesto i sám pár šrámů utržil. To, co zřejmě byla hlava té obludy, se odkutálelo od těla a Sasuke se na Naruta usmál. Pokynul mu rukou a křikl:

,,Ústup!" Naruto se k němu rozeběhl, celý rozklepaný a bez váhání ho drapl za ruku. Než ho pohltil záblesk, všiml si mnoha blížících se démonů. Z toho se mu udělalo mdlo. Probral se až ve chvíli, kdy ho Sasuke důkladně proplesknul.

,,Žiješ?" ptal se se smíchem.

,,Snad jo," odfrkl zmatený chlapec.

,,Tohle mi nedělej! Příště nikam nejdu dokud nebudu tušit co mě čeká!" začal Naruto vyčítavě.

,,Co tvá síla? Stačilo to?" mrkl blonďák a uvědomil si že Sasukeho brnění je pryč.

,,Ujde, ale možná by to chtělo aby ses naučil trochu podpory."

,,Jakže?" Sasuke se chytl za hlavu.

Už dlouho nebyl ve styku s někým nezasvěceným a naprosto si neuvědomoval co všechno jeho nový Zdroj neví.

,,Do začátku léčit rány, požehnat mi zbraň a nahazovat bariéru."

,,Ohromný. Ale pokud vím nejsem Harry Potter abych udělal jen tak - čáry máry fuk - " naznačil pohyb hůlky ,, - a tvůj meč měří čtyři metry padesát!" rozhodil ruce a zlobně na Uchihu zahlížel.

Sasuke se uculil a pustil se do dalšího objasňování.

,,Všechno to jde z tebe. Ze síly tvého citu ke mě. Pak stačí vyslovit správné slovo a v duchu si představit co se má stát."

,,Fajn, mluv dál."

,,Na rány stačí slovo "léčit" a když si to představíš, zahojí se. To je v boji neskutečná výhoda."

,,Jakto, že to ty neumíš?"

,,Tohle ovládají pouze Zdroje. Nebojují a podporují partnera z dálky."

,,Co umíš ty?" ptal se dychtivě Naruto.

,,Ukážu ti to až se naučíš ty základy. Začneme léčbou, posvěcením, a bariéru necháme na konec."

,,Dobrá, jak mám trénovat léčbu? Rozhodně se nehodlám dobrovolně mrzačit," ušklíbl se blonďák.

,,Ani to není třeba." Sasuke si vyhrnul rukáv, stáhl zkrvavený obvaz a nastavil před Naruta hlubokou ránu.

S chudákem blonďákem to málem seklo. Potom se ale rychle vzpamatoval, a jeho tělo jakoby samo vědělo co dělat. Umístil ruce přímo nad ránu a vyhrkl:

,,Léčit!" rozšklebené maso se pohnulo a vzápětí zacelilo.

,,Výborně, hned se cítím líp," podotkl Sasuke.

,,Další lekce zítra, měl bys spát. Uvědom si že stále žiješ i svůj běžný život."

,,Pravda. Takže dobrou," s těmito slovy Sasuke zmizel.

K neuvěření. Stačila mince a co dokázala spustit za sled událostí...

A tím to zdaleka nekončí.

Naruto se probudil s výkřikem, zbrocený potem. Ve snech se mu objevovali démoni a nechtěli ho nechat v klidu spát. Ovšem, kdo by neměl po takovém zážitku noční můry? Sesbíral se z postele, oblékl se a notnou dobu přemýšlel jestli má škola cenu. Všechno mu připadalo neskutečně všední. Myslel na Sasukeho když snídal, když šel do školy a i v ní. Naprosto na nic se nesoustředil. Kráčel po chodbě ke skříňce a z ničeho nic se ho zmocnil pocit že ho něco táhne zpět. V další vteřině se zablesklo a v následující chvíli stál na jakési spálené pláni a výhled mu zakrývala záda Sasukeho Uchihy.

,,Sasuke," usmál se Naruto a ruku mu položil na rameno.

,,Není čas," prskl Uchiha a nespouštěje oči z čehosi před sebou k Narutovi natáhl meč.

,,Řekni: ' Žehnám tomuto meči ve jménu nejčistšího citu ' a mysli to smrtelně vážně."

Naruto neváhal, napřáhl nad zbraň ruce a slova zopakoval. K jeho údivu se už tak blyštivý meč ještě o poznání rozzářil.

,,Výborně. Drž se zamnou," řekl černovlasý a rozeběhl se vpřed.