,,Sakuro, na moment," odchytil jsem si jí sotva vcházela do školní jídelny.
Povyskočilo jí obočí, zřejmě nic takového nečekala.
,,Stalo se něco?"
,,Ne, jen potřebuju návod."
,,Na co?"
,,Na to, jak zacházet se Sasukem."
Děvče s růžovými vlasy se neubránilo smíchu.
,,Vážně si myslíš že se ptáš tý pravý? Naruto, hodně toho o něm vím ale nemám ani ponětí, nad čím momentálně přemýšlí."
Uvědomil jsem si že jí stále držím za loket, a tak jsem jí pustil.
,,On... něco mi řekl a přitom se chová úplně jinak."
,,To je u něj vcelku běžný. Taky se mi často stává že nerozeznám kdy je jen sarkastický, a kdy to skutečně myslí vážně."
,,Kde vzal vůbec toho kluka se kterým teď chodí? Přede mnou o něm vůbec nemluví."
,,Řekla bych že ani není o čem."
,,Tak většinou s někým chodíš když ho máš ráda nebo proto že se ti aspoň líbí, ne?"
,,Sasuke to má trochu jinak."
,,Jak?"
,,Nevím jestli ti to můžu říct."
,,Jděte už oba do háje s tim vašim tajemnem!"
Tehdy jsem se kvůli němu poprvé doopravdy rozčílil.
,,Deptá mě jak mě držíte mimo! Sakra myslim že jako kamarád mám nárok aspoň vědět s kým chodí ne?! A zvlášť když mi nakukal že mě-" utnul jsem se v momentě kdy jsem si všiml přihlížející hloučku holek.
Zbytek jsem jen syčivě zašeptal.
,,-že mě má rád, jako tehdy."
,,Naru, heleď se... jakmile se dozvíš část, sesype se na tebe úplně všechno. Každá drobná věc která Sasukeho v průběhu let poznamenala, a že je jich hodně. Opravdu nejsem schopná ti říct to nejpodstatnější, to musí udělat on sám, až na to bude připravený. Ale pokud jde jen o tohle... Snad se na mě nebude zlobit. Ačkoliv si už teď připadám jako Jidáš."
,,Tak si připadat nemusíš, Sakuro. Já přeci nejsem jen tak někdo. Nejsem cizí. Býval jsem v jeho životě kdysi a přál bych si do něj patřit i teď."
,,Patříš."
,,Ano, ale zdá se mi že pořád jenom stojím na okraji."
,,Dobře, s tím klukem nejde o nic víc, než o povyražení. On Sasuke totiž není schopen nějaké hlubší... um..."
,,Lásky?"
,,Možná to tak ode mě často vyznělo, ale ne, o lásku nejde. Spíš jsem teď měla na mysli hlubší důvěru. Vážné vztahy mu nic neříkají. Prostě jako vždycky se s tím klukem párkrát vyspí a pak to samo vyšumí, protože se mu Sasuke nebude chtít s ničím svěřit."
,,A co když se jen tak nedá? Třeba ho má vážně rád?"
,,Vím že to bude znít hodně smutně, ale o tom vážně pochybuji."
,,Fajn. A kdo to teda je?"
,,Jmenuje se Kiba. Je z vedlejší třídy. Taky druhák."
,,Neznám."
,,Takovej veselej. Je hezkej, hnědovlasej, má starší ségru a po vyučování na něj před školou vždycky čeká ten obrovskej pes-"
,,Jo, už vim. Díky. A ještě něco."
,,Ano?"
Trochu se ošila. Očividně už se jí žádné další Sasukeho tajnosti sdělovat nechtělo.
,,Jak moc vážné byly ty jeho problémy doma? Víš, minule jsme něco řešili a on nakousnul že to nebylo lehký, takže jsem si z toho poskládal... že... sakra já nevím! Má přísné rodiče? Mají problém s tím že je na kluky? Nebo v čem to teda je?" šeptal jsem, její znepokojenou tvář přímo před tou mou.
,,Kéž by šlo jen o tohle Naruto..." vzdychla. ,,Nechci ze sebe sypat náznaky aby sis to špatně vyložil. Takže po škole zajdeme na kafe a povím ti co můžu a uznám za vhodné, ano? Tady není dobré místo k řešení citlivých záležitostí."
,,Fajn, díky. Po škole na tebe počkám a někam si teda sedneme," kývl jsem na ní, ale to už se mi ztrácela z dohledu.
Kéž by šlo jen o tohle... V ten okamžik jsem si neuměl představit, že mohl prožít něco horšího než odmítnutí rodiny. Na druhou stranu mi to ale v té chvíli dávalo smysl - vadí jim že je gay a tak na just spí s každým klukem, co mu vběhne do cesty.
Něco takového jsem prostě čekal. Bláhově jsem žil v představách, že je jen trochu jiný a potlučený ranami od života. To, že s ním ale život doslova a do písmene vyjebal jsem se dozvěděl ani ne půl dne na to...
,,Teď už to nezakecáš, tak ven s tím," vyhrkl jsem na Sakuru, sotva jsme si v kavárně objednali.
Sasuke po nás při odchodu házel zvědavé a podezřívavé pohledy, jenže jsem neměl energii na vymýšlení jakékoliv záminky, tak jsem jen řekl že jsem jí pozval na kafe.
Než Sakura vůbec spustila na téma Sasuke a jeho rodina, stihla sníst tři velké kusy dortu. Nějak jsem nepobral kam to jídlo tahle hubeňourka dává.
,,Fajn tak já... povím co můžu. Ale zapřísahám tě, Naruto - neříkej mu o tom. Už tak se cítím neskutečně provinile a myslím že nepotřebuje ztratit důvěru i ve mně."
,,Nic mu nepovím, neboj. Mluv."
,,No, když mu bylo dvanáct měl menší... jak to slušně nazvat... no, problémy se svým starším bratrem."
,,Rivalita? Taková blbost? Sakuro nelakuj mě, jestli mi to nechceš říkat tak-"
,,Tvrdím snad něco o rivalitě ty pako? Věř že tohle... tohle bylo něco o hodně horšího."
Rozklepaly se jí ruce. Rychle sáhla po hrnku kávy a klopila ho do sebe.
,,Nevím kam tím míříš."
,,Jejich máma... no... prostě je jednou přistihla jak..."
,,Co?"
,,Já to asi neřeknu!" připlácla si ruce na obličej a pak do svých dlaní vyhrkla;
,,Naruto, oni spolu spali."
Zůstal jsem strnule a němě zírat a fakt, doopravdy se z duše modlil za to, že jsem jen špatně slyšel, nebo to nepochopil.
,,Počkej... ale... to by Sasuke snad-"
,,Co ti jako nedává smysl? Tobě do toho vzorce ještě pořád nezapadá, proč se tě jako malýho kluka snažil svést?"
Docházelo. A zuřivě jsem se tomu bránil.
,,Na, zaplať útratu, já musim na vzduch," dal jsem jí peněženku a jako praštěný pánví se kolébal ven před kavárnu.
Takže Sasuke a jeho bratr spolu měli...
Sex.
Což ale absolutně neřeší věc, o kterou mi šlo, jen to vyvolalo hromadu emocí a dalších otázek.
Proč?
Čí to byla iniciativa?
Chtěl to, nebo ne?
NE.
Ne, nechtěl.
Protože Sakura by se mě neptala co mi nedává smysl, kdyby se jednalo o dobrovolný styk.
Do hajzlu! Rodina! Jeho vlastní bratr! Udělal mu to člověk, kterému věřil...
,,Naruto, jsi v pořádku? Proto... jsem ti to nechtěla říkat..."
,,Sakuro, děkuju. Jen mi pověz ještě jednu věc."
,,Ano?"
,,Já to asi vlastně vědět nechci, protože jsem si víceméně jistej. Ale pochopil jsem to tak, že ho bratr sexuálně zneužil."
,,Pochopil jsi to správně."
,,A jejich rodiče..."
,,Hodili všechnu vinu na něj. Na Sasukeho. Jeho mazaný bratříček přeci za nic nemohl, jejich úžasný, talentovaný starší syn, Itachi..." syčela a z očí se jí začaly valit slzy.
,,Pojď sem," chňapl jsem po ní a natiskl si jí do náruče.
,,Cením si toho, že jsi mi to pověděla. Nechci tvrdit že teď budu chápat veškeré jeho chování, ale tohle dost věcí vysvětlilo."
I když se vyrojily mraky nových.
,,Hlavně mu o tom prosím tě nikdy neříkej."
,,Spolehni se."
Další den byl trošku deja-vu, jen s rozdílem osoby, se kterou jsem měl jít na kafe. Sasuke mě pozval s tím, že chce něco nutně probrat a ve mně trnulo hrůzou co to bude. Že by mu došel účel mého včerejšího dostaveníčka se Sakurou?
Netrvalo dlouho než mě osobně vyvedl z omylu.
Po škole jsme se doplahočili k malé cukrárně a Sasuke poručil dvě kávy s sebou. Tvrdil že se mu daleko lépe mluví za chůze.
Vyrazili jsme pak do blízkého lesoparku. A já jen mlčel a následoval ho. Nebyl jsem si jistý co na mě vysype, jak moc se na mě se Sakurou bude zlobit, ale věděl jsem že teď už tomu stejně neuniknu. Jen jsem si tak říkal, jaký bych měl vůči tomu všemu zaujmout postoj.
Než jsem se stihl probrat z vlastních úvah, Sasuke mě drapl za zápěstí a táhl mě mimo cestu někam mezi stromy. Tak, a je to tady, prolétlo mi hlavou.
,,Co máš se Sakurou?!" byl to ostrý, útočný tón.
Takže on se jen bojí o osud své "malé sestřičky"?
Neměl jsem se usmát, očividně ho to rozčílilo.
,,Co se tak tlemíš, ty pako?!"
,,Nic, to je dobrý."
,,Tak sakra jak to mezi váma je?!"
,,Proč se ptáš? A neřvi na mě."
,,Chodíte spolu?!"
Čapnul mě za ramena a podíval se mi hluboko do očí. Na chvíli jsem se v nich ztratil. A pak se stalo totéž, jako když jsme byli dvanáctiletí kluci.
Bylo to podruhé v mém životě, kdy mě Sasuke políbil a přesto jsem si jeho chuť dokonale pamatoval. Myslím, že jsem to i chtěl. Rozhodně to tedy nebylo nepříjemné, dokud mi rozum nepřipomněl několik faktů.
,,Dost!" odstrčil jsem ho na délku paže. ,,Jestli jde o tohle, se Sakurou nechodím. Ale pokud vím, ty přítele máš. A taky si myslím, že tohle není úplně dobrý nápad, Sasuke."
,,Já tě ale miluju."
,,Jo, to je moc hezký, ale co ten tvůj?"
,,Skončím to. Stejně to nemá cenu."
,,Ať tě ani nenapadne mu ublížit kvůli jedný hloupý puse!" vrčel jsem. ,,Sasuke jsme kamarádi a mělo by to tak i zůstat. Alespoň prozatím."
Svěsil hlavu, jednu ruku schoval do kapsy a druhou se začal silně škrábat na stehně. Otočil se, asi se chtěl vrátit zpátky na cestu a ve mně se konečně ozvalo to nešťastné, dvanáctileté dítě, které za bizarních okolností přišlo o nejlepšího přítele a teď ho chce zpět.
,,Asi se stalo hodně věcí za ty čtyři roky, co jsme se neviděli."
,,To nemáš tušení," uchechtl se a obrátil ke mně zpátky svou zasmušilou tvář.
,,Vidíš. Občas mi připadá, že tě vůbec neznám. A popravdě - děsíš mě tím, Sasuke."
,,To proto si se mnou nechceš nic začít?"
,,O to nejde."
,,Tak o co?"
,,Nechci ti ublížit."
Tenhle výraz jsem naposledy viděl... Jak moc je to dávno? Neskonalá vděčnost zapsaná v očích, mlčenlivé poděkování a úsměv, který by slabším povahám utrhl srdce. Dlouho, tak dlouho to je, co se naposledy usmíval tímhle způsobem...
Možná tam pořád někde je, ztracený sám v sobě.
Jeho osobnost která mě tehdy oslovila na hřišti, ta co bývala tím nezlomným, silným Sasukem...
,,Jak to tak vypadá, já se změnil k nepoznání, kdežto ty vůbec ne. Pořád ten samý laskavý Naruto, jako tenkrát."
,,Sasuke..."
,,Jsou věci které se mi neměly stát, ale staly se. Hodně dlouho jsem s nima bojoval a snažil se být alespoň trochu normální, ale jde to těžko. Jakmile jednou někdo vyzve tvé démony k tanci, je hrozně těžké je zastavit. A i pokud se to podaří, stejně tu melodii nikdy nezapomenou."
Naskočila mi husí kůže. Kvůli tomu až apatickému klidu, s jakým to pronesl.
,,Chceš si... o tom promluvit?"
,,Nevhodné místo, nevhodná chvíle."
Jen jsem mu to tupě odkýval a došel k němu. Natáhl jsem ruku a chopil se jeho dlaně. Vedl jsem ho z lesa zpátky na cestu a i když už jsme na ní byli, nějak jsem se ho nedokázal pustit.
O-můj-bože!
(Sába, 12. 10. 2014 0:23)