Byla jednou jedna láska 6/10
12. 10. 2014
To ráno bylo až podivným způsobem laskavé. Vstal jsem, a bylo mi teplo. Zahřívalo mě Sasukeho poklidně spící tělo. Nechtěl jsem ho vzbudit, a tak jsem se rozhodl chvíli vyčkat a pak se pomalu vysoukat z postele. Zdálo se mi neuvěřitelné, jak ve spánku vypadal bezstarostně. Cítil jsem lehké zadostiučinění, když jsem věděl že tady může v klidu a dlouho spát, aniž by mu někdo ublížil. Vyplížil jsem se tedy z lůžka i pokoje a Sasuke dál spal jako zabitý. Došel jsem se umýt, udělal překapávanou kávu, dokonce i něco k snídani a vrátil se zpátky k němu. Svým způsobem mě pobavilo, když jsem ho viděl zase s hlavou zavrtanou pod polštářem.
,,Už nespíš?"
Vyhrabal se ven usměvavý obličej orámovaný černými vlasy. Celý dojem ještě podtrhával spokojený štěněcí výraz.
,,Škoda že tohle nemůže bejt pořád. Nepamatuju se kdy jsem se naposledy tak dobře vyspal."
Nekomentoval jsem to ale zároveň nepochyboval, že v domě kde mu provedli takové věci, se asi neusíná zrovna lehce.
Nasnídali jsme se a zbytek dne strávili v útrobách domu. Čas plynul pomalým, líným tempem, občas se až zdálo, že se ručičky hodin zastavily. Naplňovalo mě to klidem a mírem. A troufám si i dnes říct, že jsem v té chvíli nebyl sám.
Povídali jsme si o všem možném, ale oba jsme se vyhýbali citlivým tématům. Došlo mi že teď, jak s ním trávím víc času, daleko lépe poznávám všechny jeho návyky a rituály. Pochopil jsem, jak rychle si člověk uvědomí, o kolik je ten druhý jinačí. A teď tím nemám na mysli pokřivenou minulost, ale jen ty každodenní věci. Například mě hodně zarazilo, když se přede mnou začal bezostyšně převlékat. V tu dobu jsme spolu přes dva měsíce chodili, a já se styděl na něj dívat, byť byl v trenclích. Přistihl jsem se ale, že letmo pokukuju. To tělo mě hodně zajímalo. A vábilo. Ale copak jen tak můžu něco zkusit když... co to má na té noze...?
Zaostřil jsem a možná to bylo trochu nevychované, ale nemohl jsem si pomoct. Od kyčle po koleno řádka krátkých souměrných jizviček. Z čeho to má...?
,,K tomu se taky váže zajímavá historie. Třeba ti to jednou povím. Ale něco za něco."
Cítil jsem se jako dítě přistižené při krádeži v cukrárně. Přistoupil k mně polonahý a položil mi ruce na boky. Dost vymlouvavě se na mě podíval. A tak to ze mně vypadlo úplně samo, vlastně aniž bych chtěl.
,,Já tě asi miluju."
Bylo to poprvé, co jsem mu to řekl, ačkoliv to bylo doprovázené nejistotou toho slova "asi". Najednou jako by se celý rozzářil. Ta syrová radost, která se v něm vznítila mě oslepila a dodnes je jednou z věcí, na které s láskou vzpomínám. Protože v ten moment to bylo jen pověstné Ty, a Já a nikdo jiný už nás nezajímá - náš svět je čistě kompletní.
Když mě potom políbil, už to nešlo dál odkládat. Já ho chtěl a on mě. Následky jsme nechali pro naše budoucí já.
Když se jeho ruce rozpohybovaly na mém těle a já mu stejnou měrou začal dotyky oplácet, trochu mě děsilo že jsou jeho reakce tak dychtivé. Skoro... jako by žádná minulost nebyla. A pak jsem přestal myslet a plně se věnoval lásce, která mi byla rázem ve značném množství předkládána.
Poněkud nesměle jsem ho chytil v pase a dál se od něj nechal líbat. Jeho ruce jsem cítil téměř všude. Netrvalo dlouho a byl jsem zbaven trička, načež mi byly staženy i kalhoty které se mi pak samy svezly ke kotníkům. Byl jsem z toho dost nervózní ale sám sebe přesvědčoval že kdyby to Sasuke nechtěl, rozhodně by mi slabě nevzdychl do ucha a zcela určitě už by to zarazil. Pohladil jsem ho po zádech a pak už ruce věděly samy, která cesta je správná. Vklouzl jsem mu pod trenky na zadek a jemně ho hladil. Začal se mi třít o rozkrok svým vlastním klínem a když znovu na okamžik opustil má ústa, usmíval se.
,,Hrozně moc tě miluju Naruto."
,,Já... já vím."
A myslím že já tebe taky.
Sice jsem zaváhal, ale pak se pevně rozhodl. Kdo neriskuje, nic nezíská. Stáhl jsem mu ruce z pozadí a pravačkou mu vjel do trenek přímo k naběhnutému penisu. Ani jsem se nemusel zvlášť namáhat a stál mu v pozoru. Lehce jsem mu ho protahoval v dlani a veškeré své úvahy hodil naprosto za hlavu. Pohladil jsem mu levou rukou prsa a začal ho líbat na krku. Sasuke se o mně otřel po kočičím způsobu, pohladil mou tvář svou vlastní, pak se mi čelem opřel o rameno a rukama mě objal na zádech.
Ve chvíli kdy jsem se ujal vedení a povalil ho na postel, jsem zaregistroval ten výraz. Ne že by to byla nedůvěra, ale lekl se. Zarazil jsem se v pohybu a místo toho abych pokračoval, jsem se tupě zeptal.
,,Dobrý? Můžu?"
,,No... já..." zmateně na mě koukal a mě začalo docházet, že na tohle asi nebyl tak úplně připravený. Co jsem sakra čekal? Po tom všem co zažil je dost naivní si myslet, že zůstane v submisivní poloze a nechá se sebou udělat cokoliv.
,,Neboj se," začal jsem mu líbat trup a pomalu postupoval dolů. Cestou jsem ho zbavil těch napolo stažených trenclí a pak už jen zůstal v oblasti podbřišku na kterém jsem rozséval polibky. Sám jsem nechápal, kde se to ve mně bere. A když jsem poprvé vzal jeho penis do úst nebylo to divné. Přišlo mi to normální. Naprosto přirozené. Přesvědčilo mě to o tom, že tohle není chyba - ani zdaleka. A začal zoufat nad sebou samým, jak moc jsem téhle utrápené bytosti v minulosti ublížil. Kouřil jsem ho jemně a pomalu. Sotva jsem tušil co dělám, ale funění a občasné zasténání byly dostatečným přesvědčením o tom, že to dělám dobře. Chtěl jsem vyzkoušet jaké zvuky ze Sasukeho ještě vyloudím a tak jsem pustil oslintaný penis a lehce mu rty žmoulal varlata, občas jsem se pokusil pravé nebo levé vsát do úst, ale moje nezkušenost brala za své. Vrátil jsem se tedy k tomu u čeho jsem byl přesvědčený, že mi jde relativně dobře - k oblažování jeho penisu. Zasouval a vysouval jsem ho z úst a vnímal, jak Sasuke pohybuje boky, a jak se chvěje vzrušením. A v ten moment, kdy jsem se pečlivě soustředil na vykonávanou činnost jsem pocítil jak se zvedá. Chytl mě za bradu, čímž svůj penis vysvobodil z mých úst a přesunul mou pozornost k jeho obličeji. Dravě mě políbil, přetočil nás, a praštil mnou do peřin. Líbal mně po těle a nechal mě, abych se mu prsty zarýval do pozadí, mezitím co se mi odhaleným mužstvím pohyboval v mém vlastním, ještě zakrytém klínu.
,,Sasuke?"
Snažil jsem se abych nezněl jako vzrušená školačka, nicméně, nepodařilo se.
,,Copak?"
,,Ummm..." vážně jsem si o to nedokázal říct a jen doufal, že ten vymlouvavý pohled pochopí.
Když ze mně chvatně stáhl boxerky a pak rychlým hmatem i obě ponožky bylo mi jasné, že naprosto pochopil. Sklonil hlavu k mému klínu, a pak se mi na chvíli zamlžilo uvažování. Jen jsem slepě vzdychal a nechal Sasukeho aby mi ve značné míře oplatil to, co jsem pro něj udělal já. Až když přestal, začal jsem zase vidět a slyšet.
,,Naruto?"
,,...mh...jo?" neblaze jsem se vrátil do reality.
,,Rád bych... no, zašel trochu dál, takže... máš tu nějaký...?"
Naklonil hlavu a tak jako před chvílí já, i on rudý až za ušima doufal, že to pochopím.
,,Jo, jasně," skulil jsem se z postele a letěl do koupelny za jediným účelem. Otevřel jsem skříňku pod umyvadlem a sáhl po věci která, jak jsem doufal, postačí.
,,Bezva," komentoval to Sasuke s úsměvem když jsem mu ukázal kelímek s obyčejnou lékárenskou vazelínou.
Ani na chvilku nezaváhal, shodil mě zpátky na postel, hezky pod sebe, nabral si trochu té vazelíny na prsty a ani jsem se nenadál a už jimi ve mně pohyboval. Nezmohl jsem se na víc, než na sténání jeho jména. Zdál se mi hodně nedočkavý, ale neměl jsem mu to za zlé. Taky jsem to chtěl. Stáhl ze mně ruce, lehce si mě narovnal na té posteli a zdvihl mi kolena.
,,Já už se asi neudržím, ale kdyby něco tak křič Naruto, ano?"
Ani jsem nestihl odpovědět když jsem ucítil, jak do mně vniká. Šlo to kupodivu dost snadno, jako by tělo ve výsměchu říkalo, "vždyť na tohle jsme čekali". Prvně přirazil lehce, a pak ještě párkrát, zřejmě aby se ujistil že jsem v pořádku, ale hned potom mě začal milovat v neuvěřitelně rychlém tempu. Sám přeci říkal, že se neudrží. Vyvolával ve mně skutečně příjemné pocity a tak jsem se sám sebe ptal, čeho jsem se vlastně tak bál? Proč jsem tenkrát utekl? Ano, tehdy by to bylo vážně brzy, ale nejspíš by to bylo stejné, alespoň po té citové stránce...
Jeho prudké přírazy prohlubovaly mé pocity. Každou jednotlivou emoci, která mnou v tu chvíli zmítala.
A tak jsem pochopil, že nestačí abych jen Sasukeho přijal do svého života, ale abych ho bral přesně takového, jaký je. Tohle je láska na mnoho způsobů a dohromady nás to znovu svedlo z mnoha různých příčin. Chtěl mě, a tak se mě stále dokola snažil získat. A i když jsem ho zprvu odháněl, nakonec si stejně našel cestu. Až jsem si nakonec uvědomil, jak moc ho já sám vlastně potřebuji.
Ten víkend jsme se hodně milovali a myslím, že na ty krásné chvíle ani jeden z nás nezapomene, i kdyby chtěl. Odráží to ve mně myšlenku jak to tehdy vnímal on. I když to co se mu stalo sebevíc bolelo, i když chtěl na věky věků zapomenout, stejně tu stín té zkažené minulosti zůstal, a šel s ním životem dál.
Troufnu si tvrdit že jsme byli na okamžik vlastně až šťastní. Jistojistě po celý zbytek zimy, a celé jaro. A když pomalu začínalo léto, přišel zlom. Chvíle která nás měla jen na krátkou dobu rozdělit, jenže jak už to tak bývá, měla úplně jiný, neočekávaný dopad na naše životy.
Pořád mám jeho tvář ve vzpomínkách, výraz když mi tak jako kdysi, s citově vyprahlým výrazem sdělil, že se bude muset přestěhovat.
Chlácholil jsem ho ale on jen nadhodil; ,,Za co mě máš?"
No, jenže tehdy už jsem věděl, za co ho vlastně mám.
Miloval jsem ho, a přesto jsem mu to těmi slovy zcela upřímně a bez slůvek jako "asi", "možná" a "nejspíš", neřekl.
Sakura i já jsme ho celý červen ujišťovali, že to stěhování vůbec nic nemění. Že se všichni budeme vídat i tak. A nepotrvá dlouho, budeme plnoletí a pak, co víme? Můžeme přece bydlet spolu, ne?
No jistě. Nádherná, (až krutým způsobem) překrásná utopie.
Celou tu dobu byl ve mně neklid. Cítil jsem, že opravdu není správné nechat ho s těmi lidmi co mu tolik ublížili, odejít. Je fakt že tenkrát jsem nepromýšlel a nemyslel na věci, které mě napadají dnes. Před tím stěhováním se totiž staly věci, kvůli kterým se ještě dnes budím ze spaní. Ale musím uznat že přes veškeré výčitky se ještě stále sám sobě vůbec nedivím.
To pondělí jsme se měli rozloučit, vidět se na delší dobu naposledy a pak prožít čas tím, že se budeme jezdívat navštěvovat jako staří známí ze školních let, na kterých už dnes až tolik nezáleží...
Nemůžu tvrdit něco o osudu. Nikdy jsem ty přirovnání neměl rád. Nemyslím si, že si vesmír "dupnul" s přesvědčením, že takhle se to mělo stát. Ale věřím, že kdyby se v ten den nepodělalo všechno co mohlo, naše budoucí dny by byly dočista jiné.
Komentáře
Přehled komentářů
Bezva :3 ale uz by to po tydnu chtelo pokracko :’D
Tentokrát...
(Kameko, 13. 10. 2014 19:22)Pošleš čuchat ke kytičkám ze spoda Sasukeho, nebo Itachiho, hm...otázka koho dřív. Každopádně piš prosím...
ehm
(pani_Lucie, 13. 10. 2014 15:18)Jedno vím docela určitě, něco takového se nedá nečíst a proto další na nás, mírně vyděšeně čekám co bude, o nepředvidatelná
...
(Eisha, 13. 10. 2014 1:30)Proč? Já čekala odpočinkový, milý díl. Myslela jsem, že konečně všechno vím. A Ty najednou oznámíš, že ať doufám, jak chci, všechno půjde stejně do kytiček. Budu se těšit na další díl a doufat, že to nakonec nedopadne tak špatně, jak se teď zdá...
:)
(kitsune, 20. 10. 2014 21:53)